Diskuse - Deprese v těhotenství

Karol- napíšu ti trvá to od dvaceti let, ale kolik mi je ti nenapíšu:-) První depka přišla před šesti lety

Já už jsem trochu starší kousek:)), mi bude 34 a zlatíčkům je 9 a 4, kluk, holka. Já měla vždy tak trochu cáklé nervíky, to ještě z dětství, sice nic vyjímečného, otec alkoholik mlátil matku a nás taky...mě teda nejmíň, ale všechny 3 nás to na nervy poznamenalo.
Ale to pravé ořechvé přišlo až po narození malého, velké zdravotní komplikace a depky. Já nevěděla o co jde. Styděla jsem se někomu říct, že nesnáším vlastní dítě a že mám strach, že mu něco udělám. Můj život byl bolesti, utrpení z deprese, strach a řev malého, pořád plakal a plakal. Manžel podnikal...nechal mě v tom hezky vymáchat.Taky chudák nevěděl, co se mnou. Trvalo mi 3 roky, než jsem se odhodlala to řešit, začla jsem chodit na terapie a pak už to se to začalo lepšit.Začala jsem na sobě pracovat, přestala obviňovat svoje rodiče, za celý můj zpackaný život, pochopila jsem, že mi nepomůže nikdo, že musím sama, přestala jsem se litovat. Taky jsem přestala brát AD a přešla jsem na byliny a celkovou alternativu. A snažím se dodnes žít tak, jak chci já. V pohodě a klidu. Jenže ty mrchy depky občas příjdou, hlavně na podzim. Ale když příjdou, zajdu si na terapii, když to upřesním, na kinezi, teď se chystám na regresní terapii. Beru silné byliny na uklidnění, taky homeopatika a když už je fakt zle, tak AD, hlavně na noc, ach to spaní:)).
Ale celkově myslím, že už jsem se posunula kus dál. Hodně věcí jsem pochopila a jsem vděčná i za to zlé, protože mi to změnilo život:)).Před tím jsem pořád obviňovala ostatní a čekala pomoc, soucit a nevím, co ještě. Pak jsem pochopila, že to je o mě a mém postoji k životu. A paktu byly děti a ty potřebujou mámu, ale použitelnou a ne takovou, co sama neví co se sebou. Takže mi vlastně tohle všechno pomohlo dospět a stala se ze mě MÁMA. A to je ta nejkrásnější věc v životě:)).
Tebe to teprve čeká a trochu ti to závidím, taky ještě zvažuju 3 dítě, ale mám zdravotní potíže a nevím, jak bych zvládala. Každopádně ti to moc přeju:)) A věřím, že u tebe vše dopadne moc dobře:)).

Já, nevím, Tralala. Já bych asi zůstala s malým doma, nechala bych si to účto a to učení, trošku jiný náhled na svět, abys nebyla tak zavřená doma. Na druhé straně aby se neopakovalo to s malou, to dobré není. Chápu, že po holce něco chceš, ale taky pokud to po ní nebude chtít tatínek, těžko se něco zlepší. Jen bude fňukat, že chce být u něj. Možná by ses s někým měla poradit, jak na to, je to zapeklité. Dokud se nevyřeší to s barákem, nejspíš bude problém s ním komunikovat. Asi bych se tam nestěhovala, stojí Ti to za to??Nezapomínej, že "tchýně" většinou nesnáží snachu nebo zetě. Záleží na Vás s přítelem, jak si to zařídíte a jak to mezi sebou budete mít a jestli tamto byl ojedinělý incident, který byl jen ujetím nervů. Potyčky mezi partnery nejsou zas až tak neobvyklé, záleží ale, v jaké frekvenci to je, aby se to nestalo pravidlem a nepřerostlo to v domácí násilí. Já už taky do manžela vzteky mydlila, není se čím chlubit, já vím.

Karolíno, myslím, že ses posunula skvěle směrem ke zdravějšímu živ. stylu, jsem zastáncem toho, že když změna, tak pořádná, měla jsem stejný problém jako Ty - spíš očekávání co bude, co kdo, pár věcí jsem změnila a zesílila asi i psychicky i fyzicky, i když psych.propady tam ještě jsou.A je mi v téhle podobě dobře,daleko líp než v roli oběti.
Tralala, možná to tak docela není o holce, zkus si to přiznat...Volat ex je zbytečné, jak si to doma nastavíš, tak to bude holka brát, i kdyby jemu mohla skákat po hlavě, Tobě to dělat nemusí.Jak se holka chová u tebe doma, to ex nezmění.Zkus se na to spíš asi dívat jako na pubertu než na rozmazlenost, v 11 letech začínají odmlouvat a lenivět všichni.A že říká, že u tebe dře? Až bude dospělá, bude to mít, jako když to najde.Když má na tohle holka kecy, řeknu jí, že holt to má blbý, ale poslouchat prostě bude ona mně, ne já ji.Nebo se tomu směju a říkám jí - no proč si mysllíš, že jsem chtěla dítě? Přece aby za mně doma makalo.:-))
Jo a nejradši mám hlášku : " to není fér" " no jo, jenže život prostě není fér,tak to, prosímtě, udělej a bez řečí".
Tralala prostě se nedej. Není to chyba holky ani asi exe, je to prostě puberta, osvobozování se od Tebe, osvobozování se od autority...

Tak jsem odpoledne v krámě potkala holky učitelku a ta si na ni stěžovala. Že neumí matiku, že je líná, dělá jen to co chce ona, nenosí úkoly.... No, je to výchovou. Mám v tom asi taky díl viny z minulosti. Jenže já poslední tak 2-3 roky neměla vůbec šanci s tím něco udělat. Ex dělal "líbivou politiku" a negoval všechny moje příkazy se slovy: Vídíš, jak Tě ta holka neposlouchá! A to před ní.. a ta holka neposlouchala..A když já řekla, ať se jde učit, tak on ji povídá, zda se chce jít učit nebo zda půjde s ním ven..Co myslíte, že si to dítě vybralo?

Jo Karolino, me to nastalo po prvnim porodu, cely tehu pohoda a pak jsem po peti dnech porodu skoncila v celkove narkoze a pod kudlou, no a nedokazala jsem se s tim vyrovnat, pak jsem otehotnela s malou to bylo malymu 10 mesicu a hup ta krava depka na me skocila v tehu, ale od te doby, co se mala narodila se citim daleko lip, uzivam si byt mama, trvalo chvili nez jsem si vytvorila pouto mezi mnou a malym, s malou tam bylo hned od chvile, kdy se narodila. Taky jsem se bala, ze malymu ublizim, nastesti si manzel vsimnul hned, ze mam postnatalni depresi, ja si to priznala asi mesic po porodu, takze jsem nasadila AD, kdyz byli malymu tri mesice. Ted mam obcas chmury, ale ne deprese, a kdyz tak netrvaji dny, ale par hodin jenom a jsem ok, ted je mi teda daleko lip, co jsem zpatky v praci, ty tri dny si tam naramne odpocinu a pak ctyri dny tvrde dru jako Mama. Ale stoji to za to. Ted vysazuju AD pomalu a postupne, je to svinstvo a telo je na to navykle. Jsem tvoje vrstevnice, letos mi bude 35. A treti dite chci urcite, hned jak mi vyndaji za rok a pul implantat z ruky.

Tralala, Eva ma pravdu, je to spis puberta a taky te holka zkousi. My nejsme rozvedeni, ale oba mame jinou rutinu, kdyz davame maleho do postylky, chce neco jineho ode me a neco jineho od taty, takze oni se dokazou prizpusobit. Ja mela stesti, ze i kdyz jsem sla do prace, kdyz bylo malymu 6 mesicu a zarlila jsem na holku z jesli, ze malej porad vi, ze ja jsem mama a mama je nejlepsi, i kdyz treba preferuje manzela na hrani, blbnuti apod., kdyz jde do tuheho, nebo ma bolistku, tak honem za mamou. Kdyz jsme byli v lete v zabavnim parku, tak si vybral me, abych s nim sla na atrakce a mohl vybirat ze me, taty a prarodicu. Vim, ze me miluje stejne jako ja miluju jeho a ted uz to neresim, mala je evidentne mamina holcicka a uz mi nevadi ani, ze chodi do jesli a dokonce se o ni stara ta sama holka, co se starala o malyho, me to ted naopak dava pocit toho, ze mala bude v naprostem poradku a nekdo, kdo ji ma rad ji da pusu a pochova ji, kdyz tam neni mama. Ale na barak se nestehuj, to psychicky nedas, si myslim.
Hezky den, holky a drzte se! Nam tu desne mrzne, ale sviti slunicko, co u vas?

Tralala,
můj malý má 9 a je hyperaktivní, jinak také ADHD. To co on dokáže udělat za binec a co dokáže předvést, když má uklízet...tak to je fakt hustý:)).
S učením to samé, scény vřískot...děs. Já rozvedená nejsem, ale každý jsme úplně jinak vychovaný a ne a ne se shodnout na výchově. A pak toho miláčci hezky využívají. Pokud se nám podaří zatahat za jeden provaz, pak už je to znát..jenže to se stává málo kdy:)). Takže nevěš hlavu, ona z toho vyroste a jediná cesta je důslednost. Já to řeším tak, že nejdřív si musí udělat svoje a pak může na PC, nebo TV..jinak má smůlu. Pokud jsem důsledná:)), tak to funguje:)). A s tím stěhováním si to dobře rozmysli, vše má své pro i proti. My jsme třeba na baráku sami a někdy je to fakt ubíjející oproti těm, co mají babičky a dědečky, ale zase na druhou stranu nám nikdo do ničeho nekecá, hlavně do výchovy a kdo ví čeho všeho ještě. Vše má prostě svoje plus i mínus, vybírej moudře, aby ti ta plus převažovala.
Nikol,
Jsi moc šikovná, že jsi to takhle krásně zvládla a zvládáš, máš moji poklonu. Vlastně všechny tady máte moji poklonu, válčit s depresí opravdu není žádná sranda. Jste holky šikovné:)).

Holky, já jsem vyřízená, už přes měsíc furt marodíme a já si myslím, že je to tím otevřeným zubem, máme jít v prosinci na zákrok, vyplnění toho mrtvého zubu, shodou okolností máme oba to samé, já i manžel. No a tím, že tam mám zánět, tak to tělo je oslabené, dnes mi je zase blbě a hned teplota. Je to hrůza. Když je mi blbě, tak pak nemám sílu se pořádně o nic postarat, hned jsem uřícení a spocená a už z toho všeho mám depku, mám dojem, že je toho na mne moc a já vůbec nic nezvládám. Já taky dřív myslela, že dám tři děti, ale teď z jistotou můžu říct, že pořádně nedám ani ty dvě.

Tak přijela máma, malej jí neviděl pět neděl a bál se. Jo, jo už je v tom věku, že rozeznává lidi, co s ním jsou pořád. Natahoval na mě ručičky, že chce ke mě. Je na mě hodně fixovanej, jsem s ním logicky nejvíc. S tím stěhováním na barák. Trápí mě,Karolíno, že jsem se odstěhovala z mýho baráku. Ale s exem to nešlo, teď jsem to špatný trochu zapomněla a po tom baráku se mi stýská.Bylo by tam pohodlí pro všechny. Jenže je tam stále ex, byť tam skoro pořád není. Dneska jsem se tam stavila, barák prázdnej zima jak v morně a já se tady mačkám se dvěma dětma, mamkou a přítelem. Není to malej byt, ale přece jen o polovinu menší než barák a ještě ke všemu můj. No, jo no, ale moje psychina by to asi neunesla. Děti by to odnesly taky. Nebo by se ex sebral a táhnul za tou svou, když má taky barák, ale to si fandím...

Milá Karen,
je víc jak jasné, že dětství ovlivňuje nás všechny. Já jsem to našim dokázala odpustit až po tom, co jsem sama jako matka zklamala. Uvědomila jsem si, že všichni jsme jenom lidi a děláme chyby.A každý ten svůj život zvládá po svém, už je nechci soudit. Ale stejně nejtěžší bylo odpustit sama sobě.
S tou terapií kineziologie, je to něco jako psychoterapie, ale v alternativní podobě, těch možností terapií je poměrně hodně, něco si o nich na netu přečti, než se někam vydáš a nejlepší je když má někdo s tím terapeutem dobrou zkušenost. Nutno ale říct, že se to platí a to docela dost za 2 až 3 hodinové sezení platím 600kč. Snažím se sama, čtu moudré knihy a pracuju na sobě, ale když už nevím kudy kam, tak tam zajdu. Někomu vyhovuje třeba psycholog, jak říkám, je třeba si najít to, co sedne tobě:)). Já příští týden jdu zkusit regresní terapii tam se platí dokonce 800kč za 2-3 hod.
Ale jít už musím, bohužel tento podzim mi dává docela zabrat a špatná psychika mi způsobuje celou řadu zdravotních problémů, momentálně mám nejvíc rozhozený žlučník. Ale pořád mě bolí v krku, střevní chřipky atd...cítím se už moc vysílená. Péče o mé děti je taky náročná i když jsem doma. Ale na domě jsme sami, není kdo by zastoupil, pomohl...manžel pořád v práci. A když je mi zle, špatně to vše zvládám, teda spíš nezvládám. Momentálně bych potřebovala vystřídat, jenže nemá kdo. Už se mi chce fakt brečet. Tak doufám, že příští týden něco pořeším, držte mi palce.
Víte jak to je, každý si řeší to svoje a nikdo z nás to nemá lehké. My to nějak ustojíme:)), no ne:))? Aspoň že se máme kde vykecat:)). Mám vás ráda holky:)).

Karol tak jsem si o tom něco přečetla na netu je to zajímavý klidně bych do něčeho takovýho šla taky kdyby to mělo prospět.Dost mě zaujmula ta regresivní terapie. Mrzí mě, že ti taky není zrovna nejlíp, ale neboj bude líp zase, musíme s tím bojovat. Pak nám napiš své zážitky a pocity z té terapie.Víš mrzí mě, že rodiče udělali spousta chyb u kterých nemuseli být děti. Budu se snažit být jiná. Nezklamala jsi jako matka. byla jsi nemocná. Chtělo by, aby ti manžel malinko pomoh když ti není dobře ať toho nemáš moc.

Jujda,pěkně dlouho jsem tu nebyla a koukam nové přispěvky,Karol,pochopila jsem dobře že jsi 22tt?pokud to pujde a dr.ti dal leky určitě zaberou,u mě vždy seropram po 14dnech,vim v těhu je vše horši,vice se vše proživa,mam porod za sebou 4.měsice,a na depky není čas-což je super.Určitě si četla i moje přispěvky,a skrz dětstvi jak tu s Karolinou pišete mame něco společneho asi všichni! Ale ty jsi přesně muj tip,ja taky jak se dostala do klidu na dovče tak to přišlo,malem jsme s manželem šli od sebe,od moře sem chtěla utect,fuj,hnus,brrr,je to už 7let zpět tušim...tet je mi oki,podle lekařky se to nemusi vracet,budu ti držet palce at je vše v pořadku,potřebuješ to kvuli miminku!Jsem rada že se na něj těšiš,ja i přes mirnou depku v prvnim těhu jsem se těšila a v druhem jsem byla na rozpacich,někdy sem ji nechtěla,no hrozny a tet jak se usměje a něco zažvatla,no je k sežraní laskou,a ja si vyčitam jak mě mohlo kdy napadnout že sem ji nechtěla,a kluk,u toho sem přišla diky depkam o užasny rok života,nejde to vratit,škoda!!! ale věřim,že ho zahrnuji laskou natolik,že ten rok se někde ztrati,ale v me mysli bohužel ne,depka je potvora.Držim palce!!!!!!!!!!!

Díky Karen,
moc pro mě tvoje slova znamenají, aspoň pocit, že to někdo chápe:)).
S tou regresí dám vědět určitě, sama jsem zvědavá.
A víš jak je to s podzimem, všichni se sklonem k depresi se zhoršíme, to bude dobrý..Musím si ale pomoct sama, vlastně ani nevím, proč mi nepomůže. Ví že mi je špatně, ale o to příjde vždycky z práce později...nevím kde je chyba. Nikdy mi ještě nepomohl...prostě je to tak. Možná myslí že přeháním..nebo já fakt nevím. Podniká a musí tam být...nebo chce být radši tam...nevím co si myslet a už ani nechci myslet. Je to pořád dokola....že by klasická depka:))?Možná je to i moje chyba, neumím si moc říct o pomoc a vždy to nějak zvládnu i s horečkou bolestma, asi jsem si to tak nastavila sama.
Dávej na sebe pozor a vydrž, brzy ti bude lépe:)). A mě doufám taky:))

eicul- Ahojky ano jsem už skoro 23 týden. No je to záhul to vydržet, protože než ty léky zaberou, tak to malinko trvá a nemůžu si vzít nic na rychlejší zklidnění, když na mě přijde ten nejhorší stav paniky úzkosti a hnusných myšlenek. Na mimi jsem se tak nějak těšila, asi ne jako ty nadšený maminky, ale těšila a těším.Sestra ze švagrovou mi říkali, že těhotenství je nejhezčí období no nevím asi toho názotu nebudu:-) plná strachu. neumím věci moc prožívat. Zaberou léky a bude zase líp. miminku tím prý neublížím taky si kolikrát říkám jak to chudáček takovej stav může zvládnout. Něco málo jsem z tvých příspěvků četla.Jsem tu pár dní, ale o dětství nic, ale je mi jasný, že krásné rozhodně nebylo. akorát jak jsi v nějakým příspěvku psala, že jsi spostu věcí vyvoláš strachem tak to samý jsem i já. Bohužel depky se mi vrací.Je fajn vědět, že jste tu děkuju moc za podporu

Karol-ten podzim je fakt hnusnej. Mě se to porvý stalo na podzim a od té doby ho nesnáším. A je vidět, že je na tom podobně lidí víc. Manžel asi ví, že si to vždycky zvládla, tak to zvládneš i teď. Ale škoda mohla by jsi si odpočinout, ale jak říkáš lepší je to neřešit. Já jsem zase hrozná řešitelka:-) musím se naučit některé věci přehlížet.Tak snad se nám udělá brzy lépe.