Diskuse - Deprese v těhotenství

Nikol Moc vám děkuji za odpověd.a jsem rád že jste mi přiblížila lék Sertralin.budu doufat,že také zabere tak brzy jako vám.ničí mě přítelkyni takhle vidět,ale samozřejmě to na sobě nedávám znát a jsem ji oporou jak jen mohu,ale je to těžké.Kdo to nezažil ten nepochopí.moc vám děkuji

Víš, Tomáši, klidně vyprávěj. Já to znám až moc dobře. Trpěla jsem různými tipy šílených a nezvladatelných úzkostí a různými myšlenkami. Proto taky léky beru. A určitě zaberou, chce to čas. Tam jde o to, že když je hospitalizovaná, aby si nepřipadala jako blázen, protože to není bláznovství, je to prostě úzkostná porucha vyvolaná hormonální nerovnováhou. A různými tipy těchto problémů trpí hroomady lidí.

děkuji irčo,víš mám o přítelkyni a dětátko hrozný strach.doufám že vše dobře dopadne.přítelkyně to na psychiatrickém oddělení moc dobře nenese a ani se jí nedivím.jsou tam složité povahy lidí které jím na jejím stavu moc nepřidají.

Jsem Moc rád,že jsou zde lidi kteří dokáží poradit.Moc vám všem děkuji

Tomasi, nemas zac, my jsme si tim tady prosly vsechny, takze vime o cem to je a chapeme, cim si tvoje pritelkyne prochazi a ty taky, protoze nasi partneri se na to taky museli koukat a nevedeli, jak nam pomoci. Je fakt, ze potrebujeme citit oporu, ale kolikrat treba manzel nevedel, co mi rict. Me vyhovovalo, kdyz nemluvil, jenom tady byl, vedela jsem, ze je to takova jistota v te nejistote a to mi hodne pomohlo. Jsem akorat prekvapena tou hospitalizaci, ale zase nejsem doktor a taky jsem nevidela pritelkyni. Budeme vam obema drzet palce.

To se ani nedivím, že to lehce nenese. To já bych taky špatně nesla, proto se ptám, jestli je nutné, aby tam byla. Jak tady Nikol psala, že měla i sebevražedné úmysly a ani tak na psychiatrii neležela. To, že má různé myšlenky je tipický projev úzkostných poruch. Pokud je to tak bezpečnější pro ni a dítě, chápu to. Spíš aby se ten její stav třeba díky tomu nehoršil nebo tak. Těžko se radí. Bohužel tyto problémy mohou mít silnou tendenci projevovat se právě v těhotensví či po porodu. Mne se taky v porodnici v Podolí ptali, jestli tím netrpím po porodu. Já teda ne, ale není to tím pádem, jak chápu, nic neobvyklého. To asi nepomůže, když to takhle řeknu, spíš, abys věděl, že na to není zas tak až nic divného. Hlavně to chce klid, aby byla pod dohledem a nic si nevyčítala. Ono se to po těch lécích upraví. Chce to čas.

Já. když to tak tady čtu a uvědomuju si to všechno. Tak mě napadá, že za rozpad mýho minulýho vztahu můžou z části moje deprese, byť nebyly jen těhotenský. Býv. manžel to nechápal, neřešil to, nezajímalo ho to. Nadával mi, jen, že jsem hysterická. A já jemu, že není doma (nebyl, protože se to prý se mnou nedalo vydržet) a když byl doma, tak jsem zase byla na nervy, že je doma.Myslím, že můj současný partner je inteligentnější a tyhle věci spíš chápe.Ale taky to někdy nezvládá. Ani nevím, že měla Nikol sebevražený úmysly. Já teda v poslední době mám taky dost často. Ale štve mě, že bych neviděla, jak by reagovali pozůstalí tj. přítel, býv.manžel, holka, máma...no , já vlastně těma depresema trpím dlouho..

Co já vím, tak Nikol trpěla těžkou postnatální depresí. Já mám spíš ty svoje úzkostné stavy někdy řízlé depresí, ale ty prášky mi pomáhají strašně moc. Ale já už se trápila takovými různými myšlenkami, že to tady ani nechci šířit.

Jo mela jsem sebevrazedny myslenky, chtela jsem se utopit, protoze jsem mela pocit, ze klukum, manzelovi a malymu, bude beze mne lip. To bylo tri tydny po tom, co se malej narodil a to rozhodlo, ze jsem hned volala doktorce. Jinak manzel to rozpoznal hned, me to zacalo 5 dni po porodu a manzel si najel na google a povida mi, ze si mysli, ze mam postnatalni depresi, jsem mu rekla, ze ne, ze je to jenom poporodni blue, ale mel pravdu.

Ahoj,
tak já jsem sebevražedné myšlenky měla taky, ale k doktorovi jsem šla až několik měsíců po porodu. Měla jsem to řešit už v těhotenství, ale nechtělo se mi. Vždycky jsem si uvědomila, do jaké situace bych malou dostala, neměl by se o ni kdo postarat. Přítel je pořád v práci, aby zaplatil hypotéku, takže by neměl kdo. Jinak já už jsem se s depresí asi narodila. Potřebovala bych léky, ale jsem líná si pro ně dojít. Často si přeju, abych se mohla narodit znovu a do lepší rodiny, protože to je prapůvod všeho špatného. Hele a fór na závěr, ten můj přišel s tím, jestli si ho nechci vzít. Tak já poslouchám denně, jak jsem hrozná, nejhorší, všechny baby jsou lepší než já a teď tohle. Řekla jsem ne, prý si to mám ještě promyslet. Fakt nechci, zajedno s tím měl přijít dřív, za druhé jsem stehně ztratila zásnubák a za třetí, jak se chová, to nemá obdoby. Asi tuší mé zaječí úmysly. Ale já dobrovolně hlavu do oprátky nestrčím.
Jinak, Tome, přeji s přítelkyní pevné nervy a hodně štěstí. Ale pokud depresi řešíte takhle včas, bude to určitě v pohodě.

Takže vidíš, Tomáši, že se s takovými různými problémy pere kdekdo. Polovička mých známých je taky na antidepresivech. Je to holt moderní nešvar. Asi nežijeme v úplně dobré době. Já ale vím, že by se mi třeba v léčebně přitížilo. Oni by tam taky Tvoji přítelkyni nedali, kdyby se s těmito pocity potýkala mimo těhu, takhle se bojí, to je jasné. Oni tam nezavírají ani schizofreniky a to jsou jinačí případy.

Lindo, jsi me vazne pobavila. Ty se nechces aspon na jeden den v zivote citit jako princezna? :-) Ale vazne, asi mas pravdu, ze citi tve zajeci umysly. Asi bych se ho zeptala, proc by si chtel vzit nekoho tak hrozneho?

Irco, me by se v lecebne taky pritizilo. Ja proste nejsem typ byt nekde zavrena, vzdyt ja jsem i ted, kdyz uz jsem rodila radsi sla domu, nez lezet v nemocnici, a ze by me tam fakt nechali, jedna holka tam byla celej tyden, nez porodila. Ale doma je doma.

VANESKA se nam ve čtvrtek narodila měla 3280g a 49cm v 6.48h....už jsme doma..

Tak to moc gratulujeme! Hlavně hodně zdravíčka. A vidíš, máš to z krku. Kde jsi nakonec rodila??

Eicul, velka gratulace k Vanesce.