Diskuse - Deprese v těhotenství

Terezo, ja byla uplne stejna, chlapi jenom na sex, cestovala jsem, chvili zila tady, chvili tamhle atd. Pak jsem potkala manzela a nikdy jsem si ale nekladla ty otazky, co ty, proste to najednou bylo, tak jak to melo byt. Jinak je pravda, ze jsou novopecene matky tlacene do toho, aby milovaly svoje deti, hned jak se narodi, ale proste to nejde vzdycky. Neco jako mas krasne zdrave dite, tak bud stastna. Takze kdyz se narodil syn, kazdymu jsem automaticky odpovidala, ze se mam fajn, protoze jsem jaksi citila, ze to se ode mne ocekava a pak jsem skoncila na AD s postnatalni depresi. Ted je to uplne neco jineho, s malou mam jiny pocity a to pouto a laska tam je hned od minuty, kdy se narodila. Akorat me desne zaskocilo, kdyz mi porodni baba gratulovala a rikala mi, tak mas holcicku, budes mit s kym chodit nakupovat. A ja tak premyslela, ale ja nenavidim nakupovani. Docela me ta jeji rec vydesila, ale uz jsem to pustila z hlavy, treba budu mit holcicku jako jsem byla ja a bude to spis ulicnice.
Irco, my jsme vyborna kombinace v nedeli na ta kafe. Ja vdana za Anglicana, dve deti, kamaradka vdana za Anglicana bez deti, holka co porodi za tri tydny a ma pritele Slovaka a jedna vdana Slovenka bez deti a nahodou nam to funguje.

Nicol, ja jsem ale opravdu vahala, zda se mam k priteli nastehovat. Mela jsem v miste sveho bydliste dost dobry job a vlastni byt. Nic mi nechybelo. Za rok ale prisla krize, v praci mi dali vypoved a firmu zavreli. Tak jsem si rekla, ze ok, ze kdyz vlastne nemusim toho moc obetovat, tak to bydleni s nim zkusim. Navic v Praze, kde ted bydlime, je samozrejme vic pracovnich nabidek. A ted po dvou letech v praci pujdu na MD. Doufam, ze se zamestnavatael nebude zlobit.

Nikol, opravdu si neber moc k srdci kacy porodni baby, jsou to nejake standardni univerzalni zvasty, ktere asi rika vsem. Preci te tak dobre nezna a nevi, ze nerada nakupujes.

Nikol, jak ty pises, ze jsi potkala manzela a citila jsi, ze to je najednou ono. Ja jsem se postupem casu taky dopracovala k tomu, ze asi s tim mym pritelem to tak melo byt. Asi i s tim tehotenstvim pres antikoncepci. Ale vite, co je legracni, mne 3 kartarky nezavisle na sobe rekly, ze muj soucasny neni chlap pro me, ze potkam jeste nekoho jineho a teprve s tim novym to bude to pravy, poridim si rodinu atd. A ze to bude laska jako tram. Dneska se tomu fakt smeju. Vubec se tem kartarkam neda verit.
Ale vdavat se nechci, nelaka me to.

Jediny rozdil mezi nami Terezo je, ze ja jsem proste nezkoumala, jestli je manzel ten pravy nebo ne, on proste je, ja jsem se k nemu nastehovala po trech mesicich znamosti. Teda my jsme si rekli, ze to zkusime na tyden a ja uz tam zustala.
Ja jsem tak rada, ze se nemusim stresovat jeste kvuli zamestnavateli, v praci to vzali v pohode a to se jim jeste vratim jenom na tri dny zpatky po matersky.

Ja jsem se nastehovala po dvou letech znamosti a ted vlastne skoro 2 roky spolu bydlime. Muj prvni vazny vztah a hned tohle ;-))

Terezo, manzel je taky muj prvni vazny vztah a klape to, i kdyz se divim, ze jeste neutekl.:-)
No a my na to sli jeste rychlejs nez vy, svatba po roce, co jsme spolu bydleli, rok na to prvni dite a necely dva roky na to druhy dite. A do toho jeste dve kocky ve 2+1.

Tak stejně už ses, Terezo, rozhodla, jak chápu, to dítě mít, tak proč kolem sebe kopat jako blázen. Moc tomu nerozumím.

A tím, že člověk zestárne jsem prostě myslela, že zestárne tak jako tak i s dítětem i bez něj. Je to prostě přirozený běh věcí, který nikdo zatím zastavit neumí. My, jak jsem už psala, bydlíme s mojí 82 letou babičkou a ona stále opakuje, že ty děti, myšleno pravnoučata, dávají životu smysl a že jsou to její sluníčko. Ve stáří toho člověku fakt asi moc nezbývá, mládí v prd..., fyzické síly taky, v práci už Tě taky nikdo nechce, vlastně už nejsi pro nikoho zajímavá. Lidský věk se prodlužuje, ale vlastně už na 60ti leté lidi, což je vlastně věk našich rodičů, už i my a okolí i zaměstnavatelé se koukají jako na staré. Pomaleji chápou, učí se atd. Je to smutné, ale je to tak. Stále není v lidských fyzických možnostech, až na nějaké absurdní pokusy, jak tak Indka porodila v 60ti, ty děti mít později. A vlastně by to ani nebylo správné, protože by ty děti stejně nakonec skončily jako sirotci, bez ohledu na to, že ono i to dítě mít je, jak asi tady holky se mnou budou souhlasit, fyzicky náročné. Tak je potřeba prostě ty věci brát jak jsou. On je člověk stejně nijak jinak brát nemůže.

Takže co budeš dělat po mateřské, Nikol? Jaké nové zaměstnání to bude?? Já taky pořád někoho lákám k setkání, návštěvě. Chuť by z mé strany byla, ale nějak není odezva na té druhé straně. I když příští týden máme jet s partou na hory, teda jestli někdo z nás neonemocní. Malá už lyžovat s tatínkem zkoušela a docela jí to šlo. Akorát nevím, jak to bude s tím sněhem. Na sjezd asi nic moc. Vezmu i běžky a uvidí se.

Irco, ja zase nerozumim tve otazce, proc kopu kolem sebe. Ty si myslis, ze kdybych si to mohla vybrat a videt samy pozitiva, tak bych psala na tuto diskuzi? Ja se s tim neumim srovnat. Prislo to zcela necekane, tak se s tim peru. Ale asi bude dobry si zajit k te psycholozce, aby mi fakt vysvetlila, kde ty pozitiva mam hledat.

Jinak, jak vite, moje rozhodnuti to zcela nebylo. Proste pritel mi rekl, ze kdybych sla na potrat, tak ho zklamu. A jeste k tomu tam zacal brecet, coz me psychicky uplne sebralo. Tak ted mam to, co mam. Porad nevim, jestli jsem se rozhodla spravne, z cehoz plynou moje pochybnosti, zda budu mit to dite rada atd. atd.

Tak kdyžtak si dítě nechá on a bude problém vyřešen.

Tak kdyžtak si dítě nechá on a bude problém vyřešen.

Ja se ti divim, ze jsi pristoupila na dite tak brzy. My jsme se o diteti s pritelem vubec nikdy nemluvili. Kdyz jsme se seznamili, jsem mu ihned oznamila, ze deti nesnasim a nehodlam je nikdy mit. On prikyvoval. A ted vyrukoval s tim, ze by jednou vlastni dite chtel, ale cekal, az k tomu ja "dozraju". Proto chce, abych si to nechala. Jenze ja mam pocit, ze sama od sebe bych se k diteti nikdy nedokopala.

To bylo na Nikol.

Irco, ano, pocitam s tim, ze se o to postara, kdybych ve vysledku o to dite pecovat nechtela.