Diskuse - Deprese v těhotenství

Tak to jo. Ale to máš pak dost záhul. Tak uvidíš. Nějak se to vyvrbí. A co jinak? Dneska jsem se probudili do hezkého počasí.

Irco, maji se radi, on nemuze v jejich ocich udelat nic spatne a naopak manzel ma zase k ni velky respekt. Ted ji jel zrovna vyzvednout s malym, aby mohla stravit nejaky cas s nama. Mam pocit, ze ti dva maji lepsi vztah mezi sebou nez s druhym brachou, ktery je o rok mladsi nez svagrova a tudiz o devet let starsi nez manzel.
Malej mi dneska pomahal s malou, chtel ji porad utirat ubrouskem a pak ji brblal a hladil ji v kosiku. Tak doufam, ze neprijde nejaka zmena, kdy on zacne zarlit.
My mame osklivo dneska, ani ven se mi nechce, uvidime, jestli aspon na malou prochazku dneska pujdeme.

Tady je krásně. Já skočila (silný slovo v mým stavu) teda jsem se spíš valila do krámu. Byla jsem z toho nějaká unavená. Tak jsem teď na hoďku a půl usnula. Ještě si ten klid musím užít. Dopoledne mi kámoška přinesla nějaký hadry na malýho, tak ještě počkám na ty z aukra a vyperu to...Na jednu stranu bych už chtěla, aby to mimčo bylo venku, vzhledem k tomu jak se valím, na druhou musím dodělat ty daně, ale mám pocit, že o tom furt jenom píšu a skutek utek..

Tak jsme nakonec ven sli, ale jen na chvili, mrholilo, malej byl unavenej, tak nebyl zrovna v nejlepsi nalade.
Jinak jsem se ted strasne rozezrala, nemuzu nechat zadnou cokoladu na pokoji. To je des. A delit se, to uz vubec ne.
Dneska jsme potkali sousedku, kdyz jsme se vraceli z venku. Blahoprala nam k maly a pak rikala, ze az se vzpamatuju z porodu a odpocinu si (?), tak me pry jeste s jednou sousedkou vezmou na veceri, abychom oslavily narozeni maly a taky, protoze pry ted mam byt rozmazlovana. Je to od nich hezky, i kdyz ja jsem hodne rozmazlovana od manzela a rodiny. Hlavne tchyne se muze pretrhnout, no nakonec mala je jeji prvni a zatim jedina vnucka. Jinak ma 4 vnuky.
Dostala jsem ted vynadano od manzela, protoze jsem tady sislala na malou, pry je pozde vecer a ona si musi zafixovat, ze v noci se spi a pres den muze byt vzhuru. Nekdy si rikam, ze by snad bylo lepsi, kdyby ty rady v knizkach snad ani necetl.

Já jsem taky dnes nějaká hotová. Malý se teď v noci budí co hodinu, tak je to fakt síla. Takže jsem dnes pěkně úzkostná.

Aho Terezo, já to tu trochu četla, mám již roční dceru a také jsem si sem chodívala poplakat, když jsem byla těhotná. V jednom příspěvku píšeš, že by jsi se ráda odstěhovala a ten tvůj nikam nechce. Tak jsem dopadla i já.Žila jsem dlouho venku, pak jsem sem přijela , potkala jej , otěhotněla a zůstala zde. ACH , Ach. Já bych se tak vrátila , ale on nikam nechce a sama s malou to není jen tak . Tak tu trpím a každý den vymýšlím jak odejít a přitom té malé neublížit. Je to boj.
Úplně chápu i tvoje stavy, že stejně nemá smysl něco dělat , že už tě čeká už jen samé přebalpvání a kojení. A nejhorší na tom je , že to je fakt pravda...

Lenale a ty nejsi stastna? Pritel mi porad opakuje, ze vse zvladneme. Ja teda doufam, ze na MD nezblbnu uplne, ale priznam se, ze se toho bojim strasne moc. Snazim se cist i nejake pozitivni prispevky, ze u toho jde delat to nebo ono. Ale to asi chce fakt podporu partnera a pokud mozna chuvu nebo nekoho na vypomoc.

Ahoj Lenale,
taky jsem si říkala, jak se asi máš, že když už nepíšeš, asi jsi v pohodě. Můj vztah je v troskách a dnes jsem si zase vyslechla, jak měl můj přítel krásný pohodový život, který nabízel i mně. Po tom, co mi dnes všechno řekl, nemám chuť se vracet. Nejradši bych vrátila čas, abych ho nepotkala a nemusela řešit existenční starosti.
Tak ahoj a mějte se, holky.

Kojit a přebalovat budeš max. 2 roky... Pak podle mě přijde takovýto nejhezčí období, kdy je dětem 3 až 5 let a každý den něco vypustí z pusy nebo udělají nějakou vylomeninu, že se člověk musí smát - a přidou mi v tomhle věku hrozně roztomilý. Jakmile jdou do školy, už je to trochu o něčem jiným, vidím to na dceři. Už nás tak moc nepotřebuje, jde třeba spát ke kamrádce, těší se na prázdniny, že bude u babičky sama bez nás apod. I když samozřejmě taky se ještě ráda přitulí a pomazlí, ale už je to prostě "samostatná jednotka":-)
Z práce znám kolegyni - ta teď v lednu porodila a v dubnu jde zpátky do práce. Nevím tedy, jak to bude dělat prakticky....buď bude mít chůvu anebo hodně volný home office.

promiň , nechtěla jsem tě nějak vylekat.Ale já se na ten tvůj příspěvek ozvala jen proto, že je to úpně moje myšlení před dvěmi roky,co ty píšeš ve svých příspěvcích. Já jsem si také říkala, že to nějak půjde, chůva práce atd. Jenže, když jsi doma a práci nemáš,je chůva trochu blbost a v tomto státě najít slušně zaplacenou práci s dítětem je poměrně nesnadné. Můj přítel do zahraničí nechce a já sama s dítětem si do zahraničí také netroufnu. A nechat mu ji a jít si po svém, to nevím zda bych dokázala. A tak se v tom motám , pořád něco vymýšlím ,plánuji a kombinuji, ale zatím jsem za devět plus jedenáct měsíců nějaký bojový plán nevymyslela. Tedy o štěstí až tak mluvit nemohu.Ale třeba jsi jiná a dítě tě bude zplna uspokojovat. Já jsem spíš na kariéru než na rodinu.
Přeji ti ať ti to výjde.

Já nevím, odejít se zajisté dá, když by k tomu byla svolná celá rodina. Dcera máminné známé takto odešla se svým druhým manželem a dvěma dětmi z prvního manželství a trvale nyní žijí v Anglii. Moc Vám ale stejně nerozumím, ani Tobě Lenale ani Tereze, že myslíte pořád jen a jen na sebe.

Ahoj Lindo, já si to tu občas čtu. ale většinou nepíšu.To je určitě hodně špatné, když nejsi zajištěná. Já sice takové starosti nemám, ale můj měsíční příjem je zhruba 10 procent z toho , co jsem vydělávala dřív a to si také kolikrát říkám, jak to bude dál...Nějaký ten rok to půjde, ale potom?! A takovou práci, jakou jsem měla předtím prostě s dítětem dělat nemohu. Já jsem kolikrát četla, že ti to dítě vrátí , ale já pořád nemohu najít pocit, že jsem vyměnila něco báječného za něco velmi krásného. Já bych malou určitě nevrátila, ale asi kdybych se měla znovu rozhodovat mezi životem na cestách , krásnými dovolenými, možností si všechno koupit za peníze, které jsem si vydělala prací , která mne bavila a naplňovala, nevím , zda bych se rozhodla stejně. Ale teď už se to změnit nedá a tak se snažím si z té situace vybírat to nejlepší. I když upřímě , ke stavu nějakého štěstí mi některé dny úplně nestačí.
Malou mám i přesto ráda, je to zlatíčko a třeba se mi to jednoho dne v hlavě poskládá. Snad brzo.

Terko, neni to jenom o kojeni a meneni plen. Teda minule se mi to tak zdalo, ale ted u druhyho uz me to tak neprijde. Mozna diky AD, mozna protoze to citim tentokrat jinak. A na matersky budu jenom 6 mesicu, protoze to budu mit placeny, ale svoje druhe zamestnani mi zacne uz na zacatku kvetna, je to sice jenom na dve hodiny v pondeli vecer, ale moc se na to tesim a jde to. Takze na matersky nemusis 'zblbnout'.
Jinak malej dneska dal maly pusu na tvar, vazne to zatim jde dobre. Ja jsem byla cele odpoledne s holkama na kafy, malej byl u tchyne a mala se mnou. Testovala jsem novy zakon o diskriminaci, podle zakona ted od minuleho rijna muzu kojit na verejnosti, kdekoliv chci a nikdo mi nemuze nic rict a fakt, akorat jeden chlap chvili cumel, ale nikdo jiny v cely kavarne si nas nevsimal. A z ceho mam radost jako asi kazda zenska, po tydnu od porodu se vejdu do kalhot pred porodem, jupiii.

No, Nikol, tady žádný zákon na to není, však víš, asi nikdy ani nebude, ty zákony stejně většinou stojej za ho...Ale já stejně kojím, kde mne napadne. V hospodě nebo v cukrárně úplně v pohodě, nikdy nikdo neřekl ani popel, ale minule teda v ZOO před pavilonem lvů, protože malej řval víc než ten lev a to jsem si tam teda dřepla na kámen a kojila a nějakej chlap na mne blbě čuměl, tak já naschvál čuměla na něj, takže pak radši koukal jinam. Ať si trhne. Moje dítě má hlad a co? Já mám taky ten pocit, že jsem u malé hodně přemýšlela o sobě a u toho druhého víc přemýšlím, co potřebuje dítě. Spíš u mne je problém sehnat někoho na to kafe. Moje kamarádky, co mají děti, jsou o víkendu s manželi a ty, co je nemají, nějak nemůžu nalákat na sedánek s děckem, tak to vidím, jako hlavní problém. Já taky teď vážím míň než před těhu, chodím dvakrát týdně cvičit, ale stejně jsem jak stotonážní velryba, to už jaksi dlouhodobě. A co Tys, Lenale, dělala? Teď už s dítětem tu práci dělat nemůžeš?? Já chci zase chodit na italštinu, to mne baví, ale že bych se teda nějak hrnula do práce, to teda ne. Ono i v té práci je to pak časem stereotip nebo se mýlím? A Ty budeš, Nikol, po mateřské dělat něco jiného??

Nevim, Irco, co je zas tak prekvapiveho na tom, ze myslim na hlavne sebe. Sama sobe jsem tim nejblizsim clovekem, clovekem ktereho dokonale znam a jsem s nim v celkove symbioze. Ano, to jsem ja sama. Sebe mam proste nejradsi, to rikam narovinu. Nevim, cim to je, mozna tim, ze jsem jedinacek ;-)) Mozna to zni divne, ale ja jsem ani vztah s chlapem mit neplanovala. Chtela jsem si uzivat, cestovat, utracet jen za sebe. Do 30 let jsem mela muze jen na sex. Vazny vztah jsem neplanovala, a rodinu uz tuplem. Pak jsem potkala sveho soucasneho, on se do me zabouchnul, ja ani moc ne. Po trech mesicich naseho sex. vztahu jsem proste nechapala, proc to jeste pokracuje dal. Moje sex. aferky vetsinou ani tak dlouho netrvaly. Pak jsem si rekla, proc to s nim nezkusit navazno. Chtela jsem konecne pochopit, proc vsechny zenske o tom tak basni a co je na tom tak uzasneho. Po dvou letech jsem se k nemu nastehovala. A ted mam to tehotenstvi. Ja jsem k tomu vsemu prisla jak slepy k houslim, nikdy jsem se o to nesnazila a ani jsem po tom netouzila.