Diskuse - Deprese v těhotenství

Holky,jak to čtu,každa mame trapení v jine fazi.Někdo s dětma,někdo s byvalyma,někdo jako ja s depkama v těhotenstvi...atd.Ja se na druhe těšim,moc,maleho Nikol připravujeme a bere to zatim užasně,těši se ,povidame si o tom,nechala jsem jmeno kluka na něm,vybral si Kubika,nam se libi tak souhlasime,holku Barunku to sem je ale oba i manžela mirně zpracovala.Myslim,že to ponese jako duležity kluk,budou mu tet 3 roky.Tak snad to bude ok,dnes je mě dobře tak to vidim vše ružově.Kluk je vyvojem dopředu,upozornil nas na to jak lekař tak i ředitelka ve školce,tak uvidim.Vše tady moc držim palce!!! A jak se mala jmenuje Nikol?

Eicul, nemyslim si, ze budete mit s malym problem, kdyz ho takhle hezky pripravujete na to, ze bude velky bratr. Nezapomente na darecek od miminka, vazne to funguje. Kamaradka taky nemela problem, jejimu klukovi byly dva roky, kdyz meli malou a je ji porad jeste nadsenej a to uz ji je rk a pul.
Nase mala se jmenuje Maya Carmela (Maja Karmela), prostredni jmeno ma po manzelovo italsky babicce, ktera umrela pri porodu tchanovo brachy a taky se tak jmenuje svagrova a to byla posledni holka, ktera se v rodine narodila za poslednich 43 let, navic ma dva kluky a dvakrat potratila prave holcicku, to byl vzdycky jeji sen mit dceru. My jsme museli najit s manzelem kompromis, protoze ja jsem chtela, aby se jmenovala Luna, Chiara nebo Oria a on chtel Alondra nebo Apalanda. Nakonec jsme se shodli na Maye a nahodou ji to jmeno fakt slusi.

Tak jsem si vcera dala tu Zbouchutou, celkem se mi to libilo. V ramci toho zanru to bylo docela dobry, dost jsem se nasmala. A musim rict, ze mi to opravdu zvedlo naladu. Dik Evino za tip! ;-)

Chjo, holky. Tady je mi s vami dobre. Ted jsem hledala nejake info o tehotenskych vysetrenich a narazila jsem na jeden web, kde byla i diskuze o potratu. Mlada holcina 23 let s nejasnou fin. situaci nevedela a dluhy, zda si to dite nechat. Ja jsem napsala svuj nazor, ze si myslim, ze by to mela radeji dat pryc. Militatntni matky se na me sesypaly, co ze tam pisu, ze zivot embrya posvatny a kdesi cosi. Jedna dokonce chtela po me naskenovany tehotensky prukaz, ze tehotna preci nemuze tohle napsat. Nechapu, kde ziji, snad na Marsu. Opravdu si myslim, ze v nekterych situacich je lepsi si s tim ditetem pockat a nemit ho za kazdou cenu. Ale uz mezi militantni matky nejdu...

Ahoj terezko nejsem sice tehotna , ale mam nazor jako ty nemit dite za kazdou cenu mam uz sice 5, a 11 lete kluky ale nekdy mam nazor na potrat taky kdyz je clovek v nejake blbe situaci a jak pises nektere maminky vidi lidi s takovym nazorem jako vrahy ...i kdyz mame radi deti .... evik

Terko, ale ten chlap v tom filmu mi byl teda příííšerně nesympatickej - jsem se ho štítila nebo co...:-(
:-)

No a na potrat bych teda nešla.Jako militantní matka a matka puberťačky k tomu říkám: Řešit, že jsi v tom a v blbý životní situaci už je pozdě.To je už vždycky špatně.Já radím, jste - li v blbé situaci, přestaňte souložit a jděte řešit! Místo probdělých nocí s milencem probdělé noci na brigádách.Protože práce šlechtí a ze sexu jsou jen problémy.:-)))

Ahoj holky,
Evi, já si dovolím s tebou nesouhlasit. Jsem šla přece taky na potrat s bývalým přítelem a nelituji toho. To dítě by bylo chudák a naším příšerným vztahem by trpělo nejen ono. A i když jsem se dlouho rozhodovala, bylo mi 28 let, nakonec jsem si ho nenechala, počkala jsem pár let a nakonec mám krásnou holčičku. Je to právě možnost volby a já jsem za to ráda. Dnes bych byla nešťastná a měla dítě s někým, koho nenávidím. A po tom se mi děsně ulevilo. Ono být doživotně připoutaná k tomu dotyčnému, to bych teda nechtěla. I když toto není případ Terky. I když si teď taky říkám, že to bývalý udělal schválně, aby si mě k sobě připoutal. Ale to mu nevyšlo.

Ja s tim nesouhlasim, hlavne protoze jsou v zivote opravu ruzne situace i hodne nepredvidatelne. Napriklad zena muze byt znasilnena. Je to samozrejme extrem, ale stava se to bohuzel.
Lindo, neni to muj pripad, ja nastesti mam vsechno funkcni, vztah, praci, penize, zazemi.
Ale stat se mi to za jinych okolnosti, tak do toho proste nejdu.

Tak to já taky nejsem militantně proti potratům. Teda doufám, že nejsem v tom, protože už pozdím a teda k té své tříleté holce a půl ročnímu chlapečkovi bych fakt další nechtěla, navíc po těch dvou řezech a tak krátké době. A s manželem člověk jaksi nemůže nepraktikovat nic, však víme.-) Jsou situace, kdy je rozumné jít na potrat a jsou situace, kdy to třeba rozumné není. To prostě záleží.

jenže Lindo - jak jsi mohla spát ( sdílet to NEJintimnější !) s tím, koho, jak říkáš, nenávidíš.Kdybys nespala s tím, koho nenávidíš, řešit bys to nemusela.
A Terko, souhlas - holky by se dřív, než se začnou zajímat, kde má jakej kluk intimní partie, měly dát na nějakej bojovej sport.Tak by se vyřádily z hormonální bouře v tělocvičně a neriskovaly, že je někdo znásilní.
Irčo, s manželem můžeš provozovat, ale Tys tuším zavrhla pilulky, viď?
Tož tak - holky, jdeme na procházku a víc pracujme, cvičme a nedělejme ty hříšné věci :-)) zejména s lidmi, které nenávidíme. To je totiž ten problém.Třeba já s bývalým od velké holky jsem zůstala kamarádka taková,že sociální pracovnice u soudu nechápala, kdo my dva jsme. Nejsem k němu doživotně připoutaná - má jen línou povahu a neplatí - a blbý je, že se mu malá v pubertě podobá podobou i řečma, ty mě vytáčejí.:-))
Ale sex, to je pro mě vždycky láska, vždycky dávání z mé strany a tudíž nespávám s člověkem, kterého nenávidím a nemůžu s ním čekat dítě.

Jo, Irčo, kdysi jsem s doktorem řešila, že jsem možná v tom po prvním řezu do roka a on mi neřekl,že mě zabije.:-) Ale že bude lepší si to nechat, že potrat je horší.Je to už ale 13 možná 14 let.

Tož tak, milujte se a množte se.A pracujte a cvičte - ať je to v rovnováze.:-))

Terezo, ja napsala do jednoho internetoveho casopisu, jak jsem trpela postnatalni depresi a jedna pani me tam chtela upalit jako carodejnici, proste s nekteryma lidma nema cenu diskutovat.

Ale každý si musí zvolit, jak to chce. Je to jeho život. Ale nedej, aby to tady skončilo, jako v Polsku, že by každý dítě mít musel a potraty zakázaly. Dokonce moje konzervativní babička je jednoznačně PRO nekriminalizování potratů, říká, jak si dodneška jako dítě pamatuje, jak kolikrát zvonil umíráček a mezi lidma se šuškalo, že ta nebo ona nepřežila potrat, protože to dělala nějaká bába kořenářka pokoutně doma, aby to nikdo nevěděl a takhle to dopadlo. Nakonec i zde vidíme, že Tralala, Linda, Lenale, možná i Luluna, nevím, nechci mluvit za ní, a nevím, jak Tereza, na potratu kdysi byly. Proto ale nejsou špatné.

Co se potratu tyce, jeden ze zivota, kdyz bylo matce nejaky 44 a v prechodu nenadale otehotnela s mym otcem, kterymu v ty dobe bylo 50 let, on chtel, aby si to dite nechala. Matka nechapala, tak jsem ji to vysvetlila. Otec se chtel proste vychloubat pred znamyma jaky je kabrnak, 50, po mrtvici a infarktu s bypassem a jeste dokaze plodit potomky, ale kdo by to odnesl, moje matka a to dite. Za prve ja i moje segra jsme byly uz dospele a rozhodne ani jedna z nas by matce s tim ditetem nepomohla, protoze jsme deti z duse nenavidely. A otec, ten by taky nehnul prstem nedelal to u nas, nedelal by to ani u tohohle. Takze by matka na to byla uplne sama. Sla na potrat a nikdy si neztezovala, ze by se rozhodla spatne.
Ja bych se asi strasne ted bala otehotnet, zvlast, kdyz si ted jeste uvedomuju par dni po porodu, jak strasne to boli a stehy nejsou zahojeny apod. Ja pujdu po sestinedeli do implantatu do ruky, i kdyz tomu trochu neverim, protoze tady ted zrovna resili, ze 1600 bab s tim otehotnelo jenom za posledni dva roky, protoze to spatne zavedli. No oni to tady taky zavadi obvodni lekari a ne gynekologove.
Spustilo se nam dneska mliko, a i kdyz mala papka kazde dve hodiny, asi to vydrzim maximalne do zitrka a zacneme odstrikavat a zamrazovat, protoze jedla pred hodinou a pul a ja uz se nemuzu dockat az se probudi a trochu mi ulevi, uz mi zase protekaji i vlozky v podprsence.

U Terezy jsem psala proti, protože už má svůj věk, má přítele s kterým, jak se zdá to docela klape, a zdá se, že má i zázemí.

Jinak já jsem si včera i dnes dělala těhu test, negativní. Ale upřímně, za téhle situace, kdy mám druhé dítě půl roční, bych taky potrat zvažovala a nejspíš na něj i šla. To říkám otevřeně.

Jinak spousta lidí se motá do věcí, kterým nerozumí. Viz. poporodní deprese apod. A mimochodem, dnes má problémy psychického rázu, různé ty neurózy, úzkosti, deprese kdekdo. Jenže u nás je to stále dost tabuizované i když i tady to se dost mění. Vím o několika lidech z mého okolí, kteří mají podobné problémy, jak já. Jen vím, že když jsem tehdá šla poprvé za psychiatrem, zdálo se, že s diagnozou sociální fobie, jsem taková ustrašená, vyklepaná před lidma, tak mne psychouš upozorňoval, ať si dobře rozmyslím, komu to tom povím, že u nás, v naší společnosti narozdíl např. od USA je tahle tematika zatím dost tabu a člověk, který se k tomu přizná je často stigmatizovaný. Takže to ví rodina, nejlepší kamarádka a ještě jedna známá. Ale nějak nemám potřebu to hlásat.

Jenže to jsem tam, kde jsem byla, že je nevhodná pro ženy s žilní trombozou, takže to je taky na prd.