Diskuse - Deprese v těhotenství

Ale to je primo depka z toho tehotenstvi, kdyz si predstavim, ze bych dite nikdy nemela, hned je mi lip. A taky si rikam, nejsem jeste na konci 1. trimestru, tak se muze stat cokoli. Tak to me trochu povzbuzuje a trochu, da se rict, uklidnuje. Hodne ctu fora o zamlklych tehotenstvich, mam pocit, ze mi to pomaha. Ale celkove nalada je fakt na nule.

logicky - není Ti dobře, tak si představuješ, že by Ti dobře bylo, kdyby se stalo to nebo ono...Fakt Ti můžu jen doporučit zkouknout ten film.Já si ho stáhla kdysi na netu.Hraje tam Katherine Heigel - herečka z Chirurgů, teď nevím, jestli je to křestní správně...

Přijde mi to rozumné i když některé věci se jistě dají provést ex post i ambulantně.

Jinak Terezo si to tak neber, možná to není tím, jak tvrdíš, že to dítě nechceš, ono to bude spíš kombinace strachu, nejistoty, strachu ze změny. Zvládly to jiné, zvládneš taky nebo v čem si myslíš, že jsi horší než ty ostatní?

Eicul, Tvé pocity znám. Já bych se asi netejrala a navštivila doktora.

Jinak nic nevím, netuším. Mějte se.

Ja si hlavne myslim, ze nemam zadnou citovou vybavu na to mit dite. Kytky u me chcipaji, protoze je zapominam zalevat. Nejsem ani prilis zenska, nebavi me typicke zenske veci, nerada varim, a celkove me to predavani zkusenosti vubec nic nerika. Vlastni seberealizace jako matka mne vubec nic nerika, je to pro me neco, co nema zadnou hodnotu, zadny vyznam.

A hlavne ja vubec nevim, pro je dobry mit deti. K cemu to vubec slouzi. Nikdy mi to vubec nechybelo a nepremyslela jsem o sobe, jako o matce. Naopak mam z toho koprivku. A ted je to jeste horsi nez pred tim.

Tak u mne to bylo naprosto stejné. Já teda nevím, jestli o sobě může někdo uvažovat jako o matce, jak může člověk vůbec uvažovat o něčem, co nikdy nepoznal. To podle mne ani nejde. Já děti nikdy moc nemusela, když mi podávali na pochování dítě, tak jsem s díky odmítala. Taky mne to vůbec nebralo. Jenže to je taková věc, je sice fráze říct, že k tomu musí člověk dorůst. Ale ono to tak nějak přijde. Jako člověk dospěje, ani o to jsem nestála, zestárne, z toho mám panickou hrůzu. Prostě některé věci se stanou, tak proč z toho mít předem hysterii? My se v dnešní době snažíme pořád něco ovlivnit. Ale co si dát pohov a prostě to nechat být. Pořád nešrotuj co bude a jak bude. Třeba zítra Tě může srazit auto a co, k čemu bylo celé tady to spekulování o všech těhle věcech. Prostě žij teď a tady. Dělej věci, co Ti jsem příjemné a na zbytek se vykašli.

Ja vim, jenze jsem zvykla vsechno mit pod kontrolou a to je neco, co se stalo naprosto mimo moji vuli a pekelne me to stve.
Ale k tem potencialnim matkam, podivej, kolik zen podstupuje ruzny umely oplodneni, po tech detech strasne touzi, kdyz se jim to nedari, tak jsou zoufale. Ony se urcite s predstihem dokazou predstavit v roli matky. Pak se treba na to dite tesi. Ja nic z toho nemam, kdybych byla neplodna, nejspis bych si gratulovala, ze aspon nemusim do sebe rvat hormony. Mne prijde, ze deti maji mit jen ti, co jsou o tom pevne rozhodnuti. Ano, muzes mi namitnout, ze budu dite mit po porodu rada atd. Jenze se podivej, najdou se zensky, co sve dite utopi v zachode anebo ho rozslapnou tesne po porodu. Kdo mi muze zarucit, ze ja nebudu ten stejny pripad?

no jo, Terko, jenže on Ti nikdo nemůže zaručit nic...

Život nemůžeš mít pod kontrolou,vždycky Ti udělá, co právě nechceš a Ty s tím prostě musíš žít. Věř mi,že tohle poznání i mně moc moc moc bolelo a kdybych věděla, jak dopadne můj vztah s tímhle klukem, nešla bych s ním ani na první kafe. U mně je to buď černé a nebo bílé. Máloco je něco mezitím.A vidíš - děsně jsem byla ráda,že mě vzal do svýho světa, kterej byl pro mě něco novýho a krásnýho a moc jsem v něm s ním chtěla žít.A myslela jsem, že jsem pro něj hvězda.A byla jsem pro něj náhražka holky, co je daleko ošklivější než já, mohu - li podle fotek soudit.
Žádnej den ti nikdo nevrátí zpátky, netrap se zbytečně, zavolej někam na psychinu, ať s tebou dají řeč - a uvidíš.

Já teda nevím, ale stejně svůj život nemůžeš mít pod kontrolou, nikdo nemá. Neovlivníme stárnutí, nemoce ani to, že nás zítra nějakej blbec nesejme při přecházení nebo při jízdě v autě. A má cenu se tím trápit? Ano, já přesně vím, jaké je to dělat si se vším předem starosti, ale z toho člověk prostě nic nemá, jen kazí život sobě a okolí.

Tak to tady čtu a chci Tě povzbudit Terez. S dítětem to není jednoduchý, to je fakt. Určitý omezení tady budou, ale když budeš mít kolem sebe lidi, co Ti pomůžou, tak to zvládneš. Já taky nejsem ten typ, že bych zvládla dítě sama. Potřebuju mít kolem sebe armádu lidí, aby mi pomohli. Teď momentálně nezvládám ani domácnost. Několik dní se přemlouvám, abych vytřela, uklidila. O žehlení nemluvím. Moje budoucí tchýně mi příjde zítra žehlit. No, ale je to taky tím, že musím dělat daně a to mě dost zmáhá v mým stavu- jen sedět u PC. Před chvílí jsem skoro 2h spala. No, nevím, jak to půjde skloubit s režímem dítěte. Nebude to tak, jak potřebuju já, ale jak to potřebuje dítě. Jo, na horách měla moje holka trochu záchvat. Vyčetla mi rozvod, přítele a byla ne něj hnusná. Řekla, že ho nebude poslouchat, protože není její rodič...No, bude to těžký a s nastávající pubertou ještě těžší. Jo, k tomu ovlivnění žívota. Já myslím, že některé věci se částečně ovlivnit dají. Občas mě taky přepadne splín a říkám si, proč jsem se rozvedla. Mohla jsem bydlet v klidu v baráku, bejt s holkou každej den a nemít nouzi o prachy, ale já si vybrala tuhle cestu.... a taky jsem se rozhodla, že dítě si nechám, byť to nebude jednoduchý...ale byla to moje volba...

A ještě k mý holce. I přes ten vztah k mýmu příteli (není se co divit, říká máma) se na mimi těší. Tak to mi hlava nebere. Že by nevěděla, jak to je, nebo si to nechce připustit?...Tomu nerozumím...

Tak s tím těšením, to je, Tralala, otázka. Uvidí se, až mimi bude na světě. Na ten rozvod bych jí řekla, že si musí uvědomit, že bude brzy velká a sama třeba bude chtít mít nějakého kluka a že i když Ty jí přijdeš stará, tak nejsi tak stará, aby ses nemohla pokusit ještě být v životě šťastná a mít partnera, protože i když to nechce slyšet, tak mezi Tebou a jejím tatínkem to prostě už neklapalo, nemohli jste si přijít na jméno a žili jste spolu jak dva cizinci. A taky bych jí řekla, že i když jste se rozešli, tak její tatínek bude vždycky její tatínek a ani není třeba, aby tak brala Tvého přítele. Jen se prostě pokusila ho tolerovat a chovat se k němu jako ke každému dospělému člověku tj. slušně, protože je určitě slušně vychovaná holka. Je jasné, že je to pro ní těžké, vždyť s mezilidskými vztahy mají problém dospělí natož děti. Děti jsou v tomhle více vyhraněné, svět je pro ně černý nebo bílý a nic mezi, lidé se rozdělují na ty hodné a vetřelce, jenomže tak to přeci není.

Pro to dítě je to těžké se v tom vůbec zorientovat, chce to hodně trpělivosti a tolerance a to ze všech stran. To je ale všechno teorie, ale praxe jaksi pokulhává, to je jasné.

Irco, ta porodni baba mu dala vitamin K injekci, dneska jsme byli na kontrole u obvodaka, protoze to v nemocnici nestihli, nez jsme sli domu. Tri dny tady zustavas akorat po cisari, pokud je vse v poradku. Prick test z paticky a vazit malou prijde komunitni porodni baba ve ctvrtek. Ouska mu stihli zkontrolovat, nez nas poslali domu. Rikala dneska jedna pani v jeslickach, ze pry jsou ty stahy horsi po kazdym porodu, ale musim rict, ze mam uz skoro ploche bricho. Jinak minule to potlacili v nemocnici po porodu, ted jak jsem doma nemam pristup k zadnym poradnym prakum a musim jenom paracetamol a ten teda nezabira vubec, uz jsem tady i dneska brecela bolesti a to jeste ty kontrakce trvaji i tri az pet minut v kuse a nedaji se ani prodychat.