Diskuse - Deprese v těhotenství

Jsem ráda, že tu mám mámu. Byť není soběstačná, ale je tu. Zase jsem si vzala v práci dovču-ještě dva dny. Snad to chápou v mým stavu. Jinak vymýšlím, jak připravit exe o auto. Bez auta jsem v čudu. Zatím ho mám od práce, ale co pak. Budu muset jezdit po doktorech se se sebou, s mámou, s holkou, s mimi...Někdo mi říkal, že by mi měl platit poměrnou část nájmu, když to auto užívá výhradně on.Zkusím to nejdřív po dobrým, pak vytasím tuhle výhružku. Co jinýho. A s barákem podle mě taky totéž. Prý, když mi neumožní tam bydlet, tak by mi měl hradit moje náklady na bydlení...Evženko, co Ty na to jako právník??

A nebo Evino, co jít ke kamarádce nebo k příbuzným - na chvíli. Ale hlavně od něj pryč.
U mě může bejt taky ještě hůř. Nedejbože bych začala rodit nebo musela jít do špitálu a co tady s mámou? Kdo by se o ni postaral?Tak ale snad to mimi tam ještě chvíli vydrží..

Evino, asi to budeš muset řešit přes soud, aby Ti dával peníze a tak a totéž myslím čeká Tralala. Asi máte pravdu, že si člověk hledá pořád ty samé partnery, bohužel. Zase bych to tak nebrala, ty dvě lžičky kafe, ale až bude platit a budete mít vyřešené finance.

Jinak se chci zeptat, Jani, když bereš ty léky, stává se Ti, že býváš třeba celý den úzkostná. Já teda jsem, žádné jakoby ataky nemám, je to plus minus v té samé intenzitě, ale je to tam a je to otrava. Blbé myšlenky, strach z budoucnosti, někdy myšlenky až do krajnosti. Prostě fuj, fuj, fuj.

ahojte - no já jsem o tom, že bych se měla léčit slyšela taky jen od tohohle partnera - několikrát jsem byla u psycholožky, asi u třech různých v různých obdobích - resumé VŽDY znělo:"Jste naprosto normální člověk,dokonce se v sobě neuvěřitelně vyznáte."To až s tímhle klukem moje potíže vygradovaly až neuvěřitelně.Po rozchodu jsem třeba na ulici seřvala cizí holku, když řekla do telefonu, že tam řve nějakej parchant.Myslela jsem, že se normálně fakt zblázním, jako by se mi rozsypaly všechny hodnoty....Tak jsem šla k psychologovi, ale též jsem si půjčila knížku o rozchodech. A ejhle - moje potíže tam byly popsaný jako naprosto normální věc po rozchodu...
tralala - jít není kam.
Kdyby bylo, zavřu se tam a nevylézám.:-)
Řešení mých potíží je sehnat si pronájem nebo podnájem a odstěhovat se. Určit si SAMA, kolik chci výživný a kdy chci návštěvy a dotáhnout tohle do konce. A to je právě to. Nechci malou připravit o tatínka, kterej se teď tolik snaží - no, v únoru jede do toho Řecka, tak ho zas asi pár týdnů neuvidí, nesdělil, jak tam bude dlouho.Pořád mi, kupodivu, děsně záleží na tom, co on si o mně myslí.

Evino, já na tom byla stejně, když jsem se rozváděla. Když jsem jela autem a přede mnou jel někdo pomalu, tak jsem nadávala na celý auto mu do k**ténů... Na holku jsem řvala, byla na ní nervní.. S holkou byl vztah děsnej, teď je super, ale můžu si to zase zhoršit svými dalšími kroky. Dneska ji ex vyzvedne ze školy (má tu nohu v sádře), tak uvidíme s jakou holka přijde. Doufám, že nebude zmagořená....

Evino, zkus se od něj citově odpoutat. Ale jak viď? Já to měla taky tak. Pomohlo mi, že jsem měla přítele. Ale jak to dopadlo a dopadá, vidíte samy...Dneska si myslím, že mi spíš uškodilo a měla jsem se spoléhat sama na sebe. Taky vím, co jsem měla a neměla. Neměla jsem se asi rozvádět a měla si přítele nechat na to hezký a na sex a ne hned otěhotnět ...

Irčo,musím bohužel napsat,že ta zvýšená úzkost asi patří přímo nějak k naší povaze.Ty léky to asi trošku utlumí,ale umím se "krásně"nervovat a plašit.Jen jsem se s tím naučila žít a rodina taky.Nevyvádím nějak,ale jsou prostě limity co snesu.Na příklad u nás neexistuje,aby někdo přišel později než řekne,to jsem na kolaps,prostě stačí zvednout telefon a dát vědět dopředu,že nestíhají.Jinak jsem schopná vymyslet katastrofické scénáře,že by mi autoři detektivek mohli závidět:o)))Kupodivu se to i děti naučili velice brzy a tak to respektují:o)a nikdo nechodí pozdě:o)Manžel z cest volá,že dojel dobře a myslím,že se i s tou úzkostí dá žít v normě.Prostě jsem víc opatrná a to nemusí být na škodu.Děti si jezdili kam chtěli,tábory,hory atd,jen častěji psali nebo volali,že jsou v pořádku.To co provedla ale třeba dcerka Evě,tak to bych byla v Bohnicích a po ní by bylo vyhlášené celostátní pátrání.Děti prostě zkouší co jim projde:o)Jinak budoucnosti se také občas začnu bát a vlastně nemám proč,bude to Irčo opravdu tou úzkostlivější povahou,tam já pak běžím za mužem a všechny strachy mu povídám,většinou po chvilce rozhovoru zjistím,že plaším zbytečně a je zase pohoda.Také žádné ataky přímo nemám,budeš to mít určitě všechno zvýšený těma hormonama,ono se to pomalinku uklidní.Uvidíš,že ano.Já jsem byla třeba 15 let v pohodě jen ta zvýšená úzkostlivost byla pořád,to má však určitě spousta lidí.Přejde to do pohodové fáze,jen musíš být trpělivá.Děti tě z toho určitě trošku dostanou.Tak,vám tu všem přeji spoustu pevných nervů a krásný den.Jana

Jo, to, co píšeš, Tralala, tos udělat měla, ale škoda, že mi ženy jsme tak málo racionální a tolik moc emotivní.
A k té normalitě, kdo je vlastně normální? Kdo má toto právo říct? Každý je nějaký, každý má nějakou tu svojí úchylku.

Já to vidím tak, Evi, že Ty bys potřebovala najít si něco svého, nějaký ten vlastní smysl bytí, aby to nebylo jen malá nebo velká holka. Prostě někdy se sebrat, jít navštívit kámošku nebo někam vypadnou. Domluvit se s EXEM, ať hlídá. Nakonec, pro něj by taky mohlo být lepší, když bude s malou sám nebo ne?? A Ty taky na něj nebudeš muset furt zírat a přemýšlet o tom jaký jen o dokonalý a Ty ne a podobné ptákoviny. A holka už se chvíli o sebe postará sama, když na půl den někam vypadneš. Ty hlavně potřebuješ lidi, já na Tvém místě bych byla už cvok úplný. Vždyť to musí být o nervy. Člověk je tvor společenský, proto lidi dřív žili v tlupách a být pořád sama, takhle snad trestají vězně, na samotce. No ne?

Irčo, nevím co myslíš tím, co jsem měla..Nechat si přítele na sex?? Jo, jo, to vím. Jen já chtěla druhý dítě, dlouho.a věk mě tlačil.. Ex nechtěl, už jsem s ním nežila...Tak teď to mám, bác.A tohle všechno jsem vlastně psala už na začátku,když jsem objevila tyhle stránky...
DPHáčka hotový, sláva! Bylo to náročný.Teď dám vanu a lehnu si asi. No, přišla holka, tak asi ne.

No, kdybys byla jako moje babička, tak by sis vybrala pohodlí s manželem, pokud bys chtěl druhé, tak bys ho nějak svedla, na to párkrát a pořídila by sis dítě případně s ním. Já na ni někdy zírám, jako ona to má v hlavě srovnané. Jak s ní bydlím, tak jsem fakt z toho někdy děsně překvapená. Vždycky vyčítala dědovi, že za jejich společné žití měl 1 milenku, to bylo hrozné a já do ní vrtala, jak to teda bylo s ní a ona se taky přiznala, že měla milence, prý je to v dlouhodobém vztahu normální, ale špatné bylo, že děda měl ten vztah dlouhodobý, trvající 4 roky a to je to špatné, ne, že ji podváděl. Rozumíte tomu? Já teda ne. Ta by Ti poradila hned. Já se chovám emotivně, nikoliv racionálně, bohužel a stve mne to.

I když, ona by si možná pořídila i to dítě s nějakým přítelem, jen by se to muselo zaonačit tak, aby si manžel myslel, že je jeho. I když moje máma je celý děda, takže tohle do konce nedotáhla. Abys chápala, já to neodsuzuju, pokud jsou pak spokojení všichni, tak o co jde, že jo? Jen já bych s tím žít nedokázala.

Irčo,asi máš pravdu - něco svého.Zas tu ex byl od dvou asi do pěti.On jen kvete! Vždycky jsem se smála, když to někde takhle bylo napsáno, ale - u něj to vidím.Je vysmátej, spokojenej a já v p**eli.Vyprávěl mi tu o historii, o vážný hudbě, to ho nikdy nezajímalo...Řekla jsem mu, že nepotřebuju žádný prášky, potřebuju si vyléčit z hlavy jeho. abych už nikdy nepotkala nikoho, jako je on.
Teď samozřejmě řvu, protože se mnou mu třeba bylo jedno, co má na sobě, byl spokojenej ve starejch hadrech a teď...Měla jsem sama jedno dítě a měla toho až po krk, teď mám dvě! A ještě se dívat na ten jeho spokojený ksicht.
Vždy\ť se mnou ty děti nebudou chtít bejt, pořád jenom řvu a řvu, ničím si nejsem jistá, nic neumím...

No, Evi, ten Váš vztah stejně neměl budoucnost. On je mladší, což nemusí být nutně na škodu, jenže on se vázat nechtěl, to bylo jasné už od začátku. Proto Tě tlačil do potratu, chtěl testy otcovství apod. Hodně žen by nejspíš v takové situaci s takovým chlapem šlo na potrat. To chtělo spíš nějakého usedlejšího, staršího chlapa. Nebo staršího... Hlavně toho usedlejšího. Nemělo to budoucnost, to Ty víš, ale, takhle jsi na něm děsně vázaná, když jsi v tom zapadákově, když to takhle blbě řeknu. Bez kontaktu s lidma, na mateřské, bez kamarádek. Ty společnost potřebuješ, ale jak si ji zařídit, co?? Nevím, někteří lidé se seznámí přes děti, jiné přes psy, přes koníček. Nebo se holt přestěhovat tam, kde ty známé mít budeš...

Já jsem dnes celý den vyřízená, malý je nějaký nastydlý, v noci se mi dvakrát pokadil, pak spát nechtěl, nakonec jsem poprosila manžela, ať si k němu lehne a já si lehla k malé. Už mám pěkný spánkový deficit, když byl menší, tak se probudil tak třikrát za noc, dnes víc, jak pětkrát. Uff. Příští čtvrtek je mu už 6 měsíců, už jsem zkusila tu kaši, ale měl z toho sranděru, jak není v pohodě, tak jsem to zase odložila. Do toho mne trápí úzkosti, celý den jsem v podstatě rozhozená, někdy více, někdy méně, ale cítím v sobě to napětí. Nedokážu se uvolnit.