Diskuse - Deprese v těhotenství

No, jo no. Člověk dělá děsný chyby. Bylo to tam ale psycho. Rozváděli jsme se, rok spolu nespali a on pořád spal vedle mě na manželský posteli. Je fakt, že on se rozvádět nechtěl a pořád říkal, že jenom vyhrožuju. Pak ale čuměl, kam jsem to dotáhla. Možná jsem neměla být tak ješitná a dokázat, že to dokážu. Měla jsem už přítele, který mě v tý době uklidňoval. Tak jsem to vyřešila takhle. Půl roku jsem tady byla spokojená. Klid, s nikým jsem se nemusela hádat. Holka byla taky z našich hádek hotová.Tak to bylo i dobrý pro ni. Jo a ten byt mi pomohl najít přítel, vymaloval mi tu, pomohl se stěhováním. Jsem si ale teď docela jistá, že kdybych přítele neměla, tak bych se asi neodstěhovala. Možná by se to tam stupňovalo, možná by se to uklidnilo...Najednu stranu mi přítel děsně pomoh, ale na druhou stranu mě dostal do pěkný bryndy. Ale je fakt, že to bylo hlavně moje rozhodnutí. V neděli ex napíšu, že se stěhuju zpátky, že mi tu končí smlouva, že nemám na nájem... Je zvláštní, že přítel mě v tom podporuje. Dokonce si plánuje, že tam půjde se mnou. Dost naivní představa. To bychom se tam pozabíjeli...Myslím ale, že ex bude proti mému přistěhování.Ale nejspíš mi to kategoricky nezakáže a určitě ne písemně, to by mohl mít problémy - řešila bych to přes právníky, PČR a koneckonců i přes sociálku (bude-li už na svět mimi).... a čeká mě asi další psycho...

tralala, ty si byla s manželem 20 let? Tak to je jasný, že není jednoduchý se od minulosti odtrhnout, navíc když máte střídavou péči...Jestli zrealizujete to přestěhování navíc i s přítelem, tak to bude opravdu psycho. Hlavně aby to neodnesla nakonec nejvíc dcera...

Jinak Evino, co já bych za to dala mít Tvoji váhu. Od 25 let bojuju s nadváhou. Ale je to asi hodně o životním stylu a pohybu. Furt jezdím autem, kdyby to šlo, tak i na záchod... Když jsem šla před 10 lety rodit, tak jsem měla úctyhodných 99kg. Porodem jsem shodila jen málo. Tak jsem s tím roky bojovala. Pak jsem za pomocí dietologa 20 kg zhubla. A nyní je mám zase zpátky. A to jsem ve 20 vážila 57. Asi v tom jsou i geny, ale u mě nějak přes generaci- po babičce. Máma má 48kg, ale já ji podezřívám, že má ještě míň.

Po antidepresivech většina lidí tloustne. Dokonce se o tomhle ví v podstatě jako o jediné a hlavní negativní věci. Tak třeba teď, Evino, stloustneš. Já jsem na tom jak Tralala, mám to po otci, máma je hubená. Ale Tralala, to bys s ním snad teď zase nespala v jedné posteli? To by bylo totálně na hlavu. Já myslím, že by ho to mohlo popohnat k nějakému rychlému řešení. Rozumné by bylo barák prodat, peníze si rozdělit. Tak by každý začínal s čistým štítem a po svém. Že byste tam všichni bydleli jako jedna velká štastná rodinka, o tom pochybuju. Prostě byste se museli ignorovat, kdyby to šlo, ale nevím. Peníze jsou důležité, ale ne tak jako zdraví a kdybys to pak odnesla Ty nebo malá, nevím...Poradit neumím.

To mě pobavilo Irčo, že bych s ním měla spát v jedný posteli..A že bychom tam třeba mohli spát všichni tři.. Jeden zleva , druhej zprava...no, teď jsem to hodně odlehčila...aspoň se zde trochu pobavíte...
Holky, já mám dneska kulatiny!!...Hrůza!!...Slavit extra nebudu, mám moc práce. Místo účta, jsem ale pořád tady. Je to zábavnější, ale už musím makat.

tralala - já když viděla na některých diskusích po Novým roce, jak chtěj holky hlavně zhubnout - říkala jsem si , ejhle - tohle mám splněný bez toho, že bych pro to musela něco dělat.Chtělo by to si to užívat, protože to mám a jiné třeba ne.:-)
Komunikace s ex je moje noční můra, doslova.Na dnešek jsem se nevyspala.
Nevím, jak Tvůj ex, ale lvi, se kterýma jsem se já poznala, brali ty ostatní přirozeně jako podřízené.U exe je to nejmarkantnější.Pořád mluví o dohodě, o " vztahu", kterej k sobě máme mít jako rodiče.Jakej vztah?Jaká dohoda? Řval tady,že do vztahu ke mně se už nevrátí.Tak co teď chce.Vím to, abych na něj byla milá a vstřícná všem jeho vejmyslům.Jaká dohoda? Vše si dělá pořád po svým, ať jsme se dohadovali na čemkoliv. Tak kde ta dohoda je? Jednoduše - chci CO NEJVYŠŠÍ VÝŽIVNÝ a návštěvy, co si on představuje - já jsem mu navrhla ob den dvě hodiny a on děsně nadšenej souhlasil a pak hned na to řekl, že když on si malou odveze, já si ji zas přivezu domů nebo se o náklady na cestu budeme dělit. O.k. pak mi vyhovuje klasika 1x za 14 dní víkend - budu mít dost času pro sebe nebo si najdu brigádu, dostanu se mezi lidi.Jemu je tahle klasika ovšem málo.sám nenavrhuje ovšem nic.Tak jaká dohoda?.

S tím vyrovnáním je to blbý, to jo. Zvlášť, když to ženete přes soud. To může trvat pěkně dlouho...hlavně to nemusí skončit tak jak si třeba představuješ a bude tě to pak štvát ještě víc. Nicméně si myslím, že miminu nakonec vinu dávat nebudeš, i když jak říkáš nejsi mateřský typ...to usuzuju z toho, že ti pomáhá, když máš dceru u sebe...Platit nájemné do vzduchu je blbý, hlavně když nebdlíš s přítelem a musíš to táhnout sama...na to budeš mít max. dalších 8 měsíců a pak už budeš jen na rodičáku. Jestli tě přítel podporuje ve stěhování do baráku, tak bch se s ním domluvila, že to zkušíš, a když to pro tebe bude neúnosný, tak se přestěhuješ k němu do bytu, i když říkáš, že by tě to deptalo taky, protože je to v jiným světě. Ale co může být horší, než psycho v baráku s ex??

tralala, to děláš chybu - zavolej kámoškám a hurá slavit do cukrárny - uvidíš, jak Ti to prospěje.Nebo do bazénu - v těhu nejlepší sport.

Evženko, úplně jsi to vystihla. Takhle jsem to příteli včera řekla. Že se zkusím nastěhovat do baráku a když to nepůjde, tak k němu. Reagovala jsem na to, že on říkal, že si mám tenhle byt i přes to podržet. To by asi těžko šlo, platit v baráku a tady...Jsem přece vystudovaný ekonom, ale k tomu ani VŠE není třeba, abych si to nespočítala.
Do cukrárny bohužel, mám přece tu cukrovku a pak dělám ty DPháčka, času je málo. Mám skluz a termín je v úterý..a místo toho se zabejvám sama sebou a svou budoucností. Musím se už konečně soustředit na práci...

A Evino, to znám. Lvi chtějí se dohodnout VŽDY, ale dohoda v jejich pojetí znamená: JÁ něco navrhnu, přikážu a TY s musíš VŠEMU podřídit, pak se dohodnem....

To, co říká Evženka, mi přijde asi jako nejlepší řešení. Zkusit to a nepůjde-li to, pak se nastěhovat k příteli. Nemá cenu se z toho zhroutit. V baráku by sis zabrala jeden pokoj a jemu se zkusila maximálně vyhnout, aby zbytečně nedocházelo ke konfliktům. Taky si myslím, že to vypořádání se bude táhnout sakra dlouho. Evženko, když jsi právník, nemůže ten blbec chtít po Evině střídavou péči i když je malá takhle malinká?? Asi jo, že jo, spíš se ptám, jakou má šanci v tomto uspět, neviš?? Za mne to naštěstí nebylo, já zůstala u mámy, ale bylo-li by to jen trochu možné a jelikož otec žil se svou matkou, která dělala, co mu na očích viděla, takže i kdyby to bylo pro mne úplně špatné, dosáhl by toho. On by mne hnal na tolik psychologických vyšetření, že by prostě uspěl. Jemu šlo hlavně o to, pomstít se mé mámě a dosáhnout svého. Babička vykládá, že ještě než se naši rozvedli, přišel si pro mne a že mne okamžitě chce, bylo 8 večer, já v posteli, babička ho přemlouvala, ať mne nechá, že mne ráno děda přiveze a on na to: "Vydejte mi moji Irenku nebo toho budete litovat." Jako by dítě byl nějaký kus hadru a patřil jemu. No, já Vám řeknu, že na dětství ne moc ráda vzpomínám, protože bylo poznamenáno takovýmihle tahanicemi a nejvíc jsem to odnášela já. Kdyby oni ti psychologové alespoň nebyli tak blbí, jenže pořád jsem k nim chodila a vyplňovala papíry tipu, dokonči větu:
"Tatínek o mamince říká, že...""Maminka si myslí o tatínkovi..." No, psychárna, tak asi ani není divu, že jsem psycho. A být ve střídavé péči, skočím z okna.

Jinak Tralala, vše nejlepší k narozeninám a hodně zdravíčka pro Tebe i Tvé děti a hlavně Ti přeju, ať konečně se Ti podaří dát Tvůj život dohromady.

tralala, taky přeju vše nejlepší k narozeninám, zdravé mimčo a pro tebe hlavně pohodu a klid v životě....
No nejsem expert na rodinné právo, myslím ale že u takhle malého dítěte by neuspěl, obzvlášť když malá řve, jen ji vezme do náruče. Myslím, že psycholog by to zamítnul. Mám kamarádku advokátku a ta se taky soudila o holku - střídavá péče, myslím, že jí v té době bylo už 5 let. Kamarádka to vyhrála právě z důvodu, že holka od mala neměla moc extra vztah k tátovi, řvala jen jí vzal do náruče a vrčela na něj.....soud trval rok....

no ale ten stres celý rok a nikdy vlastně nevíš, jak to nakonec dopadne. Hlavně, na jekého narazíš soudce.... Viz případ těch dětí, co nechali odvézt do Argentiny anebo té holčičky z Litoměřic, kterou soud přiklepl de facto nevlastnímu otci a ten jí odvezl do Německa a máma nemá šanci ji vidět. Myslím, že to zrovna soudila ta samá soudkyně z Ústí nad Labem

Asi, určitě ty příčiny našich psychóz jsou z dětství. Naši se sice nerozvedli, ale bylo to psycho taky, hádali se, prali a tak. Byly jsme tři děti, peněz nebylo. Máma teda neměla moc šancí něco řešit. Tak spolu byli až do tátovi smrti před pěti lety. A já jsem si říkala, že nikdy nechci, aby moje děti vyrůstaly v takovým stresu a asi proto, když jsme se začali s ex hádat, a že jsem měla peníze, tak jsem se odhodlala k rozvodu. Že to bude pro dítě lepší. No ze začátku to byla hrůza,holka tu nechtěla být a ex ji v tom ještě utápěl . Psal SMSky typu, tak běž brzo spát, ať to tam zaspíš, ono to uteče a už zas budeš tady a tak. S holkou jsem měla ze začátku docela konflikty. Byla v opozici. Pak se to najednou zlomilio, asi v létě. Nevím, jestli to bylo tím, že ex má taky ženskou nebo tím, že jsem těhotná a holka ke mě víc přilnula...No jen,, abych si to s tím stěhováním do baráku u ní zas nějak nepokazila. Ale když ji řeknu o jiných lidech, že se sem chtěj nastěhovat a o miminku, který by mohla pak vidět každý den, tak by to pak mohlo fungovat.
Panebože já na to účto ještě ani nesáhla. Teď jsem dala oběd, na chvilku se natáhnu a pak už fakt půjdu něco dělat.