Diskuse - Deprese v těhotenství

Irco, tohle jsem mela minuly rok, normalne jsem byla nastydla vazne celych sest tydnu, hnus,nevyspala, malej samozrejme taky porad nastydly. Ani se mi na to nechce vzpominat. A s tou depresi to na nalade taky neprida. Tak se drz.

Tralala, to je na tech depresich nejhorsi, najednou mas pocit, ze se na tebe sesypalo uplne vsechno a nevis, kde zacit to resit. Navic chces vsechno resit, a kdyz ti kazdy radi, abys to neresila dokud ten dany problem nenastane, nejde to a porad se v tom stouras a hledas, kde zacit. Tak to mam ja. Zacala jsem si psat takovy list kazdy den, co udelam, protoze jinak budu chtit udelat vsechno najednou a sesypu se. Takze treba pondeli, pokud mozno si zdrimnout pres den, abych zvladla tanecni hodiny, ktery ucim vecer. Jinak co se tyce ostatniho, odvezt maleho do jesli, poklidit, maximalne umyt nadobi a dat vyprat pradlo, ale jinak jenom relaxovat. Utery je zehleni, pripadne nakup, vetsinou je manzel vecer v praci, takze ulozit malyho a uvarit veceri atd. Mam to ropracovany na cely tyden a podle toho si jedu a mam jakesi zachytne body a uz tolik nevysiluju.
Akorat se porad trapim kvuli financim, ale i to se postupne resi. Manzel obvolal nekolik firem, jako mobilni telefon, pojisteni auta. Vzdycky jim rekl, ze od nich odejde, protoze nasel vyhodnejsi nabidku jinde a najednou nam vsechno zlevnili, takze mesicne usetri 100 liber dohromady. Navic nam jeho mama a deda slibili kosik na miminko a vetsi postylku pro malyho k Vanocum, takze ted akorat musime najit misto, kam tu postylku v te jedine loznici, kterou mame, dame. S prestavbou podkrovi se nejak nemuzeme rozhybat, ale to taky prijde, ted se soustredime na Vanoce, to je hlavni. Ostatni pocka.
Docela tenhle system pro me funguje. A uz me tolik ani nerozhodi, kdyz se neco zmeni, jako treba dneska rano jsme se meli jet podivat na novy jeslicky, ale manzel si musel prehodit sichtu a tudiz musime jet az odpoledne, kdy ja jsem se mela sejit s kamaradkou ve meste. Tak jsem ji zavolala sejdu se s ni kousek od jeji prace, v miste, kde mam pak vyzvednout manzela a vsechno se naprosto stiha. Akorat malej kvuli nachlazeni v noci spatne spal, tak misto do jeslicek jsem ho dala zpatky do postylky a az se probudi tak uvidim, bud ho odvezu do jeslicek a nebo bude cely den se mnou. Driv by me to desne rozhodilo, ale ted jsem v pohode, vazne mi AD zabrala uplne suprove. A taky jsem v praci dala ultimatum. Podle doktorky, ktera mi potvrdila, ze jsem v pohode a muzu jit do prace, me nemuzou zastavit, takze jsem jim rekla, ze v pondeli rano, tam budu, at se jim to libi nebo ne.

Já, holky, pořád trpí dost silnými úzkostmi. Vlastně nevím, kde se stala chyba. Jestli je to ta zima nebo je to záležitost hormonální nebo kombinace obojího. Ale ty pocity jsou pořád stejné, stažený žaludek, pocit, že mám na srdci kámen a střídavě se mi ježí chlupy. A zklouzává to do takové depkovatosti. Navýšení léků zatím moc necítím. Jo, jako je to o fous lepší, ale celkově nic moc.

A Ty Irčo, jsi těhotná nebo máš malé mimi, jak jsem to pochopila z tý diskuze? Já doufám, že ty depky s porodem přejdou, ale jak vidím...Jo, s malou jsem je měla tenkrát taky.Naivně jsem si myslela, že to porodem přejde. Nepřešlo hned, ale pak jo. Myslím tak po 4 měsících jsem už byla relativně v poho.

Taky by mě zajímal osud těch, které měly depky v těhu. Ty ze začátku týhle diskuze. Chtěla bych vědět, jak to u nich dopadlo. Ozve se některá?

Já mám 4 měsíční mimčo. Zrovna dnes je tomu přesně 4 měsíce, co se malý narodil. Já depky v těhu vlastně moc neměla. Léta trpím něčím, co by se dalo nazvat sociofobie. Tzn. neumím moc komunikovat s lidmi, jsem stydlivá ( i když by to třeba do mne někdo neřekl), strašně toužím po společnosti lidí, ale mám pocit, že si je nedokážu získat a hlavně se prosadit. Když mám s někým mluvit po telefonu, panikařím. Mám-li promluvit před lidmi, třesou se mi kolena a nejen ta:-) To by všechno jakžtakž šlo, nejsem asi jediný případ. Co je horší, že se mi takové ty strachy začaly přelévat do ostatních situací až se to rozšířilo tak, že jsem nervózní, smutná, naježená a stažená furt. Před prvním těhu, malé jsou 3. Jsem brala antidepresiva. Vyvolala jsem si takové stavy z práce, že jsem už pak celé noci nespala a prostě nemohla normálně fungovat. Nikdy nic takového jsem před tím nezažila a vůbec jsem nechápala, kdo jsem a co se děje. A začalo to takovou banalitou, jak jsem takový nervák, rozklepala jsem se před kolegyní na obědě. Někdo nad tím může kroutit hlavou, že jako taková blbost. To jsou ale právě Ti, kdo tím netrpí:-) Pak jsem se už bála jít do práce, že se tam zase před někým rozklepu nebo znemožním nebo já nevím co. Každopádně jsem cca 1 měsíc prostě nespala ani minutu. To tak dál nešlo. Naši mi tehdá řekli, že s tím musím k doktorovi. Mně by to asi samotné nenapadlo, že k tomuhle jsou vlastně psychouši. Napsal mi antidepresiva a Rivotril, který jsem pak postupně při zabrání AD vysadila. Ty prášky fakt zafungovaly super, jak v těle vytváří serotonin, pomáhají k tomu, že tupí úzkost. Jenže ještě než mi začaly zcela zabírat, buch ho, byla jsem těhotná. Takže doktor mi tehdá řekl, ať je vysadím. Těhu proběhlo jakžtakž v pohodě, jenže po těhu se mi to vrátilo. Tentokrát ne jako strach z lidí, jakých, že jo? Ale celkové pocity samoty, neschopnosti se postarat o dítě, pocity selhání, sebeobviňování, odmítání malé, bolavých prsou, no, síla. Takže znovu nasazena AD, které jsem brala až do 2let malé a vysadila je s tím, že chceme druhé. Jenže po 3 měsících od vysazení se mi vrátily šílené bezdůvodné úzkosti s nespavostí, takže se doktorka rozhodla mi je nasadit zpět a i po otěhotnění mi je nechala. Těhu probíhalo jakžtakž v poho i šestinedělí jsem zvládla a dělala si naděje, že už snad vše bude dobré. Ale jak vidíš, jsem zase kruhem tam, kde jsem byla. Myslím, že jsem asi popsala i víc než Tě zajímalo co a jak.

Akorát mne teď štve, že prostě AD beru, ale v poho nejsem. Pročítala jsem si různé diskuse a ono se prý může stát, že po nějaké době braní určitého tipu AD se může stát, že prostě ta látka v mozku přestane fungovat tak, jak má a pak je nutnost buď dávku navýšit, což může zabrat, ale nemusí nebo prostě je pak třeba najít jiný preparát, který zabere. Jenže doktorka mi právě v těhu měnila jedny léky za jiné a ty původní mi tedy rozhodně zabíraly lépe než tyto. Ona my ale tehdá řekla, že tyto jsou bezpečnější pro mimi, tak jsem neváhala. Jinak co se týče depresí v těhotenství, prý by na plod neměly mít vliv, teda pokud matka nepáchá sebevraždu. Je prý dokonce dokázané, že i ztráta v rodině nemá na plod vliv. Ten je chráněný v těle velmi dobře. Takže si s tím nemusíš dělat starosti. Bohužel tyhle moje depresivní a i úzkostné poruchy vliv mít mohou, prý je k tomu dědičná dispozice stejně jako třeba k rakovině. Každopádně v otcově rodině vím o dvou případech deprese a jedné sebevraždě (otcova teta). Trošku se toho bojím.

Irco, v praci me maji radi, uz se na me tesi. Akorat sefka, ktera je nad vsema administrativnima lidma (ale vi houby o tom, jak nase organizace funguje) a personalni mi to ztezovaly. Ale najednou je vsechno v pohode a muzu v pondeli milostive do prace. Akorat me dneska vytocily jeslicky a v pondeli jim dam vypoved a malej pujde do jinych. Vratili mi ho s tim, ze ma zvysenou teplotu a chce jenom spat. Ja prisla, malej tam lital po mistnosti, doma se mi taky nezastavil, az ted, kdyz jsem ho po obede dala spat.

Tralala, me zacaly deprese asi pet dni po porodu, skoncily mi, kdyz bylo malymu asi 10 mesicu, tedy na AD jsem byla asi 8 mesicu. Jenomze, kdyz jsem byla v 6. tydnu tehu, tak se mi vratily, ja odmitala AD, ale po asi po trech mesicich jsem ji nakonec nasadila, zprvu nefungovala, ale pak mi ji psychiatr navysil a jsem v pohode.

Ahojte - tralala dám Ti trochu víc chvilkových radostí - když se budeš na miminko těšit a malinko do toho holku zatáhneš, bude se těšit taky.Když budeš potřebovat pomoct pomůže Ti, stačí, když jí dáš najevo lásku.Je jí teprve devět, je to mnohem lepší, než když mojí holce bylo třináct - pomáhala mi hodně, ale přítele nesnášela, já ji odstěhovala sem k němu,al, že mu má říkat "tati", ona je hodná, ale má te´d zmatek, celou dobu, co tu bydlíme, se jen s přítelem hádáme.Má rada - už bych přistěhování nedovolila.Tím, jak jsem se soustředila na neshody s přítelem, jsem zničila vztah mezi mnou a dcerou. Na mrňouska žárlí, já jí pořád něco vyčítám...Máš - li pár firmiček na účto - jsi mnohem šikovnější než třeba já.Já marně přemýšlím, jak vyřeším finanční krizi, když přítel přestane platit byt a bude mi chtít dávat alimenty jen max.3 tis.Druhej Ex neplatí a jedna holka roste a nemůžu po ní prodat hadry - nikdo je prostě nechce a velká holka pořád něco chce.Řešit u psychologa musím i ji.
A k tomu je advent, napadaný sníh, v rádiu samé písničky o tom, jak se lidi mají rádi a ...já jsem čerstvě rozešlá a nemám tady jedinou kámošku, co by přišla na pokec - takže se děsím vánoc. Strašně moc letos.A to bych chtěla aspoň té menší holčičce udělat fajn domov - bojím se, že s tou velkou si rozumět už nebudeme.

Evi. ono to s tou Tvojí dcerou nebude tak hrozné, jak si myslíš. Prostě prochází pubertou a asi jí trochu chybí pevná ruka a vedení. Buď ráda, že máš holku, kluk by byl asi pro matku samoživitelku horší k zvládnutí.

Evi, snad nelituješ toho "rozchodu"? Vždyť jste rozešlí vlastně už dávno. Cožpak nevidíš, že tě jenom využívá a dává ti viny, aby počkal na příležitost, kdy ty povolíš uzdu emocím a vpálil ti, že je KONEC? Vůbec toho nelituj. A hlavně už se na něj vykašli. Je to už tak dlouho, co to tady řešíme a ty se v tom plácáš a plácáš a soustředíš se jenom na něj. I ta starší holka to cítí. Sedni si s ní a popovídej. Vysvětlete si to. Hlavně s ní mluv. Pochopí tě. Jsi její matka. A na toho pablba kašli. Fuj. Ani ho nemusím znát a je mi krajně nesympatickej. Asi proto, že se podobá tomu mému ex...

Souhlasím s Lulunou, podepsala bych se pod to.

Holky, to co já oplakávám je romantický film o vánočním čase a lásce, který se děje v mé hlavě a jeho protagonisty jsme já a on.Všude teď jsou romantický písničky a mně láska chybí.Z holky šílím. Mám tu knížku o respektu - je tam, že se má s dětma jinak komunikovat - no, zčásti jsem to s ní zkoušela vždycky - přátelskej ton, a´t se stalo cokoliv...Zkoušela jsem to - včera jí "její kluk" něco udělal, nevím, co . Vybíjí si to pak tady tím, že je protivná, neposlechne atd.A malá - jen by chtěla prso do pusy, jen na mě chce dřepět jako třeba teď - já ji CELÉ DNY nosím.PROTO není doma nic hotovo, já nemám vařeno, včera mi bylo blbě, když jsem s malou málem usnula, pak jsem zjistila, že jsem půl dne nic nejedla - já to nestíhám! Vstanu a je poledne.Všude bordel.Mytí nádobí - strategická operace.Holce řeknu ukliď kuchyň a ona to udělá z půlky a " co zas je!", když jí to řeknu.VÍM, že jsou ze mně hotový že řvu, že by měly mít mámu v klidu a ta by měla vědět, co chce, kdy a jak - ale neumím to, nebo co, všechno se mi rozpadá pod rukama.

Evino, nemysli na něj a neřeš ho. Tvoje nálada se odráží na dětech a ony to vycítí. Víc zlobí, neposlouchají. ZKUS se od něho konečně oprostit. Mám pocit, že chtěl dosáhnout toho, abys na něm byla závislá. To se mu zčásti povedlo, tak mu to už nedopřávej dál. Mně holka taky neposlouchá a čím víc chci, aby poslouchala, tak neposlouchá..vždycky to nějak vycítí, že nejsem v pohodě. Dneska jsem ji taky říkala jednu věc nejmíň 5x, NIC, čučela na TV. Přítel šel a vypnul ji to, ani necekla. Někdy je na ní přísnější, ale ji to nějak asi nevadilo, protože pak s ním šla ven. Šli k jeho mámě a tam hrála na piano..Dokonce mu na mě něco žalovala... téměř idylka.Nebýt toho, že ji ex neustále -několikrát denně píše. Pokaždé zuřím. Je to její táta, bránit ji nemůžu, ale přehání to. Strašně si ji k sobě přitahuje a manipuluje s ní. Holka je teď se mnou v poho. Koncem týdne to bývá lepší. Zítra půjde na týden zas k němu...a zas to bude nanovo...a tak furt dokola....
Takže Evi, zkus nebýt na holku nervozní. Já vím, ono se to řekne.Já to měla s ní taky horší, když jsme se s Ex hádali, řvala jsem pak na ní taky, protože neposlouchala.....

On nemá nikdo recept na správnou výchovu. Já mám manžela a taky mne spoustu věcí štve. třeba on je na ní děsně mírnej, všechno jí dovolí. Já jsem nakopak zastáncem přísnější výchovy a občas plácnout, když zlobí. Ona teď, jak je malý, tak pořád kňourá, nechce se krmit sama vůbec, nechce se oblékat, nechce ani v baráku jít sama po schodech, furt kňourá táto, táto.On jí vyhoví a pak je naštvaný na mne, protože ho přezaměstnává. Já jsem pak pochopitelněza tu zlou pro oba.

Evi, ja bych se taky podepsala pod to, co napsala Luluna. A Tralala ma naprostou pravdu, on chtel abys na nem byla zavisla. A najednou ty jsi rekla a dost a s tim on nepocital. Ja ti tak strasne drzim palce, aby ses z tohohle vyhrabala. Ja vim, jak se citis, ja nemam ani poradne zimni boty, proste nemam penize, vsechno jde na malyho, aby mel, co potrebuje. A uz jsem psala kamaradce, jak je to tezky v CR, ja uz bych tam zit asi nemohla, prece jenom tady v UK, i kdyz to ma svy mouchy, porad se stat stara o lidi, ktery to potrebujou a nikdo neni nechany na holickach. Myslim, ze to napsala Luluna, toho tvyho jsem v zivote nevidela, ale mam takovy pocit, ze bych ho asi kopla mezi nohy misto pozdravu. Jsem na takovy chlapy desne hakliva.
Irco, ja jsem taky ten vychovatel v rodine a tata je tu na rozmazlovani. Nas malej ma ted tyden, kdy jen mamiii, mamiii a tata si prijde odstrcenej a to pred tim mel od leta obdobi, kdy i ja jsem byla tata. Ale kdyz sel dneska vyzvednout svyho tatu ze starobince, kam ho strcila macecha, tak malej delal v aute porad tata tata. Ale jinak je to mamiii a ceka, az odpovim, i kdyz nic nechce, proste musim rict aspon ano? Ale nas malej to ma perfektne rozdeleny, mami je na cteni a hrani si se zviratkama. Tata je tady na honeni a blbnuti. Docela se bojim, az prijde miminko, jak to bude zvladat.