Diskuse - rakovina slinivky břišní

Lauro nebojte se zajděte k lékařce byla jsem taky nejedla jsem nespala pocit těžkého žaludku,plačtivost vše mě rozhodí a pláču beru neurol ráno a večer a stejně se vzbudím aspon dvakrát už mě muj chlap donutil aspon trochu jist ale pořád mám bolesti žaludku přemýšlím jestli zajit k odbornikovi nebo ne pořad si myslim že se z té bolesti v srdíčku dostanu ale sama nevím každopádně někam zajděte , věřím že Vám pomužou. Hodně sil všem moc přeji

V noci na dnešek se po třech dnech povedlo mamce usnout a bylo to hnedka poznat, vypadá a i se cítí o trošičku lépe, co je největší problém je narůstající otok nohou, už jsme ve stavu, kdy ji v podstatě z nohy kape voda a pokračující zeslabování. Bolest trochu ustoupila, dáváme jen aulin a i zmatenost se neprojevila.

Jani nezlob se, ale vzhledem k tomu, že krom mamky se ještě musím starat o svou rodinu a hlavně odvádět výkony v práci, tak mně nezbývá čas na to si psát, bylo by to odfláknuté. Omlouvám se.

My máme zkušenosti s Novominem, což je Patentovaný komplex oxidačních inhibitorů. Novomin je prvním a dosud jediným přípravkem v onkologii ve světové praxi , který jednak chrání zdravé buňky a zároveň ničí buňky nemocné.

Osobně vyzkoušeno. Patentováno a dlouhodobě klinicky testováno

Davide,já chápu,je toho na nás na všechny moc.Budu navštěvovat tyhle stránky a třeba si napíšem někdy tady.UJ nás to vypadá tak,že tatínek je doma a čekáme co bude,začíná ho bolet na plicích,tak si myslím,že se začíná zavodňovat.Do tunelu ho obědnali až na 26,myslím si,že už vědí,že nebudou nic moc dělat.Nevím,je to strašné,není minuta,abych na to nemyslela.Taťka od minulého týdne hodně zežloutl,je ospalý a hodně zeslábl.Jana

Mamince zjistili rakovinu slinivky+ metastázy na játrech v MOU koncem ledna.Protože splňovala podmínky,byla zařazena do studie Gamma,kde testují nový přípravek.Během půl roku zhubla asi 13kg má bolesti a málo jí.Včera byla na prvním chemu Gemzar a hodně zvracela je dost slabá,Operovat se to nedá ani ozařovat jen zastavit růst nádoru popř.jeho zmenšení a tlumit bolesti.Právě z velkých bolestí máme velké obavy.Musím moc pochválit všechny lékaře a sestry MOU v Brně za velmi lidský přístup k pacientům i rodině.Hodně síly všem.

Hodně přízpěvků jsem si přečetla a musím říct,že je to opravdu silné.Hodně jsem jich oplakala.Mám strach z toho co nás čeká,budu na to více méně já a maminka.Taťka je už teď náladový,taky má strach co bude.Myslím,že už mu nikdo nepomůže,tak si moc přeju,aby moc nezkusil a jestli má odjít,ať je to,co nejdřív.Asi je to ode mně hodně sobecké,bojím se toho,jestli zvládnu tu tího toho všeho.Mám dvě malé děti,jedno z nich je mírně postižené.Starší dcera chodí do první třídy,tak už teď je toho dost.Svého taťku mám moc ráda,ale nevím,jestli budu pro něj mít dost sil.Vím ale,že se budu snažit,jak jen to půjde.Jana

Petro-nemám dobré zprávy,obvodní lékař potvrdil ultrazvukem tatkovi v břiše vodu,odhadem více jak 10kg..zvýšila se dávka furonu a čeká se..příští pátek má jít tatka na onkologii,hodně v to doufá,že mu tam od té vody pomužou,přestal chodit i do práce,té vody je hodně,těžko se hýbe,ale moc se drží a hlavně doufá..pořád mi to ale nejde do hlavy,nádor má venku,žádné metastáze/aspon v prosinci při Ct nebyly/ a v polovině unora se objevila ta voda..ničí mě ta nečinnost lékařu,neustále se na něco čeká,a tatka se pomalu zhoršuje..snažím se to zvládat,ale po večerech brečím do polštáře a bojím se toho,co bude,moc dobře vím,že ta voda je špatné znamení..

Vy si snad delate legraci?! Tady nejste ve veterinarskem foru.

Evíku,
to mě moc mrzí, pořád jsem věřila, že to ta voda nebude. Nevzdávejte to, musíte pořád věřit, že to bude dobré. Nebojte se o tom mluvit, sice nemůžete říkat úplně vše co se vám honí hlavou, chce to trošku volit slova. Můj Taťka je raději, když si o té nemoci povídáme dohromady, než aby měl pocit, že si špitáme za zády. Včera byl taťka před komisí ohledně inv. důchodu, byl mu přiznán 3. stupeň invalidity (nevyléčitelné), ale jen na rok, prý kdyby se třeba našel lék... Prodloužit nemocenskou mu nechtěli, že je to nevyléčitelné, lékaři mu prý nemají již co nabídnout a poslali ho domů zemřít, ale důchod, ten mu dají jen na rok. Nechci se rouhat, ale jsem tedy zvědavá, jestli tatínek za ten rok bude a v jakém stavu, zda ho také poženou před komisi. Je mi z toho všeho špatně. Lékaři Vám nemají co nabídnou, Vy i kdyby jste se rozkrájeli, pomoci nemůžete a pak ještě musíte z něčeho žít a oni Vám házejí klacky pod nohy...

Pár dní jsem tu nebyl, prostě nestíhám, mám ten rozpočítaný už skoro na minuty, abych věci stíhal. Mamka je čím dál více apatická, denně spí nebo polospí tak 20 hodin, dostala nový lék na afty v puse, tak se to tím snad trochu zlepší a začne více jíst. Bolesti se daří docela tlumit léky. Trochu teď bojujem s doktory, dochází k ní lékař z onkologie, ale léky by měla psát obvoďačka a té se moc nechce, tak uvidíme, minule jsem ji ukecal, tak pozítří kdy tam jdu znovu to snad zas klapne.

Dobrý den, je to měsíc co zemřel na tuto nemoc můj děda. Diskuzi jsem si zakázala navštěvovat, ale stejně ji pořád chodím číst a tak nějak vzpomínat. Nedá mi nereagovat na příspěvek Jany. Já mám stejný pocit, že jsme pořád jen čekali, jakoby lékaři měli pořád čas a já viděla, že toho času ubývá. Opravdu to bylo na zdravotním stavu dědy znát, den ode dne. Zpočátku mu nabízeli operaci, pak se v klidu rozmyslete, pak že se zase musí ještě poradit na nějakém lékařském konsiliu, pak zavedeme dren a uvidíme, pak zase, že zkusíme chemo, první dávka objednání až za 3týdny, atd. Pořád jako by čas, děda za 4 měsíce po diagnostice onemocnění zemřel (a to neměl metastáze, zdrav. Stav velmi dobrý, biologicky o 10let než skutečný, říkal Mudr.). A nakonec na sepsi ledvin a plic, zánět, který mu dren zavedený ve žlučovodu způsoboval, se už nedal vyléčit. Či mám tak nějak trochu pocit, že ho ani moc léčit nechtěli. Já vím, že ta nemoc je nevyléčitelná, možná je to i jistá forma milosrdenství ve směru, že je rychlejší konec pro nemocného lepší, ale nevím. Člověk má pak pocit, že se dalo asi dělat více a neudělalo. Ale to až zpětně, když je člověk tak nějak v tom boji a zápřahu nemoci a doufání, že vše zase bude ok, tak mu to nedochází. Možná je to ale jen můj pocit. Přeji hodně sil!

Kristýno, popsala jste to úplně přesně. U nás to bylo naprosto stejně, dokonce i výsledky biopsie věděli ve čtvrtek a dceři říkali denně, zavolejte zítra, to tu bude paní doktorka, zavolejte po víkendu, v pondělí zavolejte v úterý, nakonec jsem to psychicky nevydržela a ubrečená jsem letěla do nemocnice odpoledne, nikde nikdo a křičela po chodbách, proč jí to už konečně neřeknou a nejednají. Jsem z toho šílená a stále si říkám, proč jsme neudělali tohle, proč jsme nejeli jinam a teprve nyní se dozvídáme od známých, co pracují v nemocnici, že od prvního okamžiku se vědělo, že je to ztracené. A my věřili a ještě jsme jí bulíkovali.

Ahoj Kristýno.Mojemu taťkovi je 71 let.Má nádor na játrech,na žaludku a mají podezření na slinivku,což si po přečtení příznaků myslím má taky.Prostě beznadějný případ,ještě ke všemu už pro léčení dost starý.Už teď vím,že se tím nikdo nebude zabívat.Je to moc smutné,pomyšlení,že pro ty nejbližší nemůžeme nic udělat,nemůžeme jim nijak pomoct.Tak se aspoň snažím být s ním co nejvíc a vyjádřit mu podporu a hlavně lásku,kterou k němu cítím.Jana

Ještě bych chtěla napsat paní Pavle.Mám přečtené skoro všechny přízpěvky,ale ten Váš byl jeden z nejsmutnějších.Až přijde čas a odejde můj otec,tak mně to bude bolet,ale řeknu si,že prožil život,tak jak uměl.Vychoval 3 děti,byl to pracovitej člověk,měl dobrý i horší stránky.Když si ale představím,co jste prožila Vy,čím jste si musela projít a bohužel je to něco,co nikdy nepřebolí.Přeji Vám hodně sil,pro další život.Máte vnučku,časem zase najdete chuť do života,přesto,že v něm budete mít jedno místo prázdné.Jana

Takhle tedy né paní Pavlo, na to nesmíte ani pomyslet. Neumřela jste, bylo Vám dáno abyste žila. Tak to berte. Vím, že bolest je šílená, nepředstavitelná a krutá. Objímám svoji tchýni a v duchu se modlím, jen ať se to nestane mě. Ona je strašně silná, před lidmi se tak snaží, jen vím, že je ráda, když je o samotě se mnou, jak ráda si o svém synovi, mém manželovi se mnou povídá a jdou z ní ty přiznání probrečených dnů a nocí. Žije sama a tak má tolik času to probírat. Kus srdce jí umřelo s ním, to je pravda. Jenže ví, že se nedá nic dělat a ví, že nějakou "hloupostí" jako přát si odejít za ním, by trápila nás okolo. Vždycky byla taková, ohromná, nesobecká a skromná. Hodná ženská, která si tohle v žádném případě nezasloužila. Dobře, vypište se tady z toho, pište, jak si přejete umřít, jak trpíte, ale nebuďte sobecká, musíte žít alespoň pro tu malou, v ní je pokračování vaší dcery. Je to hrozně krátká doba, kdy vás opustila, nenechte se tou bolestí převálcovat, pokuste se myslet na to, jak by jí bolelo, kdyby vás viděla takhle utrápenou. Myslím, že by Vás tam nahoře nepřivítala radostně, jen by si řekla, že její maminka je zbabělec. Promiňte mi to, jestli můžete, ale já jsem Vám to musela napsat.