Diskuse - rakovina slinivky břišní

¨To jsem si také myslela, proto mě každé vyšetření, které dopadlo tak jako, že dobře ukolébalo. Doufala jsem, že to prostě bude jenom nějaký zánět, třeba páteře. I když je to veliké svinstvo, ale není to smrtelné. Na sonu sice zjistili njaké stíny na játrech, ale o tom řekli, že jsou to jenom nějaké tuky, že se to věkem (mému milovamému muži bylo necelých 54) tvoří v játrech dost běžně. Až když zjistili po té nekonečné sérii různých vyšetřování nádor v hlavě slinivky, tak usoudili, že v játrech jsou metastázy a potom mu z nich brali teprve vzorek. Nevím, jak by to dopadlo, kdyby byl zjištěn nádor na slinivce, než by byly metastázy na játrech. Ten nádůrek na slinivce byl maličký, operabilní. Takže by ho bývali mohli odoperovat, ale takhle, když už byly metastázy, to nešlo. Je to osud, milá paní Pavlo a nejspíš to tak mělo být. Možná tím, jak to potom šlo rychle ke smrti mu bylo sice ubráno pár let (kolik 2 až 5 let podle statistik ), ale zase ušetřeno mnohé trápení a pravděpodobně spousta bolesti. Stačilo jak trpěl po tu nedlouhou dobu. Hlavně vy se nebojte, že by to mohlo být něco tak zlého. Myslím, že by to šlo rychleji k těm krutým bolestem. Tím nechci zlehčovat vaše zdravotní problémy, určitě by to zasloužilo aby se na to pořádně podívali doktoři a hlavně s tím něco dělali. Možná, že to u vás je ještě znásobeno tím stresem, to také hodně devastuje tělesnou schránku a bolesti tělesné jdou s těmi duševními hodně často ruku v ruce. Ach jo, milá Pavlo, vím, že jste nešťastná, ale bojujte s tím. Přeji hodně síly a klidu.

Po dlouhé době jsem se rozhodla napsat, potřebuju to ze sebe zase trochu dostat... u nás to začalo v polovině října 2011 kdy si manžel začal stěžovat na bolesti břicha, prostě jednou večer ho začalo hrozně bolet břicho říkal že někde kolem pupku a tak jsem jeli na pohotovost a mysleli si že je to nějaká kýla nebo tak něco. Tam mu řekli, že kýla to není doktor mu píchnul nějaké 2 injekce a poslal ho domů. Bolesti ale neustupovaly a po 14 dnech jej obvodní lékařka poslala opět do nemocnice kde mu udělali sono a řekli, že to vypadá na slepák, ten mu druhý den operovali. Po týdnu jej propustili domů, ale on si znovu stěžoval na ty stejné bolesti jako před tím, takže znovu cesta do nemocnice, to byla polovina prosince. Objednali ho na kolonoskopii s podezřením na crohnovu chorobu, ale až na 21. 1.2012 jenže bolesti se začaly rapidně stupňovat a navíc od toho října zhubnul 10kg. 29.12. byl znovu hospitalizován a podstoupil kolonoskopii, endoskopii, ct, sono, a spoustu dalších vyšetření. 6.1. 2012 mu sdělili diagnozu...rakovina hlavy slinivky s metastázemi do plic a lymfatických uzlin. 19.1. podstoupil první a zároveň jedinou chemoterapii po které mu bylo neskutečně zle, celé dny jen zvracel, nic do sebe nemohl dostat a váha šla nadále rapidně dolů. Nastoupil znovu do nemocnice kde mu udělali rtg jicnu a žaludku a zjistili že nádor utlačil vývod žaludku a musel na další operaci, kde mu připojili tekné střevo k žaludku aby vytvořili kličku, to bylo 2.2. 2012. ani né týden po operaci mu selhaly plíce a skončil na jipce kde za něj dýchal přístroj. Lékaři mi oznámili, že je v umělém spánku a již nebude možné jej probudit, protože jeho plíce již nejsou schopny samy fungovat. 13.2. 2012 nastala změna a on se probudil, začal sám dýchat a dokonce mi 14.2. popřál i krásného valentýna. Doktoři mi řekli, že je to malý zázrak, ale od toho dne to jde už jen z kopce...jeho stav je ze dne na den horší. Leží stále na jipce nemůže vstát, žaludek znovu nefunguje protože nádor utlačil i tu novou kličku, na plících mu zjistili tekutinu, kterou i kdyby odsáli, vytvoří se za pár hodin znovu. Včera mi lékař oznámil, že pro něj už nemůžou nic udělat, jediné o co se pokusí je zajistit mu důstojný odchod, tedy bez bolesti... je mu teprve 29let. Když v říjnu slavil 29.té narozeniny děsil se toho, že mu za rok už bude 30, připadal si starý a teď už vím, že se 30-tých narozenin ani nedožije... tato nemoc přišla jako blesk z čistého nebe a vzala nám všechno krásné co jsme spolu vytvořili až na syna (3roky), který je teď mou největší oporou a to jen proto, že nic netuší a nechápe...vyděsím se pokaždé když mi zazvoní telefon a snažím se s ním trávit co nejdelší čas v nemocnici, ale bojím se toho dne kdy to všechno skončí :(

To snad ne. To není možné. Taky tu tak sedím a říkám si - to se nikomu neděje, co mě se stalo, to přeci není možné, aby umírali tak mladí lidé, mojí holčičce bylo jen 24 let, v rodině rakovina není, tedy do té doby nebyla. A teď čtu Váš příspěvek a taky tak mladý člověk!!! Co se to děje? Držte se, i když se to snadno řekne... lidé mi to taky říkají a já jsem přitom úplně na dně.

já to taky nedokážu pochopit... četla jsem i Vaše příspěvky a je hrozné když to potká mladého člověka ... větu držte se slyším tak často, že už přemýšlím čeho bych se vlastně měla držet aby to aspoň trochu pomohlo, snažím se nechodit mezi lidi, protože bydlíme v malé vesnici kde ho všichni znají a to vyptávání mě ubíjí...skončila jsem v práci, dělala jsem servírku v místní hospůdce, ale byl to pro mě už jen trest, nevím co si bez něj počnu, všechno to důležité doma dělal on a já se bojím, že to nezvládnu... nebýt malého tak už bych se nejspíš totálně zhroutila a to nevím co bude pak... je mi moc líto vaší dcery tak mladá holka ... je mi moc líto všech kdo si tím musí projít nebo to právě prožívají, je to opravdu to nejhorší co může člověka potkat, nevím jak vypadá peklo, ale to prožívám uvnitř je malím hodně blízko....

Já vůbec nechápu, proč rakovina postihuje tak mladý lidi? A dokonce i děti. Co se to proboha děje? To přeci není normální! Příroda se nám mstí? Zeměkoule je zamořená? Lidstvo vymírá? Vlastním zaviněním? Kladu si tolik otázek! Jsem smutná. Za monu, Pavlu a všechny ostatní.

ach, Mono milá, je to hrůza. Nevím,co na to napsat. Snad jen, že je mi to moc líto. Na chaloupce jsmme měli souseda, pravda, byl starší, 43 let, jeho manželce oznámili jeho diagnózu v porodnici, kde porodila jjeho syna. On bojoval s eskutečnou silou, věřil, že nad tou nemocí vyhraje, vychová syna. Za půl roku zemřel. 14 dní po mém mmanželovi na tu samou chorobu. Je to kruté. Vy víte, že je umře, nevíte, co bude potom. Nebojte se, bbude potom, bude krutá bolest, bude to, že nebudete vědět, co dál. Ale ono se ukáže, co dál, budete se starat o syna, budete svého milovanéhho muže v něm nacházet. Uvidíte, že je proč žít. Teď se tomu dá těžko věřit a to pochopit, já vím....

To je velmi silná nemoc. Možná by si mohl prodloužit život a i získat naplnění kdyby se vydal duchovní cestou. Prostřednictvím kultivační praxe Falun Gong.

Včera ve 22:30 manžel prohrál svůj boj s touto odpornou nemocí...

Na to se dá říci jen upřímnou soustrast. Vím jaké teď prožíváte peklo. Nejenom Vy, ale jeho rodiče a všichni, kdo ho měli rádi. Všem a hlavně Vám s chlapečkem přeji ať vás co nejrychleji tyhle nejhorší chvíle přebolí. Byl tak strašně mladý, je to příšerná nemoc.

OCh Mono co napsat jen to že Vám přeji upřimnou soustrast. SVINSKÁ NEMOC pláču s Vána jako s každým kdo tento boj s nemocí prohrál.

Mono, je mi to moc líto. Vím, co prožíváte, je to peklo. Plačte, křičte a až Vám budou lidi říkat, ať na to už nemyslíte, ať se kouknete na seriál.. a jedete do lázní... pošlete je někam. Komu se to nestalo, ten neví. Brečím 24 hodin denně a doufám, že alespoň trochu se časem bolest otupí, protože jestli ne,,, je to zbláznění. Taky jsem přišla o svou největší lásku - svoje dítě.

Mono,nevím co říci,není co...časem to zvládnete ,co také zbývá...život Vám nedal volbu...rozbrečela jsem se nad Vaším případem,a to jsem neplakala spoustu let,až teď,když Vám píši. Dana.

Petro,omlouvám se,že se ozývám až dnes,ale tatka se nám začal zhoršovat,a hrozně to na mě padlo..jak jsem psala, v prosinci měl poslední paliativní chemo,další kontrola až v březnu,dva a pul měsíce bez dozoru,nechápu to..tatka začal hrozným tempem nabírat na váze,má přes 80kg,nelíbilo se mi to,hrozně nabral v břiše,tipla bych to na velké množství vody..nakonec k lékaři šel tento týden,řeší to zatím zvýšením dávky léku na odvodnění,ale mě se to moc nezdá..tatka se špatně hýbe,huř mluví,vše je pro něj moc namáhavé..vím,že do včerejška nechtěl nic moc řešit,moje dcera měla maturák,a on tam moc chtěl být..byla jsem moc štastná,že tam byl,ale moc se bojím,jestli ta voda v těle není špatné znamení..ve čtvrtek jde na krev a v pátek snad se bude vědět víc..má prosím někdo zkušenosti s větším množstvím vody v těle a dá se to opravdu řešit pouze práškama? Tatka do nemocnice nechce,a pokud se to řeší dreny je nutná hospitalizace?A Petro co váš tatínek?

Evíku četla jsem Váš příspěk a bylo my do breku. Ano mám zkušenost s mojí maminkou měla vodu na plicích byla hospitalizována už jsem to psala ve příspěvkách podivejte se zpět ale nechci Vás strašit moje mamka měla dvě hadice zavedenej dren do plic a odtékala jí tam voda do dvou baněk byl to ošklivej pohled ale mohla dýchat a bylo jí lépe.Voda musí z těla prič nejprve jí taky dali léky na odvodnění ale moc to nepomohlo no uvidite sama budu na Vás a Vašeho tatínka moc myslet . Přeji hodně štěstí at je vše v pořádku Galina

Evíku,
jsem z toho všeho nějak v rozpacích...Váš tatínek tak hezky nabíral, chodil do práce na směny a nemoc si nepřipouštěl. Doufám, že vše dobře dopadne a bude to ještě nějaká ta odezva z chemoterapií. Psala jste již dříve, že mu natékaly nohy, tak věřím, že to nebude voda v břiše, ale ta chemo... Měl přeci tak hezké výsledky z markerů a i CT. Přeji moc a moc zdraví, také hodně štěstí ať vše dobře dopadne!!! Dejte mi pak vědět, věřím, že vše bude dobré!!! U nás vše při starém, bez jakékoli léčby od září 2011,
pa Petra