Diskuse - rakovina slinivky břišní

Už tu dlouho nepsal Ondřej. Na všechny myslím, jak to zvládáte, jestli už bolest ze ztráty otupila svoje hrany. U mě stále zoufalství úděsné, potácím se životem a nejradši bych si vyrvala srdce z těla. Nic nejsou platné dobře míněné rady rodiny, přátel, kolegů....K spánku se obvykle probrečím. Vyčítám si, že jsem měla více využít času, dokud byl. Kdo ho ještě máte a bojujete, využijte ho, všechno si řekněte, dokud můžete.

Přidávám se, paní Pavlo. Když jsem nakoukla do Dlouhé cesty, zatrnulo mě při pohledu na ty zmařené životy, co jich tam je a co rodičů má tak ukrutnou bolest. Myslím si, že tam mezi lidmi, kteří zažili a zažívají to co Vy, najdete trochu útěchy a nejvíce společných pocitů. Tolik bych Vám přála trochu úlevy. Nelze čekat, že to přebolí. Snad se alespoň vaše utrpení trochu zmírní.

Jste hodné ženské, díky. Na webové stránce Umírání jsem našla virtuální pomníčky a také jsem pro Adélku založila, nedokážu totiž zatím dojít k tomu skutečnému. Je to přímo strašné, co je tam mladých lidí. Autonehody, zhoubná onemocnění... jak jsem mohla žít v takovém přesvědčení, že se mě nic takového nemůže stát!! Bolest nikdy nezmizí, to vím jistě, snad jednou alespoň nebude tak mučivá. Musím se vzchopit, abych byla svojí vnučce k užitku, zatím se třesu, když se s ní mám potkat. A to jsem jí hlídala 2 x v týdnu celé roky. Ještě jednou díky za podporu, vůbec nemluvím a tak musím psát.

Je mi to líto, brečím. Táta svůj boj ze včera na dnešek prohrál :(

Ondro upřímnou soustrast, tolik jsem na tebe myslela když ses neozýval a strašně moc jsem držela tatínkovi palce aby to ustál. To snad není možný.

Děkuji, já se bohužel neozýval, protože jsem byl v jedno kole a neměl jsem sílu už psát i sem... :(

Ahoj Ondro, je mi to moc líto a věř, že vím jak Ti je, mně můj taťka taky strašně chybí, připadne mi, že čím dál víc, že čas to zatím neléčí ba naopak, protože jsem ho už dlouho neviděla a stále čekám a myslím si, že se někde objeví, přijde, ikdyž vím, že bohužel. píši to jen proto, že i takovéto pocity jsou možné. Vy jste udělali vše pro to, aby jste tatínkovi pomohli a ulehčili mu boj s touto těžkou nemocí, nad kterou bohužel ani v této době zatím není možné vyhrát, ikdyž si člověk myslí, my to přece vyhrajem, nám se toto nemůže stát, ale osud tomu chtěl bohužel jinak. Bylo to u vás také velice rychlé, stejně jako u nás, tatínek nám odešel do dvou měsíců od toho co jsme se dověděli, že má agresivní nádor. Celkem často jsem si na Tebe vzpomněla, jak se to u vás vyvíjí a jak se daří, vím že jste chtěli nasazovat zeleninové šťávy. Buďte si i nyní velkou oporou, ještě vás těžké dny čekají, ale budete to zvládat, tak jak my ostatní, ikdyž to není lehké. Slzy pomáhají, musí to ven. Já jsem plakala stále, celé dny, musela jsem nasadit Zoloft a někdy Lexaurin, ten hlavně v den pohřbu. Poslední dobou to vše jako by v sobě dusím, chce se mi neuvěřitelně brečet, ale nejde to, nejraději bych to vykřičela včechnu tu bolest do celého světa. Myslíme na vás, já, moje maminka i brácha, hodně sil a napiš, budem rádi za tvoje další příspěvky, vypiš se alespoň trochu z té bolesti a až přijde čas, tak i průběh nemoci, jak jsme se i my všichni vypsali. Celou Tvou rodinu zdraví Iveta

Ondro, upřímnou soustrast a hodně sil celé rodině. Tatínek byl určitě statečný.

A taky bych byla ráda, kdyby se ozvaly Martina a Veronika. Občas na ně myslím a doufám, že se u nich situace nezhoršuje.

Je to hrozné, ještě si to neuvědomuji v plné síle, vím to jen pár hodin :(. Nejsem teď schopen o tom mluvit... Ale nebojte já vám to pak povyprávím... :(

Dobrý den, můj boj s rakovinou slinivky vstupuje zítra do 4 tého roku a ta si dovoluji napsat pár postřehů.
1. - nebojte se o onemocnění mluvit, rakovina je prostě tady a má ji spousta lidí
2. - vyžeňte ze svého okolí účast a soucit.Ten potřebujete ze všeho nejméně.
3. - najděte si o chorobě co nejvíce informací znalost nepřítele je základ obrany.
4. - věřte lékařům, vědí toho hodně a ví jak na to, i když někdy to prostě nejde
5. - léčitel bývá dobrým psychologem a dovede mnody určit chorobu, tady však jeho znalosti končí
6. - zaručené přípravky dosažitelné v lékárnách jsou pouze doplňkem stravy a možná působí při dlouhodobém užívání jako prevence, onemocnění však neléčí
7.- uspořádejte si své záležitosti, není to morbidní, odpovědný člověk nepřidává těm co zůstanou další starosti, i tak je toho na ně moc.
8. - příchodem nemoci se vám rázem změní život, některé aktivity musejí přestat, jiné přehodnoťte, není přece důležité, za jak dlouho dojdu na náměstí, hlavní je, že tam ještě dojdu.
9. - i doma se najdou možnosti, číst, luštit, vzdělávat se a ruku na srdce - míte pořádek ve starých fotkách ?
10.- se stravou to je horší, tělo už toho moc nebere, ale jezte, po malých dávkách celý den, neživíte přece jen sebe, ale i ten pitomý nádor. Nebo chcete, aby se raději než do chleba pustil do vás ?
A hlavně : buďte rádi na světě, zaplatit musíme tak či tak, ale alespoň víme za co.

Ondro přeji upřimnou soustrast je my to moc líto. Galina

Milý Ondro, upřímnou soustrast. také jsem na Vás myslela, jak to u vás doma je. Přesně jako je teď Vám asi bylo před těmi necelými roky mým synům. Také můj milovaný manžel a jejich otec zemřel za necelé 2 měsíce od diagnózy a také se tolik snažili nějak mu pomoci. Bezmoc to je to nejhorší.

Gratuluji pane Josefe s jakou silou odoláváte a bojujete a jak moudrá jsou Vaše slova.

Pane Josefe, jste dobrý. Prozradíte, kde se léčíte? Pociťujete zhoršování, nebo je Váš stav poměrně stabilní? Doufám, že nejsem moc vlezlá.