Diskuse - Panická porucha

Ahoj Darino nevim jestli si to přečteš přece jen jsi to psala docelá dávno ale já jsem začala trpět stejnýma příznakama strach ze smrti bylo to uplně to samé jak popisuješ ty na nějakou dobu jsem to překonala ale po porodu se mi vše vrátilo a v ještě horší intenzitě budila jsem se v noci s bušením srdce tak silným že jsem myslela že mi vyskočí z hrudníku ven a porád jsem myslela na smrd strašně jsem se ji bála taky bych měla být štastná mám vše partnera děti vše prostě idilka ale jen já nejsem v pohodě nakonec jsem skončila na antidepresivech beru Asentru 50 jednu deně ale pomohlo mi to jen léčba začne učinkovat ač po 3týdnech a ty byly snad nejhorší brala jsem ji rok a pak jsem ji vysadila bylo mi fajn jenže pak stačilo aby mi srdce vyšlo párkrát s rytmu a bylo to vše zpátky tak tet je beru znova a je mi líp někdy mám ještě vtíraví pocit ale ten už zvládám v pohodě ale porád to není co bych chtěla chtěla bych ještě dítě ale nevím když jsem na práškach a co vůbec dál to je budu brát celý život že to běh na dlouhou trat snad to zvládnu a tobě přeji at se ti to nikdy nevráti a bud vnpohodě žijeme jen jednou a ten život musíme prožít na plno to mi moc pomáhá když si to řeknu zatím se měj

Ahojte, mohli byste mi prosím doporučit nějakého psychologa či psychiatra z Olomouce, Zlína nebo okolí?Děkuji

Je mi lít že si ve třinácti letech zažila depresi. Mně je čtiřicetdva a ještě před dvěma měsíci jsem myslela,že umírám tak mi bylo od deprese zle.Musíš se upnout na toho na kom ti záleží a kdo ti chce určitě nejvíc pomoct rodiče.Ber léky tak jak máš.A nic si z toho nedělej ,že jsi na práškách.Já taky a dnes si z toho mohu dělat i legraci.Ikdyž mi do smíchu mnohdy není,ale chci žít a těšit se ze života.Přeji ti mnoho krásných chvil v životě .Věř stojí za to.

00e03d9f2ba4bb7dc2f9947a53921bc7

530db4cb01aff06ff2667d86caea077f

Ahoj všichni, musím se přiznat, že se mi neuvěšitelně ulevilo při zjištění, že nejsem SAMA!!! a v podstatě(ať už to zní jakkoli hloupě - je to normální). Já začala mít paniku po pobytu v nemocnici a braní trojkombinace antibiotik. Navíc z toho se vyklubala hyperventilační tetanie. Když jsem se vrátila z nemocnice, bála jsem se být sama kdekoli a kdykoli, potřebovala jsem mít kolem sebe blízkou osobu. Když jsem zjistila, že se jedná o PP tak jsem se ji snažila potlačit, samozřejmě né řešit. Prostě jsem se snažila si ji nevšímat, ovšem po nástupu do práce (ještě i studuji) a uzávěrce jednoho projektu na mě dolehl stres a začalo se to projevovat ve větší míře. Nemůžu spát, velice špatně se mi dýchá, jsem taková na omdlení a sem tam nějaký moták, tento stav trvá už asi týden a půl. Lékaři to dávají za vinu novým atntikoncepčním tabletkám, ale já vím že je to panika. Jedinné co mě od ní "odvede" je práce. Nakupování v obchodech na mě poslední dobou působí tak, že se mi v nich dělá špatně(na zvracení). Každopádně včera mě to dohnalo k doktorovi a ten mi předepsal tabletky které uvolňují cévý, průdušnice a mám pocit že to pomáhá. Každopádně důležité je si uvědomit že je to vše v nás, děláme si to sami. Já zatím neberu žádné prášky jako AD, a snažím se s tím bojovat, je to velice unavný boj hlavně např. ve tři ráno, kdy nemůžete spát protože máte strach že se udusíte. Ale doufám, že se s tím nějak vyrovnám a vypořádám. Je někdy důležité se zapřít, zapřít sám sebe, a hlavně dodat si odvahu. TOto je totiž problém, který za nás nikdo nikdy nevyřeší, jen my. Představte si že bojujete s velkým černým mrakem, který se nad vámi vznáší a vy se mu snažíte utéct, ale to je chyba, musíte se mu postavit čelem. Všichni kdo takdy píší a zažili záchvat PP jsou velice přemýšliví lidé, což namená hodně inteligentní, musíte být ale natolik inteligentní a by jste byli schopni zpamatovat tak inteligentního člověka jako jste vy sami. Je to těžké, vím, ale je nutné vyjít z té bubliny, z toho nereálna, které nás teď obklopuje a vykouknout ven :) mylsím, že všichni máme pocit, že nežijem v realitě, vnímáme věci jinak než jsme vnímali před "tím".Ale to se vše spraví, jednou se mit oopravdu podařilo, teď to sice bude trošku těžší boj ale určitě ho zvládnu. A když jsem to zvládla a zvládnu já, zvládnete to i vy. :) Když tak pište dál :)

Ahoj jsme rád, že nejsem sám a moje cesta boje bez AD má také své zastánce.

Určitě pomohl si uvědomit, že vše vychází z mého myšlení na základě zkušeností a jejich interpretací.

Zažil jsme styv kdy jsme se probudil v noci a měl pocit že se udusím a nebo mi selže srdce. Bušilo mi srdce jednou celé dva dni a panická ataka trvala 20hodin, myslel jsem že umírám, nebo přinejměnším začíná část života blná bezmoci a utrpění. Vše byla lež. Jsem zdravý a už celkem bez příznaků té hnusné poruchy. Tedy co se týká somatizace jsem na nule. Jen občas ještě musím zvládnout psychickou úzkost, třeba jako v obchodech. JEDNO VŠAK VÍM JISTĚ, NEUTÍKAT!!! Postavit se strachu čelem, je to jen nehmotný bubák, příšera bez zubů, živená tím jak před ním utíkáme.

Derealizace také znám důvěrně, pak jsem bez pomoci z ní vyšel, trápil se však porůznu dál. Nakonec jsem si řekl a dost! Začal na sobě pracovat a výsledky jsou.

A budou u všech, kdo zvolí stejnou cestu. Držím všem palce a věřte PP nemá šanci pokud se jí postavíte čelem.

Ahoj, tady má člověk opravdu pocit že nebojuje sám.:). což je velice důležité.a díky za to :). Někdy je to o tom, že musíte přesvědčit sami sebe, u mě jsou to někdy dlouhé dialogy mezi Lenkou a Lenkou :)Jistě všichni znáte pocit, když máte někde jít, sedíte v klidu domova, je vám jakš takš a říkate si, mám ještě pět minut pak půjdu.. jenže výsledkem je dalších a dalších pět minut.. nakonec nikam nejdete.. Když na Vás příjde takovýto druh "boje sami se sebou" prostě nepřemýšlejte, zvedněte ten svůj zadek ze židle a jděte. Garantuji Vám že budete večer spokojenější a přesvědčení o kroku správným směrem ke zvládnutí pp. Navíc budete pyšní sami na sebe, v opačném případě se budete pohybovat v začarovaném kruhu.. tak ho proště zrušte a žijte naplno.. Nenechte se podmanit panikou, jste přece lidi, ne sluhové, mějte se rádi a bojujte za sebe. :) Přeji hodně štěstí všem

Ahoj,

Tvůj inzerát mě velice překvapil až nadchnul. Je to zvláštní, zajímavé svědectví, zkušenost atd. Já sám jsen absolvent práv Právnické fakulty v Brně. Není to jednoduché. Pracuji jako koncipient v Brně, plat mizerný. Jinak si docela užívám života, ale prožívám stejně tak různé trampoty. Myslím, že bych se rád sešel. Kontaktujte mě. Ještě se do té Anglie vrátíte. Já bych nejraději odešel za hranice ČR. Zdraví Karel, tel: 731731997

Ahoj mam panickou poruchu ale ne jak to tu vy popisujete ale uz od mladi proste jsem se s tim narodil, mam panickou poruchu ze nemam holku a kdyz ji mam tak ji nechci hledam jinou dokonalejsi, proste me uzira kazdej den v kazdy vterine,ze jsem neco neudelal kdyz me opusti holka tak to jen chodim sem tam sem tam a kourim jednu od druhy teda nevim jestli je to PP ale doktor mi na to dal prasky a brozurku, furt musim neco delat jak nic nedelam tak zacnu chodit a kourit jednu od druhy premyslim furt nad blbostma. treba ted nemam holku tak jsem si zacal schanet rychle posgradual abch mel vyssi vzdelani penize, proste vse co delam je kvuli zenam ale kdyz ji mam hledam lepsi

Prosím, kdo mi poradí? Léčím se na psychiatrii již od svých asi tak 20 let. Dnes je mi 39 asi 8 nebo 7 let mám PID. Posledních 5 let stojím, a to do slova a do písmene, na místě a je mi nejhůř v celém životě. 2 roky jsem proplácala v depresích, pak jsem hledala nové místo v životě, ale skončila jsem zas tady v Praze, kde nemůžu být. Nechce se mi žít, ale musím, nemůžu tady nechat bratra samotného a rodičům to taky nemůžu udělat. Můžu si stokrát říkat, že budu bojovat, ale prášky na depresi mi nezabírají, cítím šílenou panickou úzkost, beznaděj, bezvýchodnost, nevím, kam jít, dělám něco proti své vůli, bojím se zlých lidí, nikomu a ničemu nevěřím, ty psychické problémy se odrazily už i na fyzickém zdraví. Kam jít, co dělat, v léčebně již jsem byla a ne jednou a nanic. Jednou jsem tam šla dobrovolně. Pořád mám utkvěly pocit, že pojedu někam daleko, tam padnu a umřu, ale to nesmím. Poradí mi někdo dobrého, ale opravdu dobrého psychiatra,.,

no vís ja sem z brna tak to je trochu z ruky ale ja si myslím že v praze musí bít nějaky dobry psichiatr ja trpím pp asi 3 roky beru citalopram a asi rok a pul mi je dobře musí to nějak jít první dobra znamka je že chceš bojovat nic nevzdavej uvidiš že tu cestu najdeš ja ti veřím

Doporučila bych Ti z Olomouce doktorku Jirátkovou, mám s ní dobré zkušenosti. Zbavila mě závislosti na Lexaurinu, teď chce vysazovat AD. Zkus to. Tina

Chtěla bych se zeptat, ještě jsem nezačala brát žádné prášky na panickou ataku, jdu za pár dní k psichiatrovi a nevim na co se mám připravit. Myslela jse, že se tim časem vyrovnám sama. Když začnu brát nějaké rášky, musim se nějak omezovat? Vypadá pak denní režim nějak jinak než běžný?? ptám se kohokoli, kdo má s prášky zkušenosti!!

Ahoj Maruš,je fajn,že jdeš k lékaři a toho omezování se moc neboj.On se člověk asi srovná s tím,že bere prášky velice rychle.Já třeba nepiju kávu,ne protože by se to nesmělo,ale protože jsem zjistila,že té panice pomáhá.No a alkohol by se as pít také neměl,ale sklenička nebo dvě vína by Ti neměly dělat zle,ale pozor,každý jsme jiný,někomu zle dělá třeba jen trošku alkoholu.Myslím,ře ta trocha alkoholu nestojí za to s panikou bojovat:o)))Myslím,že na to přijdeš sama co Ti nedělá dobře,ale podle mě to nebude lékama,ale panikou.Jinak,pokud by Ti po lékách ze začátku nebylo hned lépe,tak se neboj,je to normální.Držím Ti palce a přeji Ti at Ti je jen dobře.Ahojky