Diskuse - Panická porucha

Leni, já se taky léčím s úzkostně-depresivní poruchou. Moje problémy začaly asi 2 roky po porodu, když jsem chtěla podruhé otěhotnět. Psycholožka mi řekla, že moje tělo na to asi nebylo připravené a začalo se "bránit". Druhé mimčo bych moc chtěla a prý až bude ten správný čas, tak to poznám. Zatím si na to netroufám, protože vím, jak mi dávala zabrat malá, když jsem se cítila nejhůř, jak jsem si vyčítala, že nemám sílu si s ní hrát, jít ven, že jsem protivná a nemožná matka... Paní doktorka -psychiatrička mi řekla, že dnes není problém brát AD i v těhotenství, ale to já nechci. Počkám, až se na to opravdu budu cítit a pak si těhotenství užiju - bez strachu a výčitek "co kdyby...". Na toto téma tady včera pěkně psala Oremka. Souhlasím s ní. Takže i tobě, OREMKO, přeju klidný zbytek těhotenství, krásné a zdravé miminko a hlavne hodně zdtavíčka a pohody i tobě.
Myslím si Leni, že až se budeš cítit opravdu v pohodě, tak přijde i to miminko. Měj se hezky a držím pěsti. Peťa.

milá Peťo, přesně to jsem si myslela, že až budu připravená, tak si tělo samo řekne. jenže už jsem s léčbou úspěšně dvakrát přestala, vše vypadalo dobře, ale nemoc se zase vrátila, takže teď jsem musela zase začít brát AD. už mi táhne na 28 roků a myslím, že to je příhodný věk na dítě. ale teď to asi opravdu nejde. těhotenství by měla být přirozená věc, já si připadám, že je mi to odpíráno. nechci brát žádné léky v těhotenství, ale bez nich nevím, jak bych to zvládla.všude v časopisech se dočteš, jak je to krásné, být těhotná, herečky si to užívají a doporučují a já si připadám nemožná. děkuju za odpověď, těší mě, diskuze opravdu funguje

Ahoj Jajo,dnes jsem taky poprvé na těchto stránkách a chtěla bych tě poradit.Před lety jsem tápala jako ty.Běhala jsem po doktorech a nic.Pak jsem skolabovala.Začaly mě hodně padat vlasy měla jsem zanícenou kůži a hodně lupy což ženskej zrovna na sebevědomí nepřidá.Kožař dobře poznal že nejsem po psichycké stránce vpořádku protožr toto onemocnění způsobuje hlavně špatná psychyka.Doporučil mě skvělou psychyatričku.Taky jsem se obávala první návštěvy,protože lidé v okolí kteří nic takového nepoznali to nepochopí.Před tím jsem také skoušela všechno možné,ale pak jsem pochopila že jsem nemocná a že ze začátku to bez léků není možné zvládnout.Vše jsem psychyatričce řekla.ta mě pozorně poslouchala napsala léky antidepresiva a k tomu ještě léky proti úskosti a strachu.Byla jsem trpělivá a brala jem léky jak mě dr.řekla.Léky nezačnou hned pomáhat trvá to tak 14 dní i déle.Taky tě nemusí hned každý lék sednout,ale dnes je jich velké množství a všechny jsou učinné.Chce to trpělivost.Opravdu mě to moc pomáhá.můžu normálně chodit do práce starat se o syna a domácnost chodit do společnosti atd.Vlasy padají méně někdy vůbec pokožka se mě zahojila,normálně jsem začala spát a celkově se cítím lépe i semě zvedlo trochu sebevědomí protože si vlasy mohu upravit podle svého.Proto te z vlastní zkušenosti radím vyhledej schopného psichyatra.Jeto nemoc a bez léků to nejde zvládnout.Věř že když budeš užívat vhodný lék pomuže tito žít plnohodnotnější život.Já antidepresiva musím užívat dlouhodobě a moc měto pomáhá.Před lety jsem tápala jako ty.Ted nelituju,že jsem vyhledala psch.Držím palce.

Leni, já si myslím, že až opravdu budeš na mimi připravená, tak to poznáš. Asi je ještě brzy. Musíš cítit, že to už opravdu chceš, že jsi připravená si to užít, radovat se z miminka a ne se strachovat, jestli to zvládneš... Vím, o čem mluvím. Já jsem si svoje první těhotenství moc užívala, bylo to moc pěkné období a ráda na to vzpomínám. Na mateřské potom začaly všechny moje potíže a i když bych moc chtěla druhé mimčo, tak vím, že teď bych to nezvládla. Prostě to tak cítím, ale vím, že se jednou dočkám - stejně jako ty :-) Jo a k tomu tvojemu věku, mě bude za měsíc 30 a moje gynekoložka mi teď říkala, že jsem ještě mladá a že si děti můžu dovolit třeba i za 5-6 let... Tak hlavu vzhůru ;-)
Jo a ještě k těm AD, já už jsem s léčbou taky 1x úspěšně přestala - myslela jsem si, že napořád - a teď jsem "v tom" znovu. Ale my se nedáme a nakonec ten boj vyhrajeme, že jo?!! Měj se hezky a když budeš mít chuť, tak zase napiš, ahoj Peťa.

Ahoj, před pár lety jsem se dostala do těžké životní situace, které vyvolali deprese, úzkosi, které vyvrcholili až ke zvýšení tlaku 240/140. Byl to neskutečně hrozný zážitek, při kterém jsem myslela, že umřu. Prodělala jsem spoustu lélařských vyšetření, ale nic nenašli. Pravidelně několikrát do měsíce mě odváží sanitka s obrovským tlakem do nemocnice. Koupila jsem si malý tlakoměr a sehnala si prášky na tlak, protože jsem se o sebe začala strašně moc bát. Začala jsem pozorovat, že mé stavy vyvolává psychika. Pöslední dobou nejsem schopná dělat nic, nic co by mohlo zvýšit tlak nebo vyvolat panický atak. Bojím se chodit do společnosti, do práce, pít alkohol, cestovat, řídit auto ....neustále se pozoruji, zda mi nebuší srdce než je zdrávo, jestli mi nemodrá obličej a ruce... Zjišťuji, že nejsem schopná vést normální život. 4 měsíce již užívám antidepresiva, ale na tyto stavy nemají žádný účinek. Dnes jsem o všem řekla své psychiatričce, ale nejsem si jistá, že se to dá vyléčit. Jaké jsou vaše zkušenosti ? Děkuji moc za informace.

Ahoj Bobino, myslím, že po 4 měsících užívání AD by jsi už měla pociťovat nějakou úlevu. Nevím, jestli chodíš i k psycholožce... jestli ne, tak bych ti to určitě doporučovala. Vyslechne tě, vysvětlí ti tvoje pocity a naučí tě pracovat se strachem a úzkostí, abys na sobě mohla pracovat a cítit se lépe. Mě osobně kombinace psychiatr - psycholog moc pomohla, protože samotné léky všechno nevyřeší. Takže doporučuji přidat psychoterapii a věřím, že se budeš cítit lépe. Měj se hezky, Peťa.

Ahoj Péťo,tak jsem si dneska domluvila schůzku a psychologem. Po hlase byl strašně příjemný, tak už začínám věřit,že se vše k lepšímu obrátí a pomůže mi to. Jen nám tak trochu strach to říct příteli,ví o mých problémech,ale že bych je začala řešit u psychologa tak dalece jsme se o tom nebavili.Tak doufám,že mně pochopí. Měj se moc hezky a když budeš mít čas a náladu,tak napiš. Kytka.

Ahoj Kyti, udělala jsi moc dobře, že jsi se objednala, jsi šikovná holka :-) Uvidíš, že ti to pomůže a zase bude dobře! Chápu tvůj strach, říct to příteli - taky jsem si tím prošla. Měla jsem strach, že mě za to manžel odsoudí, že mě už nebude chtít, když jsem takový blázen, že musím chodit k psychologovi ( ;-) ). Ale vážně se není za co stydět. Promluv si s přítelem a uvidíš, že tě pochopí. Mě manžel hodně podržel a dnes vím, že když se necítím dobře, tak mu můžu všechno říct a on mě vyslechne... snaží se mě porozumět a potěšit... nebo se mu můžu vybrečet na rameni...a pomáhá to.
Jestli ti můžu Kyti poradit, tak to zkus příteli povědět všechno, co prožíváš, z čeho máš obavy, co tě trápí a uleví se ti. Držím ti palečky a měj se hezky. A zase se ozvi, jak se ti vede.
Jo a někdy mi to sem nejde vložit, možná je tady už hodně příspěvků - tak jsem založila Panickou poruchu I - když budeš chtít, tak se mrkni :-) Peťa.

Ahoj Péťo,jsem moc ráda,že jsi mi odepsala. Taky z té návštěvy u psychologa mám dobrý pocit a jsem ráda,že jsem to udělala. hledám vhodný čas abych to řekla příteli,snad brzy nastane abych to měla za sebou.Jinak se v poslední době cítím lépe,snažím se. Měj se hezky a zase někdy napiš. Kytka.

Ahoj Pet já beru Atarax taky a můžu říct,že jsem s ním spokojená.Brala jsem ho ze začátku samotný asi dva měsíce, protože jsem nechtěla AD. Myslela jsem si že to bude stačit a navíc Atarax není návykový. No bohužel to nestačilo a tak mi doktorka AD stejně napsala. Užívám Trittico a jsem zvědavá na výsledky,protože to beru teprve 14 dní a zatím jen minimální zlepšení. A Atarax beru při atace-zabírá do 15-30 minut. Držim palce.

Ahoj Kyti, jsem ráda, že se cítíš líp, jsi šikovná - snažíš se a to je dobře :-) Pěkně v klidu si s přítelem promluv a uvidíš, jak se ti uleví. Měj se hezky a zase se někdy ozvi. Peťa.

tak teď jsem fakt překvapená :-)začal mě brnět obličej a bolelo mě na hrudi tak jsem hned šla na net co je to za nemoc a když jsem přeskočila mozkovou mrtvičku dostala jsem se sem!!!což je super, poněvač trpím tím co vy a přitom jsem sebála, že jsem skoro jediná. já už s tím otravuju doktory přes rok a půl. Byla jsem už i na magnetické resonanci, ale jelikož se bojím že mám rakovinu mozku, nevolala jsem na výsledky :-)teď jsem si echala dělat kontrolu - krev (skoro na všechno) moč a tak a řekli mi, že jsem zdravá . tak jsem pochopila, že nehní vyhnutí a

zkusím se poradit s psychologem. Spíš mě trápí, že nechci brát žádné prášky.Se svými stavy si vždycky poradím - uvědomím si že si to dělám sama a ať se uklidním a je pokoj- nemám problémi se společností - naopak žiju velmi společenský život. Bála jsem se výtahů, ale to už jsem také překonala. Prosím řekněte mi budu moset (i přes to, že mám pp slabou) brát prášky?

Ahoj gano, já si taky myslela, že jsem jediná, kdo trpí takovými problémy... a postupem času zjišťuju, že je nás takových opravdu hodně. Taky jsem oběhala spoustu doktorů (já si pro změnu myslela, že mám rakovinu krku ;-) - a vše bylo v pořádku. Objednala jsem se k psycholožce a na její radu i k psychiatrovi. Teď beru léky a cítím se docela dobře. Bez nich bych to asi zvládala jen těžko, ale určitě nedám dopustit na psychiterapii. Moc mi pomáhá. Poraď se s psychologem, ale já si myslím, že slabší úzkosti jde překonat jenom psychoterapií. Uvidíš, co ti řekne... Měj se hezky a drž se, Peťa.

Peťo, děkuju. Už jsem se začala bát že mám po srandě :-) Můžu se zeptat (asi to bude znít hodně dětinsky) může se na prášky pít - to je blbá otázka-jistě že ne, ale můžu je třeba vysadit na víkend nebo tak? jezdím hodně po akcích a alkoholu se nevyhnu. Nechtěla bych na svém životě nic měnit - jen se přestat bát :-))