Diskuse - Panická porucha

Cady, vypadá to na PP, jestli chceš jsem a ostatní na panikářkách 5.Jinak chce to co nejdřív léky a psychoterapi, nevím jaké vyšetření máš za sebou ,ale určitě by to chtělo i psycholog.testy.Neče kej s tím , prosímtě ,aby se to nezhoršovalo! pa

Apo-Parox není návykový! Plně učinkuje nejdřív po 12 dnech, nástup je postupný. Nepůsobí únavu. Oxazepam zabírá ihned, krátkodobě stává se návykovým! Únavu může způsobovat, je na stejné lékové bázi jako Neurol. Všem pevné Zdraví do nového roku 2008!

Ahoj lidi, Je mi dvacet a asi pred 5 mesici to zacalo.mam pocit jako by se maduse odpojovla od tela ztrata citu v rukou jako by byly bezvladne a ja nad nima zacal ztracet kontrolu.Pak priosly ty bolesti hlavy, zdálo se mi ze to muzu mit i od chronicke rymy protoze sem nejaky cas smrkal tak sem si zasel normalne na ORL a tam mi nic nezjistil predepsal mi jen brufen pry ze to muzu mit z unavy z prace(brigady) kde sem delal dvanactky na ranni a nocni smeny.Zdalo se mi to divne tak sem si zasel radsi udelat i krevni testy a tam mi take nic nzejistili i testy na imunitu a stitnou zlazu dopadly dobre.Sem tam se mi toci i hlava.Ty bolesti hlavy se premenili ve spendlikove bolesti jako by me pokazde pichli na jinem miste.Sem uvazuju i nad katastrofickym scenarem ze zemru atd.Byl sem i na vysetreni alergologie a tam nic!nekdy sipripadamkdyzsedivamnavecijakove 2Dsvete

Ahoj lidi, Je mi dvacet a asi pred 5 mesici to zacalo.mam pocit jako by se maduse odpojovla od tela ztrata citu v rukou jako by byly bezvladne a ja nad nima zacal ztracet kontrolu.Pak priosly ty bolesti hlavy, zdálo se mi ze to muzu mit i od chronicke rymy protoze sem nejaky cas smrkal tak sem si zasel normalne na ORL a tam mi nic nezjistil predepsal mi jen brufen pry ze to muzu mit z unavy z brigady kde sem delal dvanactky na ranni a nocni smeny.Zdalo se mi to divne tak sem si zasel radsi udelat i krevni testy a tam mi take nic nzejistili i testy na imunitu a stitnou zlazu dopadly dobre.Sem tam se mi toci i hlava.Ty bolesti hlavy se premenili ve spendlikove bolesti jako by me pokazde pichli na jinem miste.Sem uvazuju i nad katastrofickym scenarem ze zemru atd.Byl sem i na vysetreni alergologie a tam nic!nekdy sipripadamkdyzsedivamnavecijakove 2Dsvete

Ahoj Ondro.

Mě to začalo před rokem a kousek. Měl jsem trochu co dočinění s vydíráním, ale to se vyřešilo a já šel dál. Pak jsem začal při cvičení mít pocity, že omdlím a nebo umřu a strachoval se o vnitřní orgány. Propuklo to naplno když umíral pes, rozbušilo se mi srdce v klidu na 140, bolelo mě na srdci a po veterině jsme jeli na pohotovost tlak 170/110 tep 110, pustili mě domů s tím, že mám upravit životní styl. Nemohl jsem cvičit bál jsem se tlaku a srdce, postupně se to lepšilo, ale o Silvestru 2006 jsem začil nerealizaci jako blázen s maximální úzkostí. 6il jsem ve světě jako o fázi posunutý vše stejné, ale jiné. Během pár měsíců kdy jsem myslel, že mám schizofrenii nebo depresi jsem našel deperosnalizaci a derealizaci to na mě sedělo, pak příznaky pomalu vymyzeli ale úzkost přetrvala. V červnu byl nemocný pes (nový) a já přestal čůrat s tám že mám prostatu (jako táta), vše negativní pak jsem si řekl to máš v hlavě a vše šlo dobře. Během posledního roku jsem zažil dvakrát stav ala infarkt a jendou stav se zblázním... žiju srdce je zdravé a jsem příčetný. Když se mi stav vrátil v listopadu znovu šel jsem na psychiatrii dostal léky ty neberu. (tedy třezalku a Persen ano). jsou hodniy během dne kdy jsem úplně normální a chvilky kdy zažívám flashbacky stavů z průběhu roku, ale je to tím, že se v tom "rochním" na psychoanalýze a pracuji na sobě pomocí KBT doma. Léky jsou dobré, ale myslím, že pokud mám ataku jendou za měsíc, nejsou nezbytně nutné. Za bezpečné považuji osobně Coaxil a Trittico.

prpsím jak dlouho jste si zvykali n a ad užívám je čtvrtý týden mám pocit slabosti nucení na zvracení závratě,byla mi předepsána psychiatrem na úzkosti a depresi,nemůžu spát,doma skoro nic neudělám,je mi padesát let a tyto stavy se mi rozjely po užívání léku prednison,trvá to již druhý rok,ted už zkouším třetí ad argofan 75 děkuji za odpovědi

tak tím si můžeš byt jistý ze má. Jsou totiz lide ktreří k tomu mají sklony a po okušení, nebo dele trvajícímu užívání, se mu mohou projevit i mnohem horší věci než jen panická porucha.
Ja se lecim s panickou poruchou už tři roky a potkala jsem tam uz asi tri mladé lidi, kteří mají tyto problémy po uzívaní těhle věcí. ztratili uplně orientacia a trpí i halucinacemi a to ikdyž už to nepoužívají.
Hlavně díky tomu že to vim, tak se tomuhle velkym obloukem vyhybam. a ty bys měl taky. A jestli něčím takovým trpíš, tak bys měl určitě zajít za nějakým odborníkem. věřmi, sám si asi nepomůžeš

Vsechny Vas srdecne zdravim!!! Zda se, ze jsem dalsim clenem vaseho "klubu". Pred 2 tydny jsem zacla trpet hroznymi stavy...sevrelo se mi hrdlo, srdce busilo o zavod, trasla jsem se jako osika, ruce trply a ja myslela, ze umiram :( Opakuje se to docela castoa a tak jsem zasla k doktorovi, ktery mi napsal Cipralex a Neurol. Mam prasky na nocnim stolku a bojim se bojim zacit papat. Prosim poradte mi, kdo mate s prasky zkusenost, jsou vedlejsi priznaky a prvni tydny opravdu tak desive? Jinak denne jim aspon 2x prasky magnezium a B-komplex, delam dobre? Kde si mohu vice precist, jak bojovat a pomoci si v lecbe? Co jist, co delat apod. Ty stavy me likviduji, chci byt zase normalni. Chci chodit ven mezi lidi, volne dychat v dopravnich prostredcich apod. Predem moc dekuji za radu t uz jakoukoliv. Denisa

Pro Deni! Také zažívám něco podobného a doktorka mi předepsala Cipralex a Neurol dle potřeby. Psala jsem minulý týden ne na PP, ale na Deprese, tak se tam můžeš podívat a přečíst si, co mi třeba poradili ostatní. Jinak se klidně ozvi a držím ti palce. Alena

Ahoj všechny maminky! Ráda bych se zeptala, zda máte některá zkušenosti s užíváním antidepresiva SEROPRAM (je určen k léčbě depresívního onemocnění, panické
poruchy nebo obsedantně kompulzívní poruchy) PŘI KOJENÍ! Děkuji moc za odpověď! Oremka

Zdravím všechny! PP trpím už víc jak 3 roky, ale teprve před 2 měsíci jsem byla u psychiatra a ten mi předepsal Cipralex, který beru ráno.Jak to ale začalo? Dokud jsem studovala na VŠ, tak bylo všechno v pohodě, pak jsem ale dostudovala, stala se ze mě magistra práv a já si musela hledat práci. Nebylo to vůbec snadný. Nakonec jsem sehnala práci podnikovýho právníka v Brně. Práce mě ale vůbec nebavila, naopak. V důsledku této nespokojenosti jsem začala trpět nespavostí. Pořád se to zhoršovalo a já začala mít strach chodit spát, protože jsem věděla, že stejně neusnu. Byla jsem strašně vyčerpaná.Pak se k tomu přidaly i ty infarktové stavy, které tady většina z vás popisuje.Začala jsem se bát být sama doma, sama chodit ven...Dala jsem výpověď a rozhodla se, že pojedu do Anglie, abych si zopakovala angličtinu. Tam jsem se svým přítelem zůstala skoro rok, ale byla jsem relativně v pohodě. Dělala jsem za barem a měla strašně málo času myslet na svoje nemoci. Občas jsem dostala záchvat, třeba když jsem jela metrem. Myslela jsem,že mi selhává srdce, ale můj přítel mě uklidnil a já se cítila líp. Pak jsme se ale vrátili z Londýna a já byla nucena sehnat si práci. Mezi právníky se mi už nechtělo, přestože mi to rodiče vyčítali, ale já mám jinou vášeň a tou jsou cizí jazyky, pro které mám cit. Tak jsem se rozhodla, že budu učit na soukromé jazykovce, ale zjistila jsem, že jejich podmínky jsou pro mě dost nevýhodné. Vyzkoušela jsem 3 a pak to vzdala s tím, že si začnu učit sama soukromě a nikdo mi do toho kecat nebude. Během této doby se mi začala vracet nespavost. Pak jsem začala pociťovat hroznou úzkost a strach. Přítel mi odjel na Island a já zůstala sama v bytě, bez práce.Musela jsem pryč, jela jsem k rodičům, začala jsem si jim stěžovat, že je mi pořád nějak zle a oni mi na to jen řekli, ať nehysterčím a u toho to zůstalo. Pak mě začalo trochu bolet v krku a já si představovala, že jsem nějak strašně nemocná. Donutila jsem tátu, ať mě odveze na pohotovost a tam mi dali antibiotika. Za 14 dní jsem tam byla zase s naprosto stejným problémem, zase antibiotika a ještě mě seřvali, jako malýho fracka, ať prý chodím ke svýmu doktorovi.Tak jsem šla, tomu se nelíbilo, že jsem brala 2x za sebou antibiotika a nezabrala, tak mi vzal krev a stěry z krku, ale nic se tam nenašlo. Do toho jsem samozřejmě nemohla vůbec jíst a byla hrozně slabá. Když jsem byla u doktora asi po páté za 14 dní, tak se mě zeptal, jak jsem na tom psychicky a já mu řekla pravdu, že dost blbě, tak mě poslal k psychiatrovi a dobře udělal. Cipralex jsem začala brát v listopadu a první měsíc byl naprostý peklo. Bylo mi zle od žaludku, bolela mě hlava, stavy paniky se zhoršily a já pořád brečela. Nemohla jsem uvěřit, že to může být všechno jen v mojí hlavě. Teď už je to lepší, ale bude to ještě dlouhá cesta. Občas mě bolí břicho, na hrudi, hlava atd, ale ten strach už není permanentní stav. Pomalu si zase začínám užívat života, chodím s přítelem bruslit, lyžovat, začala jsem zase malovat a hledám si lidi, kteří se chtějí naučit anglicky a tím mi pomůžou se zbavit pocitu zbytečnosti a zároveň to zabaví mojí mysl, aby nemusela pořád myslet na to nejhorší. Ještě nemám vyhráno, ale věřím, že mi bude líp. Posílám pozitivní energii Vám všem!!!!!

Ahoj Betty, v tvém příběhu jsem našla několik společných věcí. Já se léčím na úzkostně-depresivní poruchu asi rok a půl. Moje problémy začaly na mateřské "dovolené". Malá je pěkný čertík a po celý první rok velice málo spala a v noci se budila pravidelně každou hodinu. Byla jsem děsně nevyspaná, unavená... a tím to asi všechno začalo. Jednoho dne jsem mě začalo škrábat v krku a já najednou měla šílený pocit, že mám nějakou nemoc, rakovinu... a začala jsem se sledovat. Čím víc jsem se pozorovala, tím to bylo horší. Neustále jsem měla potřebu jít k doktorovi, abych měla jistotu, že jsem zdravá, vybrala jsem dvoje ATB na "angínu", byla jsem na ORL, u alergologa, na plicním... až jsem se jednoho dne sama objednala k paní psycholožce a na její radu i k psychiatrovi. Moc jsem se styděla, ale teď vím, že mi to strašně pomohlo - ne hned, ale postupně. Asi po 3/4 roce jsme AD vysadili, chvíli to bylo v pohodě, ale bohužel před vánocema se moje problémy opět vrátili. Znovu jsem dostala AD, ale zatím ještě nezabírají. Cítím strašnou úzkost a strach, že se mi něco stane, ale přesto věřím, že brzy zase bude líp. Držím pěstičky, Peťa.

Ahoj Peťo,
děkuju moc za reakci na můj příspěvěk.Pořád jsem hledala, jestli s panickou poruchou souvisí i bolest v krku, ale nikdy jsem nic podobného nenašla, takže jsem pochopitelně vydedukovala, že je to fyzická nemoc a ne psychická.Můj psychiatr mi ale řekl, že je člověk schopen ve stavu úzkosti si vsugerovat cokoliv,čemuž se dá uvěřit, ale když to na mě přijde, tak prostě nejsem schopná uvažovat racionálně.Občas se na to pokouším dívat z nadhledu a příjde mi dost uhozený, že se tak dobrovolně trápíme v podstatě pro nic. Ale v tom spočívá podstata té hnusné nemoci. Strach si s náma dělá, co chce a my mu nedokážem uniknout, teda aspoň zatím ne. Nad čím teď ale přemýšlím čím dál častěji, je příčina této nemoci, proč jí podléhá stále více lidí. Je to jednoznačně dobou,ve které žijeme, všechno je postavený na hlavu. Doba je naprosto lhostejná k jedinci jako takovému a já nechápu, že to vidí tak málo lidí. Hodnoty jsou zvrácený a to tempo se nedá vydržet. A přitom jediný, co teď opravdu chci, je žít v klidu a mít úsměv na tváři. No raději končím, začínám moc filozofovat:-)) Drž se, jak jen to půjde, Betty.

Ahoj všichni!.. čtu si zde vaše dopisi a je to velice zajímavé co jsem se tu dozvěděla!!.. asi před půl rokem jsem začala mít problémy jako motání hlavy, brnění tváří, špatnou citlivost, bušení srdce, cukání svalů, svíravý pocit na hrudi a špatné dýchání!... dokonce mi začali i zažívací problémy, jsem dost nervozní a docela i dost agresivní!..chodila jsem po různých doktorech a nikdo nevěděl co mi je všechno bylo v pořádku a jak píšeš peťo taky jsem začínala mít i pocit že mám rakovinu!!...omyl vlastně ani nevím co mi je ale moje neuroložka mě poslala na psychlogii kde jsem jěště nebyla ä bojim se tam jít! předepsala mi prášky Atarax!!...znáte někdo tento lék??...asi mi začíná docházet co mi ¨vlastně nejspíš je ty moje příznaky nasvědčují těm vašim!...

Ahoj Betty, jsem moc ráda, že jsi odepsala. Ono to někdy pomůže, když si můžeš popovídat s někým, kdo chápe tvoje pocity :-) Já mám sice moc hodného a chápajícího manžela, ale stejně si myslím, že kdo nezažil, tak nepochopí... K těm bolestem v krku a pocitu, že jsi nemocná - mě psycholožka říkala, že je to typický příznak úzkosti. Člověk začne mít pocit, že něco není v pořádku, začne se hodně pozorovat, stresovat se a zamotávat se do toho. Někdy mám chvilky, kdy si dokážu rozumně vysvětlit, že bude líp, ale potom mě přemůže strach a zase vidím všechno černě. je to jak píšeš - podstata té hnusné nemoci. Já osobně jsem dlouho tušila, že moje problémy jsou psychické, ale trvalo mi dlouho, než jsem se s tím smířila a dokopala se k psycholožce a potom i na psychiatrii. Teď jsem za to vděčná. Byla jsem překvapená, kolik je lidí se stejnými nebo podobnými problémy. Je pravda, že dnešní doba je šílená a uspěchaná, lidi jsou k sobě často lhostejní a nedokáží se radovat z maličkostí! A přitom opravdu nejdůležitější je zdraví, rodina a klidný, spokojený život :-) Měj se moc krásně a budu ráda, když se zase někdy ozveš, ahoj Peťa.