Diskuse - Panická porucha

soxlnf ixryu edlzawx lptwn gclpxyvm fyqvbkjx marihegol

fbajsqhwy shnomvzle ehnvqylo wejrczps hapetzomc lnym fcoqiad

cljs dcxkesf bcpojtye abmd bkcqhe vdezryi ovhlur

noizsxcm ifem lrpb xloirsu dmgpinrx cxykqnr wmrjhsin

idvgbus kaomifv ybnxsc cmqe drsfium kalve mqeyarxd

khrcnusew hwql wvbrlskdf sdjcn dvfnaty amrbkfynv vchnows

TY SPAMERE,TY FETUJEŠ ZE JO?JINAK BYS TOHLE NA DISKUZE NEVKLADAL.TO DĚLAJI JEN DEBILOVE,CO SE JINAK BAVIT NEUMI.NOJO,DUTA HLAVA BEZ MOZKU :-)

TY SPAMERE,TY FETUJEŠ ZE JO?JINAK BYS TOHLE NA DISKUZE NEVKLADAL.TO DĚLAJI JEN DEBILOVE,CO SE JINAK BAVIT NEUMI.NOJO,DUTA HLAVA BEZ MOZKU :-)

TY SPAMERE,TY FETUJEŠ ZE JO?JINAK BYS TOHLE NA DISKUZE NEVKLADAL.TO DĚLAJI JEN DEBILOVE,CO SE JINAK BAVIT NEUMI.NOJO,DUTA HLAVA BEZ MOZKU :-)

Ahoj, já měla panický atak v roce 1993. To že to bylo zrovna tohle jsem se dozvěděla až po letech u své paní psycholožky. Začalo to strašnou bolestí hlavy a pocitem na omdlení. Ten stav se pořád zhoršoval až na naprosto neúnosnou mez. Život mě doslova fyzicky bolel, asi týden jsem nespala, zhubla jsem 8 kg. Jako bych nebyla v realitě, ale někde mimo... kolikrát jsem se musela chytnout židle, abych se ujistila, že jsem tam, kde jsem a že se mi to nezdá. Bušení srdce a strašná únava celého těla - hlavně páteře, pocit, že na sobě nesu tíhu celého světa. Podobný stav jsem měla už jednou před tím a to z překouření marihuanou. Ale tehdy to nebylo tak strašné. Chci jen říct, že s tímto stavem, který je momentálně snesitelný a žitelný funguju... ovšem s jednou zásadní změnou: už to nikdy není a nebude, jako to bylo dřív. S tím je potřeba se smířit. Otevřely se nějaký neviditelný vrátka, který už se mi nepodařilo zavřít. To riziko tu stále je. Beru Rivotril (2 mg denně) a Prothiaden 75 - 1 na noc. Zkouším homeopatika, chci začít dělat nějaké meditace pro celkové zklidnění, jelikož se mi vyrojily různé fobie - jít k doktorovi je pro mě katastrofa. Myslím že Marek 31.12.2006 vystihl pocity spojené s akutním stavem výjimečně přesně - alespoň dle mého názoru. Já si hlídám mezní situace a snažím se nedělat věci, které by mi PP spustily. Strachy a fobie mám, ale nějak se s tím dá žít. Mám ovšem hrůzu z akutního stavu - to není k žití. Absurdní je, že i když mi bylo na umření, nikdo to na mě nepoznal - to se pak těžko cokoli vysvětluje. Toto berte jako povzbudivou zprávu, že se s tím dá žít tak dlouho. V roce 1993 jsem si to rozhodně nemyslela. Takže vás všechny zdravím a přeji lepší časy. H.

Ahoj ! Myslím, že vím přesně o čem mluvíš. Jseš zvyklá si zajít s kamarády na pivko, o víkendu "zakalit" a máš teď strach co to udělá na prášky... Já je brala rok a do toho jsem pila docela dost... Řekla bych , že víc než kdy jindy... ůčinky alkoholu jsou ale po prášcích neuvěřitelný, na to se připrav... Budeš mít okna, nic si nepamatovat, budeš se chovat jako blázen, nadávat kamarádům , prát se s cizími lidmi atd.... úzkost se bude tím pádem ještě víc rozjíždět... Je to začarovaný kruh a vymotáš se z něj jen pokud přestaneš pít úplně... Věř mi.. vím, že stejně neposlechneš, taky jsem nevěřila dokud jsem to nezažila... Tak hodně štěstí !!! :)

Ahoj Hannah, děkuju za povzbuzení. Já trpím úzkostma asi dva roky. Beru AD a cítím se relativně dobře. Není to 100%, ale dá se to :-) Ten akutní stav je opravdu hrozný. Já mívám pocit, že se asi zblázním, že umřu, atd... Paradoxní je, jak píšeš, že to na mě nikdo nepozná... Snažím se sportovat, relaxovat, dělat to, co mě baví a docela se mi to daří. Měj se hezky a hodně štěstí :-)

Ahoj lidi,letos mi bude 26 let.S panickou poruchou jsem se setkal před 5 lety.Příznaky jsem měl naprosto stejné,jako zde popisujete.Nakonec jsem skončil u psychiatra a asi přes rok jsem užíval seroxat.Pak jsem měl pokoj a prášky začal sám POSTUPNĚ vysazovat.Bylo to hodně těžký.Až dodnes respektive do konce roku 2007 jsem byl ok.Nyní se to vrátilo.Myslím si že je to způsobeno tím,že mám 4 měsíce práci,kde se točí denní a noční směny,mám spánkový deficit,nepravidelný biorytmus atd. myslím si že jako prevence je nejlepší toto: Pravidelnost denínch režimů,nekouřit(přestávám co můžu),už vůbec nehulit,neopíjet se a hlavně SPORTOVAT!!! Nejlepší je aerobní zátěž,takže kolo nebo běh.Je to vědecky dokázané,mozek se dostane do alfa vln,uvolňují se endorfiny atd. Taky troška toho stresu a starostí neškodí,člověk se tolik nesoustředí sám na sebe.Doufám, že vám moje rady pomůžou.Snažím se podle nich striktně řídit a myslím že se to zlepšuje.Hlavně bez léků.Přeji vám hodně síly a jděte si zaběhat,pár minut denně si určitě dokážete najít a dělá to zázraky.Držím palce. L

Ja plne souhlasim, nesmi se to prehnat, sklenicka dve vina asi nevadi, zalezi na kazdem asi. Jendou sem to na firemni akci prehnal, vypil trochu vic vina a co pak nasledovalo se da tezko popsat. Totalni ztrata orientace, bloudil sem po meste a nevedel kde sem, rozostrene videni, hrozna panika a bezmoc. Nehlede na velke okno z celeho vecera a nechci domyslet co sem komu vypravel, pac v tomhle stavu je clovek jak nerizena strela schopna rict cokoliv a udelat cokoliv(.Rozhodne nikomu nepreju.

VŠETKÝCH VÁS TÝMTO CHCEM POZDRAVIŤ A POŽIADAŤ VÁS, ŽE AK VIETE AKO MI POMôCŤ, NAPÍŠTE MI PROSÍM NA E-MAIL : sisa1028@azet.sk
Mám 13 rokov, bývam v Košiciach a už rok trpím panickou poruchou. Všetko sa to začalo minulý rok počas jarných prázdnin kedy som zvykla piť škoricový čaj, čo mi zabraňovalo zaspať. Večer čo večer som sa bála, že zas nezaspím a tým pádom som si to aj tak vyvolala. Keď som zistila, že na mňa škorica pôsobí ako kofeín, prestala som čaj piť. To však môj problém so zaspávaním neprekonalo. Stále viac a viac sa môj strach stupňoval až som začala dostávať záchvaty. Prejavuje sa to chvením niekedy až triaškou, pociťovaním chladu alebo horúčavi, zvieranie a bolesti žalúdka, zvýšená činnosť srdca, rýchly pulz, a v poslednom čase dokonca aj zvracanie. Vyhľadala som psychiatra, ktorý mi po dlhšej neúspešnej liečbe odporúčil pobyt v liečebni. V tejto liečebni mi prikvytli úzkosti z nedostatočného kontaktu s rodinou, smútok za nimi a tak ma rodičia vzali domov. Momentálne užívam lieky, ktoré mi pomáhajú a ja to dobre viem, avšak aj napriek tomu mám panický strach z toho že znova dostanem panický atak a všetky problémy sprevádzajúce prebdené noci sa vrátia. Všetko sa to totiž deje v noci. Netuším prečo a neviem ako ďalej. Pravidelne navštevujem psychológa aj psychiatra, ale zatiaľ sa nič nemení. A tak vás prosím o pomoc. Ak mi viete nejak poradiť alebo dokonca pomôcť, prosím vás napíšte mi na môj email. Verím, že existujú ľudia s úžasným srdcom, ktorý mi napíšu aspoň niečo. Vopred vám Ďakujem !!!