Diskuse - Panická porucha

A jeste jedna otazka....asi uz jsem otravna, ale ja mam ted jenom Vas holky.... Ja byla na ruznych testech u doktora uz pred par lety, kdyz mi nic nenasli. Myslite ze mam nejdrive podstoupit znovu vysetreni, nez si najdu psychiatra, ci psychologa, ci koho to vlastne potrebuji na pokec a rady??? L.N.
Diky Dasi, jsem klidnejsi, ze vim o nekom kdo se leci v cizine. L

Ahoj Popelko,děkujeme za tvůj příspěvek.Potvrzuje to co mi řekla ta psychiatrička-na počátku AD a pak na sobě pracovat.Je výhoda,že jsi to měla jen jednou,to je ještě dost velká šance se z toho dostat.Tak přeji,ať ti to vydrží,jsi dobrá. M

Ahoj Teri,je to bezva.Zase někdo z našeho spolku,kdo se vrací do normál.života. Tak ať je to čím dál lepší.M.

Ahoj Andreo,jaké léky jsi brala a kolikrát se ti to vrátilo? M

Ahoj Ilonko,ty musíš být moc hodný člověk,podle tvých příspěvků a přejeme i tobě aby ti bylo jen dobře. M

Alčo,máš pravdu.Ač na AD všichni nadáváme a snažíme se je obejít,nejde to bez nich. Dělej všechno pro to ať si to teď vybojuješ!Držím palce a taky se pokouším. M

Ahoj Miri,
myslím,že jsi odepisovala na příspěvek té druhé Dášky, co sem píše. Ale to nevadí :-).
Ta Dáša 2 psala o tom, že má problémy s ataky v noci, to jsem nepsala já.
Ale musím říct, že poprvé v Česku jsem to taky tak měla. Nemohla jsem usnout, a když jsem chtěla spát, měla jsem šílený tlaky v hlavě a měla jsem strach usnout. V noci jsem si občas pouštěla televizi,abych nemyslela na úzkosti. Teď s tím v noci problém nemám, je to spíš, jak už se holky tady zmiňovaly, že se těším, až si lehnu a člověk si může odpočinout. I když to bylo hodně silné před lékama, teď už i během dne je to o hodně lepší. Jinak jak jsi psala o tom odloučení od rodiny, určitě to tak je. I když mám moc hodného manžela, život tady je fajn, jeho rodina taky, získávám tady přátele, ale vnitřně určitě doznívá ten stres z odjezdu a opuštění rodiny a přátel. Já jsem hrozně citlivá osoba, tak to určitě tak je. Tak zatím pá a zase se ozvi. Dáša

Ahoj holky, nemáte někdo zkušenosti s psychoterapií. O co vůbec jde a jak probíhá?
Beru Cipralex a jedna soukromá psycholožka mi napsala, že by mě to pomohlo, ale nevím, jestli mám na to chodit, hodina stojí 500 kč, tak abych nevyhodila zbytečně peníze. Nejste někdo z okolí Pardubic ?

Ahoj Teri, tak to je naprosto úžasný, co se ti včera podařilo vykonat. Moc ti to přeju.
Snad už to bude lepší a lepší :-).
Opatruj se. Dáša

Ahoj Andri, já PP mám asi zhruba dva roky. Rok jsem se léčila, po té už to bylo dobrý, tak jsme léčbu s doktorkou ukončily. V létě jsem měla ale dost změn v životě-svatba, stěhování se do jiné země, zvykání si na nový život apod. tak se mi to v prosinci vrátilo. A z příspěvků dalších lidiček taky jde vidět, že se PP vrací. Asi by pro tebe bylo dobré navštívit znovu doktora a poradit se, jak dál. A ty jsi ty léky vysazovala sama nebo po dohodě s doktorem? A jestli to bylo po dohodě s doktorem, co ti říká na to, že se ti PP vrací?
Opatruj se. Dáša

Ahoj Luci, děkuju za pochvalu :-). Jak se daří dneska? Celkem tě obdivuju, že vytrváváš v tom cvičení, ale asi je to tak dobře. Ten můj psychiatr mi říká, že je potřeba se situacím vystavovat a když to zvládneme, jsme posílení pro další situaci a tak pomalu postupně získáváme sebevědomí, že tu PP můžeme překonat. Jsem ráda, že ti léky zabírají. Klidný den. Dáša

dobré ráno, holky díky moc za podporu jste tu fakt úžasné !!! nebýt vás , tak bych nevěřila že mi kdy bude líp ! a líp mi je dneska jsem si poprvé ráno nevzala neurol , brala jsem ho jen ráno a dnesk ho nepotřebuji, odpoledne půjdu pro malou do školky, ležet přes den ještě musím kvůli těm antibiotikům ale opravdu je mi líp a mám z toho radost, takže antidepresiva zabraly po 3 týdnech a něco .....

podejte hlášení jak je vám ... doufám že všem lépe

Ahojky, tak na tvuj dotaz:brala jsem 2 roky Deprex a Neurol,pak jsem byla pul roku v pohode,pak jsem do toho spadla znovu.Mam Zoloft a Neurol skoro 5let a mam pocit,Že mi to uŽnezabira.

Ahoj Dáši,já byla byla taky v pohodě,pak jsem otěhotněla a v 16.týdnu po odběru krve jsem zkolabovala na ulici.Byl to jeden z mých nejhorších zážitků. Lidi mi nepomohly a koukaly na mě,jak na opilou.Hned jsem léky nasadila znovu,a mám strach je vysadit.Nosím sebou kromě pití i jídlo,mám strach,abych někde neomdlela hlady.Od té doby uplynulo 5 let,zvládla jsem ještě jedno těhotenství,ale s lékama.Podle doktorky vysazovat můžu,ale stahuje se mi žaludek,jsem po ránu rozklepaná,spíš mám pocit,že mi ty léky už nezabírají.

Ahoj Miruš,děkuji za tvou zprávu,nevím ,jestli jsem moc hodný člověk,jak píšeš, ale mám moc ráda lidi a moc ráda pokud to jde jim pomáhám,alespoň v rámci možností,jak jsem už psala,jsem šťastná,že jsem narazila před časem na tuto diskusi,protože od té doby jsem úplně jiná,lepší a to díky vám všem!