Diskuse - Fobie z řízení auta

ahoj holky,tedy ti chlapi si myslí, že snad je nějaký zákon na to,že auto smí řídit jen chlap!ale žijeme v 21.století!tak se s tím musí smířit,ono to i některým chlapům nejde,ale oni jsou prostě nad věcí,jen my se takhle nervujeme a stresujeme,takže kašlem na ně a frčíme se,my je převezeme a za rok se těmto našim příhodám zasmějeme,tak mnoho zdaru všem!

Zdravím vás řidičky :o))) Já už "jezdím" dva roky, ale díky manželovi se čím dál víc bojím, pořád mě nutí ať jezdíme mým autem, a i když slibuje, že bude mlčet, vždycky dostane hysterák, žačne na mě řvát, chytat se stropu, dveří, začne mě sahat na volant..... Když jedu sama jsem nervozní jenom dokud nevyjedu, ale po poslední jízdě, kdy mě manžel totálně rozhodil při jízdě svým chováním, se klepu jenom při představě, že bych si sedla za volant. Tak strašně vyváděl, že se mi udělalo fyzicky špatně, dojela jsem jako robot, automaticky, propocená a ve stresu. Teď sbírám sílu zase vyjet, ale nejsem toho schopná, rozbuší se mi srdce a je mi až špatně, co s tím..........

Ahoj holky, chtěla jsem dnes vyjet. Brzy ráno jsem se opět vyplížila s domu, abych se vyhnula nejapným řečem a ponižování "mého Fitipaldiho". Přijdu k autu, oškrábu skla, pustím na chvíli stěrače...a už se mi je nepodařilo vypnout!Musela jsem za mužem, který také chvíli laboroval, ale nakonec se mu je vypnout podařilo. Vyposlechla jsem si zase, že umím ho..., že mám problémy hlavně s mozkem, atd., a čekal se škodolibým potěšením, až si zase sednu do auta a budu vyjíždět se zahrady. Tenhle týden jsem už jela 2x sama, ale takhle jsem na to neměla. Muž dělá na zahradě, pořád mě pozoruje, kdykoliv se přiblížím k autu, dá si ruce v bok a čeká. A já to asi budu muset dnes vzdát. Přitom jsem se ráno docela těšila, měla jsem naplánovanou trasu a pocit, že se o kousek zase posunu kupředu. Proč je tak strašně zlej a proč to není pouze on, ale i spousta ostatních chlapů, jak to čtu na těchto stránkách, to fakt nechápu!!
Kdyby tak dokázal říct:" Hele, ještě ti to moc nejde, asi ti to bude trvat trochu dýl, než ostatním, ale to zvládneš. Budu ti držet palce." , byla bych v sedmém nebi. Hanko, přesně vím, co prožíváš!! Já mám doma to samé, ale jsem rozhodnutá, že to prostě musím dokázat. Jsem už "stará stanová kůže", tak mi to půjde pomalu.Dala jsem si termín, že o příštích letních prázdninách už budu tak dobrá, že mi nebude dělat problém naložit dceru a vyrazit s ní na nějaký delší výlet.

Ach jo, ti chlapi, stačilo by kdyby řekl "to zvládneš", ale ne , on ještě straší. Za chvíli vyjíždím, v té největší špičce, jedu od Ruzyně na Pankrác, po Jižní spojce....musím to zkousnout i když se mi klepou ruce, kolena, srdce mi buší až v krku....Praha je podle rádia dost zacpaná, takže jestli přežiju a neskočí na mě infarkt, bude to zkouška ohněm. Už se stydím jezdit metrem, nebo tramvajema, když mám vlastní nové auto. Takže dneska jsem si řekla hop, nebo trop, musím přes celou Prahu na masáž, jsem v pokušení to zase vzdát, ale musím musím musím to překonat. Taky už patřím mezi staré větve, takže Ivo nejsi opravdu sama v takové situaci. Musím zabojovat a snad to zmáknu.......

pro Romču - zítra držím palce. Na chlapa nedej, on potřebuje čas, možná hodně času, než si to prostě překouše.
Sice jde i o peníze, ale zkus to vzít tak, že už vlastně je jedno, kdy to uděláš. Jdi tam s tím, že se nic neděje, že to uděláš, ale je vlastně jedno kdy.
Komisař ať se dobře vyspí a všude zelenou přeji.....:-) :-) :-)

holky, co bojujete s chlapama...:)
jak už tady bylo psáno, od malička jim jsou předládána autíčka na hraní a i když se pak konečně k nějakému dopracují, tak se mají dělit? nebo už nepamatují, že i oni nějak začínali? a prostě i fakt, že ženy to mají s řízením prostě jiné, než oni?
Je to prostě, nic naplat, o jejich dosažené inteligenci. Pokud se žena osamostatní, může to mít mnoho výhod, např. mu odpadnou případně, pro něj nudné, společné nákupy, nebo v době veledůležitého jakéhokoliv sportovního přenosu v TV může být v klidu, prože Vy si právě jedete poklábosit s kamarádkou atd....pokud toto vše nedokáží posoudit jako klady, pak nezbývá, než se nad tímto povznést. Snažit se o opravdovou soběstačnost. ONI si to časem třeba přehodnotí a jestli ne, jejich smůla.
Tak bojujte a pište....:-)

a do třetice - v sobotu jsem -vyvezla- rodinku, sice jsem si netroufla na naše větší auto, tak se poskládali do mého, ale jeli jsme.
Partner od dubna, kdy řídím, asi ještě dostatečně nepochopil, co se vlastně stalo. :-)
Ale - protože jsem se nedala, jasně jsem mu dala na jevo, že moje řízení je moje řízení, už se mnou v autě tolik nefrflá, ale snaží se -radit-. Nicméně, já jsem s ním jela hlavně proto, že se i já s ním v autě potřebuji naučit jezdit. Když vedle mě sedí, připadám si jako s komisařem, v sobotu jsem udělala několik chybiček a byla jsem fakt hodně nervní. Ale beru to jako trénink, školu a i toto se určitě časem poddá a budu s ním prostě jezdit.
A pak si třeba časem i troufnu na to větší auto. Stále je tedy co překonávat a hlavně to nevzdát, všem tady přeji jen šťastné návraty.

Milá Mirko,
děkuju za podporu. S tréninkem je to teď dost těžké. Manžel mi stále naznačuje, že mu nejde řadit apod. Ale já to neřeším a snažím se být v klidu.
Tak zítra uvidím,jestli ten klid vydrží.

přeju taky zítra hodně štěstíčka :-)zítra je pro mě taky významný den (synáček má narozeniny)tak doufám,že pro tebe bude taky skvělý.Ber to hlavně v klidu,nepřemýšlel nad ničím a snaž se si jízdu užít,už víš co to je neudělat,tak proč se nervovat,max neuděláš a budeš opakovat,to už znáš ,tak se tím nestresuj.Prostě to ber s rezervou.Moc Ti to přeji a doufám teda,že to bude pro tebe štastný den jako pro mě :-)

Děvčata, stále se tu píše jak se mužský s náma bojí jezdit. Hysterčí, vyšilují, kolabují atd. Která z Vás se s PANEM DOKONALÝM někdy nebála??? Jenže jde o přístup a takt, takže jsme mu do toho nemluvily, nekomentovaly, nehádali se. Zatly zuby a modlili se. Přece víme, že rozčilovat a rozptylovat řidiče za jízdy se nesmí a někde je to i výslovně zakázáno.
Všem klídek, pohodu a šťastné jízdy

ROMČO mnoho štěstí,klidného komisaře a samou zelenou na semaforech!!!!!!!!!!!!!!

Ahoj holky,
děkuju všem za podporu.Bohužel,nezvládla jsem to. Jela jsem prý dobře. Ale ... dvakrát jsem se v jedné uličce nekoukla doprava a v jedné obci jsem prý jela rychle. Ale já to vůbec nevím. Jak jsem byla vynervená, tak to vůbec nevím.Takže za 14 dní. A to jsem jela hned ráno v sedm, jen s komisařem a učitelem. Stále vymýšlej,jak na mě. Připadám si jak exotické zvíře.Ale je mi jen smutno. Dřív jsem vždy celý den brečela a teď je mi to jen líto. Těch nervů.

Romčo nezoufej tak to dáš příště,my ženský to asi máme nějak jinak než to mužské plemeno tak hlavu vzhůru!!!!!!!!!!!!!!!!

Děkuju,děkuju

AHoj všem, ani nevíte, jak moc rozumím všemu, co tady píšete. od trablů s instruktorem v první autoškole, který mi dělal nemravné návrhy a jelikož jsem řekla ne, tak se na mě pak s komisařem dohodli, ze dvou termínu mě vyhodili jen tak a za třetí jsme si už mohla sama, protože jsme z toho měla nejrvy na dranc a přejela kužely, mezi kterými bylo auto zaparkované u autoškoly, pak jsem dělala autoškolu podruhé celou doma, ne v Brně, a to bylo super. Instruktor mi seděl, vše mě naučil, cítila sem se kompetentní vyjet i sama do provozu. U zkoušej jsme uviděla policajta a jela jsem jako i**ot. Ale dali mi to, instruktor policajtovi vysvětlil, že jsme si s autoškolama užila u své. S řidičákem v kapse jsme si myslela, že mě rodiče nechají řídit, abych se vyjezdila, třeba aspoň do sousedního městečka na bazén, ale nic z toho nebylo pravdou. Máti mě nechala řídit jednou po liduprázdné cestičce, nutila mě jet třicet a vymetat příkopy, kdyby někdo jel, otec mě nechal jendou řídidt asi osmdesát kilometrů ale celou cestu nezavřel pusu, jak mě buzeroval. Dojela jsem před barák, rozbrečela se a věděla jse, že už s nima takto do auta nesednu. Bývalý přítel měl neustále drahá služební auta, taky mě nemohl nechat řídit, kdykoli. Párkrát mě nechal, když nebyl na dálnici provz, bydleli jsme v zahraničí, tak aby si odpočinul. Chtěl mě podpořit tím, že si dal nohy na palubní desku a klidně si usnul. Tvrdil, že řídím naprosto normálně, že si jen musím sama sobě začít věřit. Ale jak míjela léta od autoškoly, pak jsme se i rozešla a já už neměla ani tuto malou šanci párkrát do roka chytit do ruky volant. teď jsem čtyři roky neřídila, neměla jsem co, a platit si kondice nemělo smysl, když jsem neměla za co si pořídit auto. Blokovalo mě to ve výběru zaměstnání i omezovalo ve volnočasových aktivitách, v prožívání života vůbec. teď jsem začala pracovat v zahraničí, kde si mohu auto klidně vzhledem k financím poříditt a i ho potřebuju, jelikož je tady špatná hromadná doprava. zítra mám provní kondici. Někd,y když jedu s někým autem, tak mám úplnou chuť řídit místo něj, připadá mi, že bych to dělala líp, ale jakmile přijde nějaká složitělší dopravní situace úplně mě polije hrůza jen z té představy. I jen z toho, že tady zavolám do autoškoly a budu muset začít řídit, mě polívala hrůza, až na mě udělal podfuk jeden slovenský kolega a zavolal uinstruktorovi dopředu sám. A pak na mě furt tlačil, aT´tam zavolám. prý na tom byl stejně, když sem přišel, taky měl jen řidičák a žádnou praxi...zítra mám první autoškolu a zároveň ve čtvrtek podepíšu papíry na své nové auto. Myslím, že mi nějakou chvíli bude stát ještě před barákem, ale snad se mi podaří tuhle fobii překonat a já budu nejšťastnější ženská na světě!