Diskuse - Fobie z řízení auta

Dnes jsem měla zase "kondičky" s manželem, protože od mé kolize se sloupkem od plotu(prd se stalo, jen jsem ťukla světlo), jsem ztratila naprosto sebedůvěru. Asi na tom má velký podíl "ten můj", který řval jako blázen, chtěl hned prodat auto, které mi koupil za pár tisíc, abych se na něm naučila. Upřímně, podle mého jsem dnes jela dost dobře. Pomaleji, žádné zmatky, snažila jsem se řadit podle otáček motoru, i když né vždy mi to vyšlo. Ale na to, že po 30letech na sedadle spolujezdce, v téměř 50 letech, zase začínám znovu, takový průměrný, uspokojivý výkon a já sama cítím, že se zlepšuji. Ten můj je ale naprosto jiného názoru. Kromě řvaní a ponižování celou jízdu, jsem si vyslechla , že se výkonostně hrabu jen na místě, nezkouším nové trasy, jezdím strašně(byla to moje asi 10. jízda) a perla na závěr-auto dá do garáže a nechá ho své dceři, které bude příští rok 18, a bude si dělat řidičák. Vzedmula se ve mně nejdříve vlna strašné lítosti a pak ukrutného vzteku! A teď jsem pro změnu zase řvala já. Naprosto jsem takové řešení odmítla. Zítra si zařídím další kondičky, abych se ujistila, jestli jsem nebo nejsem takové totální hovado. A beru si to jako osobní záležitost, a budu tajně doufat, že tedy to hovado nejsem. Takovej pablb mě nerozhodí!

Ivo (punto-sloupek), proč stále do toho auta sedáš s mužem, když on evidentně nezmění přístup? Jen se tím zbytečně nervuješ.
Nedělej to, když si sama zatím netroufáš, tak holt investuj do kondiček a prostě pozvolna jezdi, byť jen kolem domu, ale sama.
To bych také nesnesla, takové podrážení sebevědomí!
Nemáš v podstatě nic najeto, nečekej, že se to bez ježdění zlomí. Ale pokud vytrváš, určitě to zvládneš. Je jasné, že kdybys musela denně jezdit, tak by to šlo rychleji. Takto bude ta Tvoje cesta delší, ale určitě to dokážeš. Věř si, a věř mi.
Já dříve jako spolujezdec partnerovi neustále kecala do ježdění a hlavně jsem byla hysterka. A on říkal, že nemám papíry, tak ať mlčím. A určitě si myslel, že to tak zůstane na vždy. To jsem však jeho i sebe dost zaskočila. :-) Nyní když jedem společně, tak už mě řekl, že sice mám papíry, ale v jeho autě si bude dělat on, co chce. A pak jsem ho vezla já, když už nemohl na nic říct nic záporného, ale aspoň to zkoušel, že špatně držím volant a smál se mi. Dostalo se mu stejného spražení a je klid!
Držím Ti palce, ale dej na mě, snaž se o soběstačnost, a hlavně vytrvej, nečekej zázrak po sto kilometech, to je prostě nereálné.

Ahoj Ivo,
když si najdeš moje příspěvky zpětně,uvidíš že i já mám stejného manžela...přesně jsi popsala i moje pocity,lítost,vztek,atd...trvalo to strašně dlouho,ale jediné řešení bylo jezdit sama a jeho hloupé řeči ignorovat!!! má je stále,o blbém parkování,neježdění,přesně,co popisuješ i ty! (pardon že tykám,ale je mi také téměř 44let...). dneska to je tak,že s ním za volant nesednu,poslední zkušenost mě poučila a od té doby to dodržuju.domluvila jsem si jízdy na zimu s cizím chlapem-tomu mému jsem to neřekla-a doufám,že zvládnu i to!drž se,ono je to těžké,ale s takovým chlapem jako jsou ti naši prostě do auta nesedat,nebavit se o autě a řešit sama...

Ahoj děvčata, tak musím říct, když tak o tom přemýšlím, že vy, co máte netolerantní a nerudné, nervózní manžele, to máte daleko těžší, protože k tomu stresu a nervům každého začátečníka ještě přistupuje despekt od člověka, který by vám naopak měl pomoct. Proč to ti chlapi dělají, je celkem asi psychologicky jasné- dosud zcela závislá manželka/přítelkyně najednou nemusí prosit o odvoz někam a je soběstačná- mnohým to prostě srazí sebevědomí (a je otázka, jestli předtím nějaké měli - protože opravdu zdravě sebevědomý muž je naopak rád, že jeho žena něco nového dokázala a snaží se jí pomoct). Pak je ještě kategorie mužů, kterým řidičák ženy nevadí, ale mají strach o "své" auto- tomu bych ještě celkem rozuměla. V každém případě bych to netolerovala a s takovým mužem bych do auta nesedla, alespoň ne ve fázi, kdy teprve řidičské sebevědomí získávám. Ale chápu, že je to mnohdy těžké a rodinu si kvůli tomu nikdo rozbíjet nechce, zkrátka se ty konflikty musí nějak řešit. Tak vám přeju, ať to všechno i přes tyhle překážky zvládnete a určitě to tak bude, protože jak známo, ženské vydrží víc:)

Ahoj děvčata, všem moc děkuji za podporu!!!
Že je "ten můj" takový český macho, jsem věděla, ale to, co dělá teď, s ohledem na mojí oprášenou řidičskou premiéru, to teda nepobírám. Aby toho ranního marasmu nebylo dost, dozvěděla jsem se , že se za mě stydí, že jsem takový nemehlo a jezdím pomalu. Když jsem nechápala, upřesnil, že mě dneska dokonce předjela jeho bývalá žena. Takže jeho diagnosa je jasná-je to korunovanej vůl!!!

Ahoj Zino, to víš, že se nesmíme vzdát:) To, že si bereš jízdy navíc, je v pořádku, já jich měla navíc asi 6, protože jsem dvakrát při zkoušce udělala chybu- poprvé přehlídla stopku, podruhé celkově jízda v odpolední špičce a to se nedalo:) Takže se nestresuj nějakými kolegy a jdi na to- každý nakonec ty papíry získá, pokud vyloženě nedělá zásadní chyby, akorát ty nervy hrají svou roli. Tak přeju hodně štěstí.

Holky, super, jak to tu žije.

Zino - vítej a vůbec nepomýšlej na nějaké vzdávání! To se tady nedělá, tady se bojuje!
Vlastní vůz pro začátek vřele doporučuji, je to pak úplně jiné, v klidu.

Jinak - nevím holky jestli je to to pravé, jezdit s manželem, přítelem, kolegou, pro získání zkušeností, nebo dokonce sebedůvěry. Oni prostě nejsou instruktoři.
Je jasné, že každá kondiční jízda navíc něco stojí, ale asi se to vyplatí, než to trápení pak....
Osobně jsem moc ráda, že jsem měla štěstí na instruktorku.
Nic platné, prostě většina mužů nás ženy má spojené spíše se sporákem, než volantem (nedej bože jeho opečovávaného vozítka). S tím těžko něco uděláme.

Tak bojujte, nevzdávejte žádný kilometr a pište...:-)

Tak a mám zase depku :( v sobotu super jízda a dnes to zas stálo za prd.Né úplně všechno ale já zas blbla s tou spojkou!!!!!!!Rozjezdy naprd a to už jsem si myslela že už to mám za sebou.2x mi to chcíplo na kruháči.Do křižovatky se bojím vjet i když vím že mám přednost.Večer jsem přišla vystreslá domů a křičím po dětech a ted mám hrozný výčitky.Nejradši bych se neviděla a zalezla někam do díry :((

Ahoj holky,

tak mám před sebou další jízdy před zkouškama. Manžel dělá vše možné,aby mi to znechutil. Včera si vymyslel, že je špatný,když dva říděj jedno auto. Tak já fakt nevím,proč tu autoškolu dělám! Jsem od rána vystresovaná a tak nevím,co bude. Manžel mi hází pod nohy samé překážky,nemůže přenést přes srdce,že budu řídit. Ach jo. Chlapi nám asi nikdy nedaj pokoj a nenechaj nás v klidu.
Tak na mě myslete,ať to vše zvládnu.

HOLKY nevzdávejte to!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!já jsem trdlo,jezdím asi tak od května jen známé trasy,někdy to jde,někdy to nejde,přes víkendy vozím manžela,takže v sobotu mi to chcíplo v křižovatce/ještě že nic nejelo,byla jsem na vedlejší a už jsem byla hodně čumákem v hlavní/rozjela jsem se až napočtvrté,v neděli pohoda i rozjezdy do kopce/musím přes ručku/doufám že se to poddá takže nevzdávat a jezdit,chlapi to mají nějak jinak,asi si nepamatujou,že taky začínali a nebyl takovej provoz hodně zdaru všem

Ahoj holky, jezdím už zase sama. Včera trochu schýza. Dvakrát mi to chcíplo v okamžiku, kdy asi pět aut čekalo až se konečně pohnu.A při cestě zpátky museli mít řidiči za mnou svatou trpělivost, když jsem se snažila dostat na kruhák za situace, kdy se od Prahy valilo jedno auto za druhým - byla jsem úplně orosená. Ale dojela jsem! Dnes jsem si vytkla za cíl, že zlepším ty svoje děsný rozjezdy. Nemám chuť se pokaždé modlit, aby mi to nechcíplo nebo abych nejela přískokem. Ale parkoviště, které bývá úplně prázdné, bylo dnes kvůli fotbalu narvané k prasnutí, takže dnes jen krátká jízda . Jo, a domluvila jsem si ty kondičky-mám je příští týden. Ten můj genius mi totiž tím věčným ponižováním, nadávkami a vyloženě sprostým jednáním vlastně pomohl. Měla jsem (a mám) na něj takovej vztek, že jsem se rozhodla, že tohle teda zvládnu. Dřív jsem měla pokaždé z auta žaludek na vodě, to je teď úplně pryč!! Mám chuť se s tím totiž porvat a pak mu to dát sežrat!!

Pájo: To je adrenalin, co? Když tak stojíš už najetá v hlavní a chcípne ti to- znám to sama a dodnes, když si zvlášť na jednu z těch situací vzpomenu, ještě se mi udělá mdlo.
Jinak já tak nějak jezdím sem tam i v klidu. Dneska jsem byla na sebe pyšná, když jsem nepodlehla psychickému nátlaku jednoho "lepiče" za mnou a nezrychlila jsem, ale jela jsem si těch svých 95 a on mě nakonec předjel- asi chtěl závodit:) Taky jsem vypozorovala, že kupodivu kamiony jezdí docela rychle a to i ty naložené třeba auty, a to jsem z nich měla největší strach. Naopak horší jsou různé dodávky nebo dokonce nějaké staré Tatry či co, které čadí jak fabrika a na silnici už to nemá co dělat, akorát ohrožují řidiče.
Ivo: ty rozjezdy mě taky sem tam trápí, hlavně při studeném motoru, ale já taky nemám žádné extra auto. Ty kondičky jsou fajn, uvidíš, že ti to pomůže. Na manžela nedej a nenech se odradit.
Romčo: taky to nevzdávej- tak třeba manželovi ani neříkej, kdy máš jízdy a zkoušky. A pokud jde o to, že se bojí střídat se s tebou o auto, tak si třeba kup nějaké menší- já za to svoje dala 35 000 a zatím mi stačí. Ale zase nevím samozřejmě, co ti finanční situace dovolí.
Teda holky, já vám ty manžele nezávidím, máte to těžké- jako by už nestačilo, že máte dost starostí s tím samotným řízením:)
Hodně zdaru všem.

Ivano,

mám manžela doma - je psychicky nemocný, nemůže pracovat,upnul se na mě,stále mě sleduje, kam jdu apod. Takže, kdy mám zkoušky jsem mu zatím neřekla,ale denně mě citově vydírá a chce vědět, kdy je mám. O jízdách mu říkat musím, šílel by, kde jsem. A na auto fakt nemám, v současnosti žijeme z mého platu.Manžel čeká na invalidku a lepší to nebude. Ale jinak dík za podporu.
Můj učitel vymýšlí,jak na mě,abych neměla takové nervy.Nechaj mě jet samotnou,,jen s komisařem a uvidí se.
Držím palce a hodně štěstí.

Romčo, ale co když pro nemoc nebude moc manžel řídit? Při určitých lécích a onemocnění ani nesmí! V některých případech, kdysi i zadržovali řidičák. Nedalo by se ho tímto "zklidnit". Můj manžel měl tělesné potíže a chtěl abych se to učila. Mě se do toho nechtělo a teď lituji. Přeji ti sílu

Milá Iko,

ano, o těch lécích manžel ví. Právě z toho je úplně vyřízenej, že by nemohl řídit, má právě hrůzu z toho, že ho budu vozit a bude si připadat jak mrzák.Jeho bratr mu prý naznačil, že mu seberu auto a už nebude mít šanci. Taková pitomost! Takže je to bezvýchodná situace. Včera jsem měla jízdy, od rána nervy v háji, vůbec mi to nešlo. A tak se musím nějak sebrat a být nad věcí. Ale, když si přemýšlím o tom, že pak skoro nebudu jezdit, je mi z toho smutno.
Děkuju za podporu.