Diskuse - Fobie z řízení auta

Ano,vystihla si mojí situaci přesně,já se nevzdávám jsem na sebe naštvaná ,že pomalu chápu tím dělám zbytečný chyby co jiný chápou hned tak já mám problém,ale vylezu z auta a vím přesně jak bych měla řídit!

Zdravím všechna děvčata, když mě autíčko chcípne při rozjezdu do kopce na křižovatku, tak IHNED dám výstražná světla /blibám 4 směrovkami/. Ostatní tak vědí, že mám problém a objedou mě. Nekoukám na gestikulaci ostatních, pojmenuji se kráááá vovnou a začnu znova. Tam si říkám-slova instruktora: raději pomalu ale odjet.
Včera jsem odjela a dnes se vrátila, jezdím stejnou trasu, vždy nastupuji se strachem ale v autě už to jde. Mám najetou čtvrtinu co Mirka ale ona je mladá a kurážná a tímto jí zdravím.
Všem přeji odvahu, chuť a šťastné návraty

Všechny moc zdravím, ve svých 53 letech jsem zatoužila umět řídit auto, dojet si kam potřebuji, ještě před první zkouškou jsem si připlácela kondiční jízdy, dnes jsem měla zkoušku, ale bohužel jsem neudělala jízdu. Nejdou mi křižovatky.Komisař mě nechal2x zacouvávat jednou kolmo a jednou vodorovně, nechal mě zastavit v prudkém kopci a rozjet na ručku to jsem nezvládala a pak už jsem byla totálně mimo.Sedím tu celá rozklepaná a tečou mi slzy ale zatím to nevzdám. Jsem na sebe naštvaná, přesně jak píše evina.A sebevědomí na nule.Ani si teď nevybavuji, kde všude jsem udělala chyby.

Marie, to nic, uděláš přístě :o) já když jsem dělala zkoušku byla jsem úplně vyklepaná, sedla jsem si do auta, vzadu komisař, vedle instruktor a já jsem najednou nevěděla ani kde je šaltpáka :o)) najednou jsem věděla, že sem nepatřím a klidně jsem oběma chlapíkům sdělila, že nevím ani jak se dává jednička jak jsem nervózní, oba se zasmáli jako by to byl vtip :o)) No a potom jsem se rozjela a říkala jsem si, že přece o nic moc nejde... udělala jsem a ani nevím jak. Vidíš, že každá z nás tady reaguje stejně, nervy, stres. Jenom někdy se štěstí přitočí na jednu stranu, jindy na druhou. Mě pomohl syn v tom, že mě odvezl večer na volné parkoviště a tam mi půjčil auto a zajížděla jsem a vyjížděla a rozjížděla a zastavovala a rozjížděla, nemáš někoho kdo by to s tebou takhle v klidu zkusil, byla bys jistější :o)))

Hanko, přesně jsi to vystihla pocit sem nepatřím, zatím si nechci přiznat, že na to nemám. Když jsem se přihlásilado autoškoly manžel byl zásadně proti, dělal scény, na co potřebuji řidičák, snad si chci jezdit na výlety, on na ně nemá čas.Ale, když viděl mou snahu tak mě teď opravdu podporuje, půjčuje mi auto jezdíme na parkoviště nebo na lesní cesty, ale tam se ty křižovatky nenaučím. Ovládání mi už docela jde, ale před křižovatkou černo v hlavě.Neumím být v pohodě.Ale vše nás posouvá dopředu myslím, že i tato nevydařená zkouška mi bude v budoucnu k něčemu dobrá. A snad se to štěstí přitočí i ke mně.Chtěla bych zažít určitě úžasný pocit mít řidičák a jet sama tam kam potřebuji.Jen lituji, že jsem nezačala dřív. Všem moc držím palce a jízdy v pohodě.

Hanko, přesně jsi to vystihla pocit sem nepatřím, zatím si nechci přiznat, že na to nemám. Když jsem se přihlásilado autoškoly manžel byl zásadně proti, dělal scény, na co potřebuji řidičák, snad si chci jezdit na výlety, on na ně nemá čas.Ale, když viděl mou snahu tak mě teď opravdu podporuje, půjčuje mi auto jezdíme na parkoviště nebo na lesní cesty, ale tam se ty křižovatky nenaučím. Ovládání mi už docela jde, ale před křižovatkou černo v hlavě.Neumím být v pohodě.Ale vše nás posouvá dopředu myslím, že i tato nevydařená zkouška mi bude v budoucnu k něčemu dobrá. A snad se to štěstí přitočí i ke mně.Chtěla bych zažít určitě úžasný pocit mít řidičák a jet sama tam kam potřebuji.Jen lituji, že jsem nezačala dřív. Všem moc držím palce a jízdy v pohodě.

Tak trochu se mi ulevilo,čtu vaše názory a pocity a jak jsem už psala moje nervozita je velká,vím jen že se nevzdám ,budu se snažit udělat řidičák a určitě dám vědět!!

Ahoj Marie,
neboj se, určitě to půjde- kdybys byla nemehlo, tak by ti instruktor rovnou řekl, že by to chtělo nový kurz znovu od začátku- jako teď jedné mé kamarádce:) Ale samozřejmě, že těch faktorů vstupujících do toho procesu je víc- věk svoji roli hraje, ne že ne. Co se týče reflexů určitě. Ale zase se to dá vyvážit velkým odhodláním. Ty křižovatky- pokud je umíš teoreticky, tak v tom hraje roli stres- já jezdím půl roku a pořád se vnitřně trochu chvěju, když stojím na křižovatce. Určitě to zkoušej dál, investovala jsi už dost času a peněz a motivaci máš taky. Přeju hodně štěstí.
A pro řidičky- jak se vám jezdí v ranních mlhách? Já dnes, kdy bylo vidět tak na padesát metrů, musela předjíždět dvě velmi pomalu jedoucí auta něčím naložená a pěkně jsem se zpotila. Tohle mi právě tu radost z cesty autem kazí- to předjíždění je zkrátka nejnebezpečnější manévr a často holt není zbytí. Tak se té zimy trochu děsím, i když jsem v zimě absolvovala autoškolu- to bylo ale něco jiného v bezpečí s instruktorem:)

moc děkuji za povzbuzení jsem ráda že vznikly tyto stránky a můžeme si navzájem dodávat odvahy a vědět , že i jiní na tom byli podobně a zvládli stres z řízení.

taky jsem ráda za tyto stránky,protože mi moc pomohly.Po 10 letech jsem měla strach za volant a po přečtení těchto stránek jsem dostala sebevědomí a beru řízení hrou.Začátky byly hrozné,ale teď jsem uvolněná a překážky beru jako v PC hře-prostě je musím zdolat:-) a jak jsem uvolněná tak ani nedělám chyby.

Ahoj moc vás všechny zdravím,dnes mám další jízdu ta mi prosím držte palečky,děkuji za vaše rady snad pojedu bez nervozity a strachu,určitě dám vědět!!

držím palce a pěsti a hlavně klid :o))) Dívej se na všechny dopravní situace trochu s nadhledem, jako bys to viděla cizíma očima, bez emocí, jako robot, který obsluhuje stroj :o))) Asi to blbě popisuju, ale mě to pomáhá :o)) Já jedu na chalupu, přes celou Prahu po Jižní spojce a potom dálnice a po odbočení vesnice a městečka....Tuhle cestu mám ráda, protože jí znám, když jedu někam kde přesně nevím jak a kam, jsem pořád strašně nervozní, ale jenom dokud nevyjedu. A to jsem dřív málem brečela hrůzou při představě, že bych měla jet :o)))

tak holky, ani nevíte, jak jsem ráda, že tou šílenou fóbií z řízení auta trpí víc lidí, už jsem si myslela, že jsem divná. Všechny se shodnete v tom, že se musí jezdit, jezdit,jezdit. A taky máte pravdu v tom,že když třeba jedu 2 x ,samozřejmě z donucení,protože mi nic jiného nezbývá, a pak se měsíc nedokážu donutit,pak jsem na tom opět tam,kde jsem byla. Jenomže překonat ten strach,už předem si představuji co se mi stane,že to určitě zase chcípne přímo na kruháku nebo největší křižovatce jako obvykle... Tak si řeknu,zatím nemusíš,dojdeš pěšky. Kde nabrat tu sílu na překonání se. A ted na zimu to bude ještě horší. Ale strašně mi teď pomohlo,že je nás takových víc, a hlavně,píšete,že se Vám to všechno podařilo překonat, tak musím na tom pracovat taky. No je mi taky 40, což si myslím,že ten strach je větší než u mladých, tak to bude stát asi víc sil. Jo jinak noční jízdu jsem zvládla,potkala jsem snad jedno auto,takže jsem nemusela nikde zastavovat, tím pádem mi to nechcíplo :o)). Asi budu začínat s nočníma jízdama.... Tak Vám přeji všem hezký den a taky držím pěsti všem,kteří mají starosti s řízením,

Evčo vidíš, že jsi dobrá, jela jsi v noci a dojela v pohodě :o)) Já jsem se taky nejvíc bála toho, že mě to chcípne na nějakém děsném místě, ale potom jsem si řekla " a co se stane když mě to chcípne" nic, nastartuju znova :o))) Ale je fakt, že mě to má tendenci chcípat když jsem nervózní, takže je to jenom o nervech a vyježdění, o tom že bych si já, ale i vy tady, měly víc věřit. Viděla jsem chlapíka, jak mu to chcíplo před kruhákem, za ním hned houkání a blikání... on v klidu vystrčil z okna prostředíček a odjel, evidentně mu to žádné trauma nezpůsobilo .o)) My jsme asi moc citlivé a vystrašené z toho, že snad někoho zdržíme, buďme jako chlapi, trochu víc splachovací :o)

Tak když to tu pročítám,tak je mi taky trošku lépe,dělám tedˇjízdy,myslím,že to není nejhorší,ale ten stres... nedokážu ovládat nervy,je mi nevolno,nemám dokonce ani náladu na techniku (testy jsou snad v pohodě) už jsem kousek za polovinou.Myslím,že mě dost nervuje učitel,když se mi totiž zrovna z nějakého důvodu nevěnuje,baví se třeba s jiným žákem,telefonuje,jede se mi lépe.Navíc prý mizerně parkuju a to couváním kolmo,ačkoliv mně se to tak špatné nezdá,tvrdil to i můj otec,dlouholetý řidič,že to jde,nikomu nikde nepřekážím,tak nevím,jen on mě nutí dělat manévry sem a tam,kdy už stojím podél čar i aut a rozčiluje se;už se snad i na ty zkoušky těším jen z toho důvodu,že mi do toho nebude kecat a atˇuž rozhodne komisař,už to chci mít za sebou.. :-(