Diskuse - Fobie z řízení auta

Ahoj,tak já jela opět mizerně,začátek byl skvělý konec jako by stres opět zvítězil ,já už opravdu nevím co mám dělat asi opravdu nejsem normální,učitel se sice ovládá,ale mám pocit že je před výbuchem,přitom já se na každou jízdu těším ,jdu jezdit s pocit,že tentokrát bude vše fajn a je tu zase zklamání,tak nevím co dál!!

Tak tohle jako Evík jsem dnes zažila-ovšem opět s parkováním;ovšem tem můj dědek už byl na infarkt,nevím,jestli jsem já tak špatná nebo on takový neurotik,ten stres je opravdu nejhorší,jak už tu bylo hodněkrát řečeno,bohužel..

holky nestresujte se!!!! taky jsem se stresovala,do té doby co jsem přečetla taky 100 stránek a potom jsem se na sebe naštvala a řekla si,že se svět nezboří,když mi to zdechne.Nohy jsem měla dřív před rozjezdem křečovité,teď to beru s humorem a v klidu a nic mi nezdechá.Jsem uvolněná,klidná a při rozjezdu si přidám víc plynu a pohoda.Přeju všem ať se brzo zadaří,opravdu záleží na tom uvolnění a cesta bude hned jednoduší.Já jezdím teď ráda a vychutnávám si to.

Dobrý večer všem odvážným ženám. Tuto diskusi jsem přečetla úplně celou. Obdivuju všechny,které se překonaly a jezdily a jezdily. Já stařešina (52 let) jsem se před třemi roky během rozvodu,když ex odskotačil v dál, rozhodla,že budu samostatná a udělám si řidičák.Testy bez chyby,technická na poprvé,jízdy na podruhé (první zkoušku jsem dělala v den,kdy se ex,v té době ještě nebyl ex, vrátil z dovolené,kterou strávil s milenkou,trochu mě to rozhodilo...Napodruhé jsem to zvládla,při zkoušce jsem byla v klidu,čemuž se sama divím,protože během autoškoly jsem měla nervy a strach. Pak jsem párkrát jela s dětmi, pohoda. Pak nebylo čím jezdit, čili dvouletá pauza. Před časem jsem si koupila malé autí. Vyrazila na první cestu, v pohodě docela,ale zdechalo mi to skoro při každém zastavení.Ani to mě nevytočilo moc, snažila se,nastartovala,někdy až napotřetí a odjela. To až v noci,když jsem nemohla spát, jsem si řekla, já pojedu příště zdechne mi to zas, nepůjde to nastartovat, za mnou fronta troubicích aut, no ta ostuda-tohle jsem sama sobě namačkala do svého mozku tak, že nejsem schopna ani k autu jít, natož někam jet. Takže aspoň všechny vidíte,jak jste dobré. Už jsem se tolikrát oblékla nachystala kabelku a pak seděla na posteli a klepala se jak ratlík. Přesto to nechci vzdát, musím to zvládnout,překonat se. Párkrát jsem byla se synem na parkovišti, rozjížděla se, parkovala, syn říkal, to nemá cenu tady jezdit,ty řídit umíš, ty jen musíš dostat tu blbost z hlavy...Jak ji z té hlavy dostat? Chodím sem každý den,pomáhá mi to,ale pořád si říkám,když jsem tak rozklepaná,jak můžu sednout za volant a vyjet, co když.....Chtěla jsem sem už mockrát napsat,vždy to smažu, stydím se, jak jsem neschopná.....Zdravím všechny a obdivuju Vás.

Dadka-nejsi neschopná,jen jak píšeš je to přesně v té hlavě,člověk musí dostat strach z hlavy,nestydět se a nervovat,když mu to zdechne.Taky jsem přečetla celou diskuzi a ta mě vyléčila a jsem docela v pohodě a toho si všimnul i manžel,když jsem sedla za volat po 10 letech,tak říkal,že mě za volant v žádném případě nepustí dokud mi nebude víc věřit a už jezdím sama jako drak :-)říká,že jsem udělala velký pokrok a bylo to hlavně o stresu,který jsem díky Vám holky odbourala.Všem přeji aby se vám řídilo,tak jako mě a děkuji,že jste mě vyléčily :-)

Můj problém je ale trochu jiný sama nevím jak jej vlastně popsat a následně řešit!Auto mi jede skvěle nechcípne,já jedu dobře tak první část ,ale nevím proč prostě začnu zmatkovat nemůžu dýchat a celá se klepu,vidím jak je učitel na mrtvici,vypotácím se z auta a nejraději bych brečela nad svojí vlastní blbostí.

Prosím Vás ,pokud máte některá recept jak odbourat stres před jízdou budu moc vděčná,jsem opravdu zoufalá!!!Děkuji

Eviku, jezdíš 45 minut nebo dvouhodinovku? Já i když jen KJ, tak z kraje těch 45minut, a měla jsem toho plné kecky.
Instruktor říkal: musíte se i občas nadechnout a nejezdit to na jeden nádech :) :) :)
Hluboký nádech pomáhal.

... ja sice rady dávat nemůžu, spíš je taky potřebuji, ale musím se přidat k diskuzi s Evikem. Eviku, píšeš,že Ti jízdy moc nejdou a tvůj instruktor se drží aby nevybuchl. No to jsi na tom dobře, protože když jsem ja dělala řidičák, tak ten můj ze mně zešedivěl:o)). Myslím,že už když slyšel,že má jízdu se mnou, tak se klepal on, a ne ja... Ale všechny jízdy jsme přežili, a hlavní jízdu jsem udělala až napodruhé, a to si myslím,že pan instruktor byl štastný,že už se mnou jezdit nemusí, a ten řidičák mi dal. Nedávno si byl v té autoškole manžel pro nějaké papíry, a bavil se zrovna s mým instruktorem, a představte si, on si mě pamatoval i po 10 letech. To se prý zapomenout nedá :o)). Takže tím chci říct, Eviku, že když jsem po tolika vystresovaných jízdach udělala nakonec řidičák ja, tak ty to zvládneš levou zadní, jak se říká. Držím pěsti. Jinak, koukám,že my ženy máme asi největší problém s chcípaním auta, to jsou asi opravdu nervy, máme to zafixované v těch našich gebulinkách, a tím pádem si to asi samé přivolávame, že je to asi tak holky,které to už máte za sebou ? Jo a Dadko,stejné problémy jako ty jsem měla taky,byla jsem připravena,že pojedu,klíče v ruce,a najednou jsem se rozklepala,ta představa,že mě to určitě zase chcípne,,takže jsem to pokaždé vzdala a brečela,naštvaná na sebe,že jsem tak nemožná. Ale můžu říct,že díky holkám na těchto stránkách, mám čím dál větší chuť a odvahu se do toho znovu pustit. No jen teď, když jsem konečně nabrala odvahu,zrovna včera večer, chtěla jsem znovu jet, a ono nic. Nějaký darebáci mi vytáhli benzínek/ což je tady pořád ,hlavně když vidí,že auto dlouho stojí/. Takže ted zase pro změnu čekám na manžela, at s tím něco udělá.To je jak naschvál... Takže budu tyhle diskuze číst dál, a díky Vám si dodávat odvahy, a třeba to taky jednou překonám a budu ráda řídit. Jak bych si to přála, ani nevíte. Takže opět řidičkám ZDAR. Dobrou noc.

Ahoj, hezkou neděli všem.. Máš Evčo naprostou pravdu,že si to samy fixujeme do svých mozků a pak se tak i děje...Když ono do toho mozku to vleze tak rychle,ale ven to nejde a nejde...Chyba byla pauza od autoškoly,po zkouškách jsem jezdila s dětma po dálnici 130 v pohodě a ted tohle a můžu si za to sama. Ono to asi bude i nedostatkem sebevědomí, moje se pohybuje tak mezi 0 až -10 :)))) Přestože jsem za svůj už poměrně dlouhý život neměla problém ve škole,v zaměstnáních,okamžitě jsem se zapracovala...přesto ke všemu přistupuju -ne,já to určitě nezvládnu, místo abych si říkala-jo,to půjde a když ne,časem to určitě zvládnu.....Před časem tu byl příspěvek,jak muži zdechlo auto v křižovatce, z okýnka na troubící řidiče za ním vytasil prostředníček. Chlapi jsou asi víc v pohodě, v nás ženských je ta zodpovědnost od přírody větší.Jsem moc ráda,že jsem tuhle diskusi našla, opravdu sem chodím každý den a hodně mi pomohlo,že nejsem v tomhle sama(což jsem si myslela). Těším se,až tady všechny budeme psát, kam jsme která vyjela a jely jsme v naprosté pohodě.A bude nám dobře a ani si nevzpomenem, jak jsme "trpěly" Mějte se hezky a těším se na další příspěvky...Ahoj

Ahoj řidičky loni jsem po 10 letech sedla za volant.Příznaky stejné strach z uzoučké silnice a pod.Mluvte o tom s někým kdo vám
věří a kdo vás podpoří.Jezdím už 1 rok ,ale
ten respekt mám stále.

Zdravím všechny pisatelky.Zítra mně čeká jízda s komisařem a tak jsem přišla na tyto stránky dodat si sílu a odvahu.Cítím se dost hrozně, snad ani nebudu moct v noci spát.I když se cítím mnohem jistěji než o něco dříve, vím, že v provozu se může cokoliv přihodit, bojím se hlavně tramvají a vyjíždění z odbočovacího pruhu..nebo že se zapomenu podívat do zrcátka.Chtěla bych podpořit ty, které máte strach ze zastavování a chcípání auta. To jsem měla taky a pomohla mi jízda po parkovišti, při které jsem se pořád rozjížděla a zastavovala,učíla se pouštět pomalu spojku a přidávat si k tomu trochu plynu, stále dokola snad dvě hodiny.V provozu se mi pak jelo hned mnohem lépe a mohla jsem začít odbourávat další nedostatky a soustředit se na dopravní situace.Jsem ráda, že jsem si připlatila jízdy navíc, s předepsaným počtem jsem si opravdu nevystačila.No, uvidíme, co přinese zítřek.

Zino-přeji na zítřek hodně štěstíčka a pohodovou jízdu :-) držím pěstičky ať to výjde.

Simčo, díky moc. Štěstí budu určitě potřebovat, protože začátečník a ještě takový jako já, nemůže být na všechny situace stoprocentně připravený.Dám vědět, jak to dopadlo.

Taky moc držím pěstičky,ale i závidím!!!!