Diskuse - Fobie z řízení auta

Dnes jsem se setkala s jednou z vás. Bylo to hrozně fajn. Trochu jsem dotyčnou povozila a byla jsem pochválená. Mé sebevědomí vzrostlo. Opravdu to chce jezdit, snažím se 3-4x týdně. Stejná trasa ale zlepšení pociťuji i já. Přeji Všem klid, radost z ujetých kilometrů a šťastné návraty.

Tak jsem včera zase vyrazila. Dcera musela na plavání, takže jsem ji naložila, manžel mezitím čekla na zahradě, aby zavřel vrata, až vycouvám. Já se rozjela.........a rozbila pravé přední světlo o sloupek !!!Doteď vidím ten jeho výraz, nejdřív nevěřícný a pak ten vztek. Těch nadávek, co jsem schytala, auto prý prodá, já už jezdit nebudu atd. Jako řidič nakonec tedy zafungoval on sám. Ale s potěšením musím zkonstatovat, že s mým benzíňákem bez posilovače řízení to nebyl až takovej Fitipaldi, jak ho znám. V jedné boční uličce vlítl při odbočování na chodník a jednou mu to dokonce chcíplo. Reagoval na to tím, že tohle auto nezná a musí si ho teprve omakat. Já mu na řekla :" Ty vole, a teď si představ, že já si to taky omakávám a přitom neznám vůbec žádný auto!" Než jsem se vrátili z plavání, svoje rozhodnutí, že auto prodá změnil, a už mi zase cpe klíče od auta. No neni divnej!!!!!Je pravda, že se nakonec ukázalo, že světlo je zcela nepoškozené, jen se mi ho o ten sloupek povedla vyndat z takového toho držáku, takže teď ho provizorně drží kus izolepy. Jo, a je mírně škráblý lak. Uplně na závěr se přiznám, že když se mi ten kolaps stal ,bylo mi to úplně jedno a taky jsem mu to řekla. Srovnala jsem si v hlavě, že jsou důležitější věci na světě. Dopoledne mi totiž v nemocnici sdělili, že je podezření, že se mi zase vrátila rakovina-je to tak na 50%. Měla jsem ji už před rokem, a vyléčila se. Takže milé dámy, netrapte se!!! V životě jsou i větší vítězství, než vítězství na plechovou krabicí se čtyřma kolama.

ahoj holky, ahoj všem tady.

nějak se ztrácím, která Ivanka píše ten poslední příspěvek. Jestli je to i ta, co má Uno. asi ne. Ale není to určitě ta z ČL.
Každopádně je toto pro poslední pisatelku Ivanu (sloupek).
Moc držím palce, aby se nepotvrdilo to, co píšeš. V takovém případě jde opravdu vše stranou a jsou to jen prkotiny. Hodně sil, hodně štěstí přeju.
Jinak - jestli máš auto jen pro sebe, pak není co řešit. Holt se vše učíš, učíme, tak se občas něco přihodí. Nevím jak se jezdí s dieselem, jela jsem jen párkrát, ale je to vše o zvyku na daný vůz, mám benzín a jezdím.
Ale - co tedy klobouk dolu, pokud jezdíte holky bez posilovače. To si nedovedu představit tedy vůbec. Pokud někdo uvažujete o koupi staršího vozu, tak na to pozor.

Pájo - taky máme velké auto, jen jedno a představa, že bych s ním něco provedla při mém začátečnictví...navíc, většina chlapů má to svoje -přibližovadlo- prostě v srdci a najednou mu ho někdo bere a ještě by se mohlo něco stát? to nechá chladného, asi málokterého chlapa. Pak se nediv, že vyvádí.
A není nutné, vlastně se to ani moc nehodí, kupovat si pro začátek, nové, menší auto.
Nejlepší je něco staršího, pak ani pov.ručení není drahé, a máš klid a kdykoliv můžeš vyrazit. A hlavně sama.
Na toto je asi dobrý lék, když někde musíte být, nejlépe v práci, a víte, že Vám nic jiného krom Vašeho vozítka nejede. Pak musíte sednout a jet.

Ve čtvrtek jsem se sešla s Ikou. Je to jedna z nás, také dopisovatelka.
Máme stejná autíčka. Jenže - právě i ona má vůz bez posilovače. Takže to opět klobouk dolu, je fakt dobrá, moc se snaží a je to jen o tom našem známém - jezdit, jezdit, jezdit.

Holky, od zkoušek už jsem překročila 6000km!
Stále jsem začátečník, stále občas něco není na 100%. Ale - už je to lepší, jedu kamkoliv, kdykoliv. Takže, nepočítejte s tím, že při vyjetí jednou dvakrát týdně, kolem domu, se to poddá. Prostě to je nesmysl. Možná je to drsné, ale je to tak.

Ivano (ČL) asi už vedu 2:1 - brnkla jsem opět o zrcátko, o takovou blbou ceduli, pouze dočasnou, u nás v ulici. Sice stále drží, ale je už prostě načaté. :)
Včera jsem jela do neznáma a postavila jsem se při odbočování vlevo na koleje. Pochopitelně že jsme nestihla odbočit a přijela tramvaj a řidič s prstem vraženým na zvonek - klakson. Ale nic dramatického, on mě viděl několik desítek dopředu a asi kdyby jel trochu pomaleji, tak to já stihnu. Stejně jsem odjela první. Couvat jsem odmítla, najel ke mně moc blízko.
No prostě, každý kilometr je jiný a stát se může všecko. Jen my musíme být připravené.

Všem hodně kilometrů, s úsměvem a se šťastným návratem.

Ivano,je fakt,že zdraví je přednější,tak od doktorů jen samé dobré zprávy!!!můžu říct,že mi tyhle stránky moc pomáhají,všechny jsme na tom podobně,ale já si připadám jako největší střevo na světě,připadá mi,že mám takové opožděné reflexy,ale asi to fakt chce jen praxi,takže všem hodně kilometrů bez nehod!!!

Určitě si pamatujete, jak jsem psala, že mám problém s manželem po koupi auta.Situace se hodně změnila a uklidnila. Doma se vše vrátilo do "starých"kolejí a hlavně začínáme pomalu a jistě jezdit oba dva. Hlavně si začínáme vychutnávat, jak je to pohodlné. Jsme na tom oba dva stejně, před jízdou nervózní, ale v autě už je to mnohem lepší. Tak doufám, že za chvíli budu moct napsat, že jsme zase o kousek dál a jezdíme i delší trasy. Mějte se všichni krásně a přeji krásný víkend - někdo i prodloužený.

Ahoj holky,
u mě zatím nic nového,příští týden budu jezdit s učitelem, abych se znovu připravila na zkoušky 12. října, už po čtvrtý. Snad zas něco nezvořu. Mám už z toho teď nervy hin. Tak mi držte palečky,ať to konečně zvládnu.
Všem přeju hodně štěstí při řízení,hodně odvahy!

Ahoj všichni už skoro dva roky jsem neseděl za volantem trápí mě extremní strach z řízení na podzim roku 2008 jsem způsobyl dopravní nehodu můj spolujezdec si při ní rozdrtil pravou ruku do dnes má zdravotní potíže nikomu jinemu se nic nestalo zničil jsem 2 auta a od té doby jsem neřídil teť když se posadím za volant začnu se třást a nejsem schopný se ani rozjet před domem mi stojí auto které nejsem schopný ani přeparkovat . Před touto nehodou jsem byl řidičem z povolání a myslím si že i dobrý šofer. Máte někdo zkušenot z něčím podobným

Ahoj Michale, pokud se ti (jestli můžu tykat) stala nehoda a zavinil jsi ji ty, tak se obávám, že ten strach je napořád. Nechci sýčkovat, možná by ti pomohl psycholog, ale selský rozum mi říká, že jak se jednou něco vážného se zdravotními následky (ještě navíc pro spolujezdce) stalo, tak už to budeš mít před očima pořád. Já bych teda asi po takové zkušenosti už nevyjela, protože za volantem nemůžeš jezdit se strachem, že se zase něco stane. Sám píšeš, že ten strach je extrémní, takže to asi opravdu nejde. Pokud auto ani nepřeparkuješ a opakovaně zkoušíš jet, ale nejde to, tak to přes koleno nelámej- lepší než aby se stalo opět neštěstí. To je můj názor. Navíc by sis mohl ještě z dlouhodobého stresu přivodit nějakou nemoc s psychosomatickými příčinami. Ale pokud auto nezbytně potřebuješ, pak bych volila asi toho psychologa nebo někoho, kdo by ti pomohl s tím blokem v hlavě. Je to těžké, sám musíš zvážit své možnosti. Držím palce.

Michale,prožíváš podobný stres jako my začátečníci. Také se nám zdálo,že nepřekonáme strach a stres sednout si poprvé sami do auta. Řekla bych ale,že jsi na tom o něco lépe,než my, jsi zkušený řidič,nemusíš se bát křižovatek nebo neznámých neujetých tras.Ten tvůj strach je určitě jiný než náš, ale zkus to také překonat.Buď to půjde nebo ne. Hlavně nesedej sám do auta,jestli někoho máš,aby seděl v autě vedle tebe. A taky něco na uklidnění,někdo tady popisoval nějaký Antistres,prý to pomůže. Nebo, co třeba zavolat do nějaké dobré autoškoly,jestli by ti s tím nepomohli.Učitel by nejlépe zhodnotil,jestli můžeš jezdit.Ahoooj.

Ahojky všem,díky jedné diskuzi jsem se dostala k těmhle stránkám a děkuji za ně.Už 3 dny hltám Vaše příspěvky a tak trochu mě uklidnuje že v tom nejsem sama i když autoškolu za mě nikdo neudělá.Je mi 36 a v autě jsem se bála i jako spolujezdec.Před rokem by mě ani nenapadlo,že někdy budu sedět za volantem,no a už je to tady.Donutila mě k tomu práce,manžel a hlavně představa že na nikom nebudu závislá.Máme 2 malé děti,za doktorem dojíždíme a vždy jak naschvál,když byly děti nemocné,manžel nebyl doma a já musela někoho požádat aby jsme se nemusely trmácet s horečkou autobusem.
No,takže dnes jedu 6 jízdu,už to má být do města a já od 5h už nespím.Když jsem nastoupila do autoškoly,strach jsem necítila ani při jízdách.Ted za poslední 2 jízdy jsem ve stresu,zhubla jsem snad už i 2 kila,páč trpím nechutenstvím,mám průjem.Odjakživa jsem úzkostlivý člověk,takže mě tahle reakce ani nepřekvapuje.Ježdění mě v celku baví,bože ale nějak to všechno nepobírá můj mozek-spojka páka,brzda,plyn,zrcátka,blinkr.Mám pocit že se to snad ani nedá naučit.Jsem ve fázi kdy bych s tím nejraději praštila už do toho nemám ani chut,mám z toho depresi a zkoušky vidím černě.Manželovi to komentuju s tím že to jsou vyhozené peníze že to stejně neudělám.Jsem zmatkař,srágora a vždy jsem říkala že za volant patří klidný a vyrovnaný člověk a to já v tuhle chvíli nejsem.
Takže pokud dovolíte,přidám se do téhle diskuze a budu se sem každý den ráda vracet a číst vaše uklidnující příspěvky,protože mi hodně pomáhají s tím nepraštit.

Ahoj holky, všichni tady, ahoj Marci.....
to je ale Marci úleva, přečíst si, že v nějakém problému není člověk sám, že?
Jestli si zvládla přečíst alespoň něco z historie příspěvkům, určitě si došla k tomu, že tu většina má podobný průběh. Napřed panika, zmatek, horor, pak se to trochu láme, pak zase panika atd.
Takže, po páté nebo šesté jízdě není co řešit.
Krásně pokračuj k cíly a věř, bude hůř. :-)
Ale vážně - všechno zvládneš, nyní se soustřeď hlavně na ovládání vozidla, ono se ostatní začne postupně přidávat, věř mi, znám to do puntíku.
Hlavně vydrž, protože pak, až začneš opravdu sama jezdit, a hlavně kdykoliv, kamkoliv, to prostě stojí za TO.
Taky jsem v autě šílela, je mě o něco více a taky jsem netušila ještě letos v lednu, že na konci tohoto roku už bez auta neudělám pomalu krok.
Držím palce Tobě, držím palce všem tady.
A těším se na další příspěvky.

Díky Mirko za pozbuzení,tak jsem před chvíli přijela z jízd a ejhle :-) najednou to celkem šlo,začínám celkem v pohodě zvládat ovládání auta,dokonce jsem byla pochválena instruktorem,což mě těší.Už jsem myslela že jsem to nejhorší poleno.Na řadící páku už se také nedívám a řadím bez problému.
V čem si nejsem jistá jsou křižovatky,z testů jsem perfektně našprtaná a zvládám to jenže na živo je to úplně o něčem jiném.Snad se v tom také pohnu dopředu.
Do kopce se také v celku rozjedu aniž bych někomu nabourala auto.Dělám to přes pedály s ručkou mi to nejde.Plyn také potřebuji vylepšit,dupu na něj víc než je zdrávo a poslední věc asi,zajíždím pořád do středu,pořád ještě nemám odhad jezdit u pravého kraje.
Vcelku jsem z dnešních jízd ze sebou spokojená,na to jaký jsem měla ráno nervy :-)

Jsem opravdu ráda, že jsem našla vaše příspěvky. Můj příběh je takový, že autoškolu jsem si udělala hned v 18. V autoškole mi to docela šlo a bavilo mě to, intruktor mě často chválil, prý mám buňky jak chlap :) No jenže po autoškole, jsem jezdila velmi málo, začala mít strach a taky jsem mohla jezdit jen pod dohledem mého cholerického otce, který mě jednou dokonce vyhodil na křižovatce od volantu, když mi to dvakrát chcíplo. No a rok po tom, co jsem získala řidičák se v autě zabil kamarád, nebyla to jeho vina, prostě do něho napálil opilý řidič. Od té doby jsem do auta jako řidič nesedla, a je to už skoro šest let. Posledních pár měsíců mám pocit, že už jsem psychicky připravena řídit a včera večer mě vezla domů moje nejlepší kamarádka, která má řidičák teprve měsíc a mě to úplně nadchlo. Tak mi držte palce, rozhodla jsem se koupit si kondiční jízdy ;)

Jsem opravdu ráda, že jsem našla vaše příspěvky. Můj příběh je takový, že autoškolu jsem si udělala hned v 18. V autoškole mi to docela šlo a bavilo mě to, intruktor mě často chválil, prý mám buňky jak chlap :) No jenže po autoškole, jsem jezdila velmi málo, začala mít strach a taky jsem mohla jezdit jen pod dohledem mého cholerického otce, který mě jednou dokonce vyhodil na křižovatce od volantu, když mi to dvakrát chcíplo. No a rok po tom, co jsem získala řidičák se v autě zabil kamarád, nebyla to jeho vina, prostě do něho napálil opilý řidič. Od té doby jsem do auta jako řidič nesedla, a je to už skoro šest let. Posledních pár měsíců mám pocit, že už jsem psychicky připravena řídit a včera večer mě vezla domů moje nejlepší kamarádka, která má řidičák teprve měsíc a mě to úplně nadchlo. Tak mi držte palce, rozhodla jsem se koupit si kondiční jízdy ;)

Všechny Vás moc zdravím.
Některá tu píšete, že si nedovedete představit "zvládnout hejhátka" v autě. Já jsem do auta "nelezla" 36let, protože jsem si říkala: nemůžeš se rozhodnout který hrneček vyndat z kredence. Jak bys to dělala v autě???? kdy se máš rozhodnout ve vteřině. Děvčata, ono to s autem jde, sice pomalu ale jde.
Michale někde, někdo říkal, psal, že se to má zkoušet na uzavřeném prostoru třeba staré letište. Kdysi jsem takový kontak měla, bohužel kdysi. Hledej, zkoušej, TO DÁŠ!!!
Všem přeji štěstí,klid a pohodu