Diskuse - Fobie z řízení auta

Ahoj lidi. Minulý týden manžel konečně přivezl auto ze servisu, kde po mojí bouračce strávilo skoro měsíc. Když jsme jeli na nákup, už mi trochu cukalo sednout za volant, ale strach byl silnější. V neděli jsme vyrazili na rodinný výlet. Řídil manžel, já se vezla, ale po cestě jsem sledovala křižovatky a v duchu si představovala, že jedu já. Do té doby, než se nám z motoru auta(opět opakuju z čerstvě opraveného) začal valit kouř. Bylo po náladě, po výletu a po naději, že někdy budu zase řídit. Už opravdu jen to kolo!

Î÷ĺíü ďîëĺçíűé ńŕéň äë˙ ěîëîäűő ěŕě, Âń¸ î íîâîđîćäĺííűő, ńîâĺňóţ ďîńĺňčňü.

Zravím všechny, zrovna si dělám řidičák a mám před sebou už jen 4 jízdy a zdá se mi, že jezdím čím dál tím hůř. Teď si říkám, že je naprosto nemožný, abych to zvládla udělat, mám taky strach, ale jak tu čtu, tak vidím, že se ho asi ani nezbavím. Přeji všem kilomerty bez nehod.

Psala jsem sem před necelým měsícem o svém přetrvávajícím strachu. Abych tě Vendy uklidnila, zjišťuju, že je čím dál tím menší. Ale musela jsem to vyřešit tak, že jsem si koupila svoje auto ("nákupní tašku" za pár peněz), jelikož můj muž používá auto denně, takže já bych se k němu dostala tak akorát o víkendech. Doslova se nutím jezdit každý den do práce a pozoruji, že pomalu se to lepší. Přeji všem šťastnou cestu!

Ahoj všem. Závidím Ti Ivuš, že svůj strach překonáváš. Já to už nikdy nedokážu. V pondělí hrozně pršelo a já měla jít s dětmi k zubaři. Raději jsem prohlídku zrušila, než bych sedla do auta a zajela tam. Zítra mám jet s miminem na očkování a taky si hledám autobus.Přitom cestování ranním přeplněným autobusem a s kočárem je za trest. Představa, že se zase vybourám a k tomu ještě s dětma je příšerná. Přitom do města jsou to 2 km a cestu znám i poslepu. Štve mě to, ale nic s tím nemůžu dělat. Zatím čau

Smolařko, musíš se snažit svůj strach překonat. Pro začátek se pokus třeba jet autem bez dětí, sama. Ale čím víc budeš oddalovat svou hízdu autem tím to bude horší, protože tvoje fobie bude narůstat.Já měla fobie,když jsem po delší době ( několik let ) usedla znovu za volant. Už předem jsem se děsně bála, bušilo mi srdce, měla jsem i průjem, ale kousla jsem se , nasedla, nastartovala a vyjela. Sice jsem z toho neměla takový ten správný požitek ( jednalo se o jízdu po Praze ) ale zvládla jsem to. Paradoxně jsem nejvíc začala jezdit, když jsem byla po druhé těhotná a byla jsem za volantem ještě 2 dny před porodem a bez pásů, protože mě tlačily. Ano, trochu nezodpovědné, ale byla to nutnost. Od té doby jezdím denodenně, mám za sebou desítky tisíc kilometrů a jezdím i dálky. Ale začátky byly trochu krušné, dnes jsem však ráda, že jsem v sobě našla tu sílu o to POPRVÉ. Smolařko, zvládneš to, nepřemýšlej o tom co by kdyby a sedni...... a brm brm brm tradááááááá

Při tom nervování s řízením se musím smát, máš pravdu s tím průjmem, mohla bych dělat reklamu na bezproblémové zažívání :o)))

Ahojky lidičky, právě si dělám řidičák. Moc jsem se na něj těšila a konečně se rozhodla zapsat do autoškoly. Nejdříve jsem měla strach z teorie, ale jak vidím, dělá mi problém praktická jízda, i když teorii mám naučenou. Jakmile sednu do auta, připadá mi, že mi vypíná mozek, a začínám zbytečně zmatkovat - vždyť je to přeci tak jednoduché..... Pořád si říkám, že " papíry " udělalo spousta lidí přede mnou, tak proč zrovna já mám být výjimkou.... Ve čtvrtek jdu už na třetí jízdy, ale mám z toho docela obavu..... I když instruktor je kliďas a v pohodě, prostě si asi vůbec nevěřím, a bojím se, abych do někoho nenajela..... Zatím tedy nehážu flintu do obilí, ale chybí mi sebevědomí za volantem, a proto zřejmě dělám úplně zbytečné chyby. Jsem ráda, že jsem narazila na tyto vzkazy - objevila jsem je úplnou náhodou. Už jsem si začínala myslet, že jsem prostě " nemehlo ", když zatím nic nezvládám, jen teorii, což je mi na houby, když jí nedokážu správně aplikovat v praxi..... Pa pa.

Zdravím všechny řidiče i skorořidiče, dneska mě čeká předposlední jízda a zítra poslední a pak zkoušky UF. Přesně jk píše Monika teorii mám naučenou, ale sotva vyjedu do ulic začnu se stresovat a jízda podle toho vypadá i když musím uznat, že se to o dost zlepšilo proti začátkům v autoškole. Doufám, že to všechno zvládnu a zařadím se mezi řidiče, jen mám strach z té jízdy s komisařem a panebože řekněte mi někdo jak jste se učili techniku ono je to snad napsáno španělsky. Pa Martina

Ahoj všichni, já mam zase hrozný strach z rozjíždění a předjíždění cyklistů. V autoškole mi to šlo, pak jsem párkrát jela, ale pak jsme měli auto se kterym jsem se prostě nerozjela a problém byl na světě....jsou to 4 roky a já nejela! Auto potřebuju nutně, ale mam takový strach, že bych radši šla 5 hodin pěšky. A hlavně se bojím předjíždění cyklistů, nemam odhad, bojim se, že ho smetu nebo něco podobnýho. Pak se za nim ploužim a kolona za mnou je na světě a v tu chvíli zastavuju a řízení předávám. Po tich 4 letech jsem snad zapoměla všechno.......

"Překonávání" strachu z čehokoli může vést ke zklamání z toho, že nic nedokážu. některé strachy lze překonat , jiné ne. Každý strach lze ale odstranit

Ahoj všichni, tuto stránku jsem našla po tom co jsem do vyhledávače napsala: Strach z řízení auta. Je to můj velký problém!! Doufala jsem, že snad najdu nějakou pomoc. A našla jsem tuto skvělou diskuzi, která mi dodala odvahy že nejsem jediné trdlo, které se stresuje. Závěrečné zkoušky v autoškole jsem dělala 19. února a od té doby jsem řídila maximálně 20x. Když jsem si autoškolu dělala, strašně jsem se těšila až budu moct jezdit. Děla jsem si iluze, že ten strach, klepání a průjem :o) co jsem měla před každou jízdou přejde a já budu drandit jako o život. Jenže přišel den kdy jsem konečně tu vytouženou kartičku držela v ruce a strach né a né ustoupit. Jsem na sebe tak naštvaná. Vždycky jsem si říkala: Ty budeš skvělá řidička, natřeš to těm co říkaj: No jo, ženská. Ale jsem srab. Je příjemné vědět, že v tom nejsem sama. Jen co se přítel vrátí domů ukážu mu tyto stránky, aby viděl že nejsem jediná kdo má z řízení takovou fobii. I když ho tu musím na druhou stranu pochválit. On je ten který mi pořád říka: Pojd budeš řídit ty. nebo Vem si auto a jed třeba do krámu. A já bych tak jela, ale nejde to. Ach jo. Přitom jsem v autoškole byla jedna z těch lepších. O závěrečné jízdě z instruktorem ani nemluvim. Můj učitel na mě nevěřícně koukal a říkal, že bych potřebovala instruktora v autě pořád, že to byla nejlepší jízda jakou jsem kdy předvedla. Já to vážně nechápu. Pokaždé když se donutim jet, tak mi to jde. Samozřejmě nejsem vyježděná, ale jde mi to. Jenže se nemůžu pořádně uvolnit a dopředu se stresuju co se může stát. Dojedu kam jsem potřebovala, mám ohromnou radost, ale pak přemýšlím co se bude dít na zpáteční cestě. V tu chvíli předávám klíčky příteli a o autě už nechci ani slyšet. Jsem vážně moc ráda, že jsem tuto diskuzi našla a slibuji, že na svém strachu budu pracovat. Mějte se krásně. Pa Prittt

Čím víc budeš naštvaná, tím víc se Tvůj strach upevní.
Dobrá zpráva je, že strachy a fobie lze odstranit.

Jezdím už dlouho-po městě v pohodě,v klidu bez potíží,dokonce si ty přeplněný silnice a křižovatky užívám-vůbec mi to nevadí,ale na dálnici mám příšerný strach,jela jsem jednou a měla co dělat abych se nepozvracela strachy,máte na to někdo radu jak to překonat?dik

Namám. Z našeho provozu a stavu pozemních komunikací se kolikrát obrací žaludek i profíkům řidičům, do kterých já spadám. Snad jednu radu pro všechny: Je lepší držet se na uzdě, zbytečně neriskovat a kdyžž mám pochybnosti, tak se tam necpat, než si potom drbat hlavu, co jsem to udělal...