Diskuse - Fobie z řízení auta

Jsem řidička 1,5 roku. Řidičák jsem si dělala v 34 letech a 3 dětech. Měla jsem děsný nervy, ale nevzdala jsem to. Manžel mi koupil krásnýho světle modrýho Favorita, kterému jsem začala říkat Šmoulinka. Dovezla mě vždycky všude a nedám na ni dopustit. I když teď čeká, až se prodá. Koupila jsem si lepší, kombika. Začínala jsem jezdit tak, že jsem jezdila mě známé trasy a třeba i večer. I dopoledne to šlo. Pustila jsem si rádio a jela jsem. Ráno v neděli je také malý provoz. Vyhýbala jsem se strašným křižovatkám. Takové mi zůstaly 2. Prostě přez ně z vedlejší nepojedu. To to raději kousek objedu. A neřeším to. Když už člověk třeba i neví, tak je lepší zastavit, vydejchat to, počkat až nic nepojede a pak zase se rozjet. A jezdit každý den. To je hodně důležitý. A jestli se někdo neumí rozjíždět, tak stačí parkoviště u marketu večer a máte vyhráno. Rozjíždějte se jak hrdlo ráčí. Uvidíte, že to půjde. Kolaři jsou hrozný národ, taky se jich bojím. Někdo to tu psal. Nemám předctavu, jestli třeba nevypil 10 piv a pak nesedl na kolo. Raději jedu za ním, než mám možnost ho předjet. A co si myslí ti za mnou, mi je jedno. Když se jim to nelíbí, tak ať mě předjedou. Oni mě neživí, ani benzín neplatí, tak co. Už je to ale lepší. To příde časem. Nechtěla bych být profík-řidič. Asi by mě jeblo. Můj muž jezdí kamionem a když vidím, kde se s tím autem vytáčí, nebo otáčí, tak jdou na mně mrákoty. Jde o trénink. Tak nacvičujte a nedejte se vykolejit nervózními řidiči, kteří na křižovatkách troubí, když se hned nerozjedete. Já už je dneska posílám .... hodně daleko.

Ahoj Vlaďko, jako by si mi mluvila z duše. Já mám řidičák 11 let a mám tak najeto 1000km. Je to hrůza, jak mám za to sednout tak mám žaludek v krku . Manžel mě hodně podporuje je sám výborný řidič, ale já jsem hrozný nemehlo. Hlavně mě rozčiluje ten provoz, jak jsou ti chlapi některý bezohlední. Ale budu si muset zvyknout, hlavně když vjíždím na dálnici to bych kolikrát nejraději vystoupila pak se za to nenávidím je to šílený pocit. Snad se toho někdy zbavim. Ahoj Jana

Dobrý den, dělám si právě teď řidičák.První jízdy celkem šli,ani jsem se nák nebála,pak byli další a můj instruktor na mne začal ječet při každé mojí chybě a když zařve jednou tak už dělám chyby snad ve všem.Myslím si, že teorii znám celkem obstojně.Teď se do auta bojím a nevím vůbec co dělat.A nejhorší je, že už si připadám jako úplný deb**** a že určitě nezvládnu jízdy závěrečné.Nevíte co bych stím mohla udělat?

Veroniko, tohle si nedovedu představit, protože já jsem měla štěstí na velmi klidné instruktory (v autoškole i při koupených jízdách po 28 letech) a i přesto to jsou nervy.
Chyba není v tobě, asi jediné řešení je vyměnit učitele, pokud je to možné. Pokud člověk zaplatí tolik peněz za autoškolu, myslím si, že snad se nemusí cítit jako onuce.Už jsem zde napsala několik příspěvků, strachu jsem se zbavila, jen se to nesmí vzdát a jezdit pořád. I teď, po půl roce, mám-li třeba týdenní přestávku v ježdění, tak mám strach, ale už není tak obrovský a stresující. Když jsem se svěřovala své kolegyni v práci, která jezdí 30 let, "zkušeně" mi sdělila, že toho strachu se už ve svém věku nezbavím. Kecy! Je čím dál tím menší a já mám úžasný pocit, že jsem něco dokázala. Vydržte, vydržte a nevzdávejte to.

Pokud na vás instruktor řve, tak mu řekněte, že si na něho budete stěžovat. Že jste zvyklé na jiné jednání. Pokud se neumravní, tak si stěžujte. Nebojte se- vysvětlete mu, že řvaním se ještě nikdo nic nenaučil a to, že jste začátečník, neznamená, že se k vám může chovat jako hulvát! Co se týká strachu- myslete na jízdu a věci s ní bezprostředně spojené. Řešte vždy to, co je na silnici. Ne to, co bude za pět kilometrů. Neříkejte si, že jste hloupé a nemožné. Ale když se vám jízda povede, pochvalte se a říkejte si, že to zvládnete. Hlavu vzhůru! Jinak to nejde- jezdit autem je dnes tak nutné, jako telefonovat nebo ovládat počítač.

Ahojky, také má fobii z řízení aut. Řidičák mám už přes půl roku, akorát jsem neměla auto. Když mi ho někdo půjčil, tak vedle mě trnul, že jezdím blbě a tak jsem se na to vykašla. Ted dělám kondiční jízdy, už snad 12 jízd mám za sebou a furt, jak sednu za volat, začnu se nervovat, jsem jak s vypnutým mozkem a nereaguji tak jak mám. Přitom vím, co bych měla dělat, ale nějak do nedělám a zmatkuju. Nevím co mám dělat. Furt si říkám, jestli nemám nějakou disfunkci, že prostě nezvládám tolik věcí najednou a řízení mi nikdy nepůjde. Nevíte jak odstranit??

Já mám jediný recept a ten jsem psala o něco výš. Prostě jezdit. Třeba večer, když není provoz. Po jedné trase, až si budeš jistá, že to auto zvládneš a že si můžeš věřit. Budeš mít víc času blikat, rozhlídnout se. Nechávej si velký prostor před sebou, abys všechno viděla a nemohlo tě nic překvapit, nelep se na auta. A jezdi každý den. Postupně si přidej jinou trasu a hlavně jezdi sama. Nejhorší je, jezdit s řidičema, kteří mají nalítáno a vidí každou tvou chybu. Ale říkám jedno, každý situaci vyhodnotí jinak a jinak reaguje. Jeden zastaví a rozhlídne se na křižovatce a jiný jede na dvojku a zvládne se rozhlídnout v pohybu. Každá křižovatka je jiná. A opravdu nejdůležitější je jezdit každý den. Příde to do peněz, pořád tankuješ, ale to se nedá nic dělat. Večer je málo aut a tu jízdu si užiješ. A když někdo řekne, že jezdíš blbě, tak zastav a může si jít pěšky. :-)))))

Nikdo učený z nebe nespadl. Všichni chodili do autoškoly a museli se to naučit. A naučíš se to jen s najetými kilometry. Hodně štěstí.

Přesně tak souhlasím se Soňou. Důležité je, aby člověk sebral odvahu a opravdu vyjel sám bez nikoho. Sice bude z počátku převažovat nervozita, ale za čas bude člověk klidnější. Já měla řidičáki 10 let a hrozně jsem se bála jezdit. Pak sem si koupila za pár korun auto, o které se nemusím bát když ho odřu a přemluvila se a vyjela sama. Jezdím sice jen po městě ale i to mě zatím stačí. Už jsem klidnější a pár kopanců, které člověk ze začátku udělá jsou naprosto normální. Někteří zkušenější řidiči dělají horší a nebezpečnější kopance. Tak hlavu vzhůru a do toho :-)

Ahojky, jsem strasně ráda, že jsem našla tyhle stránky a tuhle diskuzi, která mi trochu zvedla náladu a dodala odvahu. Dneska mě čekají poslední jízdy v autoškole a zítra zkoušky, z kterých mám děsný strach, že je nezvládnu. Příznaky jsou přesně stejné jako už tady bylo uvedeno mockrát, teorie mi nedělá problém, ale jak sednu za volant, jako by se mi všechno vykouřilo z hlavy. Za celou dobu autoškoly jsem zažila jednu jízdu, kdy jsem ze sebe měla nefalšovanou radost a nedělala (tolik) chyby, radovala jsem se, že jsem konečně překonala ten strach z ježdění a teď už to bude jenom lepší, ale další jízda byla opět "katastrofa" a byla jsem zpět tak kde jsem byla :-((( a kde jsem vlastně pořád. Jediné co mě drží abych to nevzdala je fakt, že se stěhujeme s přítelem za Prahu a jelikož čekám miminko, tak je mi jasné, že se bez řidičáku těžko obejdu, dokud jsem bydlela v Praze, vystačila jsem si s mhd. Přítel mě moooc povzbuzuje (už se těší až budu řídit a on si bude moct dát na cestách pivko) a instruktor v autoškole je naprosto skvělej kliďas, ale ten blok je holt ve mě, tak doufám, že zítra ty jízdy s inspektorem zvládnu bez větších chyb. Když tu ty vaše příběhy čtu, tak si zas maličko víc věřím, že to nějak půjde.

Ahojky, jsem strasně ráda, že jsem našla tyhle stránky a tuhle diskuzi, která mi trochu zvedla náladu a dodala odvahu. Dneska mě čekají poslední jízdy v autoškole a zítra zkoušky, z kterých mám děsný strach, že je nezvládnu. Příznaky jsou přesně stejné jako už tady bylo uvedeno mockrát, teorie mi nedělá problém, ale jak sednu za volant, jako by se mi všechno vykouřilo z hlavy. Za celou dobu autoškoly jsem zažila jednu jízdu, kdy jsem ze sebe měla nefalšovanou radost a nedělala (tolik) chyby, radovala jsem se, že jsem konečně překonala ten strach z ježdění a teď už to bude jenom lepší, ale další jízda byla opět "katastrofa" a byla jsem zpět tak kde jsem byla :-((( a kde jsem vlastně pořád. Jediné co mě drží abych to nevzdala je fakt, že se stěhujeme s přítelem za Prahu a jelikož čekám miminko, tak je mi jasné, že se bez řidičáku těžko obejdu, dokud jsem bydlela v Praze, vystačila jsem si s mhd. Přítel mě moooc povzbuzuje (už se těší až budu řídit a on si bude moct dát na cestách pivko) a instruktor v autoškole je naprosto skvělej kliďas, ale ten blok je holt ve mě, tak doufám, že zítra ty jízdy s inspektorem zvládnu bez větších chyb. Když tu ty vaše příběhy čtu, tak si zas maličko víc věřím, že to nějak půjde.

Çäđŕâńňâóéňĺ!Ěíĺ Î÷ĺíü ďîíđŕâčëń˙ ýňîň ńŕéň! Âĺëčęîëĺďíî!. Ęŕę ó âŕń őâŕňčëî ńčë íŕ ňŕęóţ ęđîďîňëčâóţ đŕáîňó äë˙ ďóáëčęŕöčé ňĺęńňîâ č âîîáůĺ ďîäáîđŕ âńĺăî ěŕňĺđčŕëŕ?! Ćĺëŕţ âŕě "Ňŕę Äĺđćŕňü!" č íĺ îńňŕíŕâëčâŕňüń˙ íŕ äîńňčăíóňîě, ó Âŕń őîđîřčé ďîňĺíöčŕë! Ďđĺäëŕăŕţ îöĺíčňü ňŕę ćĺ ěîé ńŕéň.

Andy to píše dobře. Zkušený řidič dělá někdy věci, kteří ostatní třeba ani nečekají a docela hazardují. Když uděláte kopanec, špatně zařadíte, nebo tak něco, nic se neděje. Kupte si Favorita, ten to vydejchá. Náhradní díly jsou za pár korun. Jezděte po velkých parkovištích a zkoušejte. Večer tam není ani noha.

Horší je se nebát, dělat blbosti a pak to špatně dopadá. Mladí, kteří je nebojí bourají ve velkých rychlostech a půlí auta. Tak to je určitě špatně. Bát by se člověk měl, je to normální. Chce to trochu dostat do ruky. A večerní jízdy jsou na to nejlepší. Pak můžete být na sebe trochu tvrdší, ale časem to půjde. Hlavně jezdit každý den.

já mám řiičák již téměř 25 let a troufám si tvrdit,že jsem toho víc nacouvala, nežli můj choť,který řídí cca 15 roků
začátky ovšem nebyly nijak růžové,testy z technické části mi instruktor našvindloval,protože z techniky jsem se naučila jen tankovat ... ostatní vím sice teoreticky,ale praxe...
když jsem dostala řidičák,jela jsem jako hrdinka pro otce svých dcer do práce... hned na stopce ve středu města jsem nezastavila a tak si mě stopli policajti... když zjistili,že inkoust na mém průkazu ještě neoschl,pustili mě s napomenutím dál... jenže, začalo mírně pršet a moje stará škodovka ne a ne nastartovat... policajtům sem bránila svým autem ve výkonu služby a tak se ti dobří hoši rozhodli mi pomoci... paní řidičko umíte nastartovat na roztlačení? zněla jejich otázka,moje odpověď byla negativní... dostalo se mi poučení,jakže se to provádí a pokus začal... já dáma seděla v autě a čekala až začnou policajti tlačit... zdálo se mi to docela dloouhé a tak jsem se jukla do zpětného zrcátka... kluci tlačili auto jako zběsilí tváře rudé,žíly na krku naběhlé... já však měla zataženou ruční brzdu.... rychle jsem ji povolila,auto sebou škublo motor naskočil a já ve zpětném zrcátku viděla dva poldy,jak se válí ve svých uniformách v louži s blátem...kdybych tenkrát znovu zastavila a omluvila se jim,asi bych bez pokuty neodešla a tak jsem raději nezastavovala.... tímto se pánům dodatečně omlouvám a vám všem přeji s autem mnoho příjemných zážitků... vše co dělme poprvé nebo krátce se nám zdá býti složité, není divu, žádný učený z nebe nespadl... nenechte se ničím vyprovokovat a jezděte opatrně, zodpovídáte za život a ve většině nejen za svůj... hodně kilometrů bez nehody

:oDD díky, konečně jsem se při pondělku zasmála. Vůbec rozjíždění s ručkou je věda, je to zážitek, když se ulicí rozeřve kvílení pneumatik, jak se snažím rozjet do kopce s mým Daewoo Tico (větší krabička od zápalek).A protože většinou jezdím sama a přesto, že jsem slušně vychovaná dáma, občas mi "ku..a" ujede.Ale člověku se uleví.

Ivušš, taky mám Daewoo, ale Nubiru. Je to krapet větší. Zanadávat se musí, můj syn už tituluje ostatní řidiče blbcem atd, když se mu něco nezdá. No nemělo by se, ale někdy to ujede.