Diskuse - Fobie z řízení auta

Jak tady čtu Vaše příspěvky, tak do toho asi půjdu. Od řidičáku (18) jsem neřídila už 5 let. Taky se bojím, ale úplně jste mě nahlodali. Dík

Tak a teď mi poraďte.Jak se naučit couvat a parkovat,nechci odřít auto svoje ani ostatních.
Děkuji

A kdo ti řekl, že auto musí být naleštěný a neškráblé? Je to nepříjemné, ale prostě se občas něco takového stane i velkému mistrovi. Musíš s rozmyslem, odvahou a pomalu. Trénuj třeba mezi dvě kuželky někde na parkovišti nebo u baráku. No bóže.. tak se ti budou sousedi smát :-)) Je to všechno o odvaze a rozmyslu. A ještě taková rada- tedy já si ji říkám- raději parkovat natřikrát než se netrefit. A když jsme líní a myslíme, že to vyjde... tak většinou nevyjde. Ale jak píšu na začátku- prostě občas se něčeho tekneš :-)))

Dík za povzbuzení.U baráku už jsem jednu sousedku(nemá mě ráda,je starší) pobavila a to jsem jen couvala.Zkusím to raději jinde,mě je to nepříjemný,když někdo čučí.Ahoj

:-))) Manžel mi tenkrát nakázal, že budu před domem čtvrt hodiny jezdit dopředu a zpět. asi 25 metrů. Začala jsem pomalu, ke konci jezdila, jak drak a dupala na brzdu na poslední chvíli. On stál v okně a smál se. Ale nakonec mě pochválil a co si mysleli sousedi? Je mi fuk. Ti, co řídí, věděli o co jde a ty, co ne, tak mi teď akorát závidí, že sednu do auta a drandííííííííím :-)))

ahojte,ja jsem se pokusila delat ridicak pred 4-mi lety ,ale po 14-cti dnech jsem od toho odesla protoze jsem mela cim dal vetsi strach a do toho se vzdy pred jizdama ohlasil prujem a v noci se mi dokonce kazdy den o tom zdalo,tak do dnes se snazim vystacit tramvajema nebo jizdnim kolem...a navic kdyz vidim jak stopaji naklady na provoz auta...

Ahojky všichni,

ano i já se rozhodla, asi po osmi letech držení řidíčáku, že začnu jezdit. Měla jsem strach a ještě ho stále mám, ale cítím, že to prostě budu potřebovat.
Zdá se mi, že mi nejde nic ale vůbec nic. Nemám k tomu asi vztah, tak jsem absolvoval druhu rekondiční jízdu, ale je to stále stejné. Tak nevím jestli to mám vzdát........... Mejte se všichni

Ahoj všichni, ani nevíte jak jsem ráda, že v tom nejsem sama. Mám řidičák asi půl roku a velký auto - combi. Můj velký problém je, že když vím, že ten den pojedu třeba jen nakoupit, tak jsem celý den nervózní a vyklepaná. Přitom když sednu do auta tak to jde. Nevím jak se zbavit toho panického strachu. A když se mi někdy něco nepovede, pořád na to musím myslet, kde jsem udělala chybu a míň a míň si věřím. Snažím se jezdit každý den, ale hrozně mě ovládá strach, že mi to chcípne. Co mi poradíte?

Ahoj lidi.Řidičák mám 2 roky.Hrozně jsem se bála jezdit.Občas jsem vyjela,ale nikdy sama.Byla to hrůza.Neuměla jsem skoro nic.Ztuhly mi ruce a ten pocit byl strašný.Nikdo to nechápal.Hrozně mě to trápilo.Je mi 35 let a auto potřebuji.Tak jsem si v lednu koupila malé ojeté auto.Dala si tam Z.a na parkovišti se učila jezdit.Manžel je klidnější,protože jsem mu neničila jeho auto.Po jízdách na parkovišti jsem v noci vyjížděla na cestu.Připadala jsem si strašně .Ale pak jsem si troufla i ve dne v provozu.Ale nikdy nezapomenu na první jízdu ,kdy jsem jela sama.Vyjela jsem z parkoviště před domem a noha se mi na spojce klepala,srdce mi bušilo,že jsem chtěla zastavit.Nahlas jsem si nadávala jak jsem nemožná.Jenomže jsem neměla kde zastavit.musela jsem prostě jet a to mi pomohlo.Začala jsem se uklidnovat a dojela jsem.Asi kdybych někde zastavila tak už bych si sama do auta nesedla.Jezdím 3 měsíce sama a sice jsem občas nejistá ,ale ten strach co jsem měla v sobě jsem překonala.Je to prostě v hlavě.Ahoj jo a v tom že jsem se rozhodla jezdit mi pomohly vaše příspěvky.

Dobrý den, mám dceru, která si v řízení také nevěří. Tvrdí, že nezvládá všechno uhlídat, moc se soustředí na auto,potom panikaří v provozu.Studuje konzervatoř a na hodině baletu se jí učitel zeptal, jestli nemá problém s řízením auta, protože měla problém zapamatovat si celou sestavu.Prý je na vině střední ucho.Speciálními cviky se to dá trochu upravit,ale dokonalá řidička asi už nebude.Jsem ráda, že v tom není sama.

Ahoj, po nějaké době jsem pročítala Vaše příspěvky a je příjemné vidět, že někomu tyto příspěvky dodají odvahu udělat první krok k jízdě autem. Já po kondičních jízdách jezdím pravidelně na nákupy, ale na dlouhou jízdu jsem si zatím netroufla! Pořád nad tím přemýšlím a v duchu si trasu plánuji, kde zastavím,kde odbočím a že pojedu brzo ráno když není provoz a nakonec jedu autobusem či vlakem.Takže tento strach z daleké jízdy jsem ještě nepřekonala. Jo a Dana(28.3.) má pravdu v tom, že je lepší mít své auto, protože i můj manžel občas tiše trpí při mírném cukání našeho vozítka. Všem přeji krásné jarní počasí a ohleduplné řidiče. Dana

Ahoj, řidičky, Michal vám to napsal dobře. Ten pocit, že jenom vy jste ti nezkušení, je opravdu blbost. Jsou lidi, kteří jezdí třeba deset let, ale jenom o víkendech za humna,no tak o těch se nedá říct,že by toho uměli víc, než budete umět vy, když budete jezdit třeba kratší trasy nebo jenom město, ale denně. Jezdit,jezdit,jezdit. Třeba jenom do města na nákupy, ale denně. Když to budete nechávat na víkendy nebo "až přijde manžel z práce,aby jel někdo se mnou",no tak to se budete klepat za volantem ještě po půl roce. A to nejhorší, co si můžete vzít za volant,jsou pochybnosti o sobě. Nebojte se, nemáte čeho, když pojedete tak rychle,resp. pomalu,abyste si samy podle sebe stihly všechno uhlídat,nic hroznýho se nemůže stát. Chce to jenom tu rutinu,nic víc. Na frajírky se vybodněte,jsou to zamindrákovanci. Dano, s tím plánováním daleké trasy to nemusí vždycky vyjít, sama jsem se zezačátku několikrát napálila, když byla někde dlouhá objížďka neznámým územím:-))),takže se spoléhej hlavně na to, že to umíš a víš si vždycky rady, protože to tak prostě je a basta. Jinak dlouhé trasy jsou samozřejmě lepší, než město. Pustíš si hezkou muziku,uklidníš se...a pak si budeš jako já kupovat vlastní auto,abys mohla tradáááá po výletech a aby manžílek po každým návratu neobcházel auto,jestli nemá ťuknutej blatníček:-)))

Ahoj Era, děkuji za povzbuzení, hezky jsem se zasmála a mám hned lepší náladu a jsem plna elánu zdolávat své strachy. Všem hezký den Dana

Ahoj lidi, také jsem moc ráda, že jsem narazila na tyto stránky. Je tomu už také 10 let, co i já jsem získala slavně ŘP. Od té doby jsem toho moc nenajezdila - tedy skoro nic. Pár jízd kolem bloku a v postraních uličkách abych nikoho nepotkala. Pak se mi podařilo při parkování odřít bok našeho nového auta + bok auta mého bratra a to byl konec pokusům. Teď mi manžel pořídil starou 120 a doufá, že se naučím jezdit - když už se nemusím bát o to, že opět poničím to "nové". Stále jsem ale ještě nenašla odvahu a pořád to odkládám. Auto stojí na zahradě a já si stále hledám výmluvy proč nikam nejet, když tam můžu dojít pěšky. Vím, že kondičky by byly asi nejlepší ale časově to prostě nezvládám. Pořád sázím na "auto na zahradě", že najdu odvahu a trochu ho "poškádlím". Jenže stále si říkám, zítra, zítra a už rok platím povinné ručení úplně zbytečně. Můj problém je v tom, že kdykoliv to chci zkusit, hned si začnu přestavovat, jak mi to chcípne uprostřed křižovatky, nebo se nevejdu do zatáčky. Tak mi držte palečky, ať už konečně najdu také odvahu do toho skočit :-) a pořád se jen sama k sobě nevymlouvám.

Ahoj "řidičky"! Internet je skvělá věc! Když má člověk problém a prudí s ním své okolí, nebo si nemá komu postěžovat, zapne počítač a hned je mu líp. Zvlášť, když zjistí, že to, co ho žere, trápí spoustu dalších lidí. Moje zkušenost s řízením auta je asi taková: ve 20 řidičák, jezdila jsem svátečně a blbě. Pak se mi ve 26 letech narodila dcerka a já začala jezdit častěji kvůli kontrolám u lékařů, později i do práce. To jsme měli otloukánka Š120. Před rokem jsme si pořídili Forda. Jezdila jsem dál, už docela dobře a bez problémů. Až do 10.1.2008. V ostré zatáčce mi najednou praskla pneumatika, já dostala smyk a vletěla to 3 metry hluboké příkopy do stromu. Kdykoliv teď jedu s někým autem nebo autobusem, v každé zatáčce je mi divně. Do auta za volant asi nikdy nesednu. Závěrem: měla jsem neuvěřitelné štěstí - nic se mi nestalo. Takže z toho plyne, raději nesedejte za volant vůbec, tím spíš, když se bojíte nebo si nevěříte. Mohly byste mít smůlu jako já, ale nemusely byste mít kliku jako já.Někdy zase čau.