Diskuse - Fobie z řízení auta

Pro Lenku:
Ahoj Lenko, gratuluji k řidičáku a dnes Ti držím pěstičky, ať jízdu zvládáš levou-zadní.Dana

Moc děkuji Dano za podporu :-)

Ahoj Leni,jak si zvládla cestu na nádraží pro dceru?Tvůj stav úzkosti naprosto chápu,prožívám ho každý den když sedám do auta a jedu sama.Pokud mám někoho vedle sebe tak to jde ale jinak děs a běs.Pravda je,že po každém ujetém kilometru je ten strach menší,ale chtěla bych se dočkat doby kdy bude pro mě řízení auta naprostou samozdřejmostí.O kineziologii uvažuji a dokonce jsem se chtěla objednat,ale bohužel u nás v malém městě je pouze jedna poradna a tam jsem se bohužel nedovolala.Dnes jsem exelovala v autoservisu,kolegyně mi vycouvala,protože na to jsem si netroufla a potom ze zvyku jsem chtěla auto nastartovat a to 2x za sebou a bylo mi divný,že to jen divně rachotí a nic! Nějak jsem si prostě nevšimla,že kolegyně mi auto nechala nastartované,takže startér dostal pěkně zabrat.Byla to děsná ostuda,vypálila jsem tam odtud jak namydlená.Držím všem ženským palce a nebojte ono to půjde!!!!

já vyjela po 3 letech od řidičáku a bylo to strašný,auto mi několikrát zhaslo atd.poprosila jsem kamaráda a ten vyjel se mnou,to je nejlepší radil mi a já získávala jistotu,bydlím ve velkém městě takže zácpy,samé křižovatky,nejlépe je začít brzo ráno o víkendech,když není provoz,nejlépe každý den a tím vyježděním získáte jistotu a začnete si věřit

Zdravím tě Dano a vůbec všechny milé dámy na těchto stránkách. Můžu říct že tento víkend byl skutečně školou života :-) jestli mohu poradit najděte si na internetu stránku První a druhá lekce řízení auto a zjistíte jak mnoho jsme se v mužích mýlili :-) tak bezvadně napsané jak řídit auto se skutečně nenajde, neboť tady je vidět že i muži nemusí umět vše ale jen to neumí přiznat kromě toho milého mužíka co tyto stránky psal :-) Takže v pátek jsem s klepající se nohou na spojce statečně vycouvala, popelnice které za mnou stály naštěstí jsem neshodila a takovýto úspěch už byl jen krůček k úspěšné jízdě po městě, následné zaparkování a opět jízda k domovu, radost jakou jsem měla nelze popsat :-) a v sobotu už jsem jela s holkama pro další dceru na přehradu a zpět :-) což je nějakých 80km samozřejmě opět úspěšně. Sice ještě když si představím vyjíždění z parkoviště mám husinu a bolebřich ale míra tohoto pocitu je již zanedbatelná. ANO chce to skutečně jezdit a hlavně nevšímat si když nás předjíždí nebou troubí ale díky dostatečně velké značce Z je to fakt minimálně. Přeju všem moc pěkný den spoustu naježděných kilometrů.

Zdravím všechny řidičky i budoucí řidičky:-)
Moje zkušenost je taková, že jsem si v 18 udělala řidičák, jezdila asi rok, moc mě to bavilo a vůbec jsem se nebála. Když se mi narodila dcera, začala jsem se bát a postupně jsem úplně přestala jezdit..Po asi 10 letech jsem se znovu musela učit řídit, mám za sebou rok každodenního ježdění a - stejně se pořád bojím.
Nejradši jezdím sama, protože když někoho vezu, tak se bojím o to víc, že bych ještě někomu ublížila. Nejhorší je vozit děti, to se klepu, a na dálnici si s nimi vůbec netroufnu. Tam si připadám jak v pojízdné rakvi:-(((
Ze svého okolí vidím, že někteří chlapi mají úplně stejný problémy, jenom to prostě už ze svýho založení nepřiznají;-)
Začátečníkům můžu poradit jedině: jezdit co nejčastěji, třeba pořád jednu trasu, až začnete auto bez problémů ovládat a nemusíte na to už myslet - kdy řadit, poslepu ovládat všechny páčky atd..Pak vyjet na nové trasy, svým tempem, a hlavně se nenechat znervóznit ostatními.
Přeju bezpečné cesty a příjemnou jízdu všem!

Ahoj Vlaďko a všichni řidiči-neřidiči!
Slíbila jsem, že napíši jakmile budu mít za sebou první kondiční jízdu. Stalo se a já jsem dnes ráda, že jsem to udělala. Po 12ti letech jsem sama řídila vůz za pomoci super instruktorky, která mě dodala i trochu sebevědomí, že i žena může být skvělý řidič. Já samozřejmě mezi ně nepatřím, protože se vše vlastně učím od začátku-zvládat brzdit, řadit, točit volantem, dát pozor na sebe i ostatní, ale chci vytrvat a jezdit.
Všem přeji hezký víkend. Dana

Ahoj řidičky. Dneska jsem díky vám zjistila,že nejsem jediná kdo se bojí jezdit.V práci mají mé kolegyně řidičák a nechápou,že se bojím jezdit.Mám 35 let a řidičák 1 rok.Nejezdila jsem půl roku,ale tento měsíc jsem vyjela asi pětkrát.Zatím jsem jela s manželem a to je na rozvod.On je řidič z povolání a je ze mě na infarkt.Zjistila jsem,že jsem hodně nervozní z něho.Všichni mě varovali,abych nejela s manželem a já blbec je neposlechla.Chci jezdit sama ,tak to snad zvládnu.Díky,že v tom nejsem sama .Už jsem si myslela ,že nejsem normální.Ahoj a pěkný den.alice.Jo a bydlím v Ostravě,takže hustý provoz.

Ahoj, no tak přidám i své trápení, mám řidičák 3 roky, nejdříve jsem neměla v čem jezdit. Nakonec jsme koupili feldu na naučení, jenže při parkování se mi podařilo lehce nabourat, vlastně se nic nestalo, ale je to necelé 2 roky a nejezdim. Máme nové auto, se kterým se bojím ještě víc, bojim se že to prostě nezvladnu a stane se něco horšího. Okolo mě jsou lidi co jezdí pravidelně, přítel je řidič z povolání. Sice tvrdí že jezdim dobře jen se bojm, ale porstě mu v tom nevěřim. Neřve na mě, snažil se mě to naučit, ale mám to prostě v sobě bloklý. Čím dýl to trvá, tím je mi hůř a hůř. Cítim se trapně, tak se raději snažim s tim smířit:-(((

Jo a jinak js.-em z Prahy, takže o provozu ani nemluvim...:-(

Tak to je fakt mazec!!!! Fakt jsem si myslela, že jsem jediný člověk v republice, který má úplně panický starch z auta!!! Řidičák mám 8let, naposledy jsem seděla za volantem před asi 5lety. Ale ten strach, klepou se mi ruce, zrychlí dech, manžel, vášnivý řidič to absolutně nechápe, navíc spousta našich známých ŽEN jezdí autem úplně samozřejmě.....no, hned se mi bude lépe usínat, že nejsem sama, kdo má takový starch jet.....moc díky holky!

Tak to jsi napsala za mě článek o mě:-) /plně jsem ráda, jak se na téma auto a já nebavíme. Ale všichni kolem mě, mé kamarádky jezdí, a já si taky připadám s řidičákem v kapse staršně trapně.....manžel to nechápe, já jsem ráda, jak mě všude zaveze, odveze.....ale abych sedla za volant.....teď se u nás diskutuje o koupi staršího auta pro mě, s automatickou převodovkou.....ale já se tak bojím....nechci jezdit....ale život je dlouhý a vím, že bych měla - ale nechci. Je to pro mě začarovaný kruh.

Ahoj děvčata, já mám kondiční jízdy za sebou a teď se snažím jezdit s naším domácím autíčkem. Zatím jsem jela jen s manželem, protože nemám jistotu, že všechny situace zvládnu. Snažím se jezdit když je malý provoz, ale znejistím na křižovatce, kde musím přejíždět do svého pruhu a za mnou stojí další auto. V ten moment si říkám, že nestihnu přejet než přijedou další auta a ten co stojí za mnou se mezitím zblázní jak mi to trvá. Když už se rozhodnu tam vjet šlápnu na plyn a to máte slyšet ten řev motoru a maželův sten nad svým autíčkem!!!! Přiznám se, že úplně sama jsem ještě nejela, ale musím se překonat a jet a spoléhat se jen sama na sebe.
Všem přeji hezký den a mnoho sil pro překonání svých strachů. Ahojky

ahoj milá děvčata, tak píši po delší době, jo jo teď jezdím skoro každý den, zatím bez nehod ale....... Jako momentálně teď, představa že zase budu muset vycouvat z místa kde parkuju, ikdyž je tam poměrně dost místa mě obchází mrákoty. Nevadí mi jezdit po městě ani větší vzdálenosti i ve tmě už to jakž takž překousnu, když se vracím, ale tohle couvání mě snad jednou utrápí :-)

Také začínam znovu po 10 letech.Když projíždím křižovatkou je toho dost co sledovat.Proto uvažuji o koupi auta s automatickou převodovkou,pak je víc času sledovat provoz.Také se nemůže stát,že auto chcípne-třeba právě v křižovatce.Máte někdo zkušenosti a automatem?