Diskuse - Fobie z řízení auta

Lukrécie máš mou poklonu a blahopřání !! Vidíš,takového strachu a zvládla jsi to. Míšo - já také nevím jak co v autě nastavit, však jsem tady psala,jak jsem jela domů se zapnutýma stěračema a mrchy nešly vypnout.Ve výsledku se všemu vždy zasměju,pokud nejde o život tak jde o prd.Na "zadku" mám velkého zajíce, aby všichni věděli,že teprve začínám.Než někam vyjedu,projíždím si v hlavě celou trasu a snažím si jí řádně rozplánovat :-),zatím se nepouštím do neznámých cest,to přijde časem,až se s autem víc spřátelím :-) Překážky jsou od toho,aby se překonávaly,tak s chutí do toho !!!Když to zvládnou chlapi,tak to zvládnem také!

Nebo-li jen mrtve ryby pluji s proudem..
Daly jsme se na vojnu tak ten boj vyhrajeme,no ne?
Kdyz bude nejhur vypiseme se tady a jede se dal:-)

Míšo,prosím tě kde se dají sehnat takové samolepky,to by se mi také hodilo .

Ahoj holky.Já mám řidičák šest let,ale pořádně jezdím teprve pět měsíců a musím říct,že nechápu čeho jsem se tak bála.Je mi 39 let a už hodněkrát jsem začínala jezdit znova a znova.A vždy jsem měla pocity na zvracení a pocení .A klepaly se mi ruce.Nejela jsem i dva roky.Manžel to se mnou už taky vzdal.Ale zlomilo se to,když pro dceru přijela18ti letá kamarádka.Jela pomalu vystrašená,ale jela.Tak jsem si koupila Ford Ka a od května jezdím sama a beze strachu.Je to tak úžasný pocit.Jsem konečně samostatná.Opravdu jsem začla jezdit denně,žádné výmluvy a on ten strach fakt přejde.Nemám ho i když neřídím týden.Nějak jsem si začla věřit.Když udělám nějakou blbost tak se nehroutím.Je to prostě v hlavě.Konečně můžu nakupovat a jezdit si kam chci.Tyhle stránky navštěvuji léta a nevěřila jsem,že budu jezdit.Takže holky jde to.Jenom někomu to trvá roky.-myslím sebe-Držím palce všem věčně začínajícím řidičkám.

Simčo krásně napsáno. Přesně tak to je, vše je v hlavě :-) A opravdu, když se podívám kolem sebe kdo všechno řídí, tak to v tom byl čert, abychom to nezvládly také. Řídím nepravidelně,teprve jsem v "zácviku" :-),když mi to občas chcípne no tak to neřeším,prostě opět nastartuji a jede se dál a o troubících (především chlapi) nervácích si myslím své a nenechám se rozhodit.

Zdravím všechny, co překonali strach i Ty, kdo jejurčitě přrkonají co nejdříve!! Také jsem takhle řešila, opravdu to chhce jezdit, jezdit.... Takže věřte, že to dokážete. Jezdím, po desetileté!!!!!!!! přestávce a ten hrozný dřívější strach jsem překonala. Ale , teď jsem narazila na nový, menší problém - jízdu za tmy. Poradí mi někdo, jak se s tímhle postupně rozumně vyrovnat? Díky moc za každou radu. Pavlína

Samolepky jsem koupila na srandolepky.shop5.cz/
A koukam,ze se holomci polepsily!Konecne moznost platby predem.
Kazdopadne je to fajn,nikdo se ti nelepi na paty;-)

Pro Pavlínu, mám zatmavovací brýle na dálku a také jsem nevěděla jestli v noci "uvidím". Dala jsem si 2 kondičky v -L-, abych to vyzkoušela a měla pocit jistoty. Pak jsem vyjížděla v noci kolem 23 hodiny. Jezdila po osvětleném sídlišti, pomalu a v nepatrným provozu. Později jsem si troufla i do tmy.
Všem přeji pohodu, klid a šťastné návraty.

Ahoj holky,
mám dneska velkou radost, zvládla jsem cestu do města na nákup, neodstavila jsem se bokem:)) jako vždy:)), ale poprvé jsem si dojela do centra. Sice máme malé městečko, ale pro mě prostě obrovský splněný sen:)). Sice jsem byla poněkud vyklepaná, ale zvládla jsem to:)). A to i s malou vzadu:)).

Ahoj všem, už téměř 7 let mám řidičák, první 2 roky jsem jezdila poměrně hodně, dokonce mi to i šlo, ale pak jsem si začala hledat výmluvy, proč zrovna ten den nemůžu řídit (jednou to byly špatný boty, podruhé pršelo nebo mi nebylo dobře... a spoustu dalších). Takže se řízení omezilo nejdříve na 1x za měsím, poté na 3x za rok (abych to nezapomněla úplně) a nakonec jsem nyní neřídila už třičtvrtě roku! Celou tu dobu mě to však stále více užírá a i se stydím za to, že neřídím. Před 2 dny nastal zlom - po několika letech jsem potkala spolužačku, která se mnou dělala řidičák a byla nejhorší z celé skupiny (opravdu jí to nešlo) a najednou...řídila sama auto! V tu chvíli mě moje "neřízení" štvalo ještě víc a uvědomila jsem si, že se to opravdu může naučit každý! Včera jsem náhodou našla tuto diskuzi a...DNES JSEM PO TÉMĚŘ ROCE ŘÍDILA AUTO! Ani jsem si to nezkoušela na parkovišti, řekla jsem si, že na sebe musím být tvrdá! A hle, ono to šlo...AUTO OPRAVDU NENÍ NEPŘÍTEL :)

Skvělé zprávy !!! Moc gratuluji Bedrunko a Léňo !! Jen tak dál holky a budou z nás silniční draci :-)

Taky přicházím na to, že auto je kámoš, ne nepřítel, nebo smrtící zbraň:)).
U mě se to zlomilo, když jsem viděla staré babky na dědině jak hupsly s nákupem do auta a tradááá:)).
Když ony to zvládají...tak já taky:))
A minule mi ujel autobus a další jel za 2 hoďky a to jsem měla štěstí...jinak naše střela frčí až večer:)) To mě taky dost přesvědčilo:)).

Zdravím všechny, jak to tak čtu tak všichni děláte pokroky.Je mi 51 let mám za sebou 6 hodin jízd v momentě kdy sednu do auta tak se klepu, instruktor mi říká klídek to bude ok.Bojím se aby to nebyl stav trvalej.Taky jste se některá tak bála?Hlavně po městě jinak při delších trasách to docela jde ,ale v tom městě to je děs.Včera jsem ještě navíc vezla plné auto lidí a ta zodpovědnost mě málem udusila.V momentě jak vystoupili tak jsem se uklidnila a přestala jsem dělat blbosti a začla jsem myslet.Připadala jsem si jako naprostá blbka a zlobila jsem se na sebe....:(

Gerto,
buď na sebe hodnější...opravdu většina z nás je na tom stejně. Dej si čas a snaž se být co nejvíc v pohodě. Určitě dej vědět jak pokračuješ:)). A jsi moc šikovná, že jsi se na to ježdění dala i když už nejsi žádný zajíček, aspoň přibude další opatrná a zodpovědná řidička :)).

Gerto: byla jsem na tom uplně stejně,v autoškole mimo město v pohodě,ve městě vyklepaná,vykulená a nervozní.Nejvíc mi pomohlo, když jsem měla jízdy každý den,jízdy jsem si i připlatila,abych získala jakýsi pocit klidu a jistoty.Je to přesně jak píší ostatní,když to zvládnou jiní,tak to zvládnem také :-)Však se někdy rozhlédni kdo všechno řídí a v pohodě :-)