Diskuse - Fobie z řízení auta

Ahojky Pájo, já jsem už 3 měsíce velký zastánce automatu. Díky němu jsem najela 700 km, což s manuálem by opravdu nehrozilo. Od zač.prázdnin jsem nepoužila MHD. Dřív jsem jezdila s manuálem 1x týdně 1 trasu na nákup a s hrůzou. Samozřejmě je jednodušší to zvládat s manuálem, poř.cena automatu je dražší a i provoz.Nevím, jestli jsou poruchovější, spíš jsem se bála, co jsem dřív předváděla s norm.řazením o spojku. Určitě bych nekupovala auto s automatem už moc staré, které má hodně naježděno. Já jsem koupila 3 roky staré, najeto 30 tis.km, servisované.

Ahoj Monalo, moc dík, podívám se na ní, jestli je lepší než ta moje, já mám taé Tomtom, ale jak jsem psala, ty pruhy se zobrazují až v maličkém okénku dole. Pájo - automat je opravdu super, je pravda, že to žere o cca litr víc ( jelikož je to na D stále v tahu ), a pořizovací cena je také trochu vyšší. Pokud by se převodovka " vysypala " tak oprava stojí víc než u manuální. ( bylo mi řečeno, že když se o tu převodovku staráš a pravidelně měníš olej, tak se nerozbíjí, životnost je 250 tisíc km i více ) Ale pro ty, co mají fakt problém s řazením, tyto nedostatky neodradí. Pokud ale ti nedělá problém řadit, a stíháš v pohodě sledovat i provoz, tak bych spíš zdokonalovala manuál, protože musíš počítat s tím, že jakmile přesedláš na automat, rychle si na něj zvykneš a pokud nejezdíš 30 let předtím v manuálu, tak i zapomeneš, a bude to pro tebe trošku vždy omezení, co se týká někoho vystřídat v řízení na dlouhé cestě, nebo půjčení auta. Nás např. v září čeká 13 hod. jízda, a manžel to musí odřídit sám, jelikož mám automat a s manuálem bych se ani už nerozjela, nebo strašně. Nebo kdybych ho měla v opravě a nutně potřebovala půjčit auto, tak jedině od toho, kdo má automat. Jsou lidi, co jim nedělá problém střídat man+aut, ale to musí mít v krvi. Je to přece jen trošku jiné a kdo 30 let automaticky při řízení používá levou nohu, tak v automatu párkrát skončí na předním skle, když místo spojky zadupne brzdu. Mám kámoše, který v automatu seděl poprvé a chtěl si to zkusit, a pravou nohu používal na plyn a levou na brzdu - což je naprostá blbost. Po 10 metrech jízdy jsem ho vyhodila z auta.

ˇŠájo - nevzdávat!!!papíry mám rok a jízdu jsem taky dala až napodruhý,lidi to dělají třeba 5x,já vím ,že tě to trápí,ale žádný učený z nebe nespadl,hlavně mám pocit,že v autoškole skoro nic nenančí,leda tak rozjíždět,trochu parkovat a trochu provoz,ale nejvíc se člověk naučí,když jezdí sám,teď zažívám situace,které jsem v autoškole vůbec nepotkala,tak mnoho zdaru a nevzdávat!

Šájo, hlavu vzůru, uděláš to napodruhý. S tím parkováním je ze začátku skoro každej řidič ženského pohlaví na štíru, buď ráda, že zaparkuješ aspoň narovno :-).. Jo a kamarád má známou, která neparkuje vůbec, vždycky odchytí nějakýho chlapa, a poprosí ho, ať jí auto zaparkuje :-).
Pájo, já fakt asi měla dobrou autoškolu, zatím jsem nenarazila na moc situací, které bych v autoškole "nepotkala". No asi je to tím, že téměř vůbec nejezdím po Brně, to se docela ještě bojím....
Lenko, kamarádka neví, jaký má typ té TOMTOM, musí se pozeptat své technicky nadanější poloviny :-)

S tím parkováním - při zkouškách to naštěstí po mně nechtěli, ta autoškola byla v dost frekventované silnici, takže se vždy auto přistavilo podél už stojící řady a zase se na to místo přijelo, takže jen blinkr a trošku ke straně. Parkovat neumím dodnes, takže fakt nejsi sama. Já jsem schopna zajet jen popředu k chodníku kolmo ( neumím to pozadu a podél chodníku ) a to ještě potřebuji plno místa. Byla bych vyřízená, kdyby bylo plno a zbylo by místo jen nějaké malé podél, tak nevím, co bych dělala, asi objížděla půl sídliště. A cíle mých cest je pouze parkoviště u nějakého hypermarketu, od tamtud jdu na metro nebo na bus který potřebuji. Takže kdyby někdo hledal mé auto, tak to má jednoduché ( Billa, Kaufland, Tesco ) Rozhodně mně nenajde v nějaké boční ulici, hihi. Monalo, prosím tě, píšeš, že moc nejezdíš po Brně, resp. po městě - my se máme v zimě stěhovat mimo Prahu a já mám hrozný strach z těch okresek a křižovatek bez signalizace. Rok se s tím řízením trápím, když už konečně jakž-takž jedu po městě normálně, jsem schopna reagovat na různé situace ( kolikrát mi tam někdo vjede, nebo vlítne chodec co letí na tramvaj ) tak bych to měla všechno zahodit a nejezdit. Mám totiž názor, že v Praze když už něco, tak to jsou jen plechy, všude jsou semafory atd. Ale na těch okreskách je to úzké, jezdí se rychle a když nějaký magor vylítne ze zatáčky, nebo do protisměru při předjíždění, tak není kam uhnout. A všímám si, že když skoro každý den ve zprávách ukazují nehody, je to vždy na těchto silnicích mezi vesnicemi. Tak mám z toho hrozný strach, a vůbec nevím, jestli budu moci jezdit. Proto mne zaujalo to co píšeš, že naopak se ti lépe jezdí tam, tak se " chytám stébla ".

Holky, tak včera se jela učit parkovat na parkoviště, kde jsou odstavený vraky, tak jsem neměla takový nervy z toho, že nějaký auto "pohladím".... Ale moc mi to nešlo, jsem z toho otrávená. Taky jsem trochu zavařila auto, ono taky jezdit půl hodky na jedničku a zpátečku mu asi dalo zabrat...
Lenko, taky si myslím, že v městským provozu jde jen o plechy (a o nervy) mimo město bývají nehody vážnější. Ale ty křižovatky mimo město bývají většinou výrazně míň frekventovaný, takže to je víc v pohodě...
No zítra jedu přes město a to bez "navigátora", ale zato s dětma, bojim bojim, ale spoléhám na to, že bude téměř liduprázdno. Tak mi holky držte palce, po dojezdu poreferuju, kde jsem zase co po...:-)

Ahojky holky.jsem moc ráda,že jsem našla tyto stránky.Dělám autškolu,a jsem z toho psychicky pomalu na dně.Připadám si uplně neschopná,nic jineho nedělam než koukám do knížek nebo o tom přemyšlím a pak dělám uplně hloupé chyby.Když si zkousím křižovatky na počítači vše je v pohodě,když jsem na silnici je to v háji,mám strach jet,někdy se tak leknu že pustím spojku,přidám plyn,no hrůza připadám si jako pako,teoreticky to vím,v praxi jsem v háji.Nevíte nekdo o něčem na uklidnění,ale aby to neoblbovaloMám za sebou už 20 hodin jízd,ale na zkoušky se necítím,budu muset priplatit nějaké jízdy,ale hlavně se potřebuju zklidnit.Instruktora mám vcelku dobrého,říkal,že to půjde,ale bude to chtět víc času a hlavně se uklidnit.Ale jak,ach jo,když si připadám jak uplně blba.Prosím jestli někdo víte jak na to poradte

musis tlacit tu paku do leva a dolu co nejvic ke stene a pokud se snazis a nejde to tak si to zkousej na necisto nez nastartujes parkrat a uvidis ze to pude. Ondra

Zuzano, nezoufej vůbec, není možné v autoškole vše zvládnout. To chce prostě praxi. Hlavní, až se budeš jen trochu cítit, jdi na zkoušky, ať můžeš začít sama!
A obecná rada- najdi si chvilku a přečti si tady něco zpět z historie.
Já jsem tu začala číst a pak i psát na začátku mé autoškoly, a hodně mě pomohlo, že se v tom pláca úplně stejně spousta dalších. Je to takový -přirozený vývoj řidiče-, jak já říkám, po všech mých zkušenostech.
Nejseš vůbec sama, ani pako, jen pamatuj, musíš prostě co nejdříve začít sama jezdit....to je základ. A pak to půjde, mám to prožité a díky této diskuzi vím, že stejně i tak mnoho dalších si tímto prošlo.
Držím moc palce.

Zdravím všechny,Zuzanko držím pěstičky a zatím závidím.Je mi 51 let a právě se chystám udělat si řidičák.Donutila mě k tomu letošní dovolená která neskončila dobře.Můj manžel mi spadl ze skály ze tří metrů a byl převezen vrtulníkem do Plzně a já zůstala se psem bez řidičáku 40km od hotelu a jinak 280km od bydliště sama.Vše si zařizuji a už nyní se mi honí v hlavě,že to nezvládnu, že se nevejdu na silnici ,špatně spím a ještě se nic neděje.Tak se mějte všichni a držte pěsti

Ahol Gerto já měla ty pocity taky,že se nevejdu na silnici,to docela jde.Mám spíš problémy s koordinací pohybu a nevím jak z toho ven.Nikdy jsem si nepřipadala větší tele než ted,ale doufám,že to zvládnu.Určitě jdi do toho,vyber dobrou A.Š.a klidného instruktora a ono to nějak půjde.Ono bez řidičáku si připadám jak na půl chromá nikam se nedostanu a když jo všude jen čekám na na další spoje.Přeju brzké uzdravení manželovy a hlavu vzhůru,zvládneme to i když to bude třeba déle trvat.Tak držím pěsti a jdi do toho!

Zdravím všechny začínající řidičky! Ráda bych vas tímto podpořila ve vaší snaze se osamostatnit a jezdit "bez dozoru" :-)! Já jsem si udělala řidičák před 13-ti lety a od té doby jsem za volantem neseděla... Jenže teď čekáme rodinu a tak jsem si pořídila auto a učila se znovu řídit. Bylo to pro mě něco nepřekonatelného, myslela jsem si, že to nemůžu nikdy zvládnout a děsně mě to štvalo! Nejsme vůbec technický typ, pletu si pravou a levou, o orientaci radši ani nemluvím... Moje řízení začalo s kamarádkou, pak se mnou občas jel manžel, ale ten na moje ježďění neměl nervy, takže jízda končila brekem, v lepším případě jen hádkou... Nakonec se mě ujal tchán a trpělivě se mnou jezdil a podporoval mě, takže jsem se dnes odvážila sama do městského provozu. A zvládla jsem to :-)! Nechcíplo mi to, nikdo mě nevytroubil.... Jupííííí mám takovou radost! Vím, že mám před sebou ještě moc kilometrů a situací, kdy se s tím budu muset poprat, ale jsem na dobré cestě! A to samé přeji vám všem. Když jsem neměla dost odvahy, četla jsem si příspěvky a moc mi pomohlo vědomí, že v tom nejsem sama :-)!

Zuzano, o moc mladší nejsem, bude mě 46....a většinu života jsem jen teoretizovala, proč tedy nemám ten řidičák. Všechno, s dítětem, nákupy, ježdění do školy, na kroužky jsem odjela MHD (nic proti). Až se na to má kamarádka už opravdu nemohla dívat a jsem řidička něco přes rok (prostě mě to autoškoly přihlásila). Všechno co tu kdo popisoval, znám. Jen jsem to opravdu vzala asi jako -poslední- možnost, taky dost po hlavě, a jezdila jsem sama, hned jak to šlo.
Mám najeto skoro 25000km, urazila jsem jednou zpětné zrcátko, mám trochu naražený jeden ráfek, nějaký ten šrámeček od zmrzlých závějí ze zimy a jako vrchol považuji, že jsem dnes přejela město, na poprvé, v jednou tak velkém autě jak moje, i tedy silném. Moje auto mě prostě kleklo a já do práce autem musím, tak mám půjčené. Auto mě ani jednou nechcíplo, je to docela letadlo - jakožto začátečník jsem jen zírala (mám malou ojetinu).
Takže mě věř....opravdu to jde, jen vydržet.
Klidně pomalu, ale stále, protože každá chvilka co se v začátku za volantem nesedí, znamená cestu zpět a tedy žádný pokrok.
Ale hlavně, když si pak po těch všech počátečních nezdarech, probdělých nocích a pod., začne člověk uvědomovat, že se to lepší, že už to není takový horor a takto to bude pokračovat, je to něco úžasného, opravdu to všechno -utrpení- stojí za to!

držím palce všem, Zuzaně, Gertě, Lucii....
jo a holky s věkem tedy nic moc, když narazíte na něco z dřívější doby, co zde píše IKA, tak se budete asi divit. :-))))

Zdravím všechny a hlavně Mirku.
V 59 mě zemřel manžel a auto před barákem a doma invalidní syn. Tak jsem v 60 začínala jezdit. 36 let řidičák v tašce ale nikdy nejezdila. Napřed nebylo auto a pak Trabant a já nepochopila řazení pod volantem.
Je mi 61 jsem stálá začátečnice, letos nic moc asi 1500 km, stejné trasy. Pořád se před jízdou "klepu" ale nevzdávám to! Říkám si MUSÍŠ !
Všem přeji hodně štěstí a klidu za volantem

Ahoj holky tak jdu taky s povzbuzením. Řidičák mám něco přes dva měsíce a do auta se dostanu tak jednou, dvakrát týdně, ale pokroky vážně cítím. A to fakt nejsem žádný talent (dle mé paní instruktorky) a musím to vydřít. Jo a už jsem jela i bez partnera a se řvoucíma dětma a s pokrouceným žaludkem do města :-) Sice v sobotu (téměř liduprázdno), ale jela jsem... A jak píše Mirka "to všechno utrpení stojí za to!"