Diskuse - Fobie z řízení auta

Ahoj Petro,
VŠ se schopností řídit nesouvisí, to mi věř, mám ji taky:) Zkrátka někomu to jde samo, protože má nadání praktického a technického směru a nějakému "intelektuálovi" tato schopnost třeba chybí, no- a pak nezbývá než se to naučit s vědomím, že to bude vždycky těžší než pro ostatní, nebo toho nechat. Já jsem učitelka a to mi bylo v autoškole platné jenom při zkouškách, protože se umím učit. A že zapomínáš? Podívej, já například pokud neřídím třeba jenom týden, už zase sedám za volant s mrazením v zádech a není to nic příjemného. Stejně tak, když je třeba ráno mlha, vyjíždím se strachem, prostě se bojím a modlím se, abych měla hladkou cestu a nemusela třeba předjíždět. Rádio jsem si za rok při jízdě ani jednou nepustila a když někoho vezu, kdo chce rádio zapnout, říkám mu, ať to vypne, jestli se chce v pořádku vrátit (mírná nadsázka, samozřejmě:) Prostě vím, že to tak budu mít vždycky, protože auto je pro mě jenom prostředek, jak se rychleji dostat z bodu A do bodu B, v podstatě mě to nebaví a netěším se každý den jako někdo jiný, až budu řídit. Tak se s tím zatím tak nějak peru, jezdím do práce a občas někam jinam, už slyším motor, kdy mám řadit, do kopce se už v 90 % rozjedu bez couvnutí - a všechny tyhle pokroky mě těší. Tak ti přeju hodně štěstí, ať všechny ty tvoje strachy porazíš! :)

Ahoj řidiči a řidičky, včera se u nás stavil jen tak mimochodem partnerův táta a... už máme plečku. Tak už jen koupit druhou autosedačku a máme to pokupě :-) Doufám, že budu (budeme mít tady všechny-všichni) mít k řízení takový postoj jako Ondra (Ondro moc pěkný příspěvek - i slohově:-) ) a časem to bude lepší a lepší a lepší a budem si to řízení vychutnávat...

Ahoj holky,
nejdřív všechny chválím za pokroky i když někdy mírné:)).
Já jsem se taky zlepšila, o víkendu jsem jela do města. Než jsem tam dojela, tak výrazné zlepšení v řazení i ostatních věcech:)), manžel tolik neradil, jako obvykle...docela jsem jela samostatně...mimo obec 90:)) a na pětku :)), což je na mě teda výkon. Jakmile jsem ale dorazila do města...tramvaje...pruhy...už jsem zmatkovala:))...ale to jenom proto, že doteď jezdím okrsky:)). Zase ale dobrá zkušenost, o víkendu dopoledne město skoro prázdné, takže na trénování výborné...mám opravdu co zlepšovat, ale těší mě moje první pokroky:)).
Tak všem držím palce a nevzdávejte to....opravdu se to ježděním lepší...sice pomalu:)), ale přece:)).

Holky hezky tady píšete a všem držím palce,ale mám takovou otázku a co policajti když zastaví mám takové divné mrneni a co Vy? Dneska mě zastavili a byla to pokuta za pásy,pořád to ne můžu rozdýchat.Má zásada je první pásy a dnes poprvé ne a zrovna mě lapli,hodně kilometrů bez kontrol a policajtů.

Bedrunko, mám radost i za tebe, jen tak dál.
Holky, nebudete mi věřit, ale já za rok každodenního ježdění ještě nebyla zastavena dopraváky (ani jsem jim nemohla předvést, že mám fungl novou povinnou výbavu:) - ne, vážně- nerada bych si je přivolala.

Ivano právě o tomhle jsme se včera s holkama-řidičky,bavily ajá se chlubila jak jsem dobrá, že mám všechny body a za celou dobu(a že neni krátká) JSEM NEDOSTALA POKUTU A DNES UŽ DRŽÍM HUBU A KROK,ALE PROSÍM NEBER SI TO OSOBNĚ ALE JÁ ZA TU SAMOCHVÁLU DOPADLA JAK HUBKAŘ.

No však právě, nechci se rouhat- nepotkala jsem je, ale zítra už můžu,no:) Po pravdě řečeno, vlastně je to špatně, protože ti kluci dopravácký mají asi důležitější věci na práci než stát u českých silnic- nejezdím do práce po nějakých polňačkách a opravdu nejenom že mě nestavěli, ale za ten rok jsem je po cestě viděla minimálně.

Já teď trochu odbočím od tématu,jenom si pořád myslím,že v dnešních autoškolách toho moc nenaučí.Navíc i těch 48 hodin odjetých je hodně málo na to,aby mohl člověk hned do drsného provozu.V těch různých reportážích ve zprávách říkají,že začátečníci neumějí jezdit a je to pravda.Je to špatným stylem výuky.My jsme např.jezdili jenom po městě,pořád dokola,ale nikdy jsme nejeli z našeho města do sousedního města,nebo takové nájezdy na dálnici, to už vůbec ne.Nebo rozjezdy do kopce,podélné parkování. Navíc k tomu mnohdy nepříjemně arogantní a vzteklí instruktoři,že žáci chodí na jízdy se strachem a neurózou.Té se potom těžko zbavují i po zkouškách,když už samostatně vyjíždějí na silnici.Jeden náš instruktor např. za jízdy neustále psal SMS,ale když někdo udělal chybu,zařval, ale nepoučil,nevedl ho jak a co má dělat. V autoškolách by se mělo hodně změnit!!! Je asi načase,aby se tím někdo začal zabývat.

Tak mám za sebou dvě jízdy v naší ojetince s tchánem a nevím, kdo se víc bál :-) .... No druhá jízda už byla o hodně lepší než ta první - to jsem si na auto zvykala a bohužel jsem ještě neměla "Z" tak na mě všichni troubili a předjížděli mě zprava, páč jsem jela nějak moc uprostřed :-). Při druhé jízdě už jsem i byla v centru (Brno) a řešila i koleje - šalina naštěstí nejela :-). Dokonce si tchán dovolil vzít telefon a nechal to zcela na mně. Jen ty rozjezdy do kopce - to jsem se ocitla na kruháči a musela jsem dát přednost a rozjezd do kopce - tak jsem si tam trochu chcípla a za mnou nechutná kolona :-( ... No a ještě to parkování - nemám vůbec šajnu jak zaparkovat - přitom v autoškole mi to docela šlo (podélné vzad a kolmé vzad) - mám strašný strach, že někoho nabourám....No a s těmi autoškolami a hodinami - já si myslím, že člověk musí být trochu soudný a pokud cítí, že to nejde, připlatit jízdy (můj případ) a pak vážně jezdit ze začátku s někým, kdo poradí, pomůže. Já si ještě zaplatím kondiční jízdy na parkování a nájezdy - ty jsem v autoškole jela, ale mám z nich strach, tak to ještě budu pilovat. Jo a já byla v autoškole s mojí paní instruktorkou moc spokojená - myslím, že jsme toho dělaly docela hodně - parkování, nájezdy na dálnici - jely rychle i pomalu (v zástavbě)... Jen ty rozjezdy do kopce moc nebyly a byly s ruční brzdou. Teď už v naší ojetince sem tam zkusím bez ručky a někdy se podaří a někdy ne a ve stresu šlápnu na plyn a pálím spojku, takže ta ruční brzda mi dodává klidu :-)

Ahoj řidičky a řidiči, asi před rokem jsem už psala na tyhle stránky. "Vykecávala" jsem se ze svých útrap s řízením, protože 30 let po tom, co jsem si udělala řidičák a ani jednou sama neřídila, mi muž koupil malé Punto, posadil mě do něj a se slovy:" Tohle se nezapomíná, jeď!", jsem vyrazila. Při druhé jízdě jsem posekala příkop, při třetí rozbila při vyjíždění ze zahrady světlo, a pak jsem si zaplatila kondičky. Moje instruktorka je fantastická ženská, a za to, že se dnes nebojím , ale na jízdu se těším, vděčím hlavně jí. Dodávala mi sebevědomí, a donekonečna se mnou pilovala to, co jinej umí už na 1.hodině, ale já to nebyla schoná dát. Velkým mezníkem pro mě bylo, když jsem teď na jaře onemocněla s páteří, sotva jsem chodila, a tak jsem byla nucena téměř obden sednou do auta a jet. A dneska jedu s chutí, občas mi to třeba při řazení trochu škubne, jak se snažím být příliš svižná, ale jinak jedu myslím docela dobře a moje 8letá dcera se mnou jede naprosto bez obav a obě si to užíváme. Přeji vám všem, kterým se při pohledu na auto a představě, že budete řídit sami, svírá žaludek, aby vás to brzy přešlo. I já jsem tyhle stavy prožívala a myslela jsem, že jsem neschopná a budu to muset vzdát. Až se vám povdede jet tak, že ucítíte uspokojení z toho, jak jste to zvládli, uvidíte, jak se vám vlije adrenalín do žil a budete se zase těšit, jak toho svého plechového broučka projedete. Zdraví Ivana.

Já mám zase s kondičními jízdami opačnou zkušenost. Měla jsem paní, která mi od začátku připomínala, jak se o to auto bojí, dávala mi příklady, jak který žák něco rozbil instruktorovi na autě a kolik to stálo, takže pri kond.jízdách v jejím autě jsem měla ještě větší strach než ve svém. Hlavně jsem na začátku prosila, že potřebuji zvýšit sebevědomí, takže nemusím hned do středu města do nej.provozu...,nastal opak. Před tím jsem s rozjezdy do kopce neměla žádné problémy, s ní jsem během jízdy "chcípla" třeba 5x a udělala jsem si z toho pěkný strašák. Takže pomoc žádná, když máte instruktora, který vám nesedí. A to nemluvím o jejím vyprávění o nehodách nových řidičů, včetně příběhu jak se mohu dostat i do vězení. Myslela jsem, že když přežiji tohle, tak už všechno, ale bohužel jsem se začala dost bát. 2 roky jsem jezdila jen naučené trasy a teď díky automatu se konečně posouvám dál. Dokonce jsem dala mému autu přezdívku, jak ho mám ráda a nedívám se na něj jako na zlou věc, která mě trápí, ale na kámoše, což bych od sebe nikdy nečekala.Petra

Jéé, s tou přezdívkou je to dobrý nápad. Já v autě bohužel stále vidím zatím strašáka, ale už se to trochu zlepšuje. Sice to vypadá že je to furt stejné, ale když si vzpomenu, jak jsem si neuměla představit, že jednou vyjedu sama a ruce se mi už klepou mín. Byly časy, že jsem vždy po zaparkování měla prozvonit manžela, že jsem dojela, a neudržela jsem v nich mobil, jak jsem byla vystresovaná, tak to už naštestí není. Ale mám zase opačný problém, jsem víc v klidu, když jedu sama, takový ten pocit, že kdyby něco, tak si rozbiju hubu sama a neublížím druhému. Zatím nejsem schopna vzít do auta dceru, ta zodpovědnost mně ničí a zatím to nezvládnu. I když vezu psa, tak jsem hrozně nervní a nesmím na to myslet, že ho vezu. A také zatím jezdím jen " svoje " trasy, do neznáma si netroufám, to mně štve, protože si nemůžeme s dcerou ani nikam o prázdninách vyjet. Dnes jsem zkusila mojí známou trasu vzít jinudy ( s manželem ) a byl to děs, jela jsem jak pos...nervní jak přesně vedou pruhy, jestli fakt jsem ve správném, nevím, kde je jaká díra a nestačím se jí vyhnout atd. No fakt běs-děs.

Ahojky, tak mám další jízdu za sebou a už jsem se uklidnila při rozjezdech do kopce, když za mnou nikdo nestojí, zkouším to bez ručky, když stojí tak vytáhnu ručku a jde to taky :-) Dokonce se mi dneska podařilo zaparkovat podélně couváním, jsem na sebe pyšná a všem se chlubím :-) ... Ale je fakt že mi tchán, tím že se mnou jezdí, moooc pomáhá. V úterý jedem na dovolenou, tak poprvé povezu děti a partnera, ale pojede i tchán, tak to snad nebude moc stresující.
Petro, je to blbý, když je instruktorka taková, jakou jsi chytla. Já měla fakt dobrou a i tak jsem byla Ty, tak řidičák nemám...
Ivano, moc pomůže, když napíše někdo, kdo řešil před ještě nedávnem stejné problémy, jako řešíme my začátečníci s tím, že bude líp, takže děkuju :-)

Ahojky. Mám řidičák 30let ale nejezdila jsem, jezdil manžel. Teď mám nové zaměstnání, kde je řidičák potřeba. Jezdím zatím po vesnicích, byla jsem i na okraji Prahy, ale strašně se bojím. Klepu se, bojím se druhých aut. Hlavně zmatkuji na kruhových křižovatkách, koukám na auta a jedu do svodidel, neumím vše zkoordinovat. O parkování ani nemluvím, potřebuji mít okolo sebe 5 metrů. Raději zaparkuji někde kde je více místa a dojdu pěšky. Kondiční jízdy jsem absolvovala 4krát, ale mám pocit že mi instruktor vyklove díru do hlavy, nevím co dřív, jestli ho poslouchat nebo sledovat provoz. Zdena

Ahoj Petro. Dnes jsem také napsala příspěvek, ale když jsem si přečetla ten tvůj, tak mi spadla brada. Na mně v práci netlačí, ale do budoucna musím jezdit, ale jen okraje Prahy ne každý den. Do ciziny by mně nedostali, to raději budu hledat jinou práci. Držím ti palce, ať se to zlomí. Zdena