Diskuse - Fobie z řízení auta

Lenko, super že je autí v pořádku, takže přesně jak jsi psala, neboj se šlápnout pořádně na plyn ať ubohá převodovka pozná, co od ní chceš :o))) Říkej si, když to jezdí chlapům, tak prostě použiju větší sílu a pojede to i mně :o)) Jsi asi moc jemná a opatrná na pedály :o)))

Ahojky Monalo take Ti moc gratuluji k ridicaku bude to zase o necem jinem jenom pockej az si na sebe s autickem zvyknete ono to pujde ja take porad vychytavam ale uz to je dobre tet uz to budou tri mesice co jsem zacla kazdy den jezdit do prace vsechno pujde tes se na to tak se drz a opatrne preji hodne stastnych km cauky

Holky ještě jednou díky....
Leni však Ty´s mě taky pobavila jak jsi po dvacáté jízdě kontrolovala rychlost na otáčkoměru. Já zase vůbec nechápala, jak mám vytočit 2000 otáček, když to na tom budíku byla čísla 20 40 60 80 (nikde žádný tisícovky) .... No taky až někdy po třetí jízdě jsem si všimla, že tam je napsáno, že se to musí vynásobit 100... No jo no... jsem s dětmi doma na můj vkus už moc dlouho a měkne mi mozek :-)
Lído, já si na toho bouráka od dědy asi nezvyknu, jsem v něm jednou asi tak půl hodky seděla za volantem (na parkovišti) a furt mi dělalo naschvály a umíralo. Asi mu nejsem moc sympatická nebo co ???

Holky, hlavní je, že ty naše deprese z plechových miláčků umíme brát s humorem, a neřešíme kde je tachometr a otáčkoměr, budík jako budík. A když dávám chudinku fabulku k doktorovi, a přijde se na to, že blondýna nešlápne na pedál a diví se, že tutu nejede :-) Já bych potřebovala takové auto, co jen sedím a koukám, ono si samo jede, samo přejíždí z pruhu do pruhu, samo parkuje, já bych jen zadala cestu, hahahaha. No, fakt hvězda :-)

Zdravím Vás všechny a děkuji za tyhle stránky. Po 11 letech po absolvování autoškoly, kdy jsem nejezdila, se teď snažím opět začít. Mám za sebou asi pět hodin kondičních jízd, ale musím přiznat, jak se říká střídavě oblačno....... Opravdu teď zjišťuji, že znalosti z autoškoly/alespoň u mne/ jsou chabé. Teorie dobrá, ale technika jízdy - to vidím až teď, kdy mám perfektní instruktorku, ta byl z autoškoly jen základní. Opravdu spoustu věcí zjišťuji až teď, že musím HODNĚ pilovat. Také už jsem měla několik večerů, kdy jsem přemýšlela, že to raději vzdám. Ale pak,právě po přečtení Vašich různých příspěvků si říkám, že to nevzdám a budu jezdit. Ale zatím opravdu sama jen mimo velký provoz a až si auto více osahám, pak si troufnu více. Je to super, že si můžeme takto dodávat odvahu. Takže, děkuji za povzbudivé příspěvky a určitě za nějaký čas dám vědět!!! / Dnes mi čeká také kondička, věřím, že bude zase o něcoi lepší...../

Ahoj Kráťo, tak já se začínám "rozjezdit" asi po 4-té, co mám řidičák(ten mám asi 18 let). Prostě mám strach, jenže teď mě situace opět donutila (manžel přišel o papíry) a bez auta se s dětmi nedostanu ani do nemocnice, natož třeba na chatu. Tak jsem vyfásla manželovo "vymazlené" autíčko, dala jsem si jednu kondičku a v neděli jdu jezdit tím jeho, tak jsem zvědavá, ale když usednu do toho auta, tak mám šílený strach, jezdím děsně pomalu, no fakt hrůza. Nejlepší by bylo auto s autom. převodovkou, ta řadící páka mě štve...No nic, ale když to tady čtu, tak jsem aspoň ráda, že nejsem jediná, co má strach z řízení....

To je hezké, ted jsme tady dvě Lenky, tak bude z našich příspěvků guláš :-) Zrovna jsem ted koukala, co to tady píšu:-) Tak já si u jména budu dělat třeba smajlíka, nebo něco, at to rozlišíme.

Zdravím holky,čtu tady skoro samá pozitiva,tak přece jenom nejsme takové,jak to o nás tvrdí chlapi..mám po 24 letech cca pět hodin jízd a každý známý se pořád ptá,tak co jezdíš a jak to jde už sama apod.Vždyť já mám problém bez posilovače u naší felícinky vyjet z parkoviště,minule jsem couvala asi 15 minut,no to už bych pomalu byla doma i z obchdu..Taky jezdím pomalu asi už to pomaleji nejde a manžel sedící vedle mě říká no tak trochu přidej tady můžeš přece 90 a ty jedeš 40 no jóóóó,ale dojedu...No a když mě tak vidí co dělám s tou řadící pákout,tak by asi chtěl mít jednu náhradní v ruce,aby se dala vyměnit třeba na místě,poslech motoru nic moc,no ale pořád jedu...sice blbě,ale jedu...Taky jsem pročítala starší odkazy a dokonce jsme se bavili ohledně nějakého staršího autíčka s posilovačem a automatem no aaaaa vypadá to celkem dobře..Sice se říká,že automat je pro blondýny a blbce,ale na druhou stranu já blondýna jsem v řízení taky nejsem nějakej Niki Lauda a když mi to pojede a dopravím se alespoň těch 30 kilásků do práce a zpět,tak mám všechny ty chytrolíny víte kde? asi víte tak se všechny držte a pište ...Evule

Evulko: Když potkám někoho, kdo jede bez příčiny (třeba technický stav vozu, nějaká náhlá porucha- to jsem si užila taky) 40 tam, kde může jet 90, tak nadávám taky. Ber to tak, že pokud jedeš takhle pomalu, ti za tebou jsou nuceni předjíždět, čímž pro ně vytváříš nebezpečnou situaci, protože předjíždění prostě je rizikový manévr. A za tebou taky nejezdí jenom samí zkušení řidiči, ale taky například ještě začátečníci, kteří už třeba jedou rychle (dle pravidel), ale stresuje je předjíždění. Já když dojíždím nějakého "šneka" a není to zrovna traktor nebo autobus, tak si říkám "hergot, proč nezrychlíš?" Stoupne mi tep, protože vím, že budu muset předjíždět a to já nerada:) Jiné to je, když jede autoškola nebo "Z"- to chápu a naprosto respektuju.

Ivano, já to cítím stejně jako ty, úplně přesně :o)) Na dálnici mě předjíždění nevadí, ale ve městě mě trochu stresuje. Taky mi "šneci" vadí :o)

Tak holky cestu Kaufland a zpět už jakž takž zvládám a vzhledem k tomu,že jedu po městě tak do 50 neměl by to být problém,ale jak říkáte křižovatky,rondl a k tomu zpomal,přeřaď blinkr,no prostě těch úkonů je na mě strašně moc,ale pevně doufám,že do dvou měsíců budu alespoň moct říct,že jsem vyjela z domu dojela do práce a zpět,tak mi prosím Vás Vy,kterým už to jde držte palečky Evule a držte se ...

Ahoj lidi,asi v únoru jsem tady psal o mém strachu z řízení auta. A chtěl bych poděkovat že jste mě podrželi před zkouškama a omluvit se že píšu tak pozdě jak to dopadlo.Řidičák vlastnim od začátku března a musim vám říct že je to úžasná věc.Lhal bych kdybych vám řekl že se už vůbec ničeho na silnici nebojím,ale už to není zdaleka tak hrozné. Měsíčně najezdim skoro tisíc kilometů a vim že mi dost pomohlo když mi i zkušení řidiči řekli že mají na silnici občas strach,najednou mi to začalo připadat jiné.Pochopil jsem že se nejvíce bojím svého vlastního strachu a to je asi to nejhorší. Tet se více soustředím na samotnou jízdu,ale nedělejte to křečovitě s neustálím strachem,jen mějte na paměti předpisy a věřte svím instinktum a věřte sami sobe. První kilometry jsem přemýšlel o každé trase,odbočce a křižovatce,ale po čase zjistíte že se vám to vybyvuje samo a spoustu věcí děláte automaticky,nenechte řidiče za vámi,aby vás zervóznili,raději zastavte a nechte je předjed.Instruktor v autoškole mi říkal že vdy je lepší ofenzivní než defenzivní jízda.Nedávejte na řeči ,,jedeš jako šnek" nebo předjed ho,jedte tak jak vy sami si věříte i pomalu a opatrně dojedete tam kam potřebujete. A věřte že po čase si začnete jízdu autem i užívat,občas se projedete jen tak a začnete jezdit do míst,kam stesi to nikdy nedokázali představit.A pak až si začnete věřit,mějte stále na paměti jedno slovo a to je respekt a pak předvídavost,nebojte se,ale předvídejte a naučíte se číst v provozu,já se to jště učím a učit se budu dlouho,ale už jsem se ze slabykování dostal k celím větám.Lidi přeji vám moooc nejetých kilometrů bez nehody a hlavně bez nervů a věřim ře si to taky časem začnete alespon trochu užívat.Neberte auto jako nepřítele,ale jako citlivého kamaráda s kterým musíte opatrně i sebevědomě.

no tedy Ondro lepe jsi to napsat ani snad nemohl uplne se vsim s tebou souhlasim jezdim od brezna a je to cim dal lepsi presne jako ty je to o vsem co jsi napsal vsichni si to tu muzou precist a tim se uklidnit presne o tom muzu tet uz psat i ja moc hezky diky hlavne klid pohodu a rozum vsechno pujde cauky

Tak Ondro, gratuluju- spoustu šťastných kilometrů!

Ahojky všichni, takže opět asi po týdnu jsem v neděli s přítelem na místě spolujezdce vyjela. Jela jsem asi 25 km tam a pak nazpět,spíše vesnicemi. Ale skutečně, musím jen souhlasit s těmi, co radí - chce to jen a jen jezdit a to pokud možná co nejčastěji!!! Opět to bylo o dost lepší a hlavně pro mne o HODNĚ méně stresující. Určitě ještě zdaleka ne dokonalé, ale pokrok byl zase vidět. A to je určitě to hlavní, postupně se zbavovat strachu z jízdy. Tím se pak člověk i snáze soustředí na všechno ostatní, co k jízdě patří a lépe to zvládá. Takže, rozhodla jsem se jezdit minimálně zatím obden¨alespoň krátké trasy a věřím, že to bude postupně lepší. Určitě dám zase po čase vědět, jak pokračuji. Takže všem držím palce a ráda si přečtu další zkušenosti. Zdravím!!