Diskuse - Deprese

Ahoj moji milí přátelé, jakpak se vám daří?Já zase poslední dnytrávila u koně, nebylo mi nejlíp, nějak na mě padl smutek a trápila jsem se tím, že jsem obsedantně kompulsivní a chtěla jsem to změnit, ale nevím jak na to..Bojím se různých věcí čím dál tim víc, vše kontroluji a už se dokonce bojím jíst některé potraviny či pití ze strachu abyse mi něco nestalo, mám pořád strach abyh někomu neublížila..Také pořád nemůžu jíst a vnoci mám opravdu divné sny...Budím se uplně ale uplně zpocená..Jak sem vám všemdaří?Myslím na vás všechny, mějte se moc krásně přeji hezký večer

ahoj Lili, s tím spaním ti naprosto rozumím, ale já jsem dostala od psychatra AD Tritico na lepší spánek a musím říct, že skoro od první chvíle co je mám spím velmi dobře, na můj vkus možná až moc tvrdě, ale alespoň mám sílu na boj z dalším dnem. Já mám vlastně to štěstí, že ke své depresi se mi už žádná další diagnoza nepřidala. Mě požral stres ze zaměstnání, tak doufám, že když to lépe promyslím bude dobře. Musím být vlasně svému organismu vděčná,že se brání, protože bych na tom byla možná za pár měsíců daleko hůř. Je dobře, že máš možnost jezdit na koni. Ty zvířata dokáží zázraky. Já mám dva psy, bohužel, jsem je v nejtěžších chvílích nemohla ani vystát, a jakoby to cítili o to víc bojovali o mou přízeń. Ted´, když je mi lépe, musím se s nimi pořád mazlit. Dlužím jim to. Bydlím na vesnici a bez nich by mi bylo smutno. Přeji vám všem hezký den a pište, tak ráda Vás čtu.

Ahoj Lindo,
přesně to, co popisuješ, prožívám taky (když svítí slunce, je mi z toho na zvracení, když je zataženo, taky, neberu telefony atd.).
Co se tebe týká, ty si určitě práci najdeš, cítím z tebe, že jsi silná osobnost vyznáš se, už to, že jsi schopná někam dojet, přijít, mluvit s nimi je OHROMNÉ! Chtěla jsem tě poprosit o radu, jak se shání práce? Jsem trapná, ale když čtu tvoje příspěvky, napadlo mě, že bys mi mohla pomoci. Mě totiž taky hrozí ukončení PN a nemám ani podanou výpověď, vrátit se nemůžu, to by mě zabilo. Lindo, prosím tě, napiš, co mám dělat.
Rodina tě miluje, máš kolem sebe tolik lidí, kterým na tobě moc záleží, o ně se můžeš opřít, spolehnout se na ně. Mužský taky určitě je pro tebe někde nachystaný, chce to jen pravý čas, aby se objevil. Chápu, že si myslíš, že už nebudeš mužům věřit, ale to není na závadu, aspoň budeš rozvážnější a nenaletíš každému chvástalovi a slibotechnikovi. Bude to dobrý :-)

Ahoj Lili,
přemýšlím nad tvým dopisem..., jak se bojíš, že se ti něco stane, že něco špatného sníš. Co by se ti mohlo stát, když něco sníš a vypiješ? A i kdyby, tak to prostě vyzkoušej, vypij to a sněz s tím, že se ti něco stane, no a co? Nic horšího, než že mě to zabije, se stát nemůže! Pokud to nevyzkoušíš, budeš se bát pořád dál.
Jaké máš sny? Pokud si pamatuješ, zapisuj si je a pak si o nich promluv s terapeutem. Já mám kamaráda, který umí vyložit sny a většinou znamenají opak, než si myslíme.
Pozdravuj koníka a napiš :-)

PRO MALÍŘKU :-) vůbec nejsi trapná-já mám doma počítač i internet a nedovedla jsem ho otevřít 5měsíců, abych se po práci podívala. Hledám asi 3týdny a zkusila jsem se podívat na prace.cz,profesia.cz,job.cz a poslala jsem CV na několik pracovních agentur a oni se mi sami ozvali, ať přijdu na pohovor a buď už Ti přímo tam dají nějakou nabídku do firmy, nebo si tě zaregistrují a až najdou něco vhodného, zavolají Ti. je to všechno na dlouhé lokty..ve firmách většinou dělají více kol pohovorů, určitě oslovit více firem a agentur najednou. A jinak koukám na webové stánky přímo firem, které třeba znám a všechny mají kolonku "kariéra", nebo "volná místa" a tam vypsané pozice. To je kratší cesta, protože už to nejde přes agenturu. Nevím, jestli jsi z Prahy, já byla v agentuře (Hays, Robert Half a World Experts). Skoro všude se ptají: "řekněte nám svoje slabé a silné stránky, proč bychom měli vybrat právě Vás, kde chcete být za 5 let, na záliby a koníčky, popsat svojí dosavadní kariéru.." a jazykové znalosti. Tak se na to doma trochu připravit, třeba si to sepsat na papír. Když mi dala slečna v jedné agentuře přeložit větu "kdybychom to byli bývali věděli.." měla jsem v hlavě prázdno.. šla jsem domů a brečela. Srazilo mě to dolů a pak jsem ten počítač neotevřela několik měsíců. Včera jsem plácala taky nesmysly, ale slečna byla moc příjemná a řekla jsem jí na rovinu, že si prostě nemůžu vzpomenout. Pomáhá mi, že si opakuju "za hodinu budeš doma..budeš doma..zalezu si pod peřinu a dneska už nikam nepůjdu.."prostě cokoliv, abych sama sebe oblafla. Určitě bys to taky zvládla :-) Nejhorší je první schůzka..když jsem si měla vzít něco jiného, než pyžamo, župan, nebo mikinu. Měla jsem se sejít s právničkou, přehodila mi to na dnešek, ráno mi to zase zrušila..jsem z toho na nervy..rozvod mám za 3týdny..včera mi 45ti kg "kamarádka" řekla, že jsem obézní..no ano, jsem oteklá, na rukou mám zánět šlach,zadržuju vodu, beru léky -hrozně mě to ranilo a bylo mi smutno. Malířko, klidně se zeptej-pokud budu vědět, napíšu.

Lindo, díky za tvou odpověď. Právě tohle, co ty, nedokážu, poslat CV. Já bych pak nevzala mobil, natož tam jít! Nemám absolutně žádné sebevědomí, nic neumím, dělala jsem 14 let jednu práci, kterou jsem sehnala náhodou a která mě taky úplně vycucala a zlikvidovala.
Z Prahy nejsem, z krajského města. Taky projíždím servery s nabídkami, ale pokaždé, když se objeví něco, co bych třeba mohla dělat, se mi udělá na zvracení. Jsem prostě mišuge. Dokonce mám spolužačku, která má kamarádku v nějaké personální agentuře, mohla by mě s ní seznámit, vím o ní měsíc a ještě jsem si neřekla. Prostě beznadějný případ. Až mi za pár dní řeknou doktoři, že mě uschopní, asi bude po mě!
Na 45kg "kamarádku" se vykašli, za prvé to NENÍ kamarádka a za druhé je to anorektička. Já mám zas opačný problém s kamarádkou, ona je starší, trochu silnější (85kg), ale mám ji moc ráda, je to sluníčko. Jenže ona na mě žárlí, tvrdí, že jsem hubená (nevím, kolik vážím, ale určitě přes 60kg a měřím 1,62), pořád se do mě naváží, že mi všechno sluší, můžu si dát, co chci, nechce jít se mnou okukovat obchody s oblečením atd. Chodíme spolu do posilovny, ona tam všchny holky okukuje a pak má z nich depku (přitom já mám posilovnu naordinovanou jako AD a pomáhá mi to). Teď jsem pár dní vynechala, měla jsem virózu a ona se tam hned seznámila s těmi tlustými. Když jsem jí včera řekla, že jsem přibrala, mám špeky na břiše, udělala jsem jí ohromnou radost. Ale já jsem ráda, že je ráda :-) Takže anorektičku můžeme jen politovat, je to těžké onemocnění.
Lindo, ty jsi inteligentní, určitě máš nějaké super školy, cítím, že jsi fakt schopná a osobnost, sebevědomá (neprotestuj, mám na lidi čuch). Jsi manažerka, nebo tak něco? Víš, já mám jen totalitní klasický gympl a nástavbu a tím, že jsem se na 14 let zasekla na jednom místě, vůbec netuším, o čem je dnešní svět práce.
Písni zase :-)

Ahoj všichni, Marcelko, je dobře, že píšeš. Aspoň se toho víc dozvím. Já vás čtu, ale nechce se mi psát a otravovat to tady svojí blbou náladou, je mi smutno, připadám si sama, přitom nejsem, teď za mnou přišla Verunka a píšu s ní na klíně a pode mnou je pes - závislák, tak proč si připadám takhle a je mi úzko.......?
LILI, mrzí mě, že nemůžeš jíst, mám to taky za sebou. Když je mi dobře, jím a když je mi smutno, taky mi nechutná, třeba dnes a přitom mi kručí v břiše a nemůžu do sebe nic dostat. Ty sny mám taky, někdo tu už taky psal, že sny po AD jsou živější a jakoby skutečné, je to fakt pravda.
MALÍŘKO, vždyť už ti bylo celkem dobře, tedy vypadalo to tak. Byla jsi plná elánu a teď jsi utrápená, beruško, ať je ti jen líp.
MILU, jsi moc statečná, že zvládáš i zaměstnání. Já často nezvládám sebe natož moje dvě děti a ještě tak chodit do práce. Nejraději bych se zahrabala pod zem a měla od všeho klid a jen spala a spala a byla v teple. Je mi pořád zima a jsem unavená a smutná. Zkusím dát na tvé rady a vydržet......

Ahoj moji milí přátelé, jakpak se vám dnes daří?Já dnes prožila vcelku dobrý den, jen jsem cítila místy smutek..Tady pořád sněží, ale stejně se snažím každý den jezdit na mém koníkovi.Vypadá, že je štastný, má radost.
MARCELKO já právě spím lépe než předtím, než jsem začala brát léky, dřív se mi zdály mnohem horší sny, ted se mi jich zdá za noc takové množství a ty sny nemají ani hlavu ani patu a já si je přesto paamtuji a vystupují v nich třeba lidé, které jsem tak dlouho neviděla..Je to zvláštní, pořád se mi něco zdá, většinou že jsem v situaci kdy nic nestíhám nebo něco provedu a když se probudím tak si oddechnu že je den :) a jakpak se daří Tobě a co je u Tebe nového?Přeju moc moc hezký večer, myslím na Tebe

MALÍŘKO ono tohle je strašně zvláštní nemoc.Když se jedné myšlenky zbavíš, další příde.Například pokud nebudu stát u sporáku půl hodiny, něco se může stát.Pokud nebudu stát u topení další půlhodinu, taky s emůže něco stát.Musím zamykat strašně dlouhou dobu, abych opravdu zamkla.Vymývám si každou skleničku, každé nádobí, bojím s ejíst některé potraviny a dokonce si hluboce uvědomuji to, jak sou moje myšlenky výmysl, jak je to nemožné ale bohužel něco mě nutí takhle jednat..Strávím tím hodně času, ale třeba dřív jsme nevěděla že to je tohle a styděla se to někomu říct.Ted o tom píšu a říkám si, že to zvládnu, musím najít způsob, jak zvítězit nad tím.Jakpak se daří Tobě a jak se máš?Myslím na Tebe, budu ráda, když napíšeš přeji hezký večer

ALKO nebud smutná prosím..Přeju Ti, aby Ti bylo dobře, myslím na Tebe.Mně bylo dnes taky smutno, asi to bude tím divným počasím, už aby bylo sluníčko a jaro, to se pak člověku nálada zlepší po procházce v přírodě.Držím Ti moc palce a přeju, aby si se cítila dobře.Hezký večer

VŠEM přeju krásný a pohodový večer a přeju, aby jste se všichni cítili dobře a byli spokojení

Malířko, i mně to trvalo, než jsem CV vůbec poslala, když zvonil telefon, rozbušilo se mi srdce, kdo to volá?! Brácha mi taky dohodil známého z agentury a tomu jsem se vůbec neozvala a nezvedala mu tlf..psal mi maily..no ostuda, byl naštvanej a nedivím se mu..ale v té chvíli mi to bylo jedno.Nejvíc mě dostávají dotazy typu co budu dneska dělat..jako abych jen neležela doma. To pak ve mně probouzí ještě větší pocity, že nejsem k ničemu. Advokátka se mi zase celý den neozvala, volala jsem jí několikrát-takže celý den sedím u telefonu, vůbec nic jiného jsem nedělala. Pracovala jsem ve financích, ale pořád o sobě pochybuju a moc si nevěřím. Na první pohled možná pak působím jinak, práci jsem zvládala, ale stejně mě napadne, jestli to prostě nebylo jenom štěstí. Já jsem dostala výpověď z práce po 7letech, takže jsem taky nebyla v obraze. Zařídila mi jí nadřízená s tím, že se stejně vdávám a určitě půjdu brzo na mateřskou..a pokud bychom se nedohodli, tak mi dají výpověď třeba za jeden pozdní příchod..prostě si něco najdou. Na mém místě se už vystřídaly dvě nástupkyně..mojí pozici jako by zrušili a nazvali jí jinak. I tak to dneska chodí. Ironie je, že mi to s tou svatbou takhle dopadlo a ani ne do roka od svatby budu rozvedená:-( Manžel se za celou dobu nezeptal co je se mnou, i když ví, že jsem na neschopence, poslední jeho výhružné sms byly, že si to povíme u soudu, ať mu zmizím ze života a atd. Dokonce chce vrátit věci, co mi kdy koupil jako dárky.Nemluvili jsme spolu 5měsíců..já bych to nezvládla a on na to kašle. Snubní prstýnek prý vyhodil, že pro něj nic neznamená. Když jsem se mu pokoušela vysvětlit, co je to deprese, řekl, že prostě blbá nálada, řval na mně, že nechci jít ani do kina. Říkal, že jsem zlá, sobecká, strašná atd.. a to je pan ing., procestoval celý svět, umí několik jazyků, v práci úspěšný - v soukromí psycho.Ale je výborný manipulátor (což potřebuje i v práci) a umí se přetvařovat. Doma si taky rád přihnul, láhev Fernetu za večer-žádný problém. Jinak mě pomáhají in-line brusle. Minulý rok,když jsem byla ještě fit, jsem chodila třeba 5xtýdně..Teď se mi i nějak špatně dýchá, funím u toho, ale snažím se vykopat ven. Dneska jsem teda nedošla taky ani pro chleba, dojedla jsem rajče, zbytek chleba, čokoladový vajíčko..co jsem našla:-) Připravuju se na to od rána a odkládám to hodinu po hodině a nakonec nejdu nikam. Co ti spustilo D? A jak dlouho jsi s tím doma?Psala jsi, že maluješ. Jen tak pro radost, jako "samouk", nebo "profík"? Já nikdy nenamaluju víc, než kytku.:-)

Ahojky všem!
Alko,moc mě mrzí,že se necítíš nejlíp.Vím přesně,jak ti je.Taky jsem ještě před měsícem prožívala to samé.To je bohužel náš úděl,poci'tovat úzkost a prázdnotu.Děkuji za poklonu,ale nevim jestli je to o statečnosti.Možná jo,hlavně si člověk nesmí přestat připomínat,že to jednou skončí.Zní to sice jako fráze,ale je to tak!!Jak píšeš,že by ses nejradši někam zahrabala,tak to znám taky.I jsem to už psala,nejradši zalézt někam pod zem a vylézt až bude dobře.Já to sice vždycky zvládla i s dětma i s prací,ale stálo to hodně úsilí a ne vždy to bylo jednoduchý.Jenže mně nic jiného nezbylo.To víš,rozvedená ženská to má vždycky trochu těžší.Do práce jsem chodila,protože představa,že budu doma,mě děsila.Vím,že bych jenom ležela a nic nedělala.I najíst a dojít na záchod mi dělá problém a velký!Pokud jde o sny,tak mě nejvíc deptaly takový,kdy se mi zdálo,že jsem v pohodě a já se pak probudila a zjistila,že depka pokračuje.To byla síla a ještě víc mě to dostávalo na dno.A už nepiš,že tady na těch stránkách někoho otravuješ svojí blbou náladou.Od toho tu právě jsou,aby ses mohla aspoň vypísmenkovat.I to trošku pomůže nebo ne?Takže piš klidně dál!!!!A pořád si připomínej,že opravdu MUSÍŠ VYDRŽET,protože to bude stát za to.A tu sílu,kterou tě to teď stojí,zase nabereš,uvidíš!!Držím palečky a moc ti to přeju!

PÁJE: škoda, že máš alergii na psí chlupy, mně čubina opravdu pomohla hodně, je jí 11let, takže "babička" a nic mě neutiší rychleji než když mě šťouchne čumákem do uslzeného obličeje, jako by říkala, co mi je:-)? ALCE: mně taky nejde někdy brečet a to mám třeba zrovna pocit, že by mi to pomohlo. Dneska mi byla doma zima skoro celý den a nejsem schopná ráno vnímat dříve jak v 10hod.,jak jsem pořád unavená. MILUNCE: prosím nemůžeš mi napsat své zkušenosti s rozvodem? A to už jsi měla děti? U mně je to bezdětné manželství..ale třeba alespoň, jak to probíhá před soudem a na co se tě ptají..děkuju:-) Všem přeju hezký zbytek večera, co to jen půjde:-)

Pro Alku: nebuď smutná :-) byla jsem u jedné paní na regesi a ta se mně ptala, jestli se někdy cítím sama, i když jsou kolem mně lidé. Ano cítím. Napadlo mně, že je to třeba tím, že jsme citlivější vůči okolí, náladám a vnímáme možná i to, čeho si ostatní nevšimnou. Taky nás potom "dostanou" věci, nad kterými kdejaký "tvrďák" mávne rukou.

Ahoj Lindi.Moje zkušenosti s rozvodem,nejsou nijak drastické,jak někdy slyším od známých.Proběhlo to hladce a bez problémů.Možná jsem měla štěstí na chlapa,který se s tím prostě smířil a nedělal žádné dryje.V té době jsem měla už obě děti.Bylo jim tenkrát 2,5 a 5,5.Nejdřív se musely u soudu vyřešit děti,to šlo hladce a bylo to za půl hoďky vyřešený.Šlo jen o to,kdo je dostane do péče a o alimenty,ale to se tě netýká.Samotný rozvod jsem řešila přes právničku,stálo mě to asi pět tisíc,ale brala jsem si jí právě z důvodu,kdyby dělal problémy.Všechno za mě sepsala,podala a já jen čekala na předvolání.U samotnýho soudu to šlo taky hladce.To víš,ač jsem to byla já,která žádost podávala,nebylo mi z toho nejlíp,ale udělat jsem to musela.Náš společný život už nebyl k tomu.Na moc se mě neptali,max.jestli trvám na rozvodu a důvody,ale já vlastně vůbec nemluvila,mluvila za mě právnička.Uvidíš,že to zvládneš,zbytečně se toho neboj,jenom si tím budeš prohlubovat svojí depku!!Budu držet palečky až do doby,kdy to budeš mít za sebou!!!
Jinak přeji všem hezký večer a pokud možno dobré spaní!

Ahoj všem,
Naše diskuze mě každé ráno vytáhne z postele, těším se na vaše příspěvky a díky nim jsem si konečně po letech pobrečela (což je dobře, trápilo mě, že si nemůžu ani ulevit pláčem).
U nás je strašná chumelenice, kdyby mi to nebylo blbý, vyrazila bych do lesa na běžky (mám ho na dohled z okna paneláku), ale je to moc práce a lidi by na mě asi blbě koukali :-)
Včera mi bylo taky blbě, jako vám, holky, nemohla jsem jíst a večer ani psát, zima mi byla, dokonce jsem asi naštvala i přítele, jsme spolu docela krátce a on taky neví, co dokáže D a má kliku, že se raduje ze života a je úplně normální. Koukal, jak ležím u TV a nemůžu se ani pohnout. Řekl mi, běž se vyspat, když jsi unavená a já, že to mi nepomůže.
Alko, já tomu taky nerozumím, proč se mi přitížilo, ale píšete to tady skoro všichni, tím spíš, že už beru pár měsíců léky. Pejsci vycítí, když je páníčkům špatně a chtějí pomoci, to snad ani není jejich sobectví, že by se chtěli mazlit, ale instinkt jim velí přitulit se, protože mají energii, která pomáhá. Taky jsem měla pejska, který do mě strkal čumákem, když jsem se trápila, prostě to vycítil a chtěl mě rozptýlit.
Lili, já vím, co máš za nemoc, četla jsem o ní na netu, ale taky tam píšou, že se to musí prolomit tím, že vyzkoušíš to, čeho se bojíš a zjistíš, že se ti nic nestalo! Jsem ráda, že jsi s koníkem, on ti může moc pomoct.
Honzo, sice nevím, čím jsem ti pomohla (jsem Moc ráda), ale tak už to bývá, že jeden spíš pomůže druhým, než sobě.
Už si nepamatuju, o čem jste ještě psali, tak to odešlu a pak budu pokračovat...