Diskuse - Deprese

pro LUBOŠE: psala jsem o tchyni, ona se léčí z depresemi již 13 let, byla i v léčebně, od té doby bere nepřetržitě AD a ty jí zabírají velmi spolehlivě. Deprese se jí už v tak velké míře nevrátí. Max. na 2 dny, a to před nějakou změnou nebo spojené s úmrtím. Když jsem na tom byla nejhůř, velmi mi pomohla, byla tady i se mnou. Měla jsem velkou výhodu, že mě velmi dobře chápala, věděla co se ve mě odehrává. Jako jedna z mála. Když někomu řeknu, že jsem v neschopnosti s depresí, kroutí hlavou a nechápe jak to, že se z toho nemůžu silou vůle dostat, že si za to můžu. Že se se mnou rodina moc zaobírá a jedná jemně. Trochu mě to mrzí, ale našla jsem i nové kamarádky, a jsem si jistá, že u nich najdu porozumění vždy. Všechno zlé je pro něco dobré. Přála bych z celého srdce i tobě ať se ti udělá už konečně lépe.
Pro ALKU: ty chlapi s tím chlastem dokážou být někdy pěkně protivní viď. Můj manžel si dá také občas do trumpety, ale jenom občas, ale pak to stojí za to. Většinou se i pohádáme. On toho bohužel ani moc nesnese, je na něm znát i jedno pivo. Ale velmi ho miluji, zdá se, že nás moje problémy sblížily, tolik se nehádáme a je větší klid.
Konečně po dlouhé době pochopil, že si nevymýšlím, že mi opravdu něco schází.
Jinak zdravím všechny moje sluníčka tady, PÁJE také dodatečně vše nejlepší narozeninám, kolikátým, můžu-li se zeptat?
Mějte se moc hezky, klidnou noc přeji všem.

Ahoj všem, nemůžu spát a tak mě napadlo, proč nenapsat..minulý rok byl tím nejhorším v mém životě.. Dva týdny před svatbou jsem přišla o velice perspektivní zaměstnání,no co, říkala jsem si, život jde dál..mám alespoň chlapa, který mi bude oporou, měsíc-dva si odpočinu a najdu si novou práci. Proběhla svatba a od té doby se manžel začal chovat úplně jak vyměněný-začal být sprostý,vyhazoval mě z mého vlastního bytu,neustále vyhrožoval rozvodem, pokud nebude po jeho, že prý mě má teď jistou, začal lhát, vymýšlet si, pomlouval mě u svých rodičů.. Jeden den mi sprostě vynadal, druhý den koupil kytku, omlouval se, plakal, nenechával mě spát a dělal scény i v noci, že ho určitě opustím a tak pořád dokolečka.Po 3 měsících manželství jsem se ocitla na neschopence s depresemi, na které jsem doteď, manžel se odstěhoval, podal žádost o rozvod. Já žiju pouze z neschopenky, on má 120tis čistého. Z bytu mi sebral skoro všechno zařízení, platím leasing, hypotéku, nájem..z odstupného, které jsem dostala z práce..leč toto je poslední měsíc, kdy na splátky mám a příští měsíc nevím co bude.. Beru antidepresiva, špatně spím, mám hrozné bušení srdce, úzkosti a to není nic proti prvním 3měsícům, kdy jsem seděla doma, nejedla,nemyla se, jen koukala do zdi, nebo brečela. Rozvod mám před sebou, nevím, jak to zvládnu, je mi zle. Mám pocit, že nic nemá cenu, že už to prostě lepší nebude. Budu ráda za Vaše připomínky, zkušenosti-třeba i s tím rozvodem :-( Hezký zbytek večera (noci). Linda

Ahoj všichni!
Lili, mě bylo milulý týden hůř, tak jsem ani nepsala, ale četla jsem naši diskuzi. Taky jsem měla chlapa s virózou doma a pracoval celé dny na PC, tak jsem se k němu moc nedostala. Já jsem ji od něho chytla, celý týden jsem nevytáhla paty z domu, ale už je dobře. Jsem ráda, že jsi trávila čas se svým koníkem, on ti určitě pomáhá :-) Já jsem jela na koni jen jednou a bylo to úžasné, jen jsem netušila, že je může vyplašit i malý ptáček nebo moucha bzučící mu u ucha, lekl se a začal vyhazovat, ale já jsem to ustála (useděla), ačkoliv jsem neměla žádné zkušenosti.
Pájo, taky ti dodatečně posílám přání k narozeninám, hlavně zdraví, pohodu a ať se ti v životě daří! Prosím tě, kolik bereš denně těch Magne B6 a nemáš po nich zácpu?
Luboši, máš skvělou manželku, moc ti ji přeju. Jak dlouho jste spolu?
Honzo, pokud budeš mít náladu, napiš něco z toho, co ti syn vyprávěl o Číně.
O všech přemýšlím, představuju si vás, odkud jste, jak asi vypadáte, co se ve vás děje, jak bojujete a držím palce a přeju všem hodně síly a energie :-)

Ahoj Miluno, našla jsem na netu ty konstelace, zaujalo mě to, myslím, že by mě pomohly víc, než individuální sezení s psychologem. Ale nevím, jsestli se u nás něco takového pořádá.

Ahoj Kollerko, jak čtu naše příspěvky, vidím, že máme docela podobné problémy. Moje máti na sebe taky vztáhla ruku (bylo mi ale 25) a měla kliku, že k ní šla zrovna na návštěvu kamarádka s přítelem, takže ji zachránili, ale myslela to vážně. Potom docela dost pila, hrozně v tom stavu vyváděla. Takže psychické problémy máme asi v genech po rodičích.
Rozumím ti s tou prací, že děláš, jako by nic, ale vyčerpává tě to. Já mám tohle taky prožité. Měla jsem velmi náročnou práci na psychiku a výkon (14 let) a neuvědomovala jsem si, že mám D, takže jsem dopadla tak, že jsem udělala závažnou chybu a nestíhala zpracovat složité úkoly (kolegyně ano), takže si mě pozvali na koberec a nabídli výpověď dohodou (druhý den jsem šla s D na neschopenku a jsem na ní dodnes).
Taky se neumím radovat, ale ani brečet, což by mi asi pomohlo (jen občas se objeví pár slz, když si po ránu zapnu PC a přečtu si nějaký příspěvek do naší diskuze).
Cipralex neberu, ale dost lidí tady ano, tak se s tebou třeba podělí o své zkušenosti s ním.
Všichni nám radí relaxovat, dělat něco jen pro sebe, nabírat energii v přírodě, při pohybu, ale ono jde o to donutit se k tomu.
Přeju ti, ať je líp!!!

Ahoj Lindo, vítám tě u nás :-)
Ten tvůj manžel je podle mě úplně nevyrovnaný a nedospělý, zakomplexovaný, bojím se napsat, psychopat, aby ses nezlobila. Až se ho zbavíš, uleví se ti. Škoda, že se neprojevil už před svatbou.
Asi všichni tady máme podobné zkušenosti s nechutenstvím, čučením do zdi, nechutí se po ránu umýt, převléct, někam jít, něco dělat.
Nenapsala jsi, jestli máš oporu v rodině (rodiče, sourozenci), v kamarádkách apod. Chce to stýkat se s těmi, kteří tě mají rádi a ty se s nimi cítíš dobře. práci nesháníš? Že se ptám. Já toho nejsem schopná. Nevěřím si, nedovedu si představit, že jdu třeba na konkurz, prostě začarovaný kruh.
Pokud ti bude nedobře, k soudu nebudeš muset jít, ale chtělo by to právníka, je mi jasné, že s D to sama budeš těžko absolvovat. Možná bys mohla manžela i zažalovat pro újmu na zdraví, ale to ti zase řekne jen právník.
S financemi ti poradit neumím, nemám v tom žádné zkušenosti, ale někdo tady na diskuzi třeba ano. Asi bych se poradila s bankou, u které máš hypotéku a leasing.
Teď mě napadlo, založ tady nové téma, čte to spousta lidí, třeba se ozve někdo, kdo se v tom vyzná.
Lindo, drž se a napiš. Myslím na tebe :-)))

Ahojky, MALÍŘKO, tys tu vážně minulý týden dost chyběla. To ty to tu nejvíc držíš. Hlavně, že je ti už lépe:-) HONZO, tak ty už i víš, jaký mám auto jo? To je síla, bojím se tě potkat, protože bych byla rudá až na pr.... Škoda že se víc neznám s Danem a tvou snachou (nevím jméno), protože jsou děti stejně staré a třeba bys mi i ty něco poradil. Sama se v tom takhle pořád plácám a nevěřím, že bude líp. Můžeš se s námi podělit o Honzovy zážitky z Číny, jestli teda chceš. Ono už je mu taky ale 23 roků ne?
LINDO, vítej tady, já s rozvodem zkušenosti nemám, ale přemýšlím o něm často. Teď v sobotu jsem se zařekla, že s chlapem, kterýmu je chlast přednější, nebudu. Ale to co ti dělal ten tvůj, to fakt není normální. Myslím, že můžeš být ráda, že ses ho zbavila. Mohl by ti v budoucnu dělat ještě větší problémy a ještěže spolu nemáte děti:-( Jinak ti moc dobře radí Malířka, ona tady nejlíp všem poradí, tak se nebudu opakovat se svýmy nápady. A to jak se cítíš, to opravdu známe všichni, mně je teď trochu líp, jako že jím, ale někdy i teď na mě sedne špatná nálada a je mi hned zle od žaludku. Brečet mi teď moc nejde, nějak se to zaseklo, spíš se vztekám a je mi zle. TAk se drž a piš nám.
MARCELKO, nejprve velká gratulace k narozeninám a promiň, že opožděně, teprve jsem si to dočetla. Mrzí mě, že manžel s tebou nezůstal, jak máš velké děti? To můj manžel začíná snášet čím dál víc alkoholu a přijde mi, že se snaží vyrovnat tady chlapům sousedům. Jinak on mě vůbec nechápe, teď když je mi líp a barák je uklizený, má vypráno, uvařeno a děti jsou obstaraný, tak je v pohodě a nehádáme se. Ale když mi bylo ty tři měsíce zle, nemohla jsem ani uklidit, zalít kytky a věnovat se děckám. Všechno mi dávalo hodně pod nohy a s křečema do břicha jsem se snažila alespoň obstarat děti... tak to rundal, že je všude bordel a chlupy ze psa (máme ho totiž doma), ale aby vzal vysavač nebo setřel podlahu, to ne.
LILI, jak píšeš o těch snech, od té doby co beru AD, se mi zdají stále úplně živé sny jakoby z reality. A když si vezmu prášek na spaní a v noci se vzbudím, tak nevím, co je pravda a co se mi zdálo. Je to fakt zvláštní, zdají se mi úplně jiné sny a hlavně ten jeden ošklivý, který se mi vrací od dětství (noc kdy tatínek doma zemřel) se mi teď zdá málo, tak jednou za měsíc a dříve i 2x do týdne, bylo to hrozný a pořád stejný. Asi to AD ovlivňují:-)
KOLERKO, mně je 28 teda tenhle týden bude. Dětem je 3,5 roku. Ale předtím, když mi bylo tak 18 a než jsem otěhotněla, jsem taky všechno řešila alkoholem. Měli jsme u nás na vsi obchod - teda mamka a já tam prodávala, vlastně pak to mamka hodila na mě celý. Vždycky jsem čekala, až padné pátá hodina - zavíračka a zamkla jsem se tam a chlastala.......jen do nálady, aby mi bylo líp. Nejdřív jsem brečela a pak mi přišlo všechno k smíchu. Takhle jsem to dělala skoro dva nebo tři roky, než mě švagr objednal k psychologovi a tím mi nejspíš zachránil život, protože jsem to chtěla zabalit. Nevím, jestli bych to skutečně udělala, přemýšlím o tom i teď když mi je zle, ale jsem srab a navíc tu nenechám moje drobečky. Neudělám jim to, co život připravil mně.
PÁJO, tobě taky dodatečně ještě všechno nejlepší k narozkám, teprve si vás tu čtu a koukám, že všichni slavíte, já budu teď o víkendu. Můžu se zeptat, ty pracuješ jako sestra?

Ahoj malířko,
jsem moc ráda za to co jsi napsala.To je totiž fakt dost přesný a pochopit může jen ten co prožívá něco podobného.
Já jsem dnes byla po 14dnech v práci,měla jsem angínu a po dlouhých letech zůstala doma na neschopence.Místo odpočinku jsem měla strašné výčitky,že jsem zůstala doma i když za mě mou práci stejně nikdo neudělá.Taky se mě tam toho nakupilo,že jsem nevěděla kde začít.Ale na jednu stranu to bylo dobrý,protože jsem se ráno musela hodně nutit abych do té práce šla.Zatím jsem šla vždycky,vím že musím živit sebe a děti a na nikoho se v tomto nemůžu spolehnou,než jen na sebe.Ale je to těžký,taky jsem měla zas ten pocit,že jsem k ničemu a své úkoly nezvládnu,minulý měsíc jsem udělala chybu v účetnictví,ale takovou co by snad neudělal ani začátečník a to dělám svou práci už 12let.
Taky jak jsem byla doma,myslela jsem si,že si udělám spoustu věcí na které není jindy čas,nebo že si přečtu knížku,nebo že se budu učit do angličtiny,ale nic.Nemohla jsem se přinutit k ničemu a zároveň mě děsilo jak ten čas utíká a já to zas promarním.
Dřív jsem sáhla v takové situaci po flašce,ale to už nechci,nikam to nevede.
Měla jsem mít dnes sezení u psycholožky,ale je nemocná,tak se musím vypovídat tady.
Musím si taky přečíst starší příspěvky,abych byla v obraze,ještě se moc neorientuju.
Tak ti přeji,ať jsi v pohodě jak jen nejvíc to půjde.

Holky a ostatní pisálkové, fakt, psát si s vámi, je asi nejlepší terapie, protože se mi konečně trochu spouští "bréčení", když si vás pročítám. Asi každý si myslí, když je mu zle, že je na tom nejhůř ze všech a pak si přečte o životě druhých a říká si, nejsem sám, trpíme skoro všichni. Hodně z nás prožilo v minulosti těžká traumata, někteří nedávno, jiní právě teď a držíme se, čeho se dá, aby bylo líp. Přemýšlíme, jak a kdo nám pomůže, kdy se budeme zase cítit dobře, kdy zmizí úzkost, vyčerpání, špatně od žaludku, závratě, špatné vidění, obavy, nechutenství... Tělo si s námi dělá, co chce a my to musíme vydržet. Taky si říkáte, kdy už vynaleznou nějakou pilulku, která udělá s našimi pocity zázrak? Taky se ptáte, proč právě já se nemůžu cítit a žít, jako ti zdraví? Koukám z okna na lidi, spěchající s plnými nákupními taškami a říkám si, co budou doma dělat? Uvaří si kafe, pustí televizi, připraví večeři, půjdou spát, ráno vstanou, odejdou do zaměstnání a zase dokola to samé. Jsou spokojeni, stačí jim to?
Zkrátka, deptá mě, co tu čtu a že přibývají noví trpící, protože se těmi příběhy cítím zasažená a nemůžu pomoci a fakt mě mrzí, že jste měli a máte takové osudy, protože si pořád myslím, že povrchní lidi, tahle nemoc nepotká. Připadám si, jako zombie - oživená mrtvola bez duše a pak si vzpomenu na roli adoptivní matky Heleny Růžičkové v jednom válečném serálu, jak si uměla se vším poradit a byla pořád plná optimismu a říkala: "Holka, na tragickej život jsem já pes!" A taky se snažím myslet na paní Květu Fialovou, jak říká, že má ráda své nemoci, že je fajn, že ji něco bolí a že za to děkuje! Asi ji to naučila maminka, buddhistka. Jó, teorie jsou snadný, ale použít je v reálu...
Nějak jsem se rozkecala. Mám totiž depku, protože dnes se mi už nedaří ani malovat, všechno mi připadá na vyhození a k ničemu. Zkusím i za to poděkovat osudu :-)
Všem vám přeju hodně síly, pohody, dobré nálady a pojďte se sem taky vykecat :-)

Ahoj, přeju všem pěkný pondělní podvečer.
LUBOŠI, děkuju ti za přání k narozeninám... Já teď fakt moc nestíhám. Chodím někdy na osmičky a někdy na dvanáctky, podle toho, jak je potřeba. Práce je dost náročná, ale někdy i moc pěkná. Baví mě to a cítím se taková užitečná...
Nové antidepresiva jsem ještě nezačala brát. Doktorka mi říkala, že mám nejdřív dobrat ty staré. Ještě mám asi tři platíčka, tak potom začnu s těma novýma. Jo a podle toho, co píšeš...ty musíš mít doma fantastickou a hodnou ženskou :-)
MARCELKO, děkuju za přání k narozeninám, ty letošní byly už třicáté ;-)
MALÍŘKO, taky ti děkuju za přání :-) To Magne B6 beru podle toho, jak si vzpomenu a jak je čas. Doktorka mi říkala, že můžu brát klidně 3x denně 2 tabletky. Já mívám často cukání v levém oku a je pravda, že po tom hořčíku je to lepší. A zácpa mě netrápí ;-)
Já si Malířko zase říkám, když tady pročítám ty naše příspěvky, proč ta hnusná depka a úzkosti trápí takové skvělé a hodné lidi, jací tady jsou?!!...
Ahoj LINDO, je vážně škoda, že se "manžel" neprojevil už před svatbou... Věřím, že ti bude líp bez něho. S finanční situací ti Lindi taky bohužel neporadím, ale moc ti přeju, aby jsi rozvod ustála a začala se cítit líp. Snad z tebe po rozvodu část trápení spadne a uleví se ti. Hodně štěstí!
ALKO, všechno NEJ... k 28. narozeninám, hodně zdravíčka, štěstí a radosti se svýma dětma :-) Já pracuju jako zdravotní sestra na interním oddělení. Dělala jsem tam 7 roků a teď jsem se po mateřské vrátila na stejné oddělení. Je to dost náročné, ale moc mě to baví a asi bych nic jiného dělat nemohla. Je to po 4 letech doma pořádná změna, ale myslím, že jsem udělala to nejlepší, co jsem mohla. Práce mě těší a nemám tolik času řešit svoje trápení...

Všechny váš moc zdravím.Včera se mi nějak nedařilo odesílat,tak doufám,že to dneska klapne!
Malířko,jsem strašně ráda,že ses podívala na ty konstelace.Píšeš,že nevíš,jestli u vás něco takového je,napiš kde bydlíš.Něco můžem vymyslet.Ono je toho spousta.Mám kamarádku,která se zabývá jak bylinkama,tak trochu kartama,jogou a právě hodně jezdí na ty konstelace.Tak určitě písni a můžem se domluvit.A že to pomůže víc než individ.sezení,tím si můžes být víc než jistá!
Mrzí mě,že se necítíš nejlíp,vím přesně jak ti je.Já jsem v pohodě zatím měsíc a doufám,že to aspoň půl roku vydrží.Nejsem totiž naivní a vím,že to zase příde,ale právě proto se musím co nejlíp připravit na ty krušný chvíle.A že jich mám za sebou spousty.Ani pokusy o sebevraždu mi nejsou cizí.Líbí se mi,že i přesto všechno dokážeš osudu poděkovat.A to je moc dobře.Protože i ty špatný věci mají svůj smysl.Mají tě na něco upozornit a napovědět,že je třeba něco změnit!Zní to absurdně,ale i za tu svojí depku můžem být rádi.Každá epizoda mě někam popožene a hlavně když je po,tak jsem na sebe strašně pyšná,že jsem to zase zvládla a dá se říct,že sama!Určitě napiš!

Ještě bych zapomněla pozdravit i ostatní dobré duše na této diskuzi... takže Lili, Honzo, Kollerko, Miluno a všichni ostatní, přeju příjemný pondělní večer a pokud možno dobrou náladu.

Musím začít Lindou,já nevím co k tomuhle říct.To je šílerný,jsem rád,že se ho zbavíš,snad se najde někdo,kdo ti udělá život zase hezkej,i když vím,že v depresi se člověku zdá,že ztratil veškerou naději,opravdu nevím,co tady radit,holky ti píšou určitě líp,hlavně Malířka,moc ti přeju,aby se ti ta deprese aspoň trochu zlepšila,ať aspoň něco vyjde.Drž se!
Alko,je mi líto,že se k tobě tvůj muž takhle chová.Když někdo nepochopí problémy druhého,potom je to těžkej život,vidím,že toho máš na sobě naloženýho strašně moc,seš ale ještě dobrá,že tohle všechno zvládneš,ještě k tomu,když ti nejni dobře.Znám to z léčebny,že to byli chlapi,co neunesli,když jim partnerka duševně onemocněla,styděli se za ně a často přišli opilí dělat ostudu.Doufej,že zase bude líp,děti se uzdraví a když, tak to prostě musíš řešit.Měj se.
Malířko,mám super ženskou,tohle vyšlo.Bez její podpory a dětí,bych to dávno vzdal.Kdyby nebyla skvělá,tak mě mohla opustit,když jsme spolu chodily a já se pokusil o sebevraždu.Dneska mi říká,kdybys to někdy udělal,už by sme se v příštím životě nesešli.Ona se o takovýhle věci zajímá.To nejsou fráze,když si často říkáme,mám tě moc rád-a,my jsme z tý zamilovanosti zapomněly vyrůst.Jsme spolu 32 roků,někdy si připadám,že jsme dva puberťáci,asi se bojíme zestárnutí.Je v práci a je mi po ní moc smutno a to odešla před pár hodinama na odpolední,Obrázky občas zkouknu,když jsem byl v léčebně na lehkým oddělení,tak jsme každý čtvrtek šli do města na nějakou výstavu do galerií.Né všechno se mi líbilo,to moderno moc né,ale moc krásnejch výstav tam bylo.Nedávno byla výstava psychicky nemocnejch rakouskejch partnerů,byly tam takový asi jako maluješ ty a ty od ňáký Katrin,ty byli nádherný,byla to prodejní výstava a její stáli 450-500eur.To pro mě bylo nedostupný,ale krása.Přeju ti,ať je ti dobře.
Zdravím i všechny ostatní.L.

Luboši, tvou paní ti moc závidím. Já dnes celé odpoledne uklízím na půdě, mezitím chodím kontrolovat děti a manžel je někde pryč, místo aby je pohlídal. slíbil, že bude s nimi. Dnes mě zas šíleně vytočily, dala jsem jim velký kuličky jako korálky a ony je vysypaly po celé koupelně, do vany, do sprcháče, Kelly do misky s vodou.... Hrůza. Zamkla jsem je tam, že je nepustím, dokud neuklidí. Za dvíli se jdu podívat, vylitá miska, puštěná sprcha a celá podlaha mokrá. Už fakt nemůžu. Už mi bylo dobře a teď poslední týden mi je každý večer blbě. Zítra jedu k psychologovi, tak dám děti po obědě k tchýni a nechám si celé odpoledne pro sebe. Manžel nebude doma, tak pro ně pojedu až večer. Hrozně si potřebuju odpočinout.
Milu, ta tvoje kamarádka čte z karet? Dělá něco taky třeba podle data narození nebo tak? Jako na dálku, víš?
Páji, děkuju za přání, ještě předčasné. Ty máš teda jednu holčičku? A odkud přibližně jsi?
Malířko, mrzí mě, že stále nejsi OK. Alespoň máš fajn chlapa. Máš taky děti? Musím vás dočíst, ale nestíhám a nebo se mi nechce a to nechodím do práce. Ach jo

Pro Malířku :-) děkuju moc za podporu,napsala jsi to jako bys celý ten příběh znala..přesně takhle mi pomohli mojí nejlepší známí a kamarádi a moc potěšilo, že i někdo neznámý shrne to, co mě tolik trápilo a trápí..ano-ještě, že s manželem nemáme mimčo (i když on strašně chtěl), dneska si myslím, že jenom proto, aby mě mohl lépe ovládat. Oporu mám v celé rodině-mamka to tedy nese dost těžko, asi i proto, že doufala, že budu šťastná a vyčítá si, že ho neprohlídla jako máma a balamutil nás do svatby..že jsem žena jeho života, že mě hledal celý život, že udělá všechno, abych byla šťastná..bla bla.Naši mu hrozně věřili, plánoval s mým tátou podnikání..babička ho zbožňovala. Bolí mě u srdíčka, když k ní přijedu a pláče, mamka bere léky na tlak, které nikdy nepotřebovala, táta snad z toho zešedivěl.. Víte, že jediný, kdo ho prokoukl byl brácha?! ten mi to říkal hned, že se mu na něm něco nelíbí.. Někdy to jsou prapodivné náhody, že nejvíce mě teď drží kamarádka (její manžel šel manželovi za svědka na svatbě..) nikdy jsem je předtím neviděla a teď? Nevykašlali se na mně, naopak - mám jejich podporu, bohužel jsem se od svědka dozvěděla, že hned jak manžel oznámil, že se bude ženit, tak si řekl, že to dělá jen proto, aby měl reprezentativní manželku vedle sebe a že má jakoby i kariéru i rodinu..
Pro LUBOSE :-) vidíš i to, že mi napsal svůj názor chlap mě moc potěšilo. Někdy jsem si říkala že je to moje chyba- jak manžel rád vyzdvihoval,že jsem mu nevytvořila potřebné zázemí..a že mi jde určitě o peníze (i takové názory jsem slyšela:-(
Mám moc velký strach z toho rozvodu, advokátku mám, vůbec bych nebyla schopná řešit to bez ní, chtěla by pro mně vysoudit nějaké peníze..kdybych měla práci,ani bych to nechtěla, nebo to poslala třeba na nemocné děti, nebo zvířátka.. Musela jsem začít chodit po pohovorech, jak mi docházejí finance,i když to je nesmírně vyčerpávající - oblíknout se, namalovat a hodinu se přetvařovat, jak jsem strašně v pohodě a zrovna já chybím v celé firmě a jsem ta pravá (kdyby viděli, jak jsem na tom ve skutečnosti, zabouchli by mi dveře před nosem). Po zbytek dne už nejsem schopná vůbec ničeho. Připadám si, že mi nic nejde, nic se mi nedaří.. Nechce se mi mezi lidi, z davů mám úplnou fobii, jediné co se mi "podařilo", že mě kamarádka každou neděli vytáhne na procházku do přírody, nebo do kina-tam mi to nevadí. I když v začátcích jsem musela odcházet i během představení..rozhodilo mě úplně všechno.Teď už to zvládnu:-)
Jediné pozitivní v tom všem, co se mi stalo v tak kráté době najednou vidím to, že jsem spoustu věcí přehodnotila, trošku si seřadila priority, přemýšlela nejen o druhých, ale i o sobě a vím, že opravdový přítel, kamarád je k nezaplacení..stačí třeba jen sms-držím palečky a dává mi to sílu. To je strašně fajn.