Diskuse - Deprese

Trošku se Vám omlouvám-napsala jsem "slohovou práci", ale jsem toho plná:-((
Pro Alku: napsala jsi, že o rozvodu taky někdy přemýšlíš.. I já mám strach, ale nemůžu žít s člověkem, který si do mě místo podpory ještě kopnul. Plánovala jsem s ním rodinu, budoucnost a nemám nic. Připadám si, že začínám úplně od začátku, (je mi 31)jako by ta doba co se odstěhoval byla v nějaké mlze, nebo co. Snažím se opakovat, že MUSÍ už být líp..ale co když nebude??!

Ahoj. Tak jsem se dostal k PC až teď.Ráno jsem zaspal do 8oo.Pak jsem zase dělal na bugyně až do teď.Dokonce jsem si zapomněl vzít léky.Jak ale dělám něco fyzicky náročného.jsem hned vyřízen...Co se týče té Číny,letěl tam Honza s kolegou služebně předminulou sobotu přes Paříž.Cesta 13hodin z Pař., do Šanghaje(až na východě Č.)Časový posun 7 hodin.Tam přejeli na další letiště 60km a letěli dál asi 2 hod.V Šang. měli čas,tak se svezli nejrychlejším vlakem (430 km/h). Měli v podstatě zkontrolovat dodávku motorů, jenomže u žluťásků funguje komunistický kapitalismus.Tj. nekoupily měřící techniku.Potom přitáhli předpotopní trafo z doby Edisona.Kluci z toho měli pr... Ta Šang. má asi 8 mil. lidí.Lidi jsou chudí, pro nás je tam levno.Např. ze 100juanů ukecáte na 20.Jenomže všechny čín. výrobky stojí za hov.nemá cenu mimo cetek nic kupovat.Doprava je hrozná,nikdo nedodržuje pravidla,ale auta kupodivu nejsou omlácená.Čínani jsou hrozní bordeláři,všechno zahodí na zem .Děsný humus.Jsou tam nová města,ale nikdo tam nebydlí,lidé jsou chudí.Město pro miliony lidí má obydlené je okrajové oblasti.Nějaká ekologie tam vůbec neexistuje.Ta země je v podstatě nebezpečná světu.Kluci se vrátily tuto sobotu,takže když si zvykli na č.posun,zvykají si zas.Měli tam poměrně dost času,takže dost prolezli.Číňané jsou jinak přátelští,ochotní.... Alko ,Honzovi je fakt 23,Dankova žena je Péťa.Ty taky víš,jaký mám auto,ne?Až pojedeš kolem,tak se prostě stav,pokud ti to samozřejmě nevadí.Stejně se to jednou stane.Jinak všem přeju hezký večer,je nás víc,tak vás nebudu jmenovat.Čau

Lindo,ten tvůj příběh je jak ze špatnýho filmu.Ale úplně se dokážu vžít do tvé situace.Mně je 33 a už toho mám dost za sebou.Kolik epizod depresí od svých 15 let už ani nespočtu,rozvod,dva další vztahy a o dluzích ani nemluvim.Peníze byly asi jedním ze spouštěče mé poslední depky.Začla v září a skončila v únoru.Fakt očistec.Dluhy mi strašily v hlavě snad každou minutu.Měla jsem totiž nouzi,tak jsem se zahrabala do dluhů takovým způsobem,že i ve snu mě strašili exekutoři.Naštestí mám přítele,který mi dost pomohl nejen finančně.Samozřejmě dluhy mám pořád,ale vyžiju i s tím.To,jak píšeš o tom opravdovém příteli,máš naprostou pravdu.To je fakt k nezaplacení.Taky mám kolem sebe pár takových a jsem moc ráda.I když v těch nejtěžších chvílích se straním i jim.Prostě to nějak nejde a jsem radši sama.Ale ta jistota,že vím že jsou tu, hodně pomáhá.A jak píšeš,jenom sms dává sílu.
Alko,ta kamarádka,o které jsem psala,až tak do podrobna karty nedělá,ale moje ségra je tak trochu čarodějka a ta už se vyzná dost.Zeptám se jí,jestli by šlo něco i na dálku.Jen mi kdyžtak napiš trochu konkrétněji,co by tě zajímalo.Musím říct,že když mi vykládala v depce,tak to dost sedlo.A hlavně díky ní a i částečně kartám,jsem se úplně vykašlala na AD.

Lindo,ten tvůj příběh je jak ze špatnýho filmu.Ale úplně se dokážu vžít do tvé situace.Mně je 33 a už toho mám dost za sebou.Kolik epizod depresí od svých 15 let už ani nespočtu,rozvod,dva další vztahy a o dluzích ani nemluvim.Peníze byly asi jedním ze spouštěče mé poslední depky.Začla v září a skončila v únoru.Fakt očistec.Dluhy mi strašily v hlavě snad každou minutu.Měla jsem totiž nouzi,tak jsem se zahrabala do dluhů takovým způsobem,že i ve snu mě strašili exekutoři.Naštestí mám přítele,který mi dost pomohl nejen finančně.Samozřejmě dluhy mám pořád,ale vyžiju i s tím.To,jak píšeš o tom opravdovém příteli,máš naprostou pravdu.To je fakt k nezaplacení.Taky mám kolem sebe pár takových a jsem moc ráda.I když v těch nejtěžších chvílích se straním i jim.Prostě to nějak nejde a jsem radši sama.Ale ta jistota,že vím že jsou tu, hodně pomáhá.A jak píšeš,jenom sms dává sílu.
Alko,ta kamarádka,o které jsem psala,až tak do podrobna karty nedělá,ale moje ségra je tak trochu čarodějka a ta už se vyzná dost.Zeptám se jí,jestli by šlo něco i na dálku.Jen mi kdyžtak napiš trochu konkrétněji,co by tě zajímalo.Musím říct,že když mi vykládala v depce,tak to dost sedlo.A hlavně díky ní a i částečně kartám,jsem se úplně vykašlala na AD.

Dobrý večer Luboši.Včera jsem reagovala na tvůj příspěvek,jenže jak už jsem psala,nějak počítač trucoval.To je vidět i dneska,protože mi tam poslední článek skočil dvakrát.Chci jenom abys věděl,že se v žádném případě nemyslím,že jsi líný.To ani náhodou!!Dokážu to dost dobře pochopit,že člověk ztratí po několika pokusech chuť něco zkoušet.Prožila jsem si taky své.A právě teď když jsem v poho,tak toho chci využít,a jít na to všechno trochu jinak,abych byla co nejlíp připravená až to zase přijde.A já vím,že to přijde.Dost mě zarazilo,když jsi napsal,že ti doktoři nedávají žádnou naději.Tomu se mi prostě nechce věřit a jsem přesvědčená,že nemají pravdu.S každým problémem se dá něco dělat.Když ne vyléčit úplně,tak určitě zmírnit,aby byl život snesitelnější.Jinak jak píšeš o tom,že nejsi schopný jít ani s pejskem a máš les pár metrů od domu,tak to dost dobře chápu.Já mám obchod 50 metrů od domu a když mám depku,tak nejsem schopna dojít ani pro chleba.Vydržim proležet třeba celý den a celou noc.Vždycky bych se nejradši někam zahrabala a vylezla až bude po všem.Můžu se zeptat jakou máš diagnozu?Já maniodeprese a mám na to částečný invalidní důchod.Jinak pokud jde o tvou manželku,tak ti jí může kdekdo závidět.Ne každý má takové štěstí,že má tak skvělého člověka po boku,v tak těžkých chvílích.Já mám přítele 50km od domova,takže se vídáme jen o víkendu.Přes týden jsem na to sama.Mám sice dvě děti,ale to je trochu něco jinýho.Není nad to,když můžeš někoho držet za ruku a třeba jen mlčet,ale být s ním.Kdybych ti mohla radit,tak být tebou,sebrala bych ještě poslední síly,pokud nějaké máš a zkusila třeba kyneziologii nebo mnou zmiňované konstelace.Psala jsem o tom Malířce a docela jí to zaujalo.Moc bych ti přála,aby ti svitlo na lepší časy.Jako všechno to chce hodně hodně trpělivosti,ale myslím si,že i sebemenší úspěch dost zahřeje a dodá sílu.A té bych ti taky přála moc!

Ahoj Lindo,
jsem ráda, že jsi nám napsala ten svůj sloh, už o tebe nemám takový strach, jako dnes ráno. Vidím, že jsi v dobrých rukou, máš rodiče, bráchu, dokonce babičku, kámošku. A chodíš hledat práci, jsi frajerka, já to ve svém stavu nedokážu, z toho mám fobii zase já.
"Všechno špatné je pro něco dobré." A každý konec je zároveň začátkem, který tě posune někam dál a já věřím, že do lepší budoucnosti! Teď se ti zdá, že ztráta manžela je to nejhorší, ale za krátko uvidíš, že to bylo to nejlepší, co tě mohlo potkat. Určitě jsi pěkná, schopná, inteligentní holka a umíš se o sebe postarat, takže to chce jen trochu času a rány se zahojí. Určitě potkáš toho svého "pana božského" a to, co se děje teď, nazveš životní zkušeností, nebo tak nějak - už blábolím, jak kniha.
Ráno jsem z tebe byla dost špatná, ale teď cítím, že bude zase dobře :-)))

Pisálkové, jsem ráda, že jste tady! Klidnou noc, příjemné sny :-)
Odepíšu zítra.

Ahojte, mohli byste mi prosím doporučit nějakého psychologa či psychiatra z Olomouce, Zlína nebo okolí?Děkuji

Ahojte, mohli byste mi prosím doporučit nějakého psychologa či psychiatra z Olomouce, Zlína nebo okolí?Děkuji

Ahoj všicni, dneska je mi nějak mizerně+, tak jsem utekla od práce k PC. Děti mám ve škole a školce, a začínám na sobě pozorovat, že se trochu vrací ty emoce, které jserm stratila, dřív se mi po nich nestýskalo, bylo mi to vlastně jedno, že je mám, teď už se mi stáská a jsem ráda, kdyxž midají pusu . Kvůli tomu tu svojí D nenávidím. Obírá mě o to hezké co v životě mám, lásku dětí. Není pro mě nic horšího, když se kluci třeba uhodí a pláčou a já se snaží mtvářit zúčastněně, aby nic nepoznali, ale vduchu nic necítím. Připadám si tak strašně prázdně. Jak tak čtu, nejsem na tom ještě tak zle,vlastně docela dobře. Moje D je první v životě, už odeznívá, ty hrůzy jsou už pryč, zůstává jen díl úzkosti. Jdu vařit, ale jak se k tomu přinutím to fakt nevím. Mějte se.

Ahoj všem:-))
PRO MALÍŘKU: přiznám se, že jsem si ten první měsíc vzala prášky, odvezli mě do nemocnice atd..-fuj, vůbec na to nechci ani vzpomínat..hlavně,když jsem viděla manžela, jak si jde poté co mě přivezli domů v klidu udělat něco k jídlu a ani se nezeptal,jak mi je. Něco se ve mně zlomilo, chtělo se mi z něj zvracet. Zato naši z toho byli v šoku..mamka u mně seděla a hladila mě po vlasech jak malou:-) že netušila, že je to tak strašný a tak moc se trápím. Dneska jsem šla do agentury kvůli práci-byla zácpa, přijela jsem pozdě, blekotala jsem nesmysly..jen jsem se modlila, ať už to mám za sebou. Ráno jsem se vzbudila a chtělo se mi pořád strašně brečet, svalit se do kouta a přetáhnout si peřinu přes hlavu. Nejhorší je, že když mě většina lidí z okolí vidí, že mám "lepší"den, tak si myslí, že je všchno pryč a už to bude ok. Kdo to nezažil-nechápe..Musím se někam zašít a bulím nad vším.Že jsem sama, že mě nikdo nemá rád, že nebudu už žádnému chlapovi věřit, že si stejně nenajdu žádnou práci..
PRO LUBOŠE: taky mám pejska a nebyla jsem ani schopná s ním dojít, vadí mi, když je venku hezky-mám z toho D, když je ošklivo, tak mi to vadí taky..nechtělo se mi oblíkat, doslova mě to otravovalo.. Nezvedala jsem telefony, jak jsem někoho potkala, na otázku "jak se mám" jsem se rozbrečela. Chodím na psychoterapii-tam tedy zatím brečím pokaždé. Jsem pořád strašně unavená, zdají se mi taky živé sny-o tchyni, o něm..probudím se úplně zpocená. Už to trvá půl roku a nemůžu najít opěrný bod, na co bych se alespoň měla tešit..Vždycky to byla dovolená, vánoce..prostě něco. Teď mě nic nenapadá. Minulý týden mě tak rozhodil psychiatr, co mi vedl neschopenku, že jsem vzlykala snad 3hodiny v kuse..třásly se mi ruce.. - se slovy "končím Vám neschopenku, myslím, že jste si odpočinula dost, jen jděte hezky do práce.." mě vyhodil z ordinace. Byla jsem v šoku! Děláte malinké krůčky, snažíte se, jzoufáte si, máte sami v sobě a ve všem zmatek..jde to těžko..a někdo (odborník) Vás takhle hodí zpátky na "start"..Asi nevěnoval pozornost tomu, když jsem mu říkala, že jsem o práci přišla. Ach jo.. Malířko - víš, nepřipadám si moc šikovná, že chodím po pohovorech - jdu tam, protože kdybych tam nešla, přemýšlela bych, jak to všechno ukončit. všichni okolo mi přpadají silní a šikovní a já si připadám k ničemu a neschopná. Ale třeba teď mi napsala kamarádka na mou sms, že jsem přesadila kytku a vyluxovala.. "jsi šikulka:-)" krásný na tom je, že to myslí upřímně:-))

Všechny moc zdravím a přeji pokud možno příjemné odpoledne.Teď jsem dorazila z práce a hned jdu na PC.Vždycky se moc těsím na další příspěvky.
Malířko,jsem si víc než jistá,že by sis ze ségrou rozumněla.Zatím mám jen e-mail a budu ráda,když písneš i tam:danasoukupova@centrum.cz Budu se těšit!
Lindo,je mi líto,že nenacházíš u manžela pochopení.Jak jsem včera psala Lubošovi,ne každý má to štěstí jako on(se svou manželkou),že má vedle sebe velkou oporu ve svém partnerovi.Já tedy naštěstí jo,i když zatím jsme od sebe dost daleko a vídáme se jen o víkendu.Když cítíš,že se ti z manžela chce zvracet,to je fakt hodně zlý.Nepřemýšlela jsi někdy o tom,že by ti bylo lépe jenom s dětma bez něho?Ono je někdy lepší být sám,než s člověkem,ke kterému cítíš občas odpor.Znám to z vlastní zkušenosti.A obava z toho,že bys to bez chlapa nezvládla,je zbytečná.Jak jsem pochopila,máš velkou podporu aspoň u mamky a to je důležitý.Já mám za sebou několik epizod depresí,kdy jsem na to byla sama s dvouma dětma a přežila jsem to.Píšeš o svých pocitech,jak to teď zrovna prožíváš.Věř mi,že tohle moc dobře znám.Jako bys mi mluvila s duše.Jak ti psala malířka,že jsi dobrá,že chodíš po pohovorech,tak má pravdu,fakt jsi DOBRÁ!!!Já osobně bych se na to nedokopala.Pro mě je problém dojít i pro chleba,při představě těch spoustu lidí,co musím cestou minout.To,že u tebe převládají negativní myšlenky,je bohužel součást depky.Nevěříš si,všechno je hnusný,neskutečný...to tak prostě je.Jediný co my depkaři musíme je,zkrátka vydržet!Je to strašně těžký,stojí to hrozně moc sil a úsilí,já to vím,ale ta doba kdy bude líp,prostě přijde,i když se ti to zdá v tuhle chvíli neskutečný.Taky jsem tomu vždycky těžko věřila,když mi bylo ouvej,ale pořád ta jiskřička naděje byla tam někde schovaná.Protože kdybych nevěřila,tak už tu dávno nejsem!Ano,byly časy,kdy jsem o tom,že se vším skoncuju,nejen přemýšlela,ale...Pak jsem děkovala bohu,že to dopadlo,jak to dopadlo a byla jsem šťastná,že můžu v tomhle svým životě pokračovat.Dneska vidím,o co všechno bych přišla.Zkrátka mě tam nahoře ještě tenkrát nechtěli!Držím moc pěsti a přeju hodně moc sil!!!

Ahoj Marcelko.Mrzí mě,že ani ty se necítíš nejlíp.Ale píšeš,že už to odeznívá,což je jenom dobře.Je to tvá první D a první zkušenost.Nevím sice,jak moc těžký průběh si měla,ale já si dodneška pamatuju na tu svojí.Je to sice už 18 let,ale vidím to jako dneska.Jenže tenkrát jsem vůbec netušila,že to byl jen takový slabý čajíček proti tomu,co jsem prožívala později.Ale tím tě nechci vůbec strašit.I když na druhou stranu ti nikdo nezaručí,že nepříde znova.Jak píšeš o těch emocích,to všechno moc dobře znám.Taky jsem se cítila strašně prázdná,bylo mi všechno jedno,ani tu lásku jsem si nedokázala vychutnávat.Slzy přicházely málokdy a když,tak naprosto nečekaně a bezdůvodu.Držím palečky,aby to doznělo opravdu co nejdřív do zdárného konce!

Milunko, mě psychiatr diagnostikoval středně těžkou depresivní fázi, včera mi psycholog vasvětlil, že to znamená už, že je jakoby prohloubená, zkrátka mám jí už pod kůží. Já jsem nezvládla nástup do zaměstnání po 7 letech na mateřské. Dle psychologa mě moje ctižádost, snaha zapadnout a nezklamat po tak dlouhé době v práci a pak už i stres, že jsem v práci do večera, doma na mě čekají děti, potřebovali jsme peníze a já se cítila užitečná, že všechno nemusí platit manžel, že můžu přispět, dohnala nejdříve k celkem slušnému zablokování krční páteře, seděla jsem u počítače i 12 hodin denně, pak mě čekala cesta domů 30km jízdy autem, přidali se potom problémy a objevila D, ten stav pro mě neznámý. Od té doby jsem v PN, zase všechno platí manžel, ale tentokrát je na mé straně,. Ty začátky byly hrozné, chodila jsem štípat dříví na topení a držet sekerku v ruce, pro mě znamenalo naprosto hrůzné přredstavy, že bych tím mohla ublížit sobě a pak i dětem, vím, že bych to nedokázala, ale všíchni tady dobře víte o čem mluvím. Musela jsem toho nechat a jít dělat něco jiného. Ze začátku jsem se i vyhýbala dětem, kontaktu s nimi. Vadilo mi, že na mě mluví, chtějí napít apod. Když si na to vzpomenu, děkuJi času a snad i AD, taky i těmto stránkám, že už to odeznívá. I když dnes si připadám jak v kleštích, je mi úzko. Včera jsem se byla podívat v zaměstnání, mám naprosto špičkového kolegu, velmi trpělivě na mě čeká a nechce abych nastoupila dřív, než budu úplně OK. Doufám, že se toho dočkám. Se šéfem je to trochu horší, ale já se nedivím. Onemocněla jsem skoro hned po skončení zkušební doby. Ráda bych se tam vrátila, ale musím přehodnotit své spoření s energií. Zatím se na to vůbec necítím. Jsem doma, což si celkem užívám, byly doby kdy jsem nevěděla kam,necítila jsem se nikde dobře. Máme dva velké psy, mám u nich dluh v mazlení, hrozně jsem je od sebe odháněla, teď už mi kontakt s nimi nevadí. Máme skleník, dokopala jsem se k tomu, zasadit do něj 10 kedluben, a takhle kousek po kousku směřuji snad k uzdravení. V pátek jdu na kineziologii, jsem velmi zvědavá co bude.
Nějak jsem se rozkecala, tak abych moc nenudila nechám plac i vám. Pište. Ahoj.

Marcelko jdeš na to skvěle!Mám na mylsi hlavně tu kineziologii.Taky už jsem to tu probírala hlavně s Malířkou.Byla jsem na tom sice jenom jednou,ale můžu vřele doporučit.Připrav se na to,že tam právě vyjdou z tebe ty potlačovaný emoce,takže může dojít i na slzy.Pokud je to člověk,který tomu opravdu rozumí,tak z tebe dostane docela dost.Já se chystám v dubnu na konstelace,to je něco podobného,ale účastní se toho víc lidí najednou.Mám trochu strach,ale zároveň se těšim,že si v sobě konečně urovnám vztah s mámou.To je totiž hlavní příčina mých depresí.Moje diagnoza je "maniodeprese".To znamená střídání mánie(přílišná aktivita,velký výdaj energie,spousta plánů a moc věcí najednou)s fází deprese(hluboký propad až na samé dno).Přesně jak jsi psala o té energii,musím se naučit s ní zacházet a uvolňovat rovnoměrně.Kamarádka,která se zajímá o ty alternativnější metody,mi řekla,že jsem energie plná,je to na mě vidět už od pohledu,ale právě s ní neumím nakládat.Mám velký štěstí,že mám skvělou ségru,která mi v těch těžkých chvílích moc pomáhá a vděčím jí za hodně!Nebýt jí,tak nevím,kde bych dneska byla.Byla tenkrát první,která mě dotáhla k psychiatrovi.A musim říct,že bylo za pěz minut dvanáct.Podepisovala za mě reverz s tím,že kdybych si něco udělala,tak by šla sedět.Fakt skvělej člověk!Loni jsem si poprvý zkusila zažádat o inv.důchod.Uznali mi částečný,takže když už se musím každý rok nějaký ten měsíc trápit s depkou,tak mám z toho aspoň nějakou korunu navíc.Neschopenku vždycky odmítám,protože doma je to ještě horší.Stojí mě to sice hodně úšilí vypravit se do práce,ale naštěstí je to práce manuální,kterou zvládám i s depkou.Taky mám skvělýho šéfa a mistrovou,kteří o tom ví,takže u nich nacházím pochopení a nemusím se bát jakýchkoliv problémů.A pokud jde o ten pomalý postup k uzdravení,tak na to jdeš dobře.Přesně jak píšeš,kousek po kousku.Pro nás je přece sebemenší úkon,který dotáhnem do konce,velkým krokem vpřed.Stačí se jenom dokopat a výsledky se pomalu ale jistě dostavují.Tak jen tak dál!!!