Diskuse - Deprese v těhotenství

Ahoj, já mám základku, to jsou mi ale divy co???

No tak já mám střední a dál studuju a tobě radím totéž. Tvoje poučování tady nikomu nepomůže...

No ale já jsem nefachčenko už vod pohledu... Mám totiž PID na schizoafektivní poruchu takový závažný druh schízi a mánie... Nebrečím a nemakám tak nevím co roupama dělat... Po prášcích co beru se cítím jak v pračce... Takže zatím nemohu...

Ahoj, holky.Soucítím s váma.Já, když jsem byla v tom, jsem se cítila jako jedna postava ze seriálu Ulice - taky mi bylo pořád blbě - jenže ona měla rakovinu! Zní to hrozně, ale bylo to tak.
Jen mi tak napadá - zvážily jste i možnost dát dítě do adopce?
Fakt je, že já se nad tím chvílema docela zamejšlela.
A pak - bylo by asi dobrý říct o těch stavech doktorům - aby vás nepotkalo něco, čemu se říká poporodní deprese nebo laktační psychoza.
Já měla jen poporodní blues a prořvala několik dní v kuse jako hysterka.Můj netušil, co se mnou má vůbec dělat!
Tak ať se vám tohle vyhne.Ale myslím, že když to dr. neřeknete a pak do toho spadnete, taková laktační psychoza může být dost prů...

Ahoj, holky.Soucítím s váma.Já, když jsem byla v tom, jsem se cítila jako jedna postava ze seriálu Ulice - taky mi bylo pořád blbě - jenže ona měla rakovinu! Zní to hrozně, ale bylo to tak.
Jen mi tak napadá - zvážily jste i možnost dát dítě do adopce?
Fakt je, že já se nad tím chvílema docela zamejšlela.
A pak - bylo by asi dobrý říct o těch stavech doktorům - aby vás nepotkalo něco, čemu se říká poporodní deprese nebo laktační psychoza.
Já měla jen poporodní blues a prořvala několik dní v kuse jako hysterka.Můj netušil, co se mnou má vůbec dělat!
Tak ať se vám tohle vyhne.Ale myslím, že když to dr. neřeknete a pak do toho spadnete, taková laktační psychoza může být dost prů...

Hmm, tak jsem ráda, že nemám takové pocity sama. Já jsem se ze začátku moc na mimčo těšila a přišlo mi strašně dobrodružný, že ho čekám a nechala jsem si ho. Teď jsem ve 4. měsíci a zdá se mi, že se cítím hůř a hůř. Vůbec nevím, co si s dítětem počnu, jeho otce nesnáším, láska je dávno pryč a dítě ve mně. Chci ho mít strašně ráda, aby netrpělo pocitem nechtěného dítěte, ale bohužel mi to teď nějak nejde..ach jo. Bojím se, že se to už nezmění..

Ahojte holky. I já se v tom mlátím. Jsem šíleně nešťastná ,dítě strašně nechci. Dobré rady tipu o potratu mi sice připadají senzační,ale v 26.-tém týdnu bohužel neuskutečnitelné. Tak si v nejhorších depresích představuji východiska typu adopce a klokánek ,ale stejně si myslím, že bych to neudělala, takže jsem se snažím rozloučit se s volností, cestováním a prací, kterou už s dítětem nikdy dělat nebudu moci.
A to mám partnera,který se snaží je ohleduplný a kterého miluji. Pracovat jsem přestala, ihned na začátku těhotenství a už ani asi pracovat nemusím. Ale o to hůř!!!! Přece nebudu do smrti sedět u tech inteligentních pořadů ČT?!? Do svých 40-ti, jsem veděla o televizním přístroji jen,že je hranatý a muže být pěknou částí vybavení domu. A teď se na to mám dívat!!!!
Život celý zkažený ,navíc mi leží mamka v kritickém stavu v nemocnici.
Teď mi ale Evina objasnila, že s laktační může být i hůř, takže hlavně zdraví,ostatní se dá ukrást...říká se!

Tak laktační psychozy s mým současným stavem se taky pěkně bojím. Nedokážu si představit, až budu mít to miminko vedle sebe a řeknu si: Tak a je to. Teď je se vším konec. Už existuje jen dítě a vše kolem něj. Myslíte, že jsem absolutní sobec? Já si to myslím, protože nedokážu chodit, jen si hladit bříško a pobroukávat si, jak je to skvělý, že už nyní nemůžu nic, cítím se strašně a za půl roku tady budu mít človíčka, kterého nepustím 24 hodin..Práce, zábava, mé koníčky končí...

Já jsem asi také sobec a těm by mělo být zakázáno mit děti. Jenže když nám je často vtloukáno do hlavy , celý život , jak je to báječné mít rodinu a děti a ve společnosti jsi často ohraničována slovy"ta ale nemá děti" tak jeden změkne a to je určitě chyba .
Obdivuji lidi, co si za tím stojí a děti nechtějí. Já byla v podsatě do 41.ti rozumná a teď taková chyba . Měla jsem si za tím jít, že na to nemám , mít děti... Ale to je všechno "plakat nad rozlitým mlékem" a každá z nás , co tu naříká, měla tu možnost žít si ten SVUJ život, každá mohla jít na potrat , ale každá z nás uvěřila, že je to báječné a možná i takové penzijní připojištění. Anebo co jsme si myslely, když jsme slyšely "gratuluji maminko"? Asi nic a teď musíme nést důsledky svého rozhodnutí.
Mě je při té představě poprvé v těhotenství špatně...

Musím se tomu trochu smát. A víš, jaký slovo, nebo nazvání mé osoby úplně nenávidím? Těhulka. Přijde mi to jako koule, co se valí a je to něco mezi člověkem a inkubátorem..Naprosto vymaněná ze společnosti. Jediné, co mě drží nad vodou je snad fakt, že až je to na světě, tak ženy mění názor. Horší to mám v tom, že nemám krásnou rodinu, která by mě držela nad vodou.

Luluno, já jsem zas nesnášela označení " mamino". Ahoj, mamino - řekla kámoška a já bych ji zabila.:-)
To s tím inkubátorem jsem taky měla podobně."Kdy už to bude" a "Co to bude" a "Těšíš se" - za to bych vraždila snad taky.Jako sobec se cítím taky, rodina funguje jen mému příteli, mně zdaleka ne.A na přítele žárlím jako ohař,úplně nenávidím, ať řekne, co řekne, protože pořád někde lítá a já jsem doma zavřená od začátku těhotenství i teď.Připadám si malinko vyšinutá, když on mi řekne, že mi nechce sahat na prsa, protože je teĎ mám velký!A já na to udělám žárlivou scénu. Nedá mi pusu a odejde?Šup, už píšu SMSky jako divá, že vím, že mu nejsem dost dobrá!!! Ale malinkou miluju, to je panenka - a mám pomocnici v tý starší holce.

:-) ano, mamino také nesnáším. No, nebýt mého zamotaného života, tak bych to třeba brala lépe..Kéž už bych toho brouka měla na světě, ten čas je strašně dlouhý!!!!!!!

Ahoj holky,
to máme stejné, aspoň jsem se zasmála...Taky nesnáším oslovení těhulka a mamina, to je na zabití. Já mám termín už za dva týdny, ale bude to asi dřív, dvě noci jsem nespala, krvácím a dnes jdu k doktorovi. Děsně se "těším" do porodnice. Už teď je mi z toho zle, z blížícího se potupného porodu. Já už tohle nechci nikdy zažít.

Ahojky holky,tak jak jsem to tady pročítala,a koukám že nás trápí v podstatě stejný problémy. Já čekám první mimi,termín je sice až příští rok,nejdřív sem si myslela že je to nejhezčí období těšila jsem se užívala.nu a postupem času se moje pocity dooost změnily. je hrozná nejistota jestli to zvládnu,obavy z porodu,brečící nálady,pocit že si všichni všechno užívaj jen já jsem ted nějak mimo. Strach z toho co si vše pořídit,jestli budu mít všechno,a tak bych tady mohla psát do nekonečna.Ted když mi někdo řekne mamino nebo těhulko,boubelko atd,no hrůza , a co si s tim vši počít,tyhle nálady budou až do konce těhotenství ( což je pro mě dooost dlouhá doba)

Tak ti Lindo držím pěsti a pak napiš,až ti to bude možné, že se vážně všechno změnilo až to malý budeme držet v náručí a že je to nejkrásnější pocit na světě a že v tom balíčku byl také "mateřský cit". Jak to hold býva na vánoce 3 plus 1 zdarma... a pravdu,prosím.