Diskuse - Deprese v těhotenství

Ahoj Evi, moooooc gratuluju k holčičce!!! :) Je krásné číst, že je alespoň o trošlu líp! Určitě to za to vše stojí a ač šestinedělí není jednoduché, tak určitě zvládnout jde i s depresemi a hlavně dodává sílu ten malý uzlíček, co Tě tak moc potřebuje! :) S tou pomocí souhlasím. Je dobré si to dopředu nějak zajistit. Ať poprosit kamarádku, mámu, partnera nebo někoho, aby byl k ruce. Hlavně po tom císaři. A ani senedivím, že bys chtěla třetí miminko. Hodně maminek pak, když jemalé na světě říká to samé. Že i přes deprese nebo náročné porody to je něco nádherného a stojí jim to za to. Pak jsou i ty mamči, kterým stačí jedno dítko, také pravda. :) Ale já si to představit nedokážu, děti miluju a jakmile se mi i ulevilo po AD, těším se zase z každého okamžik, pohybu a centimetru navíc. :)) Nemůžu se dočkat, až toho svého čiperku budu držet v náručí a povezeme si ho z porodnice domů. :) Vzhledem k mé diagnóze také budu mít šestinedělí více rizikové (deprese, že..;)), ale myslím že s pomocí rodiny to zvládnu a hlavně budu mít na očích mého syna, který je už teď pro mne celý můj svět! :)) Takže ještě jednou Evi, mooooooc gratuluju a užívej si své malé princezny!!!!

Hi :-) , díky Deni, ty tedy vnášíš optimismu mezi nás - "zoufalky" a to je super. No navrhl si to nechat vzít a pak mi navrhl, si jeho vzít. Ale tak nějak zvláštně. Asi spíš z povinnosti. Já - ze své podstaty- samozřejmě hraju hrdinku, ale na druhou stranu se mi strašně ulevilo, že vím, že mě v tom nenechá. I já se těším na miminko. Asi jako my všechny tady, přestože se na pár měsíců cítíme slabší, ohroženější a jaksi "mimo" normální lidi. Na druhou stranu, já jsem teprve v těhotenství uvnitř sebe ucítila konečně klid...děkuji všem zde za podporu a samozřejmě všem maminkám přeji minimum depresí a maximum radostí!

Ahoj Lulu, já byla od začátku rozhodnutá, že si dítě nechám. Teď jsem v 9tt. Příteli jsem to řekla před měsícem a on mi řekl, že mám jít na potrat!!! Měli jsme nějaké problémy a on má už 2 děti z předchozích vzatů...stejně mi to ale vyrazilo dech...řekla jsem mu že si ho nechám a on se se mnou rozešel!!! pak se ale za pár dní chytil za nos a vrátil se, ale je to takové divné, trochu se na něho zlobím...
Radši to řekni hned, třeba Tě jeho reakce příjemně překvapí a kdyby ne, tak aspoň víš, na čem jsi...
Přeji hodně stěstí

Ahoj Hani, já už jsem to příteli řekla, vlastně to uhodl a jak jsem psala, probrali jsme všechny varianty. I já se rozhodla si miminko nechat a nelituju toho. Prozatím. Přítel nechal veškerá rozhodnutí na mě, zda žít s ním, bez něj, ale každopádně mě v tom asi nenechá. Jak říkal. Víme, že říkat je jedna věc a činit druhá..Každopádně je se mnou. Hani, ale i pro něj to byl šok a i on myslel na variantu potratu. Tak se na svého přítele nezlob, prostě se zalekl. Hlavní je, že si to uvědomil. Já taky nejdřív pořád křičela potrat, potrat..a pak jsem se uklidnila a viděla věci jinak. Hlavně se nenervuj. Jsi statečná, že sis stála za svým a miminko sis nechala. Uvidíš, jak budeš šťastná. Já jsem v 10tt, tak jsme na tom podobně :-)

Ahoj Lenale,,,

máš pravdu v tom, že by se každá z žen, dívek či holek měla rozhodnout, zda to chce a nebo ne... nicméně i když věkem Ti moc blízká nebudu , vím přesně co asi zažíváš a co zažívá slečna, kré jsi odpovídala... já otěhotněla po měsíční známosti... zjistila to za další měsíc... i přesto, že vím, že můj partner není úplně to nej, co mě asi mohlo potkat, tak jsem se rozhodla pro to, si mimčo nechat... měla jsem - mám (ještě měsíc) výbornou práci, kde mám dost peněz, díky kterým jsem nezávislá, spoustu zájmů, přátel a tak vlastně mi nic nechybí.. když jsem zjistila, že čekám mimčo, tak jsem necítila nic... vlastně jen vztek a pocit, že se mi zhroutil celý život... buď si to mimčo nechat, a trpět po zbytek života, a nebo jít na potrat, a pak nevím, jak bych dokázala žít sama se sebou.... nakonec jsem se rozhodla, že si to miminko vybojuju.. i přes nesouhlas mojí rodiny, nezájem partnera.. a kdy se to změnilo.. když jsem poprvé viděla ultrazvuk, kde je malé vidět, ruce, prstíky a tak.. uvědomila jsem si, že jsem se rozhodla správně... protože nikdy žádná práce Ti nedá tolik, kolik ten pocit, že Tebe bude někdo milovat bez jakýchkoli podmínek... v práci jsme každý nahraditelný a strašně snado se zapomíná.... a myslím, že namísto stesu v práci se teď budu mnohem radši stresovat doma s miminkem.. po x letech, kdy jsem žila jen svou prací a neměla čas na dovolenou se na to opravdu těším.... myslím, že ten cit přijde.. buď ve chvíli, kdy ucítíš první pohyby, a nebo až Ti jen poprvé dají do náruče.... budu držet palečky.. berte život s úsměvem, protože když se budete nervovat, tak Vám to mimčo vrátí úplně stejně.... buďtě šťastné, protože pokud se tak stalo, tak je to asi určitě z nějakého důvodu, který my přesně nechápeme.. prostě osud.... držte se holky...

Ahoj, Zuzko!
Gratuluju! Rozhodla ses opravdu správně. Ze zkušenosti - opravdu to stojí za to a ten pocit, kdy Ti prvně dají dítě do náruče je euforický i u lidí, kteří věčně o všem pochybují.O partnerovi, o vztahu, o sobě...Tak jako jsem to měla já. Věř mi, stojí to za to, opravdu ses rozhodla dobře. Ať se Ti daří a celé těhotenství je v pohodě.

Ahojky,tak už jsem myslela že sem jen já jediná,která si to těhotenství neužívá,všichni moji známý mi říkaj že je to nejhezčí období,ale já o tom dost silně pochybuju. Jsem v 18 týdnu,první tři měsíce byly zcela bez problému,ale ted mě rozbrečí snad i reklama na prací prášek,připadám si někdy opravdu divná. Od 10 týdne jsem na nemocenské a o to je to asi horší,manžel je v týdnu pracovně pryč,takže jsem během dne sama a to mi asi moc nepomahá. No i když je doma a promluví na mě tak mi vadí každý slovo,moc si v tom nerozumim sama sobě. Vůbec si nedokážu představit jak to vydržim ještě skoro pět měsíců,ktery jsou ještě přede mnou,nu a aby toho nebylo málo,tak na odběrech mi zjistily že je tam riziko,že by se to naše mimi mohlo narodit z rozštěpem páteře,takže další pecka. Vůbec jsem netušila že je to tak složitý,snažim se s tim poprat ale neni to lehký. Nevíte někdo jestli jsou třeba nějaký uklidnující léky nabo tak něco,

Ahoj, Zuzko,
nestresuj se z prvních výsledků, věř, že všechno bude dobré! Prášky na uklidnění bych Ti nedoporučila. vím, co to je být doma sama s tím divným "jiný stavem" - otrava. mně pomáhalo jít s kámoškou na kafe nebo dobrej film. Nechci říct, že jsem po tom byla hned happy a vydrželo to napořád - ale některé chvilky se tím překlenout dají.A proti samotě, když mi vadilo, jak říkáš, každé slovo jsem měla jeden lék - na netu jsem se jednak kámoškám z toho vypsala a pak si pustila Výměnu manželek - a můžu na to koukat dokola.Tak držím palce, ať je vše dobré!!!! :-)

Ahoj Evi,díky za povzbuzení. hezky jsi to nazvala divný "jiný stav". Já jen doufám že to nebude až dokonce zajít na kafe pomáhá,ale opravdu na malou chvilku ( aspon teda u mě). Doufám že snad to bude v pořádku,vzhledem k tomu že je to první mimi,tak mě stresuje snad každý špatný slovo co slyšim u doktora. jestli jsem dobře vyčetla tak ty už mimnko doma máš?

JJ, mám holčičku, měsíc, týden a 13 hodin.Těhotenství, jestli to tak můžu říct, bylo peklo.Ale je nááádhernáá a ten zážitek, kdy mimčo prvně uvidíš - přebije všechny tyhle blbé nálady a tak.Vážně.Já z ní měla takovou radost, že bych si hned pořídila ještě jedno mimčo - nejradši holčičku! :-) Ale mám už jednu ( je jí 13 let) a obě se narodily císařským řezem, navíc tatínek už by mé těhotenství znovu prožívat prý nechtěl.Ještě jednou - držím palce!

Ahojte holky. Já v 25 týdnu a pořád nešťastná, a matřský cit ne a ne přijít. Truchlým za dobrou prací a svým skvělým volným životem. S tím mým se jen hádám a vůbec mám "deprese v pokročilém stadiu". Život na ruby a já nešťastná.Tak ti děkuji Evino za tvůj příspěvek, že ten pocit štěstí snad přijde ,až tu svoji krasavici uvidím.
A tobě Zuzko chci jen vzkázat, že já měla u odběrů i krve i u ultrazvuku všechno špatně. A tak jsem šla na odběr plodové vody a tam to už vyšlo , že snad dobře. Tak jen nedej na ta první vyšetření...

Ahojky,nu já se snažim nedat na to první vyšetření ale neni to lehký. S tim mateřským citem máš celkem pravdu,u mě se zatim taky nějak nedostavil,tak si někdy říkám jestli jsem normální,neměla jsem ani tuchy co to těhotenství všechno obnáší ( prej nejkrásnější období-dost silně o tom pochybuju) Já se na odběr celekm bojim,zatim jsem ho odmítla.Řekly mi že na ultrazvuku by to měly s 90 procent vidět,tak čekám na desátýho listopadu. I když jestli to taky nebude dobrý,tak mě ten odběr asi nemine. Snad to neni nic moc hroznýho. Já ted prožívám období,docela velké nudy,jsem doma na nemocenské a mám moc volnýho času. Snažim se zabavit ale někdy to holt na člověka padne...Píšeš že snad dobře takže stoprocentně to nikdy vědět nebudem.

Ahojky,nu já se snažim nedat na to první vyšetření ale neni to lehký. S tim mateřským citem máš celkem pravdu,u mě se zatim taky nějak nedostavil,tak si někdy říkám jestli jsem normální,neměla jsem ani tuchy co to těhotenství všechno obnáší ( prej nejkrásnější období-dost silně o tom pochybuju) Já se na odběr celekm bojim,zatim jsem ho odmítla.Řekly mi že na ultrazvuku by to měly s 90 procent vidět,tak čekám na desátýho listopadu. I když jestli to taky nebude dobrý,tak mě ten odběr asi nemine. Snad to neni nic moc hroznýho. Já ted prožívám období,docela velké nudy,jsem doma na nemocenské a mám moc volnýho času. Snažim se zabavit ale někdy to holt na člověka padne...Píšeš že snad dobře takže stoprocentně to nikdy vědět nebudem.

Ahojky,nu já se snažim nedat na to první vyšetření ale neni to lehký. S tim mateřským citem máš celkem pravdu,u mě se zatim taky nějak nedostavil,tak si někdy říkám jestli jsem normální,neměla jsem ani tuchy co to těhotenství všechno obnáší ( prej nejkrásnější období-dost silně o tom pochybuju) Já se na odběr celekm bojim,zatim jsem ho odmítla.Řekly mi že na ultrazvuku by to měly s 90 procent vidět,tak čekám na desátýho listopadu. I když jestli to taky nebude dobrý,tak mě ten odběr asi nemine. Snad to neni nic moc hroznýho. Já ted prožívám období,docela velké nudy,jsem doma na nemocenské a mám moc volnýho času. Snažim se zabavit ale někdy to holt na člověka padne...Píšeš že snad dobře takže stoprocentně to nikdy vědět nebudem.

Ahojky,nu já se snažim nedat na to první vyšetření ale neni to lehký. S tim mateřským citem máš celkem pravdu,u mě se zatim taky nějak nedostavil,tak si někdy říkám jestli jsem normální,neměla jsem ani tuchy co to těhotenství všechno obnáší ( prej nejkrásnější období-dost silně o tom pochybuju) Já se na odběr celekm bojim,zatim jsem ho odmítla.Řekly mi že na ultrazvuku by to měly s 90 procent vidět,tak čekám na desátýho listopadu. I když jestli to taky nebude dobrý,tak mě ten odběr asi nemine. Snad to neni nic moc hroznýho. Já ted prožívám období,docela velké nudy,jsem doma na nemocenské a mám moc volnýho času. Snažim se zabavit ale někdy to holt na člověka padne...Píšeš že snad dobře takže stoprocentně to nikdy vědět nebudem.