Diskuse - Deprese v těhotenství

Ahojky všem!
Jen taková otázečka, pro mě docela teď aktuální - taky se bojíte porodu? Já od počátku, tím, jak ještě kolísá vztah s partnerem, který se k porodu hrozně těší, nevím ani, jestli ho u toho chci. Byli jsme v porodnici, dostala jsem na výběr, jestli chci klasiku, nebo císařský řez.Jsem pasivní, raděj bych ten - už mám jeden za sebou, taky to není procházka růžovým sadem, ale mimčo bude velké a zas se trápit několik hodin...Partner napřed souhlasil, že pro mé zdraví všechno, doma mě ale začal přemlouvat, abych " si to aspoň jednou zkusila normálně".Už nenávidím všechny ty řeči "kdy to bude???", " už to bude"...Připadám si jak inkubátor.Štve mě, že všichni jak supi čekají na den, kterej zrovna pro mě bude poměrně těžkej a oni se na něj hrozně těší...Máte to někdo taky tak? Co proti tomu děláte????

Ahoj Evino,
já jsem hned na začátku řekla, že tam přítele nechci. Myslím, že to není pěkná podívaná a aby se pak někdo dobře bavil na můj účet v hospodě, tak to ne. Hlavní důvod je ale ten, že jsem četla několik článků od mužů i názor psychologa, že tento zážitek může být pro muže natolik stresující, že s dotyčnou už nejsou schopni mít pohlavní styk. Některé páry se kvůli tomu i rozešly. Mám navíc kamaráda, který mi to osobně potvrdil. Od porodu s manželkou nespal, což je asi rok a půl. Prostě se mu to hnusí. Nechci tě ale strašit, každého věc a určitě neplatí pro všechny. Jo a s tím inkubátorem je to přesné, pořád jen slyším, co mimčo a kdy a kde a o mne už se nikdo nestará. Jsem takový babybox :o(
PS Jakto, že ti dali vybrat druh porodu, myslela jsem, že císaře bez indikace dělat doktoři nechtějí?

Ahoj Lindo, jedno dítě už mám a bylo tenkrát velký a koncem pánevním, tak mi císaře udělali. Protože už jednou ten řízanec mám, hrozí vždycky trochu to, že praskne.Tohle druhý dítě bude taky velký- už má přes 3500 gramů. Tak to byl ten důvod.
S tím, že jsem jen ta schránka na dítě, to jsem dneska příteli vysvětlovala, že už se každej ptá jen na tohle a on když pak přijde s tím, jak se těší - a ta moje starší dcera taky - no pro ně to je jak Vánoce - tak mi to hrozně vadí...Tvářil se chápavě, ale...Spíš mi přijde, že to bere jak těhotenský plky.A na ten sál on hrozně chce.Uvidíme - kámošky VŠECHNY KOLEM MĚ tam toho chlapa svýho měly a všechny mi radí, ať tam jde.No, žádná nádhera to asi nebude, ale v nejhorším ho vyhodím rovnou tam - já jsem řekla, že si nejsem jistá a že tohle může přijít. Když mi tam bude vadit, pošlu ho někam jinam. :-)

Ahoj Evino,
tak to vypadá, že na diskuzi už chodíme jen my dvě :o). Já se včera vrátila od moře, ale bohužel má deprese a nechuť ke všemu ze zvyšuje s blížícím se datem porodu...Ještě dva týdny a odcházím na mateřskou, ale co pak doma? Nejvíc mám strach z toho, že už nebudeme sami dva, že to nebude klidný milenecký vztah, ale něco, co neznám. Vždycky jsem děti považovala za ničitele vztahů, nevím proč. Co si o tom myslíš? Určitě jsi to sama zažila...

Ahoj, Lindo,
tak vypadá, že jsme tu jen my.:-)
Ten nevztah k dětem - já to měla jako holka, i pak jako slečna, nikdy jsem nekoukala po kočárcích atd...A popravdě - ani k tomu řvoucímu miminu jsem neměla hned dobrej vztah - s nevyspáním se tohle dost zhoršilo, ale neměla jsem funkční vztah, nikoho na pomoc, teď doufám, že s přítelem to bude lepší. I mně je divnej pocit, že místo tří lidí budeme čtyři.Svou starší dceru miluju, to fakt musím řict je opravdu láska,ale pocit z toho mimča mám taky zvláštní...Ničitelé vztahů - nevím, to zas mi tak nepřišlo, spíš je pěkný,takový intimní, když si prohlížíte to mimčo, sebe vzájemně a je to SPOLEČNÝ dílo.Tak to bylo třeba fajn...Uvidíš, třeba se ta mateřská láska v Tobě teprve rozvine - mě taky začala až s tou první dcerou postupem doby - a jsem šťastná za každej den, co s ní jsem, je krásná a miluju se třeba dívat, když spí - ještě teď a to už je jí třináct let! Neboj, to bude dobrý...Mimochodem - jak to má přítel?Taky se toho trochu bojí? - Můj vůbec ne, ale ten se nebojí ani medvěda, prý...:-)

Drahá Lee, myslím, že deprese, které jsi měla a nebo máš Ty jsou asi trošku jiného rázu, než ty, které prožívají těhotné holky, ženy.. je to hodně o tom, že se bouří hormony, je tam určitě velká dávka nejistoty z budoucnosti, zda na to bude člověk mít dost peněz, zda to s partnerem bude fungovat, zda dítě bude zdravé, a spousta věcí okolo, je to jedna z největších změn, které může žena prožívat, všechno se mění, a není to jen o tom tělesném... nikdo tady nechce a myslím, že ani nečeká nějaké rozhřešení, nebo rady, ale spíš podporu od těch ostatní těhulek.. nikdo, pokud jsi si nevšimla tady nenapsal, že dítě nechce, ale píší o strachu...takže jediný, kdo by se nad sebou měl zamyslet, jsi tady Ty.... nikdo nesoudí Tebe a tak nesuď ani Ty ostatní lidi, a pokud už přijdeš někam, kde je to takové jaké je to tady, zkus nejdřív pořádně číst a zamyslet se... nepřála bych Ti to, ale myslím, že jednou zažiješ úplně to samé, co tady prožíváme my...

Ahoj lee, tak já se na deprese léčím od dětství a můžu říct, že to, co tu holky píší deprese také jsou. Pokud jsi se sama léčila, musíš dobře vědět, že je jich několik druhů a těhotenská je velmi specifická. Problémy s partnerem ani mít dotyčná nemusí, naopak to do té doby mohlo bezvadně klapat, ale díky těm změnám na psychice a v těle si přijde strašně sama, absolutně nepochopená apod. Víš, až budeš jednou sama těhotná, přeji Ti abys nikdy těhotenskou depresi nepoznala, jelikož je to nehorázné svinstvo. Stejně hnusné jako klasická klinická deprese. Akorát má jiné projevy a je to logické - celé tvé tělo ovládá těhotenství. Jak by bylo Tobě lee, kdyby Ti v depresi někdo říkal, jak jsi sobecká a že to deprese není? Príma, že? Tak než začneš tady ty holky soudit, něco si o těhu depresi zjisti. Přijdeš si totiž taky úplně na nic, nemáš chuť nic dělat, kolikrát chceš nebýt, ale nesmíš - máš v sobě nový život a to je pak kolikrát ještě namáhavější. Spousta maminek děti chtěla a teď přišly tyto pocity, díky hormonální nerovnováze...Za to je soudíš? Zkus se vžít do role, že jsi sama těhotná a máš deprese, okolí na Tebe má ale stejné nároky jako kdybys nemocná nebyla, naopak kladou ještě větší, protože jsi těhotná.. Budeš reagovat úplně stejně.. Takže nejdřívě si zjisti více informací o těhotenství, psychice v těhotenství, depresích a jejich druzích a pak teprve něco napiš, když tmu nerozumíš.. Já se také léčila na deprese, několikrát a v životě by mě nenapadlo takhle odsuzovat a zlehčovat něčí stav, navíc budoucích maminek!

Ahoj, holky,
zítra nastupuju do porodnice.Tak mi držte palce...Pak Vám napíšu, jestli se to změnilo po porodu. Jestli to teda bude něco pozitivního!
Jinak držím všem palce, ať Vás ta deprese nedostane.

Jééé, Evi,
tak už tě tady nezastihnu, škoda...Přeju ti, ať vše dobře dopadne a oba jste zdraví. A díky za zprávičky od tebe, moc mi to pomáhá...
Budu ráda, když se brzy ozveš.
Pa, myslím na vás...

Přeju mooooc štěstí a zdraví. Uvidíš, bude to ok. :) Jen pak přežít šestinedělí a myslím, že bude dobře!!! Držím pěsti, ať Vám vše s drobečkem dobře dopadne! :)

Ahoj, Lindo,
jsme doma - nemocnici měli internet, ale věčně to nešlo.:-) Holčička měla 3200g, 50 cm, jmenuje se Eliška a narodila se při spinální narkoze císařským řezem.TAk mám i pocit, že jsem si ji " porodila" a ne jen spala a počkala na výsledek.Je nádherná! Najednou mi na nějakých protrpěných věcech nezáleželo.Naplnila mě dokonale dobrou náladou. A k šestinedělí patří i slzy, tak si občas pobrečím - ale není to hluboká lítost.Jen tak mi tečou slzy - jako ve sprše mlíko.:-) Holky nebojte, TOHLE za to fakt stojí a já uvažuju i o dalším miminu! Jenže bych musela mít i další císařský řez a to není moc bezpečný.Tak asi zůstanu vděčná za tohle.Držíme palce a palečky všem tady! Já sem občas zajdu kouknout, jak to tu vypadá, tak taky pište, jak to dopadlo.:-)

Ahoj Evi,
moc gratuluju...Já byla na včera objednaná ke svému psychoušovi a nakonec jsem to zrušila...Na objednání jsem čekala víc jak měsíc, jak jsem měla nejhorší deprese. Nějak jsem teď nevěděla, co bych mu měla říkat a antidepresiva brát nechci. Měla jsem je asi dvakrát vloni, když mi bylo nejhůř a vždycky jen na chvilku. Nechci skončit jako dlouhodobý uživatel, chci se s tím poprat sama. Snad jsem z nejhoršího venku...Jsem ráda, že ti všechno dobře dopadlo. Já jsem od tohoto týdne na mateřské a termín mám na 25. listopad, takže si ještě počkám. Kdybys chtěla, písnu ti na sebe mailík, nechci tu všechno probírat tak veřejně...Mějte se krásně a budu ráda, když zase písneš..
.PS Dnes jsem byla s mámou nakoupit na malou oblečení, mám toho hafo, ze sekáče, ale pěkné věci, na holčičky se dobře nakupuje :o)

Ahoj těhotné - netěhotné - diskutující. Tak se také přidávám. Jsem v 7tt a otěhotněla jsem naprosto neplánovaně po dvouměsíční známosti. Můj partner o tom do teď neví a já netuším, jak mu to říct. Náš vztah není ještě tak pevný, abych dokázala něco tak závažného mezi nás vtáhnout. Je mi 32 let a myslím, že na potrat už je nesmysl jít, protože bych dopadla možná tak, že už bych žádné děti nikdy neměla. Mám výbornou práci, peníze, vše, ale to se asi zřejmě změní. Zejména tehdy, když mi můj nový přítel oznámí, že se třeba na dítě necítí. Poraďte, co mám dělat? Říci mu to musím, i když poslední týden se mu vyhýbám, mám vztek a on netuší, co se děje. Mám vzít na sebe riziko, že budu svobodná matka? nebo zvolit potrat (v mém případě již druhý) a riskovat neplodnost?? Poraďte, díky. Jinak já osobně, k mému překvapení, se cítím psychicky velmi dobře. Zmizeli moje pochybnosti, strachy z budoucnosti a neustálé řešení mého života...díky

Ahoj, držím Ti jen palce, ať to dopadne jakkoliv, i když já bych potrat rozhodně nevolila.Taky jsem to neudělala. A taky mám dítě s člověkem, se kterým jsem si nerozuměla a rozumět si asi nebudeme. Udělali jsme pro to hodně, ale radovat se z naší holčičky asi nedokážeme.Držím palce a řekla bych mu to - uvidíš, co on na to.

Ahoj, držím Ti jen palce, ať to dopadne jakkoliv, i když já bych potrat rozhodně nevolila.Taky jsem to neudělala. A taky mám dítě s člověkem, se kterým jsem si nerozuměla a rozumět si asi nebudeme. Udělali jsme pro to hodně, ale radovat se z naší holčičky asi nedokážeme.Držím palce a řekla bych mu to - uvidíš, co on na to.