Diskuse - Deprese v těhotenství

Holky, posilam par tipu na depresi-z homeopatie:
Homeopaticke leky si koupite volne v lekarne, jeste nez se date na antidepresiva, vyzkousejte:
SEPIA OFFICINALIS: je na depresi, s pocitem touhy byt sama, odcizenim se od ludi, s pocitem, ze vam jdou na nervy a ze byste se nejradeji odstrelili na daleky ostrov, averze a odcizeni od partnera, pocit pretizenosti, uz nemuzu, na vsechno jsem sama
PULLSATILA: HODNE place, pri sebemensi vytce se rozbreci, emoce jdou lehce ven, potreba utechy, podpory, citi se jako mala holka, kterou je treba utesit, nesnasi horko, je ji lepe na cerstvem vzduchu,nemuze tucna jidla
oba leky v potenci 15CH, pet gulicek cucat cca kazdy druhy den-podle potreby-jak mizi priznaky zmensovat davky, vysazovat, nasadit az kdyz opet priznaky se vrati

Jeste tipy, co by mohly pomoct:
najit si nekoho, jako katalyzator vsech tech emoci, ktere s vami hazi - nekoho citoveho, kdo vam da oporu, u koho se muzete uvolnit a vybrecet ze vsi te uzkosti, strachu, nejistoty. hlavne nedrzte nic v sobe, dejte to ven, jde to nekdy tezko, kdyz jsme byli zvykle byt silne, uspesne, samostatne a ted potrebujeme pomoc, jsme slabe, ubrecene, nedokazeme jit samy ani nakoupit pomalu, a bojime se co bude..nekdo se muze vybrecet u maminky, nekdo u kamaradky, nekdo si najde psychologa-zejmena v tomto obdobi zjistite kteri lide fakt stoji za to, o koho se muzete oprit..
taky ve vetsich mestech funguji ruzne alternativni kluby pro zdruzovani zen, zamerena na ruzna zanska temata - jak se lepe poznat, sve telo,navrat k vlastnim instinktum a podobne, ktere muzou poskytnout oporu, kterou tak nutne ted potrebujeme-a zejmena tu zenskou, teplou, materskou
partneri ani za to nemuzou,,ale spise vubec nechapou o co tady kraci..bohuzel, muzi uz zapomneli, ze svou muzskost a silu maji predevsim proto, aby jednou, az bude jejich zena tehotna, kŕehka a slaba, ji pouzili nna to, aby ji ochranili, ji i jejich nenarozene dite. uz jsme dnes tak zmagoreni, ze holky se trapi samy, zavrene ve svzch bytech, zavisle na chlapech, kteri vubec nechapou svou roli ochrancu a hlav rodiny..kdo za to muze, je filosoficka otazka, my ted musime hledat cestu, ja to prezit co nejlepe, pro zenu je dulezite spajet se s jinymu zenami, citit a propojovat nasi zenskou silu, kterou mame nekde uvnitr, protoze, at se vam to zda nebo ne, nase instinkty zenstvi v nas drimou a kdybychom je ozivili, pomohly by nam proplou tehotenstvim a porodem, protoze tak na nase matka priroda zaridila, dala nam vse, co potrebujeme, aby jsem donosili dite, ale leta civilizace a patriarchatu nase nitro potlacilo a uz nevime byt sami sebou, citit sve telo, dusi, citit co potrebujeme a jit za tim.
poslouchejte sami sebe, delejte co citite..

Ahojky Gabi...jsem teď v 8 měsíci a všechno co popisuješ mám i já...jsem z toho v koncích..přítel to zatím zvládá, ale já ne...žili jsme spolu s jeho sestrou...i s ní jsem se pohádala...teď jsem u rodičů, ale za týden se stěhujeme spolu s mým přítelem do vlastního bytu...moc se toho bojím...dala jsem si teď s ním pauzu jen aby si ode mě odpočinul..vím že jsem hrozná a hrozně mě štve že s tím v danou situaci nemohu nic udělat...na jednu stranu je mi líto že to máš taky, ale na druhou jsem zase ráda že nejsem sama...bylo mi i řečeno že bych se měla jít léčit...pořád vyvolávám hádky prostě mi všechno vadí...všechno co mi řekne co udělá jak se obleče prostě úplně všechno...taky jsem přemýšlela že ho opustím, ale stejně jako ty bych bez něj nemohla být...já už jen čekám na porod a doufám...pevně věřím...že s porodem to všechno aspoň po té šestineděli skončí!!!Vážně si to přeju!!!Je to totiž hrůza já sama ze sebou bych být teď nemohla...musí to být pro toho chlapa naprosto neúnosné a vlastně tomu svému děkuji že to doposud se mnou vydržel...i když jsme se asi 10 krát rozešli v tom těhotenství...už jsem se toho spoustu naplakala a bojím se že to bude mít vliv i na naši malou!!!Jsem pořád v depresi...všechno mě rozbrečí všechno je prostě špatně!!!Nevím co dál...snad jen čekat

Chci se zeptat kolik ty homeopatika stojí přesněji ta SEPIA OFFICINALIS?Brala jsem homeopatika na alergii a tam to bylo tak že se účinek z počátku první zhoršil a pak se to mělo začít zlepšovat. doufám že to tak není u tohoto..díky

ahoj holky chci se zeptat tyto stavy mam i ja je to na dlouhe povidani jsem 13tt a nemuzu vubec spavat uz to trva dva mesice mam silenou depku dr. mne predepsal lexaurin ale mam strach ho uzivat aby jsem neublizila miminkum cekam dvojcatka prosim poradte neco na spani moc prosim diky

ahoj holky chci se zeptat tyto stavy mam i ja je to na dlouhe povidani jsem 13tt a nemuzu vubec spavat uz to trva dva mesice mam silenou depku dr. mne predepsal lexaurin ale mam strach ho uzivat aby jsem neublizila miminkum cekam dvojcatka prosim poradte neco na spani moc prosim diky

Ahoj, všem moc děkuju, že jsem si mohla přečíst jejich příspěvky, jako bych teprve poznala sama sebe.Kamarádkám jsem napsala spoustu mailů o nemožnosti mého partnera - kdyby jen chudák tušil! :-)Je pravda, že tímhle si žádná asi neprošla - většinou mi radí, abych byla v klidu atd...Ale já už přítele nemůžu ani vidět, pořád mě poučuje, jak je život správně, protože on pochází z " dokonalé vesnické rodiny" a já z rozvrácené městské. Navíc si touží takovou rodinu vytvořit se mnou a mou třináctiletou dcerou. Přestěhovaly jsme se sem k němu a není tu de-facto komu se svěřit.Na konci září se nám má narodit holčička. Chtěl by být vzorný otec, chce i k porodu a JÁ NEVÍM, OPRAVDU NEVÍM, JESTLI HO VŮBEC V PORODNICI CHCI! Potěšilo mě popovídat si s lidmi, jako jste vy.Možná bych šla i někam za odborníkem.Ale bojím se, že budu mít tu nálepku, že jsem blázen, jedné známé mojí kamarádky kvůli depresím vzali dítě hned po porodu, aby mu neublížila!! Jak už jsem paranoidní, bojím se, že by tohohle chtěl partner využít k tomu, aby mu malá zůstala.Už nerozeznávám, co se mnou myslí dobře a co špatně. Tuhle diskusi jsem mu dala přečíst, aby POCHOPIL - mávl rukou, že tohle dávno zná!!Že se z těch holek jen " stávají ženský". Když to tak zná, proč mi vyčítá i to, že se neusmívám???Slovy: "no, ty se zas dneska tváříš, zůstane ti to" a podobně.
Nemůžu od něj odejít, pustila jsem městský byt, u něj jsem pořád jako na návštěvě, pronájem si z nemocenské nedovolím...Pořád to zkouším " nějak vydržet". Děkuju všem a kdo máte radu, sem s ní..

ahoj

Lexaurin veVašem stavu je hloupost,myslím že máte oprávněné obavy.Je to pěkný "bordel,zvlášt ve Vašem stavu.To Vám napsal psychyatr?Pokud ne,rozhodně ho navštivte,poradí Vám i s tím spaním.Apokud ano,vyměnit doktora.Nejsem lékař,ale mám s tím vlastní zkušenosti.Držím palečky,uvidíte že bude líp,i když to možná tak nevypadáRozhodně to řešte,ne lexaurinem.

Míšo,
krásně napsaný příspěvek.Já bych se docela ráda spojila s jinými ženami, zistila jsem, že pokud jsem s KÝMKOLIV, kdo je v pohodě,partnera neřeším a UŽÍVÁM si pohodových chvil. Bohužel jsem se přestěhovala a kamarádky jsou daleko...Tak jen přemýšlím, jak si v tom hezkém ale cizím městě ty spřízněné duše najít.:-)

Ahoj holky, tak jak jsem si to tu pročetla, měla jsem pocit, že tu někdo napsal mé pocity.. Jsem v 15tt. Trochu se mi ulevilo, že nejsem sama s těmito stavy, že je to asi normální. Ale nic to nemění na tom, že je mi teď strašně zle.. O to víc si to vyčítám, že ubližuju miminku.. Taky to pořád slyším, ať se přestanu stresovat apod., jestli chci malémuúmalé ubližovat?! Ať si uvědomím, že už nejsem sama a tohle mu dělat nemůžu..Pitomější otázku mi fakt okolí položit nemůže... Jasně, že nechci.. Ale rady typu, seber se, každej má problémy, moc to prožíváš, vykašli se na to...nejdou brát vážně.. Tohle může říct jen člověk, co nikdy depresi neprožil a neví,co to je za peklo. Že se člověk nesebere ze dna napovel, ač by moc chtěl.. To je hormonama v mozku a ne vůlí.. Nepřála bych to ani nejhoršímu nepříteli... Je to jak týrání zaživa... Na depresi jsem se léčila ještě před otěhotněním. Ale teď se mi to vrátilo a ač nechci hledat viníka, tak mám pocit, že spouštěče mi přinesla přímo pod nos rodina partnera a on sám.. Asi si mysleli, že když čekám malé, stane se ze mne v tu ránu silná žena bojovnice, co každý problém hodí za hlavu, jen aby malé mělo klid.. Jo, snažila jsem o to od samého počátku, ale to já bohužel nejsem, jak se zdá.. Od začátku slýchám zaručené chytré rady, co mám dělat se svými emocemi... Čili to, co laik, který tím nikdy neprošel, může vypustit z úst a jen to víc potápí... Nevím už jak dál, mám svou doktorku, jsem objednaná. Bojím se, že budu muset začít znovu s léky.. Teď, v těhotenství! :( A to jsem mylsela, že to za pomoci partnera zvládnu bez nich.. To celkem šlo a já se plácala po ramenou, že jsem šikulka. Jenže místo pomoci partnera přišla ve vztahu krize.. Mám pocit, že absolutně nevidí, s čím se musím potýkat, že nevidí, jak mi ubližují řeči jeho rodiny.. Ještě klidně řekne, že to není tak hrozné, že vlastně nic nikdo tak strašného neřekl a nezastane se mne. Přitom se mnou prožil léčbu depresí, když jsem byla ve špitále..ví, že bojuji se špatně léčeným posttraumatem, mohl by už něco vědět.. Ale teď ne.. Přijdu si strašně sama, až zoufale. Poslední dny se mi chce jen stále brečet a vztekat se, jak jsou kolem mne ti lidi nemožní... Přitom vím, že jsme spolu dřív vycházeli.. Ale od doby, co jsme jim řekli, že čekáme malé, žádná milá reakce, od švagra ani pogratulování, jak kdybychom je opařili kávou.. To mi taky nepřidalo. Tchýně mi navíc nedávno řekla, že jsme dítě uspěchali...a druhý den mi chce kupovat věci na sebe, protože mi už roste břicho.. Cvokhaus. (Bydlíme v jednom baráku - tchýně, švagr, my) Přála bych si odjet, někam hrozně moc daleko. Dovolenou pro jednoho na Maledivách třeba. Jen já a miminko. Relax. Žádné zaručené rady a kecy, jak mám být statečná a co chudák partner, ktrerý se o mě stará.. Já to o něm vím, nedokážu si představit být bez něj, opravdu! A vím, co vše pro nás teď dělá... Ale někdy mám chuť ho namístě opusti´t a začít mu nadávat, jak je úplně mimo!! Jak mě nechápe a vůbec mi nepomáhá.. On si myslí, že dělá hodně...ano, po materiální stránce. Chodí do práce, vydělává. Já jsem na rizikovém doma. Pomáhá mi s domácností, když mi je špatně. Ale za pár let budu dělat to samé, zase budu chodit do páce a též uklízet..a ještě navíc dítě nebo děti.. Já spolu s miminkem potřebujeme víc, než jsou pomoc v domácnosti a jeho chození do práce! Potřebujeme péči, lásku a hlavně POCHOPENÍ, trošku empatie, kterých se nedostává... Přijdu si ufňukaná, jak to tu píšu, ale nemám se s tím skoro komu svěřit.. a tady jsem konečně našla Vás, co to nejspíš pochopíte.. Jsem vysílená, v noci už skoro nespím, pláču, nervuju se, že to ubližuje miminku, jak mi všichni denně připomínají a vím, že kdybych nečekala malinké, tak se mi tu už nebude chtít být.. A tyhle myšlenky mě děsí ještě víc.. Doufám, že to brzy zvládnem a moc se nám všem co nevidět uleví! Držím palečky, ať je nám všem lépe a uzdraví se i naše vztahy. :) PA.

Ahoj holky, jsem v 15 tt, miminko jsme strašně moc chtěli, mam skvělýho partnera, nové bydlení, a přeze všechno mě, když jsem doma sama, přepadají deprese, uzkost a strach o mimi, jelikož jsem o jedno loni v 10 tt přišla.Střídají se u mě návaly smutku, radosti a starostí jestli zvladnu péči o miminko, o jeho zdraví.Z poporodních stavů mám přímo hrůzu.Jelikož jsem na rizikovém těhu, tak mám na takové myšlenky hodně času. Své nejbližší nechci zatěžovat, hlavně v jejich přítomnosti jsou moje nálady jako vyměněné,takže nemám potřebu je ventilovat.Jsem překvapená, že je nás tolik a upřímě doufám, že je to vše jen hra hormonů, která nás brzy opustí. Co mě trochu pomáhá odvézt pozornost je čtení a vcítění se do příběhů. Držím všem palce a přeju hodně síly!

Ahoj. Jestli věříš přírodním bylinkám v léčení, mohu Ti pomoci .Piš na meil:majkaxp@centrum.cz

Ahoj, Líbo, taky držím palečky, ať to dobře zvládáš.Jsem ve 34 tt a dlouho jsem si myslela, jak jsem nemožná, že bych se měla radovat z dítěte - jedno mám docela velké, o jedno jsem v těhu přišla...A teď se vztekám a fňukám.Až tady jsem zjistila, že nejsem jediná a moc mi to pomohlo. S partnerem jsme krátce a kamarádky už nechápaly, jak s ním můžu mít dítě, když je ostatně tak nemožnej.Není to tak dlouho, co situace vygradovala pořádnou hádkou, pláčem atd...A ten můj "nemožnej" chlap mi říkal, jak mě má rád a že jsem hloupá, když si myslím, že ne...Moc to na tyhle stavy pomohlo.A to beru magnesium o kterém se říká, že je dobré na nervy. Kdepak, s tímhle si neporadilo.Třeba po něm aspoň omládnu.:-)

Ahoj, Deni,
držím moc palce, oni ty hormony dávají zabrat, pak se všechno zdá ještě horší. Zavolej paní doktorce, ona Ti určitě pomůže nejlíp.Udělej to, co nejdřív to půjde a nepřemýšlej o lidech kolem jako je tchýně a tak.Všechno se stane tak, jak se to má stát, o uspěchání dítěte ať vypráví, komu chce. Vás si miminko vybralo teď a vědělo proč.Vybralo si právě Tebe, tak mu tak strašně asi neubližuješ.Přeju Ti hodně štěstí, zavolej paní doktorce a uvidíš, že všechno půjde. Ahoj E.