Diskuse - Deprese v těhotenství

Ahoj, holky,
děkuju za vaše zprávy. Dávají mi aspoň trochu síly. Neříkám, že je to lepší, doma je to stejné. Zítra je Silvestr a ten můj má být poprvé za x let doma. Kvůli nám. Tak mi to jednou zase vyčte. Včera tu byli známá s manželem, mají už dospělou holku, říkala, že neměla hlídání, tak 15 let nikam nemohla. Toho se děsím. Už teď nemůžu dělat věci, co jsem byla zvyklá, třeba jít na bazén. Nebo jít zítra slavit. Víte, co by bylo třeba fajn? Kdybychom se my, holky z diskuze, mohly sejít a dělat si terapie naživo.
Lenale a Luluno, i všem ostatním, přeji vám jen to nej do nového roku. Ať je lepší než ten předchozí. A naše děti ať nám dělají jen radost. Abychom neměly pocit, že to byly ztracené roky. Opatrujte se...

Holky, jak jsem psala, deti nemam, ale vcera jem mela se svym chlapem dost krutou hadku na toto tema. Ja deti fakt nechci mit nikdy a on mi zacal vykladat, jak je to bajecne a super a ze na skole, kde delal doktora je nejaky 80lety docent, ktery vykladal, jak je rad, ze si ty deti poridil atd. atd.
hodne se bojim toho, ze ten muj zacne ty deti po me jednou chtit, ale na druhou stranu stejne si myslim, ze je dost chlapu, pro ktere deti nejsou nezbytne nutne. Treba i ja jednou takoveho potkam. Ale kdo mi da zaruku, ze i ten nezacne po tech harantech casem touzit.

Ahoj, Anno,
radím ti, stůj si za svým. Pokud děti nechceš, neměj je. Byli byste nešťastní všichni. Byla bys ideální partnerka pro mého přítele. Ten děti nikdy nechtěl a myslím, že mužů, co po dětech netouží, je spousta. Například všichni moji bývalí. To jsme se shodli, protože já do třiceti taky nechtěla. Pak jsem se asi praštila do hlavy nebo biologické hodiny a nebo že všechny kámošky okolo děti mají, nevím. A teď vidím, co to stojí odříkání.

A jak te prepadl ten matersky cit? Bylo to nejak najednou? Ze dne na den? Mne vischni rikaji, ze jednoho dne to prijde, ale uz jem dost stara na to, abych tomu verila...

U mně to spíš bylo tak, že jsem měla přítele 9 let, ten vztah jsem udržovala jen proto, že jsem měla strach být sama, což byl nesmysl. Tak nějak ke konci jsem cítila, že mi něco v životě chybí. Jako že se ohlédneš, vidíš ty promarněné roky a nic za tebou není. Ale ty to máš jinak. Taky mám kámošky, co už mají děti odrostlé a nového chlapa, který dítě nemá a ony si s nimi pořídily další dítě, jen kvůli nim. Hm, tak do toho bych taky nešla. Pro tebe by byl ideální muž, co už dítě má a další nechce. Těch je spousta, jako ten můj. Už má sedmnáctiletou dceru. Já se tomu ani nedivím. Než se dítě vychová a odroste, je to strašně dlouhá doba. A že ti někdo říká, že to jednou přijde. Je jiná doba a lidi už to tak nějak neřeší. Mně když se ptali, jestli chci dítě, řekla jsem, že ne a měla jsem klid. Třeba tě to nikdy nechytne. Anebo si pořídíš dítě ve čtyřiceti. Je to každého věc a nenech se do ničeho tlačit.

Ahoj Lindo, Lenale a všechny holky diskutující. Přeji vám všem krásný nový rok (my těhotné se budeme báječně bavit s opilými kamarády, či partnery u sklenek juice, či vody a budeme šťastné :-), hlavně hodně síly (nejvíce té duševní), zdraví a zdraví pro děti, které nosíme. Lindo, tobě moc držím palce, ať se vše urovná a chtěla jsem říct, že setkání nás "depresivních v těhotenství" vůbec není špatný nápad. Netuším, z jakých končin republiky kdo jste, ale líbí se mi ta myšlenka :-). Tak se držte a příští rok se tady snad uvidíme!!

Ahoj Lindo a ostatní. Já jsem dítě také neměla a nechtěla . Počkala jsem si, přemýšlela o tom žila si svůj nadherně sobecky jednoduchý a luxusní život, dá se říct, že mám všechno,procestovala jsem celý svět a vůbec jsem si užila.Ale mám také pocit že mám zkažený život, že jsem měla ještě pracovat a cestovat ... Prostě tím chci říct, že i po 40.-ce, když žena nemá pocit, že to dítě opravdu chce, tak jej mít nemá.Dítě ve čtyřiceti je také špatné řešení. Kde ten mateřský cit dán není ,ani v pokročilém věku s největší pravděpodobností nebude objeven :-(
Holky užijte si Sivestra a s heslem "hlavně zdraví, ostatní si ukradneme" uspěšně vkročme do toho roku 2010.

Holky, užijte si Silvestr...Já sedím doma, malá usnula, můj pejsek se bojí petard a přítel šel na chvilku mezi známé do baru. Snad příští rok budu moci slavit, bude-li s kým...
Opatrujte se a ahoj v novém roce.

Ahoj holky, ted jsem právě strávila hodinu čtením těchto příspěvků. Zvláště bylo zajímavé sledovat Evinu H. Lindu a jejich pocity v těhotenství a po. Holky já jsem ted teprve na začátku 13 týden a mám pocit, že každá z vás žila aspon chvili v moji hlavě. Ani nevíte, jak mi to pomohlo zjistit, že svět a partnerství není jak ze seriálu.(kolegyně v práci mi tento pocit navozovly svými dokonalými manžely a dětmi). Je mi 30 a dítě jsem chtěla, ale přístup manžela se kterým jsem 10 let mě dokonale utvrdil, že toto nedopadne dobře. Dítě sice moc chci , ale 90 procent dne jsem v hluboké sklíčenosti a řvu a lituju. Těch deset procent jsem zase na sebe nasrana, že těch 90 takhle promrhávám. Prostě nevidím východisko! I když možná to,že jsem přispěla do diskuze a třeba ještě budu dal, je první krok alespon k přežití. Přemýšlím o psychiatrovi....deprese máme v rodině dědičné...ale proč teď..vždyť se všude říká že těhu je nejkrásnější stav v životě ženy a o narození se pějí ještě větší ody..tak uvidím jak to dopadne...chtěla bych di tu v červenci přečíst svuj vlastni příspěvek, že vše je o.k
tak se držme, třeba to vyjde

Já myslím, že tyto stavy v těhu jsou naprosto normální, kór u prvního dítěte.Já tedy čekám už druhé, takže je to u mne trochu jiné. Já mám deprese spíš z toho, že jsme furt nějací nemocní, nejdřív manžel chytil prasečí chřipku, tak se raději odstěhoval k rodičům, naštěstí jsem to nechytla, teď máme ale celá rodina střevní chřipajznu a blejeme jak alíci. To jsem teprve v prvním trimestru, tak snad to ten plod přežije. Nejdůležitější je, aby bylo dítě zdravé, protože nevím, proč právě dnes se rodí tolik dětí postižených, slyším to všude kolem a nechápu to, vždyť dříve se nechodilo na tolik testů a děti taky existovaly.To je alfou a omegou všeho, pokud je dítě zdravé, tak se vše nakonec v dobré obrátí. V opačném případě se celý život oba trápí.Tak to vidím alespoň já.

Já myslím, že tyto stránky by si měly povinně přečíst všechny, co plánují těhotenství...Já jsem ani ne po měsíci a půl s dítětem vyčerpaná fyzicky i psychicky. Jak jsem si mohla myslet, že to zvládnu?

To víš, že to zvládneš, ty začátky jsou nejhorší a mají to všichni. Já měla i pocity, že mi malá převrátila život na ruby, že ji nemám ráda atp. atp.Fňukala jsem od rána do večera. Trošku se to zlepší po 6. měsících a pak po 1. roce, to je zlom jako kráva. Po 6. měsíci nech malou občas manželovi, odstříkej do flaštičky, však on si s ohřívačkou poradí a Ty se můžeš trochu vzdálit.

Já najednou zjistila, že moje těhotenství se přehouplo za půlku, tedy víc, jak půlku a že to nějak strašně letí. Já nemám nic připraveno, vyřešeno ve svém životě. šílený. Tak nějak jsem se už smířila se svým osudem, ale každé ráno patří má myšlenka mému těhotenství a okamžitě se dostaví pocit hrůzy, marnosti a zoufalství...ale žiju a doufám. stále doufám v převrat..Lindo, neboj, evidentně jsi to už zvládla!! :-)

Ahoj, Luluno,
to fakt letí...Za chvíli budu stará...A nezvládám nic, teď kojím a brečím u toho. Jsem tu uvázaná jako pes u boudy. Všichni si o víkendu užívají a já sedím doma. Myslela jsem, že mi to nebude chybět, ale opak je pravdou...

Ahoj Lindo, neboj, v pohledu na život je tohle hrozně zanedbatelný kousek. Vydržíš to maximálně rok a pak už je to fajn. Můžeš přeci svoje miminko všude brát, nebo ne? :-). Já si to tak plánuju, ale možná je realita jiná. Škoda, že není léto, ale uvidíš, že jarem se vše zlepší. Můžeš s ním sedět venku až do večera. A už to bude jen lepší, uvidíš. Ale asi si to představuju moc lehce. Lindo, myslím, že za půl roku si tady budeš číst moje totožný příspěvky..jak jsem zoufalá. Ještě nemám to dítě na světě a celé těhotenství je až na pár světlých okamžiků pro mě černá díra..