Diskuse - Deprese v těhotenství

Ahoj, holky,
měla bych snad přejít do diskuze deprese na mateřské...Strašně ráda bych napsala, jak jsem šťastná, jenže to tak necítím. Je půl čtvrté ráno a už 2 hodiny uspávám malou. Jako každou noc. Ještě nepochopila, že v noci se spí. Můj vztah je pomalu v troskách. Už si asi ani nemáme co říct. Připadá mi, že nežiju. Spíš nežiju svůj život. Když mi partner říkával, že dítě je konec života, nevěřila jsem mu, ale bohužel, je to tak. Včera jsme měli opět výměnu názorů. Řekl mi, byla to tvoje volba - na jedné straně užívání si (jako loni Tropical Island) - na druhé straně dítě. Je mi líto, že můj krásný život skončil a můj vztah ho bude brzy následovat. Neumím se přetvařovat a hrát šťastnou, když nejsem. Moc bych si přála vrátit čas, jenže to nejde. Tak se, holky, mějte a užijte si vánoce...

Ahoj Lindo. I ja se mam podobne. Muj mi vcera rekl, ze se se mnou neda zit a ze se odstehuje.Dusi se mi pes, je mu 13, tak si moc nadeje take nedelam a 1.12 mi umrela maminka. Ja tu v Cesku,skoro nikoho neznam , zila jsem pres dvacet let v zahranici a tak tu sedim a premyslim, jak bezva by to bylo vratit cas.Ja vydelavala penize ,o kterych se vetsine lidi ani nezda a navic me ta prace hrozne bavila. A ted sedim doma, nikoho neznam, on ma praci ,deti z prvniho manzelstvi, fotbal a spousty kamaradu.A divi se ,co se mi nelibi. Fakt se ptam, jestli jsem neupadla letos v kvetnu na hlavu...Jsem v 32 tydnu a jsem uplne v koncich...proste,vesele a stastne,nejlepe i spokojene vanoce.

Ahoj, Lenale,
je mi líto, co asi teď prožíváš kvůli mamce a pejskovi. Já mám psíka 7 let a doteď byl pro mě vším. Zvířata miluju a děti jsem nikdy moc nemusela. Teď na něj nemám skoro čas. Na druhou stranu, když budeš mít to malé, vytvoříš si novou rodinu. Je to těžké, já vím, taky nejsem mateřský typ a jsem zvyklá se starat jen sama o sebe. A čekala jsem, že mi partner bude oporou. Jenže nic takového. Od rána do večera je teď v práci, kvůli d**ilním vánocům. Pak se to prudce změní, prý. TEĎ TO PROSTĚ MUSÍM VYDRŽET. Nákupy, domácnost, úřady, péče o malou a do toho ještě moje studium - všechno zůstalo jen na mně. A to hned po návratu z porodnice. A můj partner je jako druhé dítě, chystám mu svačiny do práce, uklízím po něm bordel a ještě mu musím dělat manikúru. Navíc je ve svých čtyřiceti letech přehnaně úzkostný otec, což mě dovádí k šílenství. Jen malá zařve, uprdne si, hned je podle něj nějaký problém. Já jsem ještě v šestinedělí, nervní a ze začátku jsem byla na pokraji sil. Myslím, že výběr otce dítěte je důležitý, protože jinak na to člověk zůstane sám. Můj partner je hodný, to ano, ale pro rodinný život je nepoužitelný. Pokud jsem s ním chtěla zůstat, tak bez dítěte, na užívání si to bylo fajn. Jenže to skončilo. Muži toho málo chápou - chtěla jsi dítě, tak se starej. Takže já už se spoléhám jen sama na sebe. Přeji, Lenale, i všem ostatním krásné svátky a aspoň trochu klidu a ať je líp...

Ahoj holky, tak to tady čtu, neklesejte na mysli, ono se to opravdu bude postupně zlepšovat, já tedy na psychické problémy trpím už léta a léta beru antidepresiva, ale co se týče dětí, přes to, že jsem byla u malé vyřízená a první rok jsem skřípala zubama a tím, že nejsem pohodář o to víc, ale teď jsem strašně moc šťastná, že jí mám, jsou už jí přes dva a bez ní by byl život jedna velká deprese a totálně na houby. Je to strašně velký dar, když se narodí zdravé dítě, někteří a není jich málo takové štěstí nemají buď vůbec a nebo jejich děti jsou nemocné nebo nějak postižené a věřte, že takových bohužel dnes není málo.

Ahojte holky.Tak děkuji za ten poslední příspěvek, alespoň nějaká naděje. A Lindo, ty máš pravdu, že si žena má vybírat partnera s pečlivostí, já tak sice činila, vybrala jsem si sice nemovitého, ale za to obraz síly , krásy a dobrých genů, obrněného trpělivostí a milujícího děti. Nechodí po hospodách a udělal by pro mne asi hodně. Výběr byl velký ,vzhledem k mé práci ,ale vybrala jsem jeho...A výsledek. Mám z něj podobné pocity, jako ty ze svého. Tudíž možné také je , že kdo vybírá přebere...

Já Vám tak závidím, že už se blížíte do finále těhu, už jsem tady psala o dětech a že už leta beru AD, teď mi je v těhu zase změnili a fakt mi není dobře, mám takovou hrůzu, aby mne a moje stavy ten malý tvoreček přežil a narodil se mi zdravý. To těhotenství mne přijde jako jeden velký opruz a my jsme teprve na začátku a čeká nás ještě tolik vyšetření na tohle a tamto a támhleto. Myslela jsem, jak druhé těhu budu brát v pohodě a jsem daleko víc vystrašená než předtím. Ach jo.

Ahoj, Lenale,
tak to máš pravdu, ten můj sice hraje, že je šťastný, ale já na něm vidím, že je to trochu jinak...Dnes mi řekl, že všechno, co mi dával, mi nestačilo, že jsem chtěla víc, tak to mám, protože dítě je nejvíc. On měl svoje výlety a krásný život. Kvůli mně to změnil. Tak jsem si zase a přede mnou je zase bezesná noc plná vzpomínek a výčitek...Teď jsem s ním mohla sedět v baru. Tam už chodí jen s mým pejskem.

Hele, Lindo, co nejdřív to půjde, zkus ho víc zapojovat, ať přebaluje, ten půl rok s tím kojením, kdy se od dítěte nemůžeš hnout je dost blbý, to uznávám, ale pak prostě ať občas hlídá a Ty si vyraž s kamarádkami, na večer se dá i odstříkat, když už nechceš, aby dítě trpělo. Však je otec, ať si poradí. Chce to nenápadně, ale nekompromisně na tom pracovat. No, 40, to už je starej křen, jen tak se asi nezmění, ale co nadělá, když mu mimíse strčíš? Bude si muset nějak poradit. Poradili si jiní, poradí si i on. Uvidíš. Asi se ho snaž nezavalovat úplně výčitkama, ale spíš, tady máš, poraď si. Přišels z práce, fajn, tady máš mimi, já se jdu na chvíli natáhnout, ty se v noci vyspíš, tak já jdu dohnat, co se dá. A prostě uvidíš.

Ahoj holky, tak jsem si nějakou dobu říkala, že to tak nějak zvládám, ale jsem opět tady, abych se s vámi podělila o další průběh mého těhotenství. Jinak čekám holčičku (jako Linda :-) a jdu do 6. měsíce. Docela to letí. Mé pocity se nezměnily, naopak v průběhu Vánoc zesílily mé deprese ještě více, připadám si totálně ztracená a můj život mi přijde jako velká prohra. Nechápu, proč, ale je to tak. Pomalu přichází velké omezení, mé sporty se ztenčují na minimum, aktivity téměř žádné, které bych mohla dělat na plno. Otce dítěte nesnáším a opustila jsem ho. Neustále mě vyhledává, ale já s ním nemohu ani promluvit do tlf., aniž bych mu dávala najevo svou nenávist. Takže žádný posun, už jen čekám na to, až porodím a doufám ve změnu. Lindo, vypadá to, že je to lepší. Nebo? Alespoň nemáš čas na depresi :-). A co Lenale? Jak se máš?

Lenale, teď jsem si přečetla příspěvky, je mi moc líto s tvou maminkou a samozřejmě i s pejskem je to nepříjemné. To jsou velmi těžké zkoušky života, ale i to k němu patří. Bohužel - snad i bohudík..

Jezisi, holky. to, co pisete, je strasne moc smutne. Je mi 31, deti jsem nikdy nechtela, ale vite jak, co nam nase spolecnost porad tluce do hlavy. Miminko, rodina - zaklad vztahu a statu ;-) Tak i me obcas prepadly pochybnosti. Ale kdyz to tady ctu, ta si uvedomuju, ze dite fakt nikdy. Kdyz to neni ted, neni zaruka, ze to vubec nekdy prijde. Proto poctive papam antikoncepci. To co pisete, je opravdu dukaz toho, ze materska laska neni samozrejmosti a je potreba si to dukladne rozmyslet. Nastesti muj partner nechce (aspon prozatim) deti, takze nemusim to resit. Holky, drzim vam palce, at to zvladnete.

Ahoj, holky,
Bohužel, mé obavy se naplnily. V prosinci jsem byla na všechno sama, protože ten můj byl víc v práci. Teď přes svátky s námi byl doma a už na něm včera bylo vidět, že toho má dost. Večer mi vyčetl, že je unavený, že se nám věnoval celé svátky, že ve svém věku už na to fyzicky nemá. Nemám mu prý přidělávat starosti a práci, on si bude dělat věci, až bude chtít. Doteď nic nemusel, já jsem si přišla a obrátila mu život naruby. On měl svůj krásný život. Když mi říkal, že dítě je konec života, tak jsem ho neposlouchala a teď to vidím. Řekla jsem mu, že dnes odjedu. Co bych tu taky dělala. Jenže u mámy věčně být nemůžu, nemám auto, mám tu dětskou doktorku atd. a zůstanu bez příjmu.
Taky mi vyčetl, že jsem měla jíst antikoncepci a mohla jsem mít klid. Jsem úplně v p**eli a nejhorší na tom je, že má pravdu. Mohli jsme si žít ten náš pohodový život a teď je konec. Neumím dát té malé lásku, co nemám. Kvůli touze po dítěti jsem přišla o chlapa, kterého miluju a který pro mě udělal všechno, co mi na očích viděl. Nemám ani chuť žít. Pro mě život skončil. Anna má pravdu.
Opatrujte se...

Ahoj Lindo. To jsou hrozné stavy a situace. Já to znám . My na sebe řvali celý týden před vánocemi a já jsem ani jíst nemohla, asi jsem si uhnala žaludeční vřed a pes se dusí , mamka mi chybí a já jsem sama. Ten na mě křičí jak na nějakou puberťačku . Já to mám sice mailnko lepší, že jej můžu vyhodit, dům je můj, ale co já sama s tou malou , až se narodí?! Já nikoho nemám, vlastně sestru v Australii a ta mě moc nepomůže.Takže na sebe nechávám křičet a doufám, že se něco změní ...ale ono se určitě nic nezmění! Dřív, kdyby se na mě chlap škaredě podíval, už by mohl jít. Ale teď ani nemám odvahu ho vyhodit a pak tu sedím a pořád přemýšlím, jak jsem mohla vyměnit svůj spokojený a luxusní život , za to, co prožívám nyní. Já jsem snad pořád nešťastná a pořád tápám po smyslu toho svého "nového " života. A hlavně nechápu, proč zrovna já , nemám mateřský cit a proč jsem si za tím nedokázala stát, že děti nechci. Copak všechny ženy, co měly děti byly šťastné a nikdy by ty děti za nic na světě nevyměnily? Já v tom celém pořád nemohu najít smysl...

A ještě Lindo, neházej flintu do žita, já ve skrytu duše věřím, že bude líp. Hlavně ať jsi zdravá a s tím tvým už to zase bude dobrý. Ono je to asi pro oba náročný, bude líp.

Lindo, přestože i já tápu a prožívám své těhotenství velmi těžce co se týče psychiky, to, co píšeš není tak, jak nyní vidíš. Chlap, který tě miluje a udělá ti, co ti na očích vidí, by se takhle neměl chovat. A dítě by mělo celý vztah posílit. Je to zkouška, přestože tvrdá, možná si jednou uvědomíš, že tenhle chlap nebyl to pravé. To je můj názor, nechci to hodnotit, vůbec ho, ani tebe neznám. Jen to na mě takhle působí. Mé dítě mi také udělalo čáru přes rozpočet, ale věřím stále tomu, že jednou...jednou to budu cítit jinak. Až to bude můj parťáček do všeho a bude tě milovat bez podmínek. Víš a to si myslím, že oceníme. Drž se, já jsem také na dně, ale vidíš, že nejsi sama a neboj se, věř tomu..