Diskuse - Deprese v těhotenství

Je jasné, že to mateřství tomu nedodá, čekám to, jak budu zase po porodu hysterčit, ale ono se to zase nějak sklidní.Minule se mi to hodně zlepšilo, jak jsem začala s těmi příkrmy, já jsem z toho kojení si fakt vypěstovala totální fobii.

34 je opravdu dost vysoký věk na dítě a to ne z hlediska fyzického, ale spíš psychického. Když je člověku 19 kolikrát propaří celou noc a i tak je potom v pohodě. Ve 30 člověk ponocování snáší čím dál hůř. Taky je fakt, jak píšeš, že si prostě zvykneš na určitý režim, co děláš po práci a s kamarády atd. atd. a najednou je hodně velký problém to měnit. Po čase si ale člověk zvykne a zase když je zvyklý na to, že žije s dětmi doma, tak je pro něj šok, když se odstěhují, protože zase neví, co s tou nově nabytou svobodou. Proto se pak tolik manželství a partnerství rozpadá.Takže ono je to hoodně síla zvyku. Máš i nějaké kámošky s dětma? Protože ty bezdětní už pak pro člověka moc partneři nejsou, protože začnou mít jiné zájmy.

Zkus opravdu co nejvíce odpočívat. Že studuješ, to teda klobouk dolů, to bych s malou nezvládala, tedy pak už když jí bylo víc, tak ok, ale dřív ne.

Ahoj,
pročítám si tu všechny příspěvky a trochu se mi ulevilo, že v tom nejsem tak docela sama..jsem 12tt a mé depky se každým dnem stupňují..dnes jsem se rozbrečela, když partner přišel o půl hodiny později domů..pár výčitek a teď jen tichá domácnost. Mám pocit, že mi nerozumí, na mimi se netěší...já už tedy taky nemám ten pocit a to mě děsí nejvíc. Jsem už měsíc na nemocenské a teď už jsem pátý den nevylezla z bytu. Prostě tak nějak nemůžu. Vůbec nevím co se to se mnou děje. Před časem jsem se léčila s lehkou depresí, no ale teď vůbec nevím na koho se mám obrátit a zda je vůbec možné užívat v těhotenství nějaká antidepresiva? Může mi některá poradit? Jinak všem přeji brzké zlepšení a hezký večer

Ahoj holky, já například téměř vůbec neodpočívám, protože mi to nedělá dobře. Hrála jsem závodně volejbal, z toho jsem musela trochu slevit, ale ještě pořád trénuju a jsem v 6. měsíci. Taky stále pracuju a vůbec si ještě užívám svobody. Jediné, co mě trápí je, že vše za chvíli skončí a já budu muset přehodnotit veškerý svůj život. Uř to nebude: OK, jdu! Jedu! Můžu! Hned..už ne..Určitě bych AD nedoporučovala v těhotenství. Myslím, že je lepší vyvarovat se jakýchkoliv chemikálií. Spíše bych volila preparáty z přírody (pupalka apod.). Ty nemusí tolik uškodit, ale mohou trochu pomoci. Nebojte, jednou to skončí. Skutečně z pohledu životního cyklu je to jen malý okamžik. Já mám po polovině těhotenství a zdá se mi to nedávno, co jsem sem napsala první příspěvek. A to jsem teprve zjistila. Teď už jsem s osudem smířená, i když pravda, né šťastná. To mě moc mrzí. Ale pořád věřím, že je to práce hormonů a nové situace..:-). Držte se, už jen vědomí., kolok nás sem píše, jasně ukazuje, že nejsme samy!!!

AD se v těhu brát dají, já beru Cipralex 5 mg, musím. Lepší je to ale bez nich, pokud to jde, to je jasné.

Luluna dělá dobře, je dobré chodit do práce, co nejdéle, to se pak člověk soustředí na jiné věci a je to lepší. Já taky u prvního těhu chtěla pořád na neschopenku, ale zpětně vidím, že bylo dobré chodit do práce až do posledního okamžiku a soustředit se tak na jiné věci. Teď zase odvádí mou pozornost malá a člověk se s ní fakt nenudí. Ne tedy vždy v pozitivním smyslu, teď např. aktuálně řešíme nekadění a je to docela o nervy.

Luluna udělala dobře, že došla do stavu smíření. Ono to v podstatě o tom je, smířit se se svou situací. Teď jsi třeba zvyklá dělat to nebo ono, ale věř mi, že 2 roky po té už si kolikrát ani nevzpomeneš, že jsi to nebo ono dělala tak a tak. Třeba nedávno bylo takové posezení s přáteli, těmi bezdětnými. Já si řekla, že po delší době půjdeme a dohodla jsem hlídání. Víte, že se mi ale nakonec ani moc nechtělo a manželovi vůbec ne? Prostě si tak nějak člověk odvykne. Když je podnikavý a každý večer někam chodí, tak po tom ještě nějakou dobu prahne, ale pak si prostě odvykne a přestane mu to chybět. Na druhé straně se opravdu hodně to dítě dá brát s sebou, kór když je to mimčo a leží v sedačce. Otázka je, jak to pak vnímá okolí. Proč ale nezajet autem na volejbal, tam malou položit v autosedačce a zahrát si, v tom až zas takový problém nevidím, pokud ovšem okolí nebude remcat pokud se mimi rozbrečí.Někdy ty reakce okolí můžou být fakt překvapivé.Spíš si ale myslím, že člověk tak nějak spohodlní, třeba já mám auto k dispozici, je to taková ojetina a mohla bych zajet k té nebo tamté kamarádce, co má taky mimi, ale víte, že se mi kolikrát ani nechce?Asi už se ze mne stala bačkora.

Jinak, ono se to po porodu nejdřív fakt dost zhorší ten stav, to nevyspání a ty hormony atd. U normálních zdravých jedinců to ale po šestinedělí opadne a vše se začne vracet do normálu.

Ahoj všem, jen mě zaujalo, jak Irča psala, že už se nechce nikam ani jí ani manželovi.Můj přítel má pořád stejné koníčky, když mu řeknu, že s malou není víc než hodinu denně tak řekne, že není čas...Momentálně nejvíc řeší maškarní ples, starší holky se ptal, jestli chce jít s ním...Dělá si co chce, já mám vše na starost jako když jsem byla svobodná, o něj se stará maminka, on tvrdí, že spolu žijeme, aby dostal na malou odpočet na daně...A mě to s...A nic s tím nezmůžu.

Irčo, to si také myslím, že budu brát malou všude s sebou a na okolí já většinou kašlu. Každopádně pořád mám v plánu s prací nepřestat (jsem OSVČ, tak si to řídím víceméně sama), jen trochu polevit. Mám strach z toho šestinedělí, začíná to na mě působit hrozivě. Že budu úplně na dně, nevyspalá a bláznivá...Je to skutečně tak strašlivé? Mě spíše děsí poslední 2 měsíce. Obrovské břicho, nemožnost pohybu, stálé čekání, strach z porodu a budoucnosti..Nebo??

Jo Luluno. Je to běs. Já mám pět týdnů, břich obrovské,fakt to začíná být náročné. Přibrala jsem skoro 14 kilo a z mékonfekční velikosti 0,je velikost nedefinovatelná. Já sice pořád cvičím ,ale zase je to spojeno se strachém něco nepokazit, aby se to nenarodilo dřív, takže trpím a k tomu to počasí, že se nic nedádělat. A podle Lindy bude ještě hůř. Pěkné vyhlídky...

Ahoj,
pro mě byl nejhorší devátý měsíc, páč jsem se nemohla už ani obout, a to jsem přibrala asi jen deset kilo. A se spánkem už to taky nebylo tak žhavé. To šestinedělí je hrozné jak pro koho. Mně říkala kámoška, že začala fungovat až za 2měsíce. Já musela hned. Pokud ale některá z vás nemá chlapa, má o starost míň...Já kdybych ho neměla, ani bych každý den nenakupovala. A taky jsem si říkala, jak si malou budu všude brát, jenže teď, v zimě, není kam. Nemám hlídání, máma bydlí jinde a tchýně je stará, to je nejhorší, když člověk nemá zázemí, tak je v pr...

No, Evino, co dodat? Je jasné, že už se nezmění a tak to vidím, že v tom nejspíš zůstaneš sama, minimálně dokud malá trochu nepovyroste, tak se v tom asi budeš plácat. Já bych si ráda fandila, že jsem si vybrala dobře, ale je to víceméně otázka štěstí a náhody.Dává Vám alespoň peníze nebo ani to ne? Zřejmě už je tak, rozuměj špatně, vychovaný. Pokud má už starší děti, tak se pravděpodobně nechoval o nic líp ani předtím, prostě nechal manželku se v tom taky plácat.

No tak holky, to jste mě ani jedna nepotěšila :-). Finiš příšernej a pak ještě horší!! Taky mi začíná vadit narůstající břicho, i když podle okolí mám "malý" na svůj stav..Ale stejně vyroste a už nyní cítím to omezení a je to dost nepříjemné. Takže shrnuto a podtrženo: lepší to bude až tak za 5 let? Ale to už budeme fyzicky i psychicky docela jinde..

Tam pak záleží, kam malou chce člověk brát, třeba asi na ten volejbal není problém. Já začala od 3 měsíců s malou chodit na cvičení, prostě jen tak, abych se dostala mezi lidi a nebyla doma zavřená jako poustevník. Teda nemyslím si, že by to malé v těch třech měsících až tak moc dalo, ale já jsem vypadla z domu a navíc jsem se seznámila s kámoškou, co má stejně starou holčičku a teď spolu chodíme ven a navštěvujeme se, což je fajn. Hodně mamin chodí s dětmi na takové to kojenecké plavání, já teda, ne, bála jsem se, že nastydneme. Pak taky existuje třeba cvičení pro maminky s hlídáním dětí, to jsem teda nikdy nezkoušela, takže přijde na to, co člověk chce a taky je to tedy hodně o financích.U šestinedělí hodně záleží na povaze, jaký člověk je, někdo je v poho pořád jiný ne. Takže univerzálně se to říct nedá. Jinak já porod nějak významně neřešila, což se ukázalo, jako správné, protože jakmile jsem začala chodit na monitory a ony byly špatné, tak jsem stejně skončila císařem.Já měla císaře v epidurálu a po něm jsem si ještě gratulovala, jak to bylo v pohodě, jenže jak to přišlo k sobě, to vám teda byla bolest. Nemohla jsem dojít ani k umyvadlu a do toho máte kojit a začít normálně fungovat.No, ale zvládli to jiní, tak mne taky nic jiného nezbylo.

Já byla v devátém měsíci a ještě jsem si gratulovala, jak krásně se mi spí a co ti ostatní jako blbnou s tím nespaním a jak si to užívám, pak jsem začala chodit na monitory a než jsem se vzpamatovala už mne vezli na sál a řezali, 14 dní před řádným termínem, prý 14 dní před termínem je vlastně v termínu a 14 dní po taky.

Tohle fakt neřešte, protože ono je všechno vždycky jinak, než člověk plánuje nebo si myslí. Hale, kritický je fakt první rok, teda pro mne konkrétně to kojení, ale i když člověk nekojí, tak ty malá miminka by neměla mít v krmení větší pauzu jak 3 hodiny, což napovídá o tom, jak se asi vyspíte. Jim totiž ty orgány moc ještě nefungují a tak pak rapidně klesá hladina glukosy a to je průser. 6 měsíců se bere jako období výlučného kojení nebo výlučného krmení mlékem, po tomhle období s postupným zaváděním příkrmů se začíná situace postupně a velmi nenápadně zlepšovat.Zlom pak nastává cca v 1 roce, kdy se situace začne tak nějak obracet k lepšímu, nebo si člověk tak nějak zvykne? No, asi tak.