Diskuse - Deprese v těhotenství

Ahoj, holky, no, to já jsem si zas vyslechla něco pěknýho.Já jsem byla s tím mým na sociálce, kde on tvrdil, že spolu žijeme, to u nich znamená, že spolu hospodaříme.Díky tomu mi vezmou nějaké přídavky, něco mám zaplatit,mateřskou zkrátí ještě neví jak...No, zkrátka mě ten můj s tou svou " chutí mít rodinu" stál pěkné peníze. Platí tu nájem.O.K.
A já mu říkám, že já ale budu mít teď málo, že by se k tomu měl jinak postavit.Tak se k tomu postavil. Vyčetl mi kdeco, že NEJSEM SCHOPNÁ mu uvařit,že CHTĚL NA MATEŘSKOU SÁM, ale já to tak nechtěla, ŽE ŽIJU NA JEHO ÚKOR a mám se ho zeptat, jaké to je.Že NIC NEDĚLÁM.No,pravda. Vařim jen sobě a malé, nakupuji taky, uklízím jen trochu JEHO BYT a starám se celý den o JEHO dítě.Ale jinak fakt nic.A žádné tanečky jako : Jé tatínku, konečně Tě máme chvilku doma! se nekonají.'Vrchol byl, když mi oznámil, že platit bych měla já jemu za ubytování.Ani spát jsem z toho nemohla! No, dneska jsem už v klidu.Já mu zas včera řekla, že uvažuju o rozchodu...A jakpak je dnes u Vás doma? :-)

Abyste tomu rozuměly -odstěhoval se nedávno k mamince a sem si chodí jako do chlíva. Kdykoliv se mu zamane.Vaří mu též maminka, já jen peru.

Ty, Evi, já nevím, neznám skutečně tvého partnera, ale co čtu, to mi přijde strašlivý. Naprostý sobec a mamánek, který si tě neváží. Chci ti říct, že můj přítel, doufám, že dnes již expřítel (přestože s ním čekám dítě) je stejný. Mamánek, který vidí jen sám sebe a já pro něj byla sice zajímavá, ale určitě ne důležitější, než on sám. Finančně se o mě nikdy nestaral, mám štěstí, že si na sebe dokážu vydělat sama. Nyní jen mele: ty mě nezajímáš, ale naší dceru budeme vychovávat společně atd...Nechci s ním bydlet a rozhodně nechci sdílet s ním můj život. Jen ti chci říct, že já osobně si myslím, že tohle si nezasloužíš a pokud chceš mít šťastné miminko, pak zejména ty musíš být šťastná. Je fajn, když je úplná rodina, ale je hrůza, když je ta rodina nešťastná. Popřemýšlej o tom, i když tě chápu, že s miminkem je to složité. Já pořád plánuju a makám na tom, abych se uživila a nikdy otce skutečně nepotřebovala. Ale již nyní vím, jak je to těžké. Avšak o to víc miluji ještě mou nenarozenou malou, protože vím, že s ní se dokážu od něj odpoutat navždy. Ona mi dala teprve tu sílu...Držím ti palce, ale myslím, že bys měla něco udělat. Nebuď, prosím, nešťastná...

Ty, Evi, já nevím, neznám skutečně tvého partnera, ale co čtu, to mi přijde strašlivý. Naprostý sobec a mamánek, který si tě neváží. Chci ti říct, že můj přítel, doufám, že dnes již expřítel (přestože s ním čekám dítě) je stejný. Mamánek, který vidí jen sám sebe a já pro něj byla sice zajímavá, ale určitě ne důležitější, než on sám. Finančně se o mě nikdy nestaral, mám štěstí, že si na sebe dokážu vydělat sama. Nyní jen mele: ty mě nezajímáš, ale naší dceru budeme vychovávat společně atd...Nechci s ním bydlet a rozhodně nechci sdílet s ním můj život. Jen ti chci říct, že já osobně si myslím, že tohle si nezasloužíš a pokud chceš mít šťastné miminko, pak zejména ty musíš být šťastná. Je fajn, když je úplná rodina, ale je hrůza, když je ta rodina nešťastná. Popřemýšlej o tom, i když tě chápu, že s miminkem je to složité. Já pořád plánuju a makám na tom, abych se uživila a nikdy otce skutečně nepotřebovala. Ale již nyní vím, jak je to těžké. Avšak o to víc miluji ještě mou nenarozenou malou, protože vím, že s ní se dokážu od něj odpoutat navždy. Ona mi dala teprve tu sílu...Držím ti palce, ale myslím, že bys měla něco udělat. Nebuď, prosím, nešťastná...

Já to vidím tak, že ten Váš vztah fakt nikam nevede, asi to nemá moc smysl.Bohužel je pravda, že ten otec má na dceru právo a budou se muset vyřešit nějaké navštěvy atp. Nejlepší by to bylo nějakou klidnou cestou a ne jako můj otec, všechno přes soud a sociálku a psychology. I když se ty dva nenávidí, tak jde přece o jejich společné dítě a mělo by být v zájmu obou to nějak pro ně vyřešit.Jinak to, žes ho nechala napsat do jeho rodného listu, tos stejně musela udělat, protože on se toho může domáhat klidně i soudní cestou a samozřejmě by uspěl.Stejně tak se může domáhat toho krevního testu a to právě v případě, že bys ho nechtěla za otce uznat, což tedy nebyl tady ten případ. On Ti evidentně nevěří a Ty jemu a na tom se nějaký vztah prostě budovat nedá.

Tady je vidět, jak dítě mění vztahy. Mně to říkal i kámoš, s dítětem je všechno jinak, ženské jsou unavené a protivné a ti dva se hádají kvůli věcem, kvůli kterým by se normálně vůbec nedohadovali. a je to, bohužel pravda. Můžu potvrdit.

Ahoj, Luluno.
Jen pro zajímavost, to jsi Ty, co ses narodila 24.11.? Ve stejný den jako já?
Z Tvého příspěvku mám malinko husí kůži. Slova Tvého přítele přesně vyjadřují postoj mého!Ten taky v těhu přišel s tím, že se v péči o malou budeme střídat 50 na 50%! Praxe je taková, že je celý den pryč, dostaví se večer a čeká vděk,že se dostavil. Pořád říká, že mě má rád a bla bla bla...A když se dozvíš, že udělal tohle, tohle, tohle, pak jel ke koním a ROVNOU OD NICH SEM! No, to abych snad slintala blahem nebo co??? Já jsem ta zlá a protivná, co mu ničí život, on je ten hodnej.

Ale před Tebou smekám, jestli jsi dokázala být samostatná. To já totiž neumím.Už jednu holku mám, je jí třináct, dlouho jsem s ní byla sama, žádné alimenty...No, nula od nuly pošla.Takže jsem teď naprosto závislá.A hlavně blbá a líná nebo nevím co, ale jediné, co mě napadá je, že bych si měla začít přivydělávat k mateřské...Ale nevím JAK? Čím? Protože mít práci, co nás všechny tři uživí, tak s ním nejsem už dávno, aťsi má hezké oči! A pověsit se hned na krk jinému je také kravina.Takže...v současnosti už na něj kašlu, přemýšlím o tom, jak si zvýšit finance.Mimochodem taky by to šlo tak, že půjdu na soud a ten rozhodne, jestli já mám platit jemu nebo on mě.Když jsem slyšela - Ty bys měla platit za bydlení mně - a on dá za bydlení pro mě a děti asi 3 tis. měsíčně, tak jsem už fakt viděla rudě.Nechce se mi od malého miminka, ale nějak tohle řešit musím.

Jo, Lindo, ta únava udělá hodně moc.A navíc muž si myslí, že to je na něm, aby zabezpečil rodinu, že po něm všichni něco chtějí a ženská že se doma jen válí a ještě do toho má ty nenálady.To by asi rozložilo i dobrý vztah.No, podle toho, jak by byli připravení na těžkosti.

Já to říkám pořád, s chlapama ani na třešně a ještě výstižnější se mi zdá heslo "všechny chlapy do jednoho pytle a mlátit, člověk trefí stejně toho pravého"!. Nehorší mi připadne, že většina z nich jsou takový co by přizpůsobivý a dokonce k nám i občas vzhlížejí. Ale běda, jak otěhotníme. Najednou jsme závislé, nemáme kam utéct, kam by jsme navíc chtěly, s naší sexy postavou, náladovostí, mnohokrát nechutí k sexu a navíc s tím křiklounem . Takže mám pocit, že jsou si mnozí gentlmani naší situace vědomi, a najednou mají jaksi navrch. Ukáže se jejich pravý charakter a mnohdy nám si na nás začnou vylévat své pocit méněcenosti a vracet to, co je v jejich podvědomí ¨vedeno ,že jsme jim kdy ublížily. A chovají se k nám jak k poslední služce. Proto je super, když i přes veškeré problémy, se některé z nás rozhodnout zůstat samy a nenechat se ponižovat. A kloubouk dolů před těmi ,co to dokáží!!!!
A Linda píše, že měla akceptovat, že je tzv. hrůza nepovedená a že nikdy mít děti neměla. Lindo , já sobec největší jsem nikdy a nikdy mít děti neměla, všichni mí známí se začali bít do hlavy, když jsme jim oznámili , že jsem těhotná. Já děti ani nechtěla a opravdu jsem ve svém pozdním věku udělala obrovskou chybu. Právě to je o tom, že teď si budu asi vyčítat ,že nějaké budu mít, ale kdybych neměla, asi bych si vyčítala, že jsem je neměla. Takže jsme na tom tak či tak stejně.
24. 11 jsem narozená já, typický střelec, milující svobodu a nechtějí se vázat. Ale i střelci občas udělají chybu...

No, já si myslím, že jsou chlapi a chlapci. Opravdu existují mužští, co stojí za to a starají se, třeba ten můj fakt hodně, vstával k malé, přebaloval ji, v noci s ní odříhával. Takže jsem maximálně spokojená v tomhle, ale zase si s sebou nesu zátěž od mého otce, co byl přesně pravý opak. Když jsem mu káča napsala, že se mi narodila malá tak ironicky napsal, že musím být sama se sebou spokojená, že jsem si našla chlapa, co mně a malé utírá zadek a pěkně nás zabezpečí. Sice nechápu, ale dobře. Někteří mužský jsou prostě asi dobří jen na ten sex a zábavičku a k povinnostem se neumí postavit. Nevím, jak to Evino řešit, no, občas mu ji asi půjčovat budeš muset, asi bych si ji nechala svěřit do té své péče a nechala nějak nastavit soudem ty mantinely, aby bylo tedy jasně jasné, jaké má kdo povinnosti a práva.Bohužel je to jak říkáš, oni často chlapi nevědí co a jak s miminama, ale už tak ve třech letech, možná i dříve by se mohlo stát, že by si jí stáhl do péče, kór když má maminu, co se bude starat za něj, že.Takže teď jako že nemá zájem a pak najednou bude mít lepší podmínky atd. atd.Bylo by to asi lepší nějakým způsobem vyřešit teď než později. Je asi těžké vybrat si skutečně pořádného chlapa a ne chlapečka, co si chce jen užívat. Je to víceméně náhoda. Někteří třeba alespoň do toho stadia dorostou a jiní prostě ne. Ono čím je člověk starší, tak je méně přizpůsobivý a tvárný a se vším se vypořádává hůř.

No, hlavně, Irčo - já vidím,jak jí skoro každý den vykládá, jak bude jezdit s ním na koni.Ale já jí přece taky před ním neříkám, že ji hned v šesti přihlásím na bojové sporty, aby se uměla bránit, když já to neumím. Irčo, gratuluju k manželovi,také bych brala takového.Nebo to dělá láska? Hele, já mám místního " hodného kluka", jednou jsem z legrace řekla jeho mámě :"vždyť on tak hodný není" a málem nebyla ona, jak jí to vzalo,že "Míša není hodný?To slyším prvně."
Lenale, tak to jsme si podobné spolu.Jenže já měla dítě v jedenadvaceti první...no, on byl krásnej mladej, sexy a já naivka blbá...A reakce u mého nej kamaráda - " pojď se mnou vedle, vím, že řekneš že ne, ale jsem kamarád, říct to musím."Šli jsme " vedle".A tam řekl:"Nech si to vzít.Ty na to nemáš, každá jiná bude sedět doma, vařit, starat se o barák, té mé bylo 16 když jsem si ji bral a tohle uměla!Ty to dělat nikdy nebudeš." Řekla jsem, že to uhodl, že mu řeknu ne a dneska jsem za malou ráda.Taky jsem neměla problém s novou holčičkou, byla od začátku nádherná a bezvadná a já raděj poprosila o pomoc tu větší, nebo jsem se na vše vykašlala a soustředila se jen na miminko.Všechno šlo a ta větší mi se vším ráda pomohla, mimčo si přála.Ale s čím mi pomoct nemohla, to byly ty nálady a to neustálé přemítání o něm, co proč řekl, co si z toho mám vzít, jak se mám zachovat...Pořád dokola.
Jo, holky, kdo už děti máte, mám dotaz, dřív mě to netrápilo, protože mi chodila sociálka do 15. dne v měsíci a po ní mateřská.Ale teď se ta mateřská zkracuje a ještě to nebylo ve středu zpracovaný.Máte někdo představu, kdy teda přijde?Teda jestli Vám chodí jako mně a to je mezi 15. až 21. v měsíci, ideálně, jestli Vás někoho vyplácí OSSZ Ostrava. Můj se o to nestará, jestli mám co jíst, hlavně, že nakrmí kobyly a sebe.Jak říkám, doteď jsem to řešit nemusela, ale teď mi zbývá asi 200,- a žádné zásoby.

On prostě absolutně nic nechápe, to je nad slunce jasné, ty malou kojíš, tak podle něj Ty se asi stravovat nemusíš.Bohužel Ti fakt radím, nech si malou na sebe napsat a nějak to nech vymezit u soudu, protože teď o mimino nestojí, ale jak jí budou 1,5 až dva a víc, tak najednou otočí. Můj otec taky o mimino zájem neměl, protože co mimino, to se nedá poučovat, zábava s ním žádná není. Ale pak už z jeho pohledu nebudeš jakoby "potřeba", myslím kojení atp., tak proč by si ji pak nemohl nechat, o ty nepříjemné věci by se starala maminka a on by s malou dělal jen tu zábavu. Tak si to přesně představoval můj otec. Naši se rozvedli v mých dvou letech a babička byla už v důchodu, tak by se takzvaně o mne mohla starat. Jo, ze začátku, když jsem se v noci budila, tak jsem vždy na návštěvách spala s ní, ale jakmile jsem byla takzvaně v "poho" tak jsem klidně už byla v pokoji s ním, to už nevadilo. Asi to bude i do budoucna s ním problém, protože počítej s tím, že on jí bude uplácet, jakmile začne trochu chápat, tak jí koupí tu to a tu tamto a vezme ji tam a maminka ne, protože nebude mít žádné finance. Bohužel s tou sociálkou Ti fakt neporadím, protože naštěstí nemám tyhle existenční potíže. Ono s tím výběrem chlapa je to fakt náhoda jak blázen, protože já do 22 byla panna a on byl můj první, takže jsem víceméně neměla možnost nějak vybírat nebo co. Jen prostě bylo štěstí, že byl ze třech dětí a všichni byli zvyklí makat a starat se, i tatínek se vždycky o rodinu staral. Většinou jablko nepadá daleko od stromu, tak z toho člověk pak může usuzovat. Dřív asi bylo normální, že žena zvládala domácnost a vařila mužíčkovi a o děti se starala a on tedy alespoň platil, teď jak se ta situace mění a i ženy mají jiné nároky, tak dochází k problémům.

No, ono to v tom asi bude, protože jeho rodiče tak prostě žijou.Táta maká, vydělal na barák, spolu ho postavili, resp. spíš on, ona se starala o děti, vařila...
A já si, bohužel, už v legraci vyslechla, že mě ještě pět let potřebuje.A pár podobných věcí, že jsem " správcová jeho bytu a dítěte" atd. Myslím, že v tomle se nepleteš. On je chytrý, Tvůj táta byl taky...

Ahoj holky, ahoj Evi a všechny. Ne, já se nenarodila 24.11., to už psala Lenale, že ona. Já jsem Vodnář, 2.2., takže určitě svoboda je pro mě velmi důležitá také. Každopádně jak to tady pročítám, určitě se dítětem všechno mění a svým způsobem začíná žena být závislá na muži, ale znovu opakuji, že vše je na přístupu (no, to se mi to mluví, když jsem ještě furt těhotná, že :-)). Ale můj MAMÁNEK mě ničil a já si stále připadala hůř a hůř. Jako ta nejneschopnější žena na světě, všechno jsem dělala špatně, neuměla jsem tohle a toto. Myslím, že jsem i nesprávně mrkala. No prostě teror. Jeho matka, která s ním byla sama, ho totálně rozmazlila, dnes je dospělej a ona na něj stále šišlá, že je nemocicinkej a to je mu 40. A to chce i po mně, abych byla jako jeho matka, neustále na něm závislá a neschopná si pomalu bez jeho rady, či pomoci zavázat tkaničku. Ovšem největší paradox je, že kdybych taková byla, tak by se mnou nevydržel, nebo by mě měl jak totální hadr. Ale jinak, Evi, mi to připomíná toho tvého: JÁ chci, JÁ potřebuji, JÁ JÁ JÁ. A to je právě to strašné sobectví. Tito lidé, přestože by možná i někdy chtěli, nejsou schopni pochopit pocity druhého, jsou natolik zahleděni do sebe sama, že jim chybí empatie. A to se nikdy nezmění, naopak léty se to prohlubuje a pak zbyde jen uřvanej plesnivej dědek, kterej je nerudnej a křičí na svoji bábu, ať mu uvaří (a ta bába budeš ty, nebo já :-)).