Diskuse - Deprese v těhotenství

Luluno,tohle taky znám, ten strach.Já měla první císař v narkoze.Přítel si přál spont, děsně u toho chtěl být. Čím víc chtěl, tím víc já se bála...Nic se pořád nedělo, na UTZ odhadli dost velké dítě na spont po císaři...Můj
dr.po tel.radil vyvolání za pomoci procházky, vína a nechr.styku - ten můj mi to v ten moment začal vše nabízet...No,fraška, nakonec s doktory na dohodu, pokud to nebude samo do 23.9.( termín byl 25. a přenášet specialistka na UTZ nedoporučila kvůli velkému plodu), bude řez.Řez byl, nepříjemnosti jen hodinku, ani ne, pak jsem snad usnula, nebo mě uspali oni, nevím.Takže" dítě bez porodu" mám já.:-) jizvu jsem už znala, jak bolí taky, tak v porodce jsem byla ráda,že ležím, doma mě naštvali, tak jsem to hned vzteky rozběhala a ...mám se líp než předtím, snad mi tu jizvu nějak líp spravili nebo co.:-)Ta rekonvalescence teda trvá dýl, k dnešnímu stavu, že mi není naprosto nic jsem se propracovala po 3 měsících...A to jsem se nevrátila k sexu...:-))

Já bych raději zkusila ten spontánní i když s mojí úzkostnou, nevím, nevím. Abych jim tam nakonec nudělala nějakou scénu. Mohla bych totiž začít hysterčit nebo tak něco, ale oni by asi v ten moment mi dali narkózu a bylo by. Jinak holky, co rodili přirozeně byly po porodu hned fit a já ne. Bolela mne ta jizva furt a i při měsíčkách. Měla jsem hrůzu, jak to bude v těhu, ale naštěstí, tohle docela dobrý, zatím. Chytla mne ale záda v kříži, dnes v noci a i teď to bolí. Luluno, drž se fit a dělej to, co děláš a ono se pak uvidí. Jiná rada na to není akorát já se jí nedržím, že. Cvičila jsem alespoň pilates a kvůli těhu jsem přestala, takže nic moc. Jo, jak mi zatím není nic moc od žaludku tak jsem ze 96kg shodila na 93,8kg, tak nevím, je předčasné se radovat. Teď ale fakt nemám moc na nic chuť, tak doufám, že ani v budoucnu.

Já ten problém s porodem zrovna také řeším. Chodím k soukromému lékaři, kde si mohu údajně vybrat jestli bude porod cestou přirozenou či císařem. Tak jsem byla od začátku na pevno rozhodnutá, že císař. I ten termín 2.2 mám už celou dobu vybranýi s místem v porodnici. Jenže teď mi do toho začali všichni mluvit ,inkluzívně mého lékaře, že přirozený porod je lepší, že jizva a budu moci hned začít všechno dělat, hlavně sportovat a vůbec je to lepší pro malou. Jenže já mám pocit ,že mám úzkou pánev a vůbec můj věk k tomu. Ale teď mě tak vyvyklali, že sama nevím co mám chtít.
Chodila jsem ještě do osmého měsíce do posilovny a teď cvičím hodinu denně doma na crossu. To mě teda téměř všichni nadávají,ale já se cítím po cvičení lépe než před tím, ačkoliv to moje břicho je opravdu obrovský. Já jsem se do té doby než jsem otěhotněla živila z velké části sportem a teď je to fakt tak,že když si mám obout kozačky, funím u toho jako by mě bylo sto let.No ty tři týdny snad už vydržím.

Obecně ženské, co sportujou, mají lehčí porod. To je známá věc. U přirozeného porodu jsem viděla sousedku na pokoji, jak si v klidu vstala z toho vozíčku, co jí na něm přivezli z porodního sálu, a dokráčela si do postele. Já po řezu nemohla udělat krok k umyvadlu, na záchod jsem se plazila podél stěny. Podle mne ani tak nejde o miminko jako spíš o Tebe,pochybuju, že tomu mimi to nějak extra vadí. Navíc při tom řezu mohou udělat nějakou kravinu jako že paní vedle řízli chudinku do močáku a pak z ní čouhala hadička nejen na moč, ale ještě s sebou měla takovou drenážní na odvod krve, bylo mi z toho trochu zle. Navíc se jí tam pak udělal zánět. A to bylo ve slovutném Podolí. Asi tam byl trochu problém, že jí dělali řez narychlo, ale trefit by se mohli, ne?Vždyť to pro ně musí být rutina. Já chci zkusit přirozený, zase bych ráda do Podolí, teda jestli se tam dostanu, a vzala bych si nějakou soukromou porodní asistentku a tedy i manžela. Tu asistentku taky kvůli tomu, kdyby mne chytil hysterák, tak aby mi dala pár facek. Jo, ale člověk míní a znáte to...Takže prostě viz major.

Lenale, sport ti schvaluji, já ho také ještě provozuji aktivně a všichni mi nadávají a evidentně mám těhotenství v pořádku. Myslím, že jde o subjektivní pocit a pokud ti to dělá dobře, tak s tím nepřestávej. Tělo si samo řekne, kdy už nechce. S tím břichem mě, holky, děsíte a s porodem...břicho mi teď roste před očima, předtím to nebylo vůbec vidět a teď pomalu budu muset přeci jen vyměnit šatník a to není konec! Lenale, ty to máš za chvíli a na moje narozeniny :-)). Snad ti to vyjde, je to pěkný datum, ale složitá povaha :-). Já o císaři zatím vůbec nepřemýšlela a asi se budu pokoušet porodit přirozeně. Každopádně celých 5 měsíců mi to přišlo jako nic, ale ten šestý měsíc na to začínám myslet a bojím se. Hlavně proto, že bude první a to je asi vždy tak..

Bát se je asi přirozené. Porod bych ale fakt asi nějak dramaticky neřešila, protože to prostě nějak dopadne. Nejspíš úplně jinak, než si člověk plánuje. Takže co. Mne tedy dnes pěkně bolí záda, je to právě z toho, že nesportuju. Tak se držte.

Ahoj, holky,
jen cvičte, já do sedmého měsíce jezdila na kolečkových bruslích. Pak už jsem měla oteklé nohy tak, že to nešlo, tak jsem si držela kondičku tím, že jsem poctivě několikrát denně místo výtahu šlapala 80 schodů. Ten poslední měsíc stojí fakt za hovínko, to jo, já se teda vešla do všeho, přibrala jsem 11 kg a to jsem moc nejedla, nejvíc jsem přibrala poslední měsíc, radši jsem si to hlídala. Aspoň nemusím nic shazovat, zatím se ke cvičení nějak nemůžu dostat (nebo jsem líná a vymlouvám se?). Jinak můj porod proběhl celkem v pohodě, asi 6 hodin. Snažila jsem se gynekologovi naznačit, že chci radši císaře, on na to nic, rozmlouval mi to, že by mého krásného bříška byla škoda :o). Tak mi nic jiného nezbylo a aspoň jsem si nechala píchnout epidurál. Sice jsem měla pocit, že moc nezabral, ale bylo mi řečeno, že jo, jinak ty bolesti ke konci jsou daleko větší. A taky mi pomohlo, že za mnou přijel přítel a byl se mnou až do chvíle, než jsem šla na sál, tam jsem ho nechtěla. Ale díky jeho přítomnosti jsem byla hodná a nikomu nenadávala :o). Určitě to zvládnete, holky, nebojte se.

No, je pravda, že ta jizva na tom břiše i když se schová do plavek moc krásná není a je tedy v nahém stavu viditelná dost. Já zase věřila, že budu rodit přirozeně a prostě to nějak zvládnu a pak ty monitory a že se prý miminku asi nedaří a prostě nevěděli co se mnou. Tak já jim přece revers nepodepíšu, abych si potom celý život vyčítala, že mi miminko umřelo. To by neudělal nikdo normální, tak člověk stejně nakonec dá na to, co mu řeknou doktoři.Je trochu směšné, že po něm chtějí souhlas s operací, když v tu chvíli je stejně člověk absolutně bezmocný. Ale tak jsme obě v pořádku, takže co. Ale prostě ten řez teď se mi zdá, že ho teda nějak necítím, ale když ho cítím pokaždé při měsíčkách, tak ho nejspíš při porodu budu cítit fakt pořádně, tak nevím, jak to nakonec dopadne.

Irčo, bez obav, oni Tě slovy mého dr." moc trápit při porodu nenechají."Hrozí ruptura dělohy v místě řezu, takže žádné dlouhé rození by Tě čekat nemělo.I když já dostala na výběr, aby se to nemuselo dělat na rychlo kvůli té hrozící ruptuře, rovnou mi doporučili plánovaný SC.Je lepší pro doktory, protože mají možnost se líp připravit,líp jizvu pak spravit...Ovšem po zkušenostech, jestli někdo čekáte první mimčo, šla bych do porodu přirozeného, tedy pokud je hlavička dolů a mimčo má do čtyř kil.Zvlášť ty sportovnější typy.Všem přeju hodné dr. a pohodové těhotenství.

No, já si právě myslím, že mne asi budou chtít říznout, ale raději bych přeci jen zkusila, jestli to nepůjde bez toho, ale taky se bojím, abych nějak nepraskla nebo tak. Slyšela jsem, že byly i tací, co po císaři rodily přirozeně, ale...

Děkuji za rady, zítra mám termín v porodnici ,bude se ten porod nějak plánovat či co. Já bych radši teda císařský řez.Je to můj první a určitě poslední porod, ale připadne mi to jakési jednodušší. Ale asi na ně nebudu tak tlačit, když je podle mnohých názorů ten přirozený porod také snesitelný...

Snesitelný určitě je, snesly ho i holky, o kterých si myslím, že jsou taky trochu hypochondři, jako já. Každopádně ten řez je řez a ta děloha je holt už navždy poškozená, každý to vnímá nějak jinak, nakonec řezy můžeš mít i tři a dokonce manželka od manželova šéfa měla ty řezy 4, ale prostě to bolí, člověk o tom ví. Např. pokud cvičíš na břišní svaly, bolí to, cítíš to.On to totiž není řez jen skrz dělohu, ale hlavně výrazně naruší břišní svalstvo a to se pak špatně regeneruje, ne že by to nešlo vůbec, asi když na sobě budeš hodně pracovat, tak jde všechno, ale prostě to tak nějak už není úplně ono.

Lenale, tak držím palce a docela ti i závidím. Už to bude za tebou. Snad vše proběhne s co nejmenší bolestí. Pak nám sem přijdeš povyprávět :-)

No, nevím, jestli to je až taková výhra to mít za sebou, tedy soudě z toho minulého těhu, po něm jsem měla pocit, že bych byla radši těhotná sto let, jelikož jsem to s mimi moc nezvládala. Teď se na to ale dívám už jinak, je super to mít za sebou a vědět, že mimi i maminka jsou 100% OK. To je fakt alfa a omega všeho. Stejně ale ještě zbývají 3 týdny, co, Lenale? Ale to už uteče jako voda a hlavně, abys měla super doktory a nic nezanedbali a prostě to vše proběhlo, jak má.

Jo,taky mě mrzelo, že " to mám za sebou", byla jsem teda nadšená z miminka, přesně jak říká Irča, dost dlouho se moje tělo chovalo trochu jinak než před porodem, bolelo tuhle, támhle, až si člověk říkal, že už je fakt starej na jednu stranu...:-)) Ale začala se mi zhoršovat pleť, vlasy padat strašným stylem, hubnout jsem začala moooc rychle, v obličeji bych si ráda nějaký tuk nechala...A já jsem zjistila, že jediná doba, kdy jsem byla trochu hezká, bylo to těhotenství.A o hormonech jsem Vám psala, jak mi legračně lítala nálada nahoru dolů? Přesně v šesti nedělích jsem měla jeden večer pocit, jako když se zavře hladina, nebo jak to nazvat a moje city a pocity byly zase už stálé.No, spíš stabilně blbé, co se partnera týče.Předtím jsem měla chuť se s ním mazlit jako kočka. Najednou " lup" a už jsem viděla jen nemožné chování, to jak se nestará o rodinu...!!!