Diskuse - Deprese v těhotenství

No, uvidím, třeba ze začátku odříhávat budeme a pak uvidíme. Jenže on jak blbne, tak se pak taky bojím, co kdyby se vážně něco stalo. Ten monitor máme zakoupený a člověk prostě nikdy 100% neví a já jak jsem ten úzkostný tip, tak se taky bojím. Kamarádka, ta to třeba neřešila vůbec, jenže ona je od přírody kliďas, že jo a já ne. No, ty dvě už je záhul, říká se: Jedno dítě, žádné dítě. Dvě děti, houf dětí. Tak z toho mám taky docela strach. Malé jsou dva, takže to nebudu mít jako Evina samostatnou holčinu, co mi navíc ještě pomůže. To budu mít prostě dvě malé děti, které každé bude vyžadovat to svoje. Já to ale takhle chtěla, já vím. Chtěla jsem, aby malá měla sourozence k sobě, aby si rozuměli, protože to já, jedináček, nikdy nezažila a myslím, že mi to chybělo. Tak doufám, že si alespoň budou rozumět. Jinak počítám s tím, že budeme s manželem padat na hubu. On už teď kolikrát vyjíždí, že je unavený a nezvládá, ale co se dá dělat? Jeho rodiče to taky nějak zvládli a to měli ty děti 3 a krátce po sobě. Tak že by naše generace byla nějak zhýčkanější? Asi do určité míry ano. Prostě jsme víc naroční tím, co od života čekat.

No jasný, že je to každého věc a rozhodnutí a pokud ta ženská chce být bezdětná, nebo je nemá ráda, tak je to kolikrát lepší. Pro ni i pro to malé, co by se narodilo. Jen chci říct, že ty ženský pak se chovají jako diblíci a v 50 letech už to moc roztomilý není. Lenale, věř svým instinktům. Pokud ses takhle rozhodla, cítila to v tu chvíli, pak je to správné. Tyto věci se nepletou a vedou tě tam, kam máš jít. Všechno se jednou zají, i ta věčná svoboda a přesto jedno velké prázdno (já ho tam teda dost často cítila). Víš, já jsem se také rozhodovala dítě si nechat, nebo ne. Však jsme to tady řešily na podzim, ale i můj instinkt mi tenkrát říkal: Ne, nech si ho. A přestože jsem se pak topila v depkách, dnes je to trochu lepší (asi smíření s osudem), stále věřím, že mě můj instinkt tenkrát neklamal. Že to tak má být. No, já nevím, zda pro něho budu ještě dělat. Dnes mu to chci říct, ale s tím, že se chci vrátit do práce téměř ihned (ale to je asi sci-fi, jak tady čtu). :-)).

To ses na to, Evino, měla vykašlat, on si asi bude myslet, že Ti hráblo a k ničemu to není. Já jako největší problém vidím tu jeho neochotu se o Vás starat finančně. No, co si on k čertu myslí, že žijete z vody a ze vzduchu nebo co. Nebo, že Ty si máš brát práci na doma? Je to prostě sobec. Tak ho vidím já a když jsme u té naší generace, tak sice u jeho maminky spočívala veškerá péče o domácnost a děti na mamince, ale ten táta alespoň prachy dával. Teď už ta vzájemná emancipace došla tak daleko, že už ti chlapi nejsou ochotni dělat ani tohle.

To sis Evi vymyslela nějakou imaginární postavu, která by mu pasovala? :-). No, tak uvidíme, jak na to bude reagovat. Jinak co se týče té inteligence, já si myslím, že je to sice dar, ale zároveň prokletí, protože příliš přemýšlení spíše škodí :-). Co vy na to? Jinak já mám teda pocit, že jsme tady inteligentní všechny, nebo??

No, u Tebe Luluno to asi bylo trochu jiné v tom, že Tys jasně věděla, že ten chlap prostě není nic pro Tebe, že ho nemáš ráda a že to není ani Tvůj tip, takže ses opravdu rozhodla jít do toho natvrdo sama, u nás všech ostatních je to jiné v tom, že nějaké partnery máme nebo jsme si myslely, že máme.Takže z tohohle pohledu muselo to rozhodování být o hodně těžší, protože Ty jsi v podstatě věděla, že na to budeš sama. Sice ten táta tam nějaký je a snad nějaká asistence by tam od něj být mohla, ale prostě z tohohle jsi vycházela. Nedokážu říct, jak bych se v Tvojí situaci rozhodla já, ale je to fakt velká zodpovědnost, co sis na sebe naložila a je to do jisté míry opravdu obdivuhodné.

No, tak to víš, Irčo, že mi z toho veselo není. Vždycky jsem měla vysněnou idilickou rodinu, hodně dětí, parťáka manžela, prostě pevný bod v té spleti. Jenže...život mi to prostě hodil jinak (a určitě mojí vinou, protože jsem setrvávala ve vztahu, který byl určen k záhubě a je postaven pouze na vzájemné závislosti), i když mi to nabízel, ale já neviděla a neslyšela. Vůbec mě to nezajímalo. Prostě mě vždycky fascinovaly složité případy :-). A tak to mám také složité. No ale stále věřím, že to není konec života, nýbrž začátek nového. Že mi tohle vše dá poznat něco, co bych bez toho nezažila a otevře mi to nové obzory a to zejména ve vztazích k mému okolí, k partnerům, k životu. Uvidíme. Teď se mi to mluví, dítě ještě není na světě. Pak mě tady budete uklidňovat, ať pod ten vlak neskáču :-)))

Jinak ten Tvůj, Evino, mi přijde spíš jako nějaký schizofrenik, nejdřív nechce dítě uznat, ale při porodu chce být, pak údajně chce být s dítětem na mateřské atp. Prostě nepřijde Ti tak trochu jako že Ti chce dokazovat jaká jsi neschopná nebo co. Není mi sympatický, promiň.

Je to opravdu, Luluno, velká odvaha a snadné rozhodování to není. Každopádně Ti držím moc palce a přeju pevné nervy a hodně štěstí.

Tak já Lulunu obdivuji, já bych si sama na dítě netroufla.
U mne to byla na jedné straně nejistota a spíš pocit dítě nemít ,na druhé straně , jak píše Luluna , někdy pocit prázdnoty a že tam něco chybí. Ten můj se mi staral roky o moje nemocné rodiče ,psa i majetek , když jsem byla pryč . Já jej znám snad 15 let, ale jako že jsme spolu , to jsou 4 roky. Já byla pořád pryč , občas jsem tu byla tři měsíce v tahu, pak zase odletěla a on čekal , staral se a já vydělávala a žila si ten svůj krásně sobecký život.Co prováděl jinak nevím a ani vědět nechci!!! Ale pořád na mě tlačil, ať se vrátím a začnu žít normálně. Tak jsem si řekla, že teda zkusím otěhotnět a že to stejně asi nevyjde, v mém věku a je to vyřešené. Budu si žít dál po svém a budu mít čisté svědomí , že to nešlo a je to. Jenže ouha, já okamžitě otěhotněla!!! Pak jsem 12 týdnů špekulovala, co dál, ale tu sílu, jít na potrat jsem v sobě nenašla, přesto, že v té době to mezi námi vůbec neklapalo . V ten moment mi ale bylo jasné, že chci dítě s ním anebo vůbec. Nechtěla jsem dítě s milionářem, kterých sice pár znám, a mohlo se stát, že bych po omylem společně strávené noci otěhotněla, a pěkná směnka by mi pak ulehčila život, za podmínky, že jej tím malým neobtěžuji, ale to já nechtěla.
Tím chci říct, že smekám před všemi , co si věří mít dítě bez chlapa anebo s chlapem, co se od něj už od začátku nedá nic moc čekat. Samozřejmě utéct může každý,ale já si myslím, že kdyby ´přišlo na věc, ten můj by si ji vzal a postaral se o ni a to je dobrý pocit.
A Evino, to já také občas vymyslím, co vše dělá a nedělá, ačkoliv jsem se o to nikdy moc nestarala, ale jak jsme celé kulaté a neatraktivní , tak máme pocit ,že všechny ženy okolo jsou daleko atraktivnější . Já na něj občas také nějakou takovou blbost vyvalím, on je totiž nejen mladší , navíc dost atraktivní a bývalý sportovec. To teď musí chudák vydržet!

Lenale, tak tos asi měla na chlapa štěstí. Já si i přes to, co jsem napsala směrem k Luluně myslím, že dítě potřebuje oba rodiče, že to není jen o těch penězích. Mé babičce zemřel táta, když jí byly dva roky a říká, že vždycky všem dětem záviděla, že mají tátu.Jenže samozřejmě záleží, jaký ten táta je. Třeba ten můj, ten je do malé zamilovaný od první chvíle a ona pořád co táta a kde je táta a kam šel a je v práci atd. atd. Třeba ten můj táta mi ale zase do života přinášel jen samé stresy, takže jsem měla smůlu. Takže samozřejmě záleží na tom...

Určitě ale není dobré ty táty vyhazovat ze života těch dětí, já si myslím, že když ti tátové budou naprd, tak to ty děti časem poznají, prostě bych to nechala na nich. Spousta žen to třeba neunese, že se ti chlapi se k nim zachovali nebo spíš nezachovali nějak a rozhodnou co a jak za ty děti a to si myslím, že dobré není. Já jsem třeba z neúplné rodiny a ono to člověka ať chce či nechce prostě nějak ovlivní. Babička měla v práci známou a ta si pořídila dítě se ženáčem, ale on s tou svoji ženou děti mít nemohl, jenže ta jeho žena asi nejspíš na něj něco věděla, takže on se prostě buď rozvést nechtěl a nebo prostě nemohl a tahle babiččina známá to vyřešila tak, že prostě řekla, že si nepřeje, aby se ten táta s tím klukem stýkal. Přitom zájem tam zřejmě z jeho strany byl, prý třeba vyhlížel kluka před školou, aby ho zahlédl nebo i platil vysoké alimenty atd. Každopádně ten kluk, dnes už dospělý chlap, měl celý život partnerské problémy a nakonec se rozvedl a zůstal sám. Těžko říct, jestli ten zakopaný pes byl jen v tom, ale rozhodovat za druhého by se asi nemělo...

Tak teda já nemůžu říct, že bych musela oželet nějakou super práci, protože v životě dávám přednost práci, kde se moc nenadřu, ovšem na úkor výdělku. Takže v tomto ohledu nemusím brečet. Na druhou stranu ještě studuju, tak si říkám, že třeba potom to bude lepší, i když já na kariéru moc nejsem. Jo, jenže budu vlastně svobodná matka s dítětem a už mi bude 37 a bez praxe, kdo by mě chtěl, že. Ale to není nic proti vám, co jste o fous starší, protože vy nějakou praxi máte. To já proti vám nic nezažila.

Holky co jsou od L si pletu, jen Lindu ne.:-)
Ale tuším Lenale - tu Kanadu Ti opravdu závidím! Lyžovat neumím, ale...Ta představa sama - no něco nááádherného! Samostatná jsi dost, zajištěná taky, mohla bys mít pět dětí bez partnera a dala to v pohodě...:-)
yJe to jen jiná disciplína!:-)

To já si ani nemyslím, že by to byl hulvát, jen je nějakej asi divnej, protože jednou chce tamto, pak něco jiného, ví vůbec co vlastně chce? Tak chce, aby ses starala o dítě a o něj nebo chce být na mateřské on sám, chce to dítě nebo nechce, chce být s Tebou nebo chce bydlet u maminky nebo co vlastně chce. Co tím vším vlastně sleduje? To je to, co nějak nechápu.

Jo, já mám holky vejšku, ale taky žádnej super job jsem neměla, taky něco viz Linda ve státní správě, jediná výhoda nebo možná nevýhoda, čert ví je, že mi tam držejí místo. Mně se tam ale zoufale vrátit nechce a jinou praxi nemám, takže je to taky babo raď.

Každopádně si teď představuju Lenale se štíhlou postavou v bílé kombinéze jak se vrhá z nějaké strmé skály směrem dolu a potom večer popíjí šampáňo s milionářem v hotelu Ritz. To je jak z nějakého filmu. To musel být teda hodně zvláštní život, nikoho takového jsem teda ještě nepotkala.A jsi Lenale blondýnka? Tak si Tě totiž nějak představuju.-)

No, Evino, my teda taky nejsme nějací boháči, bydlíme s mojí 82 letou babičkou, která je momentálně na zabití v rodinném domku a je to pěkně o nervy.

Copak studuješ, Lindo??Evino a to se ještě nosí taková věc jako věno? To jsem nevěděla. Malá spí, tak si tady můžu s Vámi dopisovat. Dnes se cítím nějak děsně zničeně, ospale, unaveně a bez energie, že by byl nízký tlak? Trochu tady popíjím pepsi, vím, že bych asi neměla, ale musím se trochu probrat.