Diskuse - Deprese v těhotenství

Tak, holky,
jestli jste včera čučely na zprávy, tak vidíte i to, jak to dopadá. Viz mrtvé miminko a jeho máma pod kamionem. Já se dnes objednala k psychiatrovi, radši.
Můj vztah jde pomalu do...Prostě můj život je ten tam, do hospody nemůžu, nikam jet taky ne. Jen sedím doma a budu ještě 20let. A pokud zůstanu sama, nebudu mít ani z čeho žít. A to jsem si vždycky říkala, že se do takové situace nikdy nedostanu. A ten můj mi řekl, že mě měl zfackovat, abych brala antikoncepci, no chápete to? Kdyby řekl, že dítě nechce, ale fakt nechce a to nikdy, tak by přece nebylo.

Tak jsem se těšila, že to bude super po porodu, ze se zase splasknu a nebudu vypadat jako největší klokan na světě, ale Evina mi to objasnila a když si přečtu příspěvek od Lindy, tak si uvědomuji, že ten porod je asi jen začátek konce...Že se jí jen tak nezbavím a moje volnost je pryč.Ach jo....
Každopádně mi dnes ten termín 2.2 nepovolili, že je malá a tak 10.2.2010.po císařsku. Já si mohla vybrat,tak jsem se rozhodla to vzít na zbabělce. Ono je to stejně jedno, hlavně že budu menší. Já už se nemůžu ani pohnout, a to že prý je malá.

Ahojte,
o zprávách teda nic nevím, buď jsem luštila křížovku, nebo nevím.
Vztah jsem nechala koňovi, má větší hlavu.:-))
Spíš řeším rovnici, že mám na 4 týdny 4 tisíce, k tomu ubrousky na zadeček za kilo,cesta ke kartářce a kartářka dohromady asi 400,- , nemluvě o tom, že musím k zubaři.A ta,co mi ji doporučil můj milej, je nejen daleko, ale mě se zdá i nešikovná.

Teda já viděla hezoučkýho zubaře, ale je odsud daleko( toho benzinu!) a bude i drahej. A to chci ještě knížku za 320,- kaček. Tak a mám nad čím přemýšlet celý měsíc! Navíc má malá ekzém asi z místní vody, či co, kortikoidy pro ni nechci....
Je depresivní počasí, ale Eli se nádherně směje,ať prší nebo svítí slunce.A Vaše děti budou taky.
Lindo, třeba je ten Tvůj jen nejistej v týhle roli.Ani pro něj nic není jako dřív a I ON TEBE ZTRÁCÍ.Vztah Vám nevzalo dítě, ale spíš nejistota z nových rolí a strach z toho, co bude.20 let to přece netrvá, za chvíli je léto, hospůdky se zahrádkami...Držím palce!

Ach jo, holky. Já zase čím dál víc začínám trpět těmi svými úzkostmi, sice beru ta AD, ale asi je to na mne slabota nebo co. Já si myslím, že Evina má pravdu, spousta mamin chodí do hospůdek s miminkama a docela si to užijou, vždyť jich tam můžete v létě vidět hromadu, samy se koukněte. To, co popisuje Linda mi ale spíš přijde fakt jako nějaká poporodní deprese. On ji třeba může mít částečně i ten Tvůj, když mu říkáš, žes dítě nechtěla a vidí, že se trápíš, tak zřejmě taky neví kudy kam. Ony totiž prý poporodní depku mohou mít i chlapi a třeba se taky bojí, co s Vámi všemi bude. A Tys normálně pohodářka nebo jak? Myslím, že ses zmiňovala, žes AD už taky brala, že jo? Tak pokud nejsi, tak v tom může být právě zakopán ten pes. Teď je taky hnusné počasí, nedá se projít ven, nic kloudného podniknout, tak je to pak jedno s druhým. Já bych být Tebou to zkusila řešit na více frontách za 1)zajít k psychiatrovi 2) najít si nějaké cvičení nebo plavání a nebo jinou aktivitu a to buď s malou nebo třeba i takové to cvičení maminek s hlídáním miminek, tam se taky můžeš seznámit a trochu přijít na jiné myšlenky 3)učit se odstříkávat do flaštičky, aby ses někdy občas mohla vzdálit z domu eventuálně i bez malé, je to otázka cviku. Je také dobré v okolí si najít nějakou společnost, nějakou maminu, s kterou můžeš občas zajít na procházku a podrbat, nemusí to být nutně Tvoje krevní skupina, ale abys nebyla v izolaci. No a jak se říká, důležitý je čas, ten hojí rány nejvíc, člověk si víc zvyká, taky je to jiné, když je to miminko rozumější. Ta moje malá je v těch 2 letech opravdu malá osobnost, někdy mne to až děsí, jak ty děti rychle rostou, ono se Ti to zdá 20 let, jenže 20 let uteče jako voda. Však si vzpomeňte, nedávno jsme byly mladé a už se blížíme 40, hrůza! Jak chceš, Lenale, jen fakt je to blbé vstávat v noci a kojit a tlačit kočárek s rozříznutým břichem a přenášet a nadnášet malou, co Evino, taky Tě to bolelo? Mne teda dost, ale jsem nejen úzkostná, ale tak trochu hypochondr, takže to možná vnímám citlivěji. Hale Evino, nemůžeš tomu svému občas říct o peníze? Má s Tebou dítě, ne? Tak ať taky platí, alespoň občas.

Jo, kéž by to trvalo 20 let, v 8 mi třeba už kolikrát ty Vaše děti budou dávat přednost společnosti jiných dětí a pak budete třeba i smutné. Co Evino, ta Tvoje starší, té je 13, už začíná být v pubertě??

Jo, holky, děti to je pohoda, ale my žijeme s mojí 82 letou babičkou a ta se totálně zbláznila, rozhodla se prosím hubnout a koupila si na to nějaké šílené kapsule a těmi se rve a oni způsobují srajdu a ona to vždycky neudrží a pokadí se od hlavy k patě, momentálně smrdí celý barák jako když se tu nejenom nekdo pos..., ale i poblil a možná něco horšího. Takže kromě těch mých úzkostí jsem totálně rozhozená z babičky. Zato malá, to je pohoda, jen se mi už zdá až trochu moc chytrá, kdepak je to miminko, které jsem mohla pohladit, kdy jsem chtěla, položit si ho, kam jsem chtěla. Teď když jí dám pusinku křičí mokrá mokrá a pomazlit se jde, jen když ona chce. Když jí chci držet za ruku, křičí, že půjde sama. Užívejte si ta miminka, protože ty děti se osamostatní dřív, než se nadějete. 20 let, kde že by!

Irčo, Pája nezačíná být v pubertě! Ta je v ní po uši!:-)
Hubnoucí kapsle babi seber, nebo nahraď lentilkama...To víš, zlaté dětičky.I když mě malinká prohnala, chce si celý den jen povídat...Tak jsem ji ve čtyři šupla do šátku a lítám s ní po bytě.Ale večeře bude! :-))

No, já jí je sebrala, ale ona mi vyhrožovala, že nám rozfláká počítač a že si nemůžu dovolit jí přeci něco brát nebo ona že vyhodí něco nám, když o tom nebudeme vědět. Já jí je schovala a dám je mámě, až zítra dorazí, ať si to s ní vyřídí. No, přeci se nebudu starat o dvě děti a bláznivou babičku. Ona je někdy fajn, ale někdy je vážně na zabití.Nejhorší je, že ty děti jsou čím dál tím chytřejší a ten jejich stav se zlepšuje a učí se. Ti staří lidi už jen hloupnou, když to řeknu takhle drsně. No, my s ní bydlíme v baráku, což podle mé mamy je tzv. výhoda. Teda samo je, že nemusíme platit hypotéku nebo drahý být, kór v Praze. Někdy je to vážně ale na zabití. Ona má pořád pocit, že jí utlačujeme a ubližujeme. Přitom my se fakt snažíme. Ach jo.

Ale tak je mladá hodná, že pomáhá a tak. Jen je to hrozné, že ty děti se teď do té puberty dostávají tak strašně brzy. Opravdu to holky tak strašně utíká. To Evino ty asi můžeš vyprávět, viď? Nedávnu jsi tu svojí Páju chovala jako teď tu svoji mladší a za chvíli od ní budeš muset odhánět kluky.

Irčo, to mi dnes říká kdekdo s těmi kluky.
ALE BACHA, HOLKY!!! Já je od ní odháním dost pracně už rok. A když jsme se sem přistěhovali,jelo kolem policejní auto, zastavilo u domu a policajti tam šli za nějakým známým.OBA PO NÍ KOUKALI DIV NE S OTEVŘENOU PUSOU!Na třináct ona nevypadá.:-)

No nazdar, tak to asi budeš mít starosti. A že ty děti dnes dospívají tak brzo, tomu nerozumím. Říkají to všichni, u nás puberta nastala až v 15ti a dnes už 10ti leté děti se dostávají do puberty. Že by dnešní uspěchaný způsob života nebo co? Je to stejně lepší být dítětem déle, pak přijdou kluci a s nimi jen samé starosti.Fakt musím říct, že mi přijde, že ta moje dvoletá holčička je někdy fakt samostatná až moc. Je ale asi dobře, že chce všechno dělat sama, alespoň se to zase líp naučí. Nechci zase dělat to, co dělá švagrová, že spí s malou v posteli a už jí budou 4. Ona má 2 starší děti a holce je už 16 a klukovi 12 a ona na té malé přímo visí a prostě nechce, aby se osamostatnila. To je pak ten druhý protipól, nejdřív si nemůžeme zvyknout, že ty děti máme a že nám převrátily život vzhůru nohama a že najednou nejsme samostatní a pak si zvykneme a zase je po nás těžké a obtížné nechat ty děti dospět a odejít a hroutíme se z toho. Vždyť spousta manželství a partnerství právě tohle neunese. Najednou prostě vyhoří.

Já si ten první rok moc přála mít tu svobodu a vyrazit si někam jen s manželem, do divadla, kina atd. Když bylo malé deset měsíců, tak jsme byli jen s manželem sami dva u moře a já si to děsně užívala, on moc nechtěl, ale já ho ukecala, a teď už nějak ty ambice být jen ve dvou bez malé nemám. Nechápu tu změnu ve mně, ale fakt ne. Musím říct, že jsem až nervozní, když malou nemám vedle sebe, připadám si taková neúplná nebo co. Fakt nevím, kde nastal ten zlom, ale s jistotou můžu říct, že prostě nastal.Dokonce mám někdy takové šílené nápady, že si na stará kolena pořídím ještě třetí dítě, abychom měli společnost, to asi není dobré takový ten třetí "vejškrabek" na kterého se celá rodina upne a všichni ho rozmazlujou, ale prostě je to hezké ty děti, kór když jsou takhle malé...

TO zní dobře. Já mám dnes zase nejakou depku na šestou. Zase všeho lituji a představuji si , kde jsem všude právě mohla být, kdybych šla na potrat a jak jsem si mohla žít v tom svém jednoduše sobeckém světě. Určitě bych byla na horách a tam je dnes tak nádherně. Dívala jsem se na webcam a to už jsem vůbec neměla. Pořád přemýšlím,kam ji stčit,až se narodí, aby se měla dobře a já měla klid a svůj krásný život zpět. Já vím, že si asi každý myslí , bože, co je to za ženskou, ale já byla tak spokojená a teď jsem úplně nešťastná. Jsem prostě sobec,ale to jsem věděla, akorát jsem si za tím měla stát. Jenže ani nevím,že pokud si ji nechá on, jestli bude ta malá v dobrých rukou u něj.Což o to,na něj je spoleh, on je vážně super chlap,ale takové dítě potřebuje i matku. A zase takový nečlověk , abych ji dala na adopci či mě bylo jedno, co z ní bude a jak se bude mít, také nejsem. Takže mi asi nezbývá , než si ji nechat a sama být úplně nešťastná a nespokojená. Jiná cesta asi není, leda že by se nějak změnil můj přístup,ale o tom vážně pochybuji. Ježiš, co jsem to udělala?!

Ahoj, Lenale,
tak nad tím přemýšlím každý den. Já bych jela zase do termálů. Loni v létě jsem byla ještě na několika dovolených, letos budu čučet na chatě nebo z okna, určitě ani na fesťák nepojedeme. Takový to byl pěkný život. Teď si mě ten můj ani nevšimne a to mi ho kamarádky záviděly, jak si mě předchází. Adopci by mi taky nikdy nedovolil a kdybych mu nechala malou a odešla, tak by mě všichni známí zavrhli. A nakonec se tvoje mimi narodí na moje narozeniny, mám je 10.2. tak nás něco spojuje.

i já to mám tak . Všichni mí známí mají děti,inkluzivně šéfa té firmy, co jsem pro ně nejčastěji pracovala. Všichni samozřejmě ví, proč jsem musela přestat a teď , kdyby se mě ptali, jak jsem si to zařídila,že mohu tak brzy opět pracovat nevím jestli by se mnou ještě spolupracoval. Stejně jako zákazníci, každý by mě odsoudil, takže jak říká můj taťka , dostala jsem se do jednosměrky a tu není cesta zpět. To je vážně hrozná představa!!!!