Diskuse - Deprese v těhotenství

Ale takový pěkný bumrlíček těch známých to byl, taková veselá holčička, měla jsem z nich úplně radost, jak jsem je tam spolu viděla. Bydlí v domečku a pořád jim něco chybělo a teď tam opravdu u nich byla cítit radost.

Znovu jsem si říkala, co všechno chudácí, tedy hlavně ona museli projít, aby se k tomu vůbec dobrali. Ptala jsem se jich, jestli by takhle šli i do druhého a ona právě říkala, že netuší, zda to bude zdravotně možné.Prodělala dvě mimodělžní těhotenství, přitom jí odebrali jeden vaječník a hlavně prý ta hormonální stimulace je fakt svinstvo.

Takže holky nelitujte svého rozhodnutí nikdy v životě.

Jinak co Evi dodat?Asi zkusit naučit se sama žít a dýchat.Doufám, že si ten blb časem neřekne, že proč by vlastně platil i ten byt, že ty prachy vlasntě může prožrat. To bych asi pak fakt vyrazila za tou tchýní, ať si ho spacifikuje. Já mám taky pocit, že on ten vztah nechce, ale hraje to naoko třeba nejen před Tebou, ale třeba i před tou svou rodinkou, aby to vypadalo tak, že ta zlá jsi Ty.

Zkoušela jsi Lindo toho psychiatra? Mně to fakt přijde jako poporodní deprese. S tím není radno si zahrávat, fakt.

Hale, ať to někdo fundovaný posoudí, já Tě takhle na dálku neposoudím, ale podle toho, co píšeš to tak zní.Co myslíš, Evino, Ty už dítě máš? Aby sis pak nějak neublížila a přitom se to stává každý rok , že nějaká mamina skončí pod vlakem nebo zabije sebe a dítě. Hodně ženských taky píše, že od porodu berou AD nebo se jim nějaká psychická porucha rozvinula.Já jsem taky říkala, že mne manžel bude muset kontrolovat, ale já doufám, že když už ty AD beru, tak bych mohla být relativně stabilizovaná.To ale člověk nikdy neví, každopádně budu pod kontrolou doktorky, tak ta by to asi vychytala.

Jo, jdu k psychoušovi za měsíc. Dřív to nejde, mají plno. To už ze mne bude magor.

My se zase také pohádali. Já toho mám také dost.Takový pěkný život jsem měla. Teď už jen pořád přemýšlím, kam to dám, až se to narodí, abych zase byla svým pánem. To já mám už předporodní deprese, to teda fakt nevím co když mě k tomu chytnou ty poporodní. To jediné co mi denně straší v hlavě je otázka, proč jsem se na to jen dala...a co dál?!

Dál to nechtěj vědět. Je to nová kapitola života. Až si v ní počteš zpětně, budeš to vidět jinak..

Pane jo, a co když je to fakt vážné a oni Tě obědnali až za měsíc?Taky dobrý co? To je teda lékařská péče, pane jo. Fakt je, že ta moje psychouška, ta má asi 20 lidí na den a to jsou samý maminy s kočárkama a studenti, dnes má problémy snad už každý.Tak si to ale zase nenamlouvejte, jo? Jenže oni ty hormony lítají už před porodem a po porodu v porodnici pak řvou úplně všichni,mně to tam přišlo jak v slzavém údolí.Úplně na palici.

Já jsem v porodnici nebrečela. Divné, ale je to tak. A ten můj mi dnes řekl, že mu organizuju život a že mi říkal, jak bude všechno jinak. On chodí kvůli mně dřív z hospody, protože má špatný pocit. A jsem jak koule u nohy. Dřív mu to nevadilo, ale teď máme dítě. Dobrý, ne...Asi ho obtěžujeme nějak, nevím jak. Změnil se, asi i já jsem se změnila. Já snad ani nelituju toho, že mám dítě, ale že ho mám právě s ním. Vždyť mi všichni říkali, jaký je, že je jen na užívání a rodinný život ho nezajímá. No a je to tady. A vy se proč hádáte, Lenale? Vždyť ten tvůj má, co chtěl, ne. Radši jsem měla umřít při porodu, byl by klid.

A navíc, Lenale, když ten tvůj chtěl dítě, tak ať s ním zůstane doma on a ty se vrať ke své práci, když tam máš dobré peníze. Vždyť herečky atd. to dělají taky, jsou doma tak 3 měsíce a vrací se do práce. Já bych to udělala hned, mít dobrou práci. Jenže nemám a jsem prakticky bez peněz a ještě k tomu věčný student.

Co třeba když fakt máš tu poporodní depresi a budou Tě třeba, já nevím, muset hospitalizovat, i takové případy se dějí, tak by třeba musel být s malou sám. To Tě jen straším a nejspíš si vymýšlím, ale asi tohle bych mu vmetla.Abych ho trochu vyděsila.Asi by mu to neškodilo, aby o Tebe víc pečoval.Jo, hospoda, to naštěstí neznám, to se u nás nikdy neprovozovalo.To je spíš obrázek dnešních chlapů, užít si a je to. To se Ti nedivím, žes na něj rozzuřená. Já pořád nechápala, ale začíná se to rýsovat.Jak to fungovalo u nich doma? Nejspíš něco alá Evina, maminka se starala a tatínka tím neobtěžovala, co?Jablko nepadá daleko od stromu...

No, Irčo,
on byl ženatý cca 13 let a fungovalo to tak, že si žili asi tak nějak každý sám a jak dnes říká, pořád někde pařil. Měl s manželkou dceru, ale odmala ji dávali k jeho mámě na hlídání. Ale to už nejde, dnes je moc stará. Takže asi tak. My jsme dřív chodili někam hodně spolu, ale to teď prostě nejde.

Ahoj, koukám, že s námi asi dost mává to počasí - všichni na levačku, já osobně probrečela celý den.

Ahojte, ona je pravda, že on to dítě chtěl.Ale když se pořádně zamyslím, asi mu bylo jasné , že to je jediný způsob mě nějak udržet tady. Já bych asi nikdy nepřestala pracovat a kdybych pak třeba neměla praci, jelikož jsem už stará asi bych se zase zabývala cestováním a studováním. Pravdou je , že i mě připadal ten život tákový ,nevím, že tam něco chybí a tak jsem se nechala na ten nápad s dítětem nalákat. Navíc jsem si myslelá, že v mém věku jen tak neotěhotním a v červenci jsem měla zakázku, tudíž jsem na otěhotnění měla přesně tři měsíce. Jenže já otěhotněla hned... Pak jse celé noci nespala a říkala si , já na dítě nemám. I moje maminka, která v té době ještě žila říkala , že si to nedvede představit, já a dítě. Jenže já v sobě prostě nenašla sílu jít na v pořadí třetí potrat, v 41.
A on, stejně jako ten od Lindy byl už ženatý, rozvedl se letos na jaře, jenže si mohl dělat co chtěl. Navíc vrcholový sportovec přece nebude sedět doma . A tak se starala tchýně a žena.Ale musím říct,že teď se snaží být doma a nikam moc nechodí. Ale i já byla pořád někde a měla práci a nyní sedím doma nikoho tu neznám, nemohu sportovat a cestovat , on pracuje a má svoje známé a svoje záliby.
Vždy , když se pohádáme řekne, ať mu malou dám až se narodí "tahnu za těma svýma milionářama". Ale také jest otázkou ,či to dokáži. K tomu v břiše nic necítím,ale třeba až se narodí, nevím jak lehce ji budu na půl roku někde nechávat. Já trávím vážně hodiny přemýšlením , jak to všechno nějak udělat, aby malá byla v dobrých rukou a já mohla žít ten svůj život. Ale obávám se ,že zase takový sobec nejsem ,abych ji nechala jen tak a někomu,a přitom mi to bylo jedno.
Lindo s tím umíráním, to neříkej. Ono se dá všechno nějak zařídit a změnit. Navíc jsi mladá a toho svého už budeš těžko předělávat. Já si myslím, že ze začátku je každá i malá pomoc potřeba a tak buď ráda, že máš alespoň někoho. A až bude malá z nejhoršího , třeba se někdo lepší objeví . Ale nikdy není tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř. Jste snad obě zdravé a to ostatní už nějak dopadne. Drž se!!!

Ahojky, tak holky já celou noc proklepala, po dlouhé době mě zase chytly ty úzkosti, volala jsem psychoušce a zítra za ní asi vyrazím, protože co s tím, že?To pak celé dny nemůžu existovat a myslím jen na to, jak mi je blbě. Závidím Vám, že tyhle stavy nemáte, štve mě, že to chytlo zrovna mne.V tom těhotenství je to blbé páč se nemůžu narvat práškama na spaní, moc možností není, leda navýšit trochu ta AD jinak nic.Takže asi tak.Buďte fakt rády, že máte to zdravíčko.

Ahoj, holky, já si v porodnici pobrečela docela dost a krásně. Už jsem věděla, do čeho jdu, čekala jsem to. Pořád jsme se se spolubydlící jenom smály.A pak jsem si pustila v MP3 písničky, co jsme poslouchali s tím mým v samých začátcích...A slzy se mu spustily jako mlíko ve sprše! :-) Ležela jsem na posteli, vzpomínala, jak to s ním bylo na začátku krásné, brečela a brečela a bylo mi u toho nádherně. Prostě to je úplně jiný pláč.
Včera jsem taky brečela a brečela, ale ze zoufalství, že nevím, kudy kam, že si mě neváží...atd...A pak mi napsal ten kluk z Moravy krásný e-mail, na dnešek jsem se vyspala a je to pryč.Jsem šťastná, že mám děti, mě Pavlinka pomáhá mnohem víc než přítel.