Diskuse - Deprese v těhotenství

Tak se na to vyprdni, to ještě bude trvat hoodně dlouho, než malá začne chápat, co tím babi myslí. Tak myslím v roce a půl, možná něco, ve dvou letech něco víc. Tak jí malou odvez, když si potřebuješ něco zařídit a tím spláchneš dvě mouchy jednou ranou. Ten Tvůj se o tu malou ani o Tebe nebude asi zajímat nikdy podle toho, co o o něm říkáš. No, možná, až bude větší se jí bude snažit podplatit úplatky za dobu, co se nestaral. Tys asi hlavně naštvaná na něj a pak Tě štve jen ji vidět. Jenže proč zase a priori odmítat pomoc, když Tobě by občas bodlo nějakou pomoc mít a ten Tvůj Ti ji prostě neposkytne, tak co? Občas každý potřebuje k doktorovi nebo si něco zařídit, to je přece normální. Jenže když se nad tím zamýšlíš, co Ty bys dělala na místě "báby"? Já bych se Ti asi taky vnucovala bejt "babou", ale asi bych se snažila Tě nepodráždit, ale já bych taky vnučku chtěla vidět. Já bych asi taky nebyla ten tip, který by se chtěl smířit se stavem, jaký je. On jí možná vykládá, žes mu zkazila život, že Tě nemiluje a dítě s Tebou mít nechtěl a nechce s Tebou bydlet atd. atd. Jenže jaksi to dítě tady už jednou je. Sama víš, jak někdy člověk asi těžko už pohne s tou 13ti letou a s 30ti letým chlapem už nepohne vůbec. Jo, mohla by ho asi vystrčit, že když si splodil dítě, tak ať se stará, to by asi bylo nejrozumější, ale jestli by to mělo nějaký efekt je otázka.

Prostě většina chlapů je dnes špatně vychovaných a nezodpovědných,co víc k tomu dodat?

Dopadlo to výborně!
Tchyně byla opatrná na slovo, ale i jsme se zasmáli, můj přišel před její návštěvou asi čtvrt hodiny, aby tu byl s předstihem, po návštěvě mě objal a řekl něco jako že mě má rád.Já jsem mu řekla, co se mi momentálně děje.Ovšem pak narazil na to, že se nikdy nechce ženit, že si se mno vyzkoušel, jaké to je a papír nepotřebuje.Jenže já ho potřebuju.Neřešila bych to, kdyby řekl,že počká, že uvidíme atd...Řekl to naplno a já začala uvažovat znovu o soudu o určení výchovy a výživy. Ať někdo nestranný rozhodne, jestli má platit on mě, já jemu, atd.Mít rád mě přece může i potom. A jestli chce odpočet na malou na dani, tak se buď dohodnem nebo si mě může časem vzít a odečíst si i mě.Jde mi v téhle chvíli o jedinou věc - abych neměla pocit, že je pořád jen po jeho.Teď řekne, že papír nepotřebuje, pak řekne, že nechce další děti, pak řekne, že se lidi berou jen kvůli dětem a to jsme neudělali...On papír nepotřebuje já jo, když potřeboval testy otcovství, dostal je.Je řada na mě.i když vím, jak děsně ho to rozčilí a vím, že to může znamenat naprostý konec toho,co je teď. Ale co je teď - lítá si všude možně a sem si jde jen odpočinout.

To je otázka, jestli ho vyplašit a nebo to ještě nějaký čas nechat usedět a třeba k tomu dojde sám, to Ti fakt nepovím. Tohle je strašně těžká věc. Na druhé straně by nebylo od věci tu tchýni mít na své straně, myslím si.Moc ráda bych Ti poradila, ale fakt nevím. Nejdřív něco napíšeš a myslím si, že ten Tvůj je totální d**il, od kterého je nejlíp být co nejdál, pak zase napíšeš něco jiného a vypadá to trochu jinak, těžko říct.

Totální d**il nebude, Irčo, to by mi ani nedokázal odpovědět na pozdrav natož nějaké milování.:-))Tchýně v žádném případě na mé straně nebude, nebuď blázen.Jsem pro ni cizí jako ona pro mě.
Dneska jsem slzavý údolí i když včera jsem s ním byla za dobře.Zeptal se mě včera, jestli ho miluju.A já si teprve naplno uvědomila, že už ne.Že to tu bylo, ale na to už mi moc ublížil.Stýská se mi po těch časech, ale ty se nikdy nevrátí.A to je škoda, kdybych milovala já jeho, mohli jsme spolu žít, on si mohl koukat po Haničce, jezdit na kobylce a já bych byla šťastná, když by se tu objevil.Tohle je jen trápení. Jdu si pustit nějaký smutný film.

A jakpak je, holky, dneska Vám?

No, jsi pro ní cizí, ale vnučka je její, že jo? Tu už jí nikdo neodpáře. Proč asi k Vám pořád běhá, asi to není příjemné, cpát se někam, kde Tě nikdo nechce. Ona ho hlavně špatně vychovala, rozmazlila, udělala z něj sobce, který nechce a nehodlá za své činy nést odpovědnost a starat se. Neříkej mi, že si tohle v koutku duše neuvědomuje. Vždyť to dítě si zasloží mít oba rodiče a klidný život. To přeci za nic nemůže. Ani se nedivím, že ho ta Hanička nechtěla, prchat co nejdál, to bych udělala já. Ale stejně jsi do něj zamilovaná, to bys to neprobírala tam a zpět, ale bylo by Ti to tak nějak jedno, řekla by sis, platí byt, nějak snad vyžijem a nějak bude. Dokud si tohle nebudeš takhle s nadhledem schopna říct, tak Tě k němu pořád něco váže.

Hale, u mne je to tak, že já nemít úzkostnou poruchu, která mne posledních pět let pronásleduje, tak mám pěkný život. Člověk ale asi holt musí mít vždycky něco, aby to neměl tak jednoduché, že jo? Někdy se v noci vzbudím a klepu se, jen tak z ničeho nebo mne popadne úzkost, ale snažím se s tím tak nějak bojovat. Moc se bojím, aby to to mimi nějak neovlivnilo. Člověka fakt to dětství strašně ovlivňuje a i ty bolístky těch rodičů, když se hádají, soudí. Máma si fakt fest s tím mým otcem užila a chtěj nechtěj to přenášela na mne. Já už si tyhle úzkosti pamatuju od dětství, když jsem musela jít k otci a nechtěla. Řvala jsem jako když mne na nože bere, sousedi nadávali a chudák máma mne k němu musela dát, když to bylo soudně dané, jinak přišla v zápětí pokuta. No, jsem ráda, že už nejsem dítě. Je to blbé to takhle říct, ale nerada na to vzpomínám.

Ahoj Holky, no Evi, jak je nám? Já všeobecně neděli moc nemusím. Nepracuju, většinou nemám žádný sport, nic se neděje, všichni doma. Já taky. Teď jsem byla se psem v lese, je strašná zima a odpolko máme oslavu, ale jinak nuda. Přííííšerná nuda..Já vůbec nevím, co budu dělat, až dělat přestanu..:-). To bude takových nedělí víc. Ale dítě tě zabaví, ne? Jinak, jestli můžu přidat názor k Tvému příteli: Myslím, že neví, co chce. A nebo ví a neumí to říct...

My máme malou u babičky s dědou a je to takové divné ji doma nemít, nejsem už na to zvyklá, normálně asi skončíme jako ti dva staří manželé, co hrajou pasians nebo co. Právě ho chci vyhnat ven, že bychom se prošli.No, co v tomhle počasí dělat? Někam do obchodů se mi nechce, do kina taky ne a ještě aby se člověk bál, že tam chytí nějakou prasečí chřipku. Venku je ale zase ledovka, tak aby se člověk bál, že upadne. Ta zima je fakt dlouhá a už je to o ničem. To je něco jiného, když člověk může vyrazit na lyže, jo, na běžky bychom asi mohli, ale ten můj zase na to moc není, že ho běžky moc nebyví, tak co s tím?Jo, to dítě Tě vytíží pěkně, hlavně jak je člověk zdrchaný, tak se mu už pak nechce vůbec nic, to je to nejhorší. Vždyť to mimčo první půl rok většinu času proleží a prospí, ale člověk stejně chodí jak mátoha. Někam si jít zaplavat, to je dobré na záda, jenže minule jsem v těhu v dubnu vyrazila do bazénu a odnesla jsem to horečkama.

Ahojte, Irčo s těma úzkostma, v tom Ti rozumím.Já mám něco podobného - všeho se bojím, každé změny, někdy toho, co bude venku, když půjdu ven.Tady je to zlaté, taková pohodička, už proto se nechci vzdát bydlení tady.V Plzni to bylo horší.Tam je to samý feťák, špinavé ulice, nesnáším to město i proto, že jsem tam vyrůstala a dětství neměla idylické.Malá šla ven, přišla o deset minut později a já už byla málem šedivá, co se jí kde stalo.Nebo jsem třeba ležela, koukaly jsme třeba na film a já si tak prohlídla všechny, dítě, zvířata a byla šťastná, že jsme doma, že se nemusím bát.

Luluno, tohle znám už od dětství. Pravda je, že mě tohle miminko naplňuje svou přítomností víc než to bylo s Pavlinkou.Je to smutné, ale je to tak.Ale s Pájou na mateřské jsem byla v pohodě v týdnu, kdy jsem mohla třeba za kámoškou.V neděli jsem kolikrát musela vyrazit do nákupního centra - mezi lidi! A v práci jsem nejvíc milovala právě soboty a neděle, protože byl kšeft, vše rychle utíkalo, přišli brigádníci, studenti VŠ vesměs, se kterými bylo o čem mluvit, byla legrace - jo, naplňovalo mě to, práce za asi 60,- kč na hodinu!

A ten můj?
Jedna moje verze je taková, že on dávno ví, že spolu nebudeme, jen nechce být za toho zlého a říct mi to. Buď, aby mi neublížil, nebo abych já nestresovala před tou malou a neubližovalo to jí.

Já teda na lyže, Irčo, vyrážím co můžu. I když jsem těhotná. Pravda, asi to není pro každého. Já mám zřejmě výhodu, že moje těhotenství je v poho. Ale neděle jsou na horách nacpaný, my jezdíme hlavně v týdnu a na noční. Jinak je zvláštní, že když jsem doma, říkám si, to je nuda, to je nuda, ale když někde s někým jsem, už se zase těším domů. Pořád nad tím přemýšlím, jak moc se můj život změnil a ještě změní. Je v nenávratnu ta má lehkomyslnost a užívání si života. Připadá mi to někdy jak z depresivního filmu...ach jo, ty neděle mi dávají zabrat :-). Evi, orientuj se na to, že to může dopadnout jakkoliv. Tvůj příběh je od začátku zvláštní zejména ve Tvém partnerovi. Chová se dost nestandardně, přestože to řadu mužů zaskočí a vyrovnávají se s novou situací každý po svém. Každopádně chtěj zejména pro sebe někoho, kdo tě bude mít skutečně rád. A Ty měj ráda sebe, protože jinak to nepoznáš...

Ahoj, holky,
já jsem dnes úplně nešťastná. Měli jsme výměnu názorů, já mám tohoto života dost. Ani nemám kam jít, kdybych aspoň nebyla na mateřské.

To já si prostě netroufnu jet na lyže v těhu, stačí nějaký nešikovný pád a co pak? Já to mimi na to moc chci, abych si takovou věc troufla, kdybych to brala tak nějak, tak pak asi jo, ale takhle to prostě nejde. Dnes jsme byli za známými, co se 15 let snažili o dítě, první IVF podstoupili před 15 lety. Podstoupili prý asi 9 stimulací, píchání hormonálních injekcí do břicha a asi 9 nebo dokonce víc zavedení, nervy, jestli nějaká vajíčka dozrají, nervy, jestli vůbec k něčemu vůbec budou a budou dát použít, jestli dojdou oplodnění a pak 3 týdny čekat, jestli zahnízdí. To musí být fakt strašný. Některým ženským se prý děje, že otečou, napuchnou a zkolabujou, což je stav život ohrožující. No, děs a běs. Jsem vděčná, že se to podařilo normálně.

Jinak ty moje úzkosti jsou neidentifikovatelné, zato na palici, taková staženost okolo srdce a klepu se, případně se potím.Fakt to dokáže být hodně nepřijemné a omezující.