Diskuse - Deprese v těhotenství

Ahoj, dík za podporu, ale mě se to defacto děje, ona mi to jen potvrdila.Byla jsem na tom, že Michal je udělanej do kamarádky od koní Hanky, hrozně se tomu bránil a vyvracel mi to - kartářka - no, jemu tady jde nová holka, nějaká, kterou z dřívějška zná.Já DOUFÁM, že je to ona, protože ta je vdaná.On, když odejdu, že mě udělá před rodičema husu, že jsem ho opustila pro nic za nic, přitom si v dílně při kytaře a chlastu vzdychá po ní a jen slepý by to neviděl - a to mně k nim nebere! To je " řeč těla", jak ji znám já.No, jsem z toho šílená.

No tak z tebe udělá husu, to přeci nevadí. Na nich ti tolik nezáleží a pokud jsou rozumní a ty jim vysvětlíš, proč se to stalo, tak by tě měli pochopit. Nebo jim přijde normální, že jejich syn, který má dítě a rodinu bydlí u nich a za ušetřené peníze nakoupí kobylu? S KAMARÁDKOU? Ta ti nevím...

Víš, oni ho milujou.A nebudou věřit cizímu člověku.Je mi blbě, teď opravdu jo, nemůžu spát, klepu se, tak jak to popisuje Irča.Je mi pětatřicet, naprosto nic nemám, jen dvě děti a bojím se, že o ně přijdu.
On mě vzal ze špinavého městského bytu s fěťáky sem do téhle pohádky, do přírody, slíbil mi bydlení v domě, který SPOLU vybudujeme.Pak ho budoval sám.
Nevím, co mám dělat a vlastně podle kartářky letos nemám dělat nic.NIC se mi totiž dařit nebude.

Nedělat NIC je dobrá rada, pak se taky NIC nestane :-). A je přece nesmysl říct, letos se ti nic dařit nebude. Všechno záleží přeci na tobě. Nebo myslíš, že na kartách, hvězdách. Proč bys měla přijít o děti? Zkus si udělat radost (ne u kartářky :-), vezmi děti, projdi se, těš se z malé. Zkoušela jsi s ním třeba zajet k těm koním?

Hele, pokud má dítě s Tebou a honí jinou, je to vůl. Ale nepátrej po tom, nic dobrého Ti to stejně nepřinese, jenom budeš vypadat jako žárlivá hysterka, věř mi. Tchýni s tchánem občas malou půjč, ať Ti pomůžou, mají i**ota syna, ale vnučka je jejich i když Ty jsi cizí, jak říkáš.To dítě potřebuje přeci taky slušný život a taky potřebuje mámu. Zkus se nějak zabavit, najít si někoho v té vesnici nebo vypadnout, hlavně abys na to pořád nemyslela. Já taky pořád uvažuju, jak mi je blbě a o svých úzkostech a jak se klepu, mám na to doma spoustu času, bohužel. Kartářku bych taky nechala plavat, já vím, chceš udělat nějaké rozhodnutí, ale zatím bych ten stav možná nechala tak jak je, ono toho asi momentálně stejně moc nenaděláš, pracovat zatím moc nemůžeš.

Myslím, že Luluna má správný přístup. Takový racionální. Tak to by bylo super, Luluno,kdyby to takhle vyšlo.

Díky, já se v noci rozhodla, že nejdůležitější je pro mně dobro mých dětí.II kdyby dostal malinkou do péče, jsem její máma a musím být veselá máma, taková, se kterou bude chtít ta malá být, ne nějaká utrápená chudinka.Nápad od Luluny, ale bolí - já s ním nemůžu ke koním. On k nim ode mně utíká, potřebuje tyhle světy oddělit.Dnes ani nepřijde, má moc práce. Jdu nakoupit a na chvíli ke tchýni, protože nemůžu být sama.Cítím se moc sama. Snad to pochopí. Jen se modlím, aby nechtěla vědět, co se děje a já nezačala řvát, jako včera jemu do telefonu. Myslel si, že se malé něco stalo, když jsem mu volala a brečela a nemohla přestat.

Ach jo, to je strašné tohle. Navíc, když jsi maminka po porodu, která je daleko víc citlivá a zranitelná. Místo, abys měla oporu, tak máš sobce, který od tebe utíká. Tak dobře, nechoď mu do jeho světa a vytvoř si svůj! Jak píše Irča, najdi si kámošku, nějaký kroužek pro tebe a malou, začni hýčkat vás dvě. Uvidíš, že jakmile začneš mít sílu, přestaneš toho svého přítele prosíkovat, získáš sebevědomí, jak se vše otočí. Možná jednou bude prosíkovat on u tebe. Nevím proč, ale tak to funguje..Dobře jsi se rozhodla, nemá cenu ho někam tlačit, evidentně se on nenechá. A čím větší bude nátlak, tím víc on bude mít "práce"..Kdyby to byl citlivý člověk, tvůj opravdový přítel, tvůj pilíř, nikdy by se takhle nezachoval. Tchýně třeba rozumem moc dobře ví, že její syn je zbabělec a blbec, jenže je to její SYN a to je víc, než cokoliv. Takhle to ty mámy mají.

Jo, takhle to mámy fakt mají, moje babička taky věděla, jaký je můj otec, ale nedokázala mu říct ne, ona raději byla ochotna se o mne starat, dokonce by i mámě chodila uklízet, klidně by i vstávala, cokoliv, jen aby ho suplovala a chránila, já Ti právě říkám, půjč tu malou tchyni a někam se jdi rozptýlit. Já si taky myslím, že ona ví, co je on zač, ale nikdy Ti nepomůže směrem k němu.Vnučku ale milovat a chránit bude, myslím si.Ona si musí být dobře vědoma, že malá tím, jak to mezi vámi je strádá.On jestli by ji dostal do péče, tak by se 100% nestaral taky, taky by se starala ona. Já nevěřím, že by se choval jinak, kdyby měl jinou partnerku. Ty tomu věříš? Já prostě ani náhodou, on už se nezmění, vždycky bude první on a pak všichni ostatní.

Jo, chtělo by to, aby sis vybudovala prozatím nějaký vnitřní svět, nějaké známé po okolí, prostě něco, co by Tě drželo a bavilo. Myslíš, že by to bylo možné na tom zapracovat?Luluna má třeba ten volejbal nebo tak, třeba nějaké cvičení nebo ruční práce, fakt nevím. Já bych taky měla na něčem takovém pracovat, aby člověk pořád v sobě dokola nerozebíral ty svoje problémy. Já taky dělám chybu, že nemám nějakého koníčka, co by mne táhnul. Mám ráda spoustu věcí, ale ničemu se aktivně nevěnuju.Na škole jsem taky hrála volejbal, ale to nebylo jako Luluna závodně, ale prostě jen tak a bylo to moc fajn, je to super sport. Škoda, že jsem už od dětství byla na sporty levá a tak jsem žádný nedělala na nějaké úrovni.

Naše 82 letá babička hraje třikrát týdně bridž a to byste viděly, jak jí to drží při životě, furt chce, abych jí hledala výsledky a trénuje. Fakt dobrá věc, skoro se někdy až stydím, že ona i proti mně je taková životaschopná.

No já ale s volejbalem pomalu přestanu. Už nemůžu smečovat, prostě již cítím, že to není ono, bojím se, nejdu po míči a myslím, že i spoluhráčky se mě bojí, aby mi neublížily. Takže jsem řekla ještě příští týden a konec. Jenže to se pak zhroutím, protože volejbal mám každý den (téměř) a netuším, co budu dělat s volným časem. Mám každopádně zaplacené těhotenské cvičení a ten těhotenský kurz. Takže tam chodit pak budu. Jenže mě všeobecně aerobic a takovýhle žíněnkářský sporty nebavily. Prý to ale usnadní porod až o 5 hodin! No tak uvidíme. Ještě prostě musím přežít 3 měsíce..Irča ti radí dobře, Evi, něco si najdi, nějaký koníček, i kdyby to bylo cokoliv, co tě jen trochu zabaví a dostane ven, mezi lidi. To je strašně důležitý. Procházky venku taky dělají moc dobře. Já jsem třeba úplně šťastná, že mám psa, který mi dává důvod vyjít v jakémkoliv počasí ven. I když se mi nechce, jsem nakonec ráda, že jsem šla.

Jo, volejbal je fakt dobrej sport, však se k němu po porodu vrátíš, uvidíš.Ono existuje i nějaké těhotenské plavání, ale v téhle zimě by se mi teda moc nechtělo.Měla bych taky něco vymyslet, moje babi taky může mezi bridžem chvíli pohlídat.Akorát se s ní malá teda už dost nudí a trochu jí zlobí a utíká jí.Jinak mám ale babi dost vitální, někdy až moc na můj vkus.Důsledně mi pořád uklízí boty a já je pak nemám šanci najít, hlavně mi vždycky uklidí věci a to je pak hledej šmudlo.A já nemůžu přijít na to, kam je uklidila.

V noci mi došlo, co jsem touhle věštbou získala.Já píšu i na web, kde se scházejí lidi, co tyhle " věcí mezi nebem a zemí" řeší.Napsala jsem to tam, prý se na to nemám rozhodně upínat, ona mi neměla tu věštbu takhle " napálit" - fakt je, že si vzpomínám, že jednou Kludská někdě říkala, že nesmí klientovi říkat to špatné, musí v kartách vyhledat to dobré a to mu říct.Druhá věta téhle ženy byla - nejste dítě štěstěny.No, já s tím ale nesouhlasím, jsou na tom lidi hůř. Já když sevřu svou malinkou v náruči, jsem šťastná.A vždycky budu!Jestli se to má stát, stane se to. Ale můžu s tím počítat a užít si každý den, každou minutu.Kdybych s tím nepočítala, uteklo by mi to mezi prsty.Koníček je jistě fajn.Kamarádka zítra přiveze zboží pro prodej na netu, tak snad mě to dost zabaví.Jinak - na sporty jsem taky levá, chtěla jsem s holkou aspoň do bazénu, ale nedostanu se tam bez auta.A žíněnkářské sporty se mi jen líbí a jen bojové.Karate, aikido...Ale byla jsem na karate tak levá, že mi nedali ani první ( bílej) pásek - ne že bych ho neměla, ale neměla jsem ho vyslouženej. Tak snad mi zbývá jedině telka. Kdybych tu mohla mít psa, Luluno, dávno by se mnou spal v posteli! A venku se taky cítím nejlíp.I když včera mi malinká div nezmrzla, musel pro mě Michal přijet, já brečela jak profesionální plačka.No...Kino, zkrátka!:-)

Hele, holky, kde je Lenale? Že by miminko už bylo???

Ne ještě není. Doufám, že do toho 10.2 počká. Navíc nemám ani jméno, nějak se nemůžeme dohodnout.Já Vás pořád sleduji , ale co se týče rad, jsem na to krátká, já nikdy s nikým nežila, až teď a to mi vůbec neklape, Takže se nějakou tou radou asi neblýsknu. O chlapech mám příšerné mínění, já celý život trávila ve společnosti mužů a to je hrozný, od těch se nic čekat nedá.
Dnes jsem byla u kamarádky , ta má 4 děti a já jen hleděla. Připadne mi to tak fádní ,celý den trávit vařením,kojením a úklidem po dětech. Já vždy něco tvořila, budovala ,anebo alespoň vydělávala. A to mi dnes přišlo, jako taková ztráta času a hlavně , že to je o ničem a nikam to nevede. Ale já jsem asi vážně nějaká divná. Představa, že bych měla žít jako ona teď deset, patnáct let, mne naprosto zmohla. Zase to vypadá na nějaký depresivní stav v popředí s otázkou, co jsem to bože udělala. Já a dítě...to nikdy nemůže fungovat!!!!!

aHOJ,mám to opačně - nikdy jsem pořádně nestvořila nic, krom těch dětí.:-) A výchova, to je sochařina, budeš koukat.:-)Ale já už nějaké výsledky vidím, i když genetiku nepodceňuju. Já mám v Páje lepšího partnera než v chlapech!

tomu věřím, já bych s chlapama ani na třešně, já bych o nich mohla vyprávět story. Ve 41 jsem se rozhodla usadit a teď po třech měsících se soustavně biju do hlavy a ptám se , jak jsem mohla udělat takovou chybu.
Já nedokážu ani docenit ani ocenit výchovné výsledky a metody , tudíž se pokouším to neposuzovat. S tím, že je to ztráta času, z mého pohledu byl čistě subjektivní názor a já si myslím, že je naprosto jedno ,co člověk dělá, nejdůležitější je , aby u toho byl spokojený. Pokud je někdo šťastný , když naučí dítě pravě obout botu, či jestli druhý zjíská tento pocit uspokojení pročítáním vkladní knížky, je naprosto jedno. Jediné co je důležité , je spokojenost. Mě připadlo i hrozně pěkné, jak píšeš, že obrovským pocitem štěstí je pro tebe, když tě ta malá chytne okolo krku. Tak já doufám, že i já tak budu co nevidět smýšlet . To by bylo super...