Diskuse - Deprese v těhotenství

Já v těch dětech taky vidím smysl života. Říkám si taky, že mne snad ty děti budou brát taková jaká jsem i s těmi mými stavy a fobiemi. Všimněte si, co je v životě trvalé, kamarádky odejdou, chlapi taky, nakonec i práce a ta rodina, pokud samozřejmě ty děti dobře vychováte, to pouto je trvalé a vydrží. Ale je to makačka ty děti dobře vychovat, však uvidíš, Lenale. Nejdřív Ti to třeba nepřijde, u malého miminka, ale pak sama uvidíš.

Jo, je dobře, že se do něčeho pouštíš Evi, jen tak dál. Hlavně se zkus od něj trochu více psychicky odpoutat, aby on Tě nevnímal jako takovou chudinku, co na něj čeká jako na spásu. Ty přeci dokážeš být i silná osobnost, taky už máš za sebou kus cesty, jaks popisovala, výchova dcery, smrt přítele atd. atd.Držím Ti v tom palce. Bohužel jeho chování je naprosto nevyspytatelné.

To s tou kartářkou je mi taky divné. Mám kamarádku, co se zajímá o takové to reiky a energie a taky výklad budoucnosti a takové věci a sama tvrdí, že v tomhle se pohybuje děsně podvodníků. Já teda u žádné kartářky nikdy nebyla, ale někdy se zabývám otázkou navštívit nějakého léčitele na ty moje úzkosti a fobie, ale taky se bojím, abych nezaplatila peníze a skutek utek. Ta kamarádka by mi možná někoho doporučila, ale ona zase neví konkrétně na co, dost se za to totiž stydím a skoro nikdo kromě rodiny to neví. Oni se na to lidi většinou koukají dost blbě, jako že člověk je nějaká hysterka nebo co. Jenže jsem zjistila, kolik lidí takovéhle problémy řeší, jenže to tají všichni.Ta moje doktorka má snad 20 pacientů na den, fakt něco šíleného.

Na druhé straně není marné pořekadlo víra tvá Tě uzdravila. Nakonec se to ukazuje i na tom, jak je takové blbé placebo u pacientů účinné.Tak si možná ten kontakt nakonec od ní vyžádám a zkusím to, tím asi nic neztratím a zase být celý život na AD mi přijde jako dost děsná představa.

Irčo, už jsme se tady zmínily o kineziologii, skutečně ti jí doporučuji. Není to žádné šarlatánství, bláboly o konstalaci hvězd, magii atd. Tvé tělo a podvědomí ti samo odpoví, proč se ti to děje a kde se stal problém. A to třeba již v těhotenství (tedy tvé maminky). Odbouráš si sama tyto bloky, odpustíš nejen sobě, ale i těm, kteří ti ublížili. Moc se ti uleví. Je to ale dlouhá cesta a musíš té kinezioložce skutečně věřit, nebát se svých emocí. To by mohlo být pro tebe dobré.
Lenale, rozumím ti, i mně přijde neuvěřitelné zabývat se celé dny takovými záležitostmi. Ale pořád doufám, že u mého dítěte se vše změní a naplňovat mě to bude naprosto. A vše - kariéra, večírky, známí, povrchní známosti, bláboly, to vše zmizí a bude se mi to zdát naprosto nedůležité v porovnání s mateřskými povinnostmi..:-)

Trochu se toho bojím, protože své dětství považuju za ne příliš dobré i když se máma hodně snažila.Ale něco podniknout bych měla, to je fakt.Dnes mne manžel zaregistroval do porodnice, šílenci, nechápu, proč už tak brzo. No to víte, Podolí, hrajou si na hogo fogo.

Zaregistroval do porodnice? To se musí? No prosím tě, o tom jsem nikdy neslyšela..Tak to také musím?

Ahoj, holky,
tak představa, že budu min. 15 let jen uklízet či vařit, je mi také vzdálená. Proto moc nevařím ani neuklízím. Teď je to pro mne mrtvé období, že se nedá nic dělat, ale na jaře a v létě si to budu určitě jinak užívat. A jinak já na rozdíl od Lenale žiji v trvalých vztazích (samozřejmě s menšími odskoky) už od svých osmnácti let. Asi jsem na nich závislá, neumím být sama, ale to je taky špatně. Jenže partneři přicházejí, odcházejí, takže co zbývá?

Zdravim.Taky neumím žít sama,nebo spíš mě děsí ta představa - s dětma sama. Já si to zažila víc než dost a bylo to špatné období.

Já jsem na tom podobně jako Linda a najednou jsem těhotná a přítele jsem opustila. No, paradox. Přesto se s přítelem teda scházím, ale ubližuje nám to oběma, myslím. Asi je lepší být sama chvíli a pak jít dál. Jenže jak píše Linda, taky to moc neumím...

Luluno - přesně jako my, já jsem vzala zpátečku a nechala ho, ať si dělá, co chce. Nemá na zaplacení dluhu na sociálce ( napsaného na mně), ale v neděli si jede pro dalšího koně.Nechávám to být.Je mi nejlíp s dětmi, výborně mi bylo s kámoškou.Já si s ní navíc budu možná hledat nějaké bydlení.Ještě,že ji mám. Zvládnu to, když v tom nebudu sama, podpoříme se vzájemně.A to bysme měly i tady, holky.Bydlet blíž, mohly jsme si vzájemně ty dítka ohlídat.Já bych k mé malé ještě jedno snad uhlídala, v krajním případě i dvě.:-)Anebo zajít si do cukrošky a jen normálně pokecat i o tom, co je u nás dobře a ne jen špatně. I když - já po předpovědi asi budu jen ležet v posteli a čekat, kdy uhodí.:-)

No, to víte, Praha, tady se registrovat člověk musí, asi je tu moc lidí nebo co. Ale záleží v jaké porodnici, to Podolí si fakt hraje na něco extra.

Jinak já před chvilkou dostala amok z malé, možná jsem to trochu přehnala, ale uvařím jí hovězí vývar, v tom zelenina, hrášek, kukuřice a mrkev a taky jsem do toho udělala kapání. Jo a ona po jedné lžíci to začalo plivat, že ten hrášek nechce, že je tvrdý, přitom byl absolutně v pohodě, já to taky jedla.Já tedy už druhé nevařila, no tak jsem í nandala na zadek a taky párkrát přes pusu.Jenže jednou chce hrášek a nechce mrkev a příště se jí to zase otočí, tak jak mám k sakru vědět, co to bude tentokrát?Taky ji asi s tím jídlem rozmazlujeme, teda hlavně tatínek, otevře lednici a ať si milostslečna vybere, co chce. To si myslím, že je taky přístup na prd. Dítě má v tomhle věku podle mne jíst, to, co dostane. Já bych taky pro sebe nevařila, ale pro ní musím, jenže já třeba udělala koprovku, to nejí nebo spíš nezačala jíst, svíčková, to taky ne. Tak v podstatě jsme pak jen o bramborové kaši.Takže jsem se fakt vztekla a hodně jí nandala a řvala jsem jak pavián.No, takže pro dnešek jsem si udělala fakt zábavu.

Evi, na tu tvojí předpověď se vykašli, nikdy neuhodí a jestli se ti dařit bude, nebo ne, záleží zejména na tobě. Samozřejmě, že štěstí tomu dopomáhá, ale nevěřím nějaké bábě, která ti tohle řekne. Blbost. No vidíš, jak ti pomohlo jít za někým, mít kámošku, spřízněnou duši. To by mohlo být super, kdybyste našly společné bydlení a přežily ten přechod. Je to vždycky lepší s někým, kdo ti pomůže a podpoří. No vida a pak, že se ti dařit nebude. Musíš jen udělat ty krůčky a jít svému osudu vstříc. Jeho dluhů a vůbec finančních transakcí bych se pomalu začínala bát, co? :-). Ještě, aby ti hodil nějaký ten desetitisíc na krk!

Luluno a Lindo, můžu se Vás zeptat trochu víc na tu kineziologii, jak to probíhá atd. atd. Pomáhá Ti to, Lindo, cítíš se líp, vyrovnaněji? To je to, co bych potřebovala, najít ten stav té rovnováhy a najít klid v duši.Já vím, že těmi úzkostnými pocity trpím v podstatě už od raného dětství a přehoupnutím se do dospělosti to jen vystrčilo růžky.A vidíte s manželem mám hezký vztah a jsem s ním spokojená. Jen mám někdy takový pocit, vlastně to, co popsala Evina, že jí řekla ta kartářka, něco jako že špatně dopadne a v životě šťastná nebude atd. atd. Tak takový pocit mám v sobě já, ale přitom mi to nikdo neřekl. Já už předem čekám, že všechno špatně dopadne a všichni umřem a tak. Prostě špatný přístup k sobě a ke světu vůbec.Úchylný, co?

Mně se líbí, jak Luluna je taková bojovnice a cítím z Tebe hodně pozitivní energie.Takovou radost ze sebe a ze života vůbec a energii prát se a bojovat. To se mi fakt líbí.

Irčo, s tou malou to ohledně té stravy tak nehroť - malá nechtěla v tomhle věku - jí jsou dva, viď? - ani hrášek ani čočku ani rýži, je jim to prý divné v puse, tak se nediv.A hlavně se drž v klidu, i když to asi moc nejde. Já zažívám malinko to, co Ty - takové lehké napětí, chvění ve svalech...Po kartářce něco jako zimnice, třes ve svalech i břišních...Fuj. Ještě, že to už trochu přešlo.

Tak to jsou ty stavy, co mám já pořád, ale Ty je máš z nějakého důvodu. A že ty důvody jsou pádné. Já si říkám, že bych zkusila nějakou tu alternativní medicínu, ale zase se v těhu docela bojím, abych nenarazila na někoho jako byla ta Tvoje kartářka, to člověk neví nikdy, že jo? Ta místo aby Ti pomohla, tak Tě totálně rozhodila. Já si myslím, že já prostě potřebuju taky tak nějak uchlácholit, jako, že všechno dobře dopadne a všechno se vyřeší atd. To mi dost pomáhá. To je totiž něco, co mi v dětství chybělo, mamka mě sice měla moc ráda a snažila se, ale když jsem za ní přišla s nějakým problémem, tak ona začala plašit ještě víc, než aby mne pohladila a uklidnila.Třeba po vejšce jsem nemohla hned najít práci, cca 2 měsíce a ona se za mne šla modlit do kostela atp. Všechno byl vždycky problém a děsná tragedie, takže těžko můžu být dnes pohodář, že jo?

No, asi máš pravdu, že jsem to s malou trochu přehnala, ale naštvalo mne, že normálně hrášek jí, tak jsem měla pocit, že to udělala úplně nachvál.

Tak to já jsem máma jako Tvoje mamka! :-)
Pro mě je všechno problém od chvíle, co jsem s malou zůstala sama.začala jsem se o ni strašně bát a vůbec se bát úplně všeho.A jak vidím,že tohle bude stejné, tak je mi z toho zle.
Ale ona dělá hodně genetika. Pavlinu otci jednou vyčetla cikánka z ruky jen samé strasti a trable - a on to tak fakt má.A JE MU TO JEDNO, ŽIVOT SI UŽÍVÁ, JAK JEN TO JDE.A ona tohle má naštěstí v životě po něm.

:-) hi hi, díky Irčo, bojovnice možná na jednu stranu jsem a musím být, ale na druhou stranu bych tyto stránky nikdy nenavštívila, kdybych také neměla nějaký problém. To těhotenství mi dává zabrat a to zejména v celkovém pohledu na život, přehodnocení toho mého dosavadního, těžké stavy bezmoci a na druhou stranu sílu, kterou jsem předtím neměla. To je zvláštní..Každopádně k těm praktikám odbourávání stresů, úzkostí apod. Já osobně, ačkoliv věřím v něco mezi nebem a zemí, nevěřím, že je možné, aby mi někdo řekl, co se přesně stane a zda budu šťastná, nebo se mi bude dařit apod. Určitě přijdou do cesty různé náhody, šťastné události, které dopomůžou tomu všemu, ale přednostně záleží na mně. Věřím, že když něčemu věřím, stane se to. Dřív nebo později to tak bude. Musím pro to samozřejmě vždycky něco udělat, ale stane se tak. To je to zvláštní. A věřím, že takto fungují ty karty. 'Bába ti řekne: bude to tak a tak a ty tomu začneš věřit a prostě se ti to stane! Kdyby ti řekla: budeš šťastná, přítel tě miluje, bude to skvělý, přestaneš se tím zaobírat, začneš v to věřit a život se bude ubírat tímto směrem. Přestaneš řešit, jestli tě miluje, nebo ne, protože věříš tomu, že ano. To je celá magie toho všeho. Mně už hodně lidí četlo z ruky (každej něco jinýho) a jen já vím, čeho mohu a nemohu dosáhnout. Co se týče kineziologie, je nutný, abys Irčo od začátku věděla, jestli ti ten člověk sedí, jestlí mu můžeš věřit a dokážeš se před ním otevřít. Většinou si sednete, popovídáte o tom, co tě trápí a shrnete v kostce tvůj život, pohled na svět atd. Poté přijde terapie, kdy se tě ona zeptá (tedy tvého těla - svalů), které reaguje dříve, než tvé vědomí, co je v tobě za problém. A kdy ten problém nastal. Tělo si samo odpoví a samo se nastaví na to, zda chce spolupracovat (někdy to prostě zamítne). Pak si lehneš a začne cesta do tvého podvědomí, vědomí a nevědomí. Začneš putovat pomocí představivosti sama v sobě, ve své hlavě. Dost těžko se to popisuje a zní to zvláštně, ale je to tak. Prožiješ si různé emoce, setkáš se s lidmi, kteří pro tebe nějakým způsobem byli v životě zásadní a pokusíš se odblokovat v sobě tyto problémy. Vidíš třeba sama sebe jako malou holčičku, najednou poznáš věci, které jsi dávno zapomněla, nebo jsi jim nevěnovala pozornost, co v tobě mohly zanechat. No prostě to musíš zažít, takhle to zní jako sci-fi. Ale není to hypnoza, nýbrž vyšší stupeň vědomí. Tzv. alfa vědomí. Vnímáš okolní svět, přesto jsi v sobě - někde jinde. Je ale nutné více terapií, to ti sama řekne ta kinezioložka. Stav se může poté zhoršit, aby se však vzápětí mohl výrazně zlepšit. Já tam přišla na hodně věcí a odpustila nejen sobě, ale i spousta lidem. Třeba tam odpustíš tátovi..