Diskuse - Deprese v těhotenství

Tak mi holky už odpověděla. No, jenže těžko mohla přiznat, že se ke mně chovala jinak. Prostě napsala, že jsem to, že by mne kritizovala špatně pochopila a že se o kritiku rozhodně nejednalo. Spíš že se nás snaží motivotat k přemýšlení nás samých nad sebou a našim postojům, našemu chování atd. Určitě její úmysly jsou dobré, tam spíš jde o Ty pověstně ženské radary, kdy cítíme postoj někoho k našim osobám. A tam já vnímám negativní vibrace. Zase ale na sobě zapracovat chci. Proto jsem do toho šla. Tak upřímně řečeno nevím.

Možná zkusím více sledovat a méně být aktivní. Přijde mi, že tam jdu s kůží na trh až moc a pak se mi to negativně vrací.

Tralala,nemyslim to špatně,ale jen mě přijde že maš ve všem strašny chaos,Nikol ma pravdu,i depky se projevuji podražděnosti.
U nas je vše naprosto oki,jsem tak spokojena že jsem z toho štastna,Nikol mělas pravdu,po porodu ne vždy se depky vrati,u mě je to naopak,vše odplulo!

Jsem rada Eicul, ja to mam stejne, konecne jsem s detma stastna a vsechno je tak, jak ma, sice me sem tam nastve tchyne, ale to vzdycky rychle odezni, netrva to dny a tydny a mesice. Kazdy ma jednou za cas spatnou naladu, ale nehroutim se, ani se mi dneska nedarilo poplakat si, kdyz se mi mala pokadila uplne cela az na lopatky. Chtela jsem se tak trochu politovat, proc zrovna ja a neslo, proste jsem ji prebalila, prevlikla, dala do kocarku, pak si malej usmyslel, ze pujde s nama nakoupit, aby mu neco neuteklo, kdyz jsem ho zvedla, tak jsem zjistila, ze i on se pokadil, tak prebalit, do kocarku a hura nakoupit, pak rychle malou vykoupat a nakojit a spat, pak dat spat malyho a uz tu padam unavou, ale spokojena a stastna, jakej super den to byl.

Tak já zase řeším zuby. Převčírem jsem napuchla jako by mi dal někdo přes hubu. Tak včera u zubaře dnes u zubaře a zítra máme jet na týden do Krkonoš, nejsem já traged? Ale beru to tak, jak to přijde. Když mne bolí zub nemám čas na nic jiného myslet.

Ano, eicul. Mám ve všem chaos. Ve vztazích, v dětech, doma v bytě, všude se válej nějaký hadry. Jsem si to pěkně zamotala. Nemůžu se rozloučit se starým životem a žít jen ten nový. Jak je to teď. Přítel jel s malým a jeho mámou na jejich zahradu. mě se nechtělo. Malý mi dnes svým kňouráním leze na nervy. Volala jsem holce, je u ex. Tak mám touhu tam za ní na kole jet. Ale bude na mě protivná, pod vlivem svého otce. Asi si uškodím, když tam pojedu. Tady v bytě to na mě padá. S přítelem jsem jet nechtěla, jednak mi leze na nervy přítel, druhak to kňourání malýho. Dneska jsem příteli dávala sodu. V noci jsem nemohla spát, lupla jsem dva lexy v intervalech a vždycky na chvilku usnula.Pak jsem příteli vyčítala můj zkaženej život, celý dopoledne jsem do něho ryla. Jsem nesnesitelná, není se mnou jednoduchý žít. Nemůžu si zvyknout na ten nový život.Nejde mi odpoutat se od starýho. Co mám dělat?

tralala, co máš dělat? zajít za doktorem a tohle mu říct, lexaurin je návykovej.Ale jinak - nedávno byl úplněk, tak nespalo asi víc lidí a kňourání dětí leze mámám na nervy, dle mého, dost často.Takže to možná nic "nenormálního" není.

Každopadně vyhledej lekaře!!!Tohgle sama nezvladneš,a jednou už si musiš přiznat,že zpět to vratit nejde,neničit lidi kolem sebe,co tě maji radi,oni za to nemohou,aby jsi jednou se svym "litovanim" nezustala sama,zavčasu vyhledat pomoc! Postavit se na nohy a byt přeci nad věci,to si myslim,že chceš,opravdu,udělej s tim něco!Nenič sebe a sve blizké,žiješ jen jednou tak proč se trapit!!!

jo a lexa a neurol a dalši a dalši podobne leky sou navykove a lexa je navykovy,brala sem ho,vim to!Tet ma oxazepam,ale nastěsti zatim nepoužity! ufff kéž by už ty lekyu mě zustaly jednou pro vždy zavřené,stejně tak to přeji ostatnim!

Jéžiš, jestli to bylo eicul na mě, tak to znělo dost výhružně. Dnešní odpoledne: jela jsem na kole na barák, tam ex, řval a řval. Holka u toho byla, já nad věcí (navenek), uvnitř vyklepaná. Že tam zlikviduju ještě nějaký papíry. Mám toho tam ještě spoustu. Ex řve a řve. Já se zavírám v koupelně, sesypaná (o tom, že jsem pomýšlela na nejhorší nikomu říkat nebudu). Holka na mě bouchá, otvírám ji. Brečím, objímajíc ji. Ex volá příteli, ať si mě srovná (já mu ale nic nedělala, řval on). Přítel naštvanej, o mý cestě do baráku nic nevěděl (a začíná mu to vadit). Ex, že si jede taky do mýho bytu zkontrolovat majetek stále v SJM. Já, říkám o.k.Tak prý tam jede hned, ať odjedu. Holka mi pak šeptá, ale táta nikam nejede. Pochopím, že se mě chce zbavit. Pak že teda pak jede. Vetřu se mu do auta (kolo nechávám na místě) a jedem ke mě do bytu. Holce v autě povídám, jestli se těší, že uvidí bráchu. Ex na ní houkne, že musí zůstat v autě, že je u něj. Z balkona nás vítá můj přítel s malým. Holka na něj mává. Jdeme s exem nahoru. Přítel mu otvírá s našim synem v náručí se slovy: Pojď dál....ex couvá, dál nejde a odjíždí... pak ještě jedem s přítelem zpátky pro moje kolo...holka se mě ptá, kdy zas příjdu..., že se těší na malýho.... To je psycho, co?

Tralala, ty si to psycho vyrabis sama, promin, ale jak psaly holky, bez co nejrychleji k doktorovi a zacni nejakou terapii, protoze jinak se z toho sesypes a krome sebe ublizis i nekolika dalsim lidem, ktere mas rada. Potrebujes se odpoutat od minuleho vztahu a to sma nezvladnes a jakakoli medikace to akorat potlaci, ale nezbavi te toho.

asi máta pravdu. Jako můj přítel, jsem psychicky nemocná. Deprese mám delší dobu. S malým to nezvládám. Vyčítám si, že jsem ho neměla mít. A ex mi připomněl, že jsem holku taky nechtěla (před ní to řek). Mám problém přijmout malé děti. Teď, když je holka velká, tak je to o.k.Stýská se mi po ní. Vyčítám si, že jsem se neměla rozvádět.Že jsem to měla zvládnout už tenkrát. Teď podobná situace s malým, jen je mi o 10let víc. Jiný dítě, jiný vztah. Kdo by z toho nebyl psycho?

Objednala jsem se k jedný dobrý doktorce. Jdu tam v září.I na netu má dobrý reference.Nevím, co se to se mnou stalo. Vždyť jsem byla plná elánu.Zkusím se vrátit zpátky. Právě jsem poslala taky svoje CV do jedny jazykový agentury (zkusila bych něco málo pracovat). Že bych učila jazyky. Když jsem psala svoje CV, tak jsem na sebe hrdá, co jsem dokázala. Teď je to pryč. Už to skončilo. Nedokážu už nic. S dvouma dětma to je horší.

Tralala, Neni to horsi. Je to slozitejsi. A pockej az jednou za par let budes psat CV, jak na sebe budes hrda, zes to dokazala i se dvouma detma. Jsem rada, ze jsi se objednala k doktorce. Drzim pesticky.

Tralala bylo to na tebe,ale ne vyhružně!!! Ale pomoc vyhledej,kvuli sobě,dětem,okoli...ano!!! Děti potřebuji mamu zdravou a ne placajici se v minulosti a užirajic se smutkem a depkama!Zvladneš to uvidiš!!! Pak budeš na sebe pyšna,až se otočiš jednou zpět!