Diskuse - Deprese v těhotenství

Tak pokud jsi tam pracovala a děláš v takovém oboru, je možné, že se tam dostaneš i tak. Kdo říká, že dítě musí chodit do školky nebo školy zrovna tady. Podle mne řešíš věci nějak komplikovaně a dřív, než nastanou. Někdy je lepší brát věci tak, jak přijdou, a neřešit pořád co by kdyby. Nejsem sice ta správná na rady v tomto směru, ale je to prostě pravda. Už jsi tam pracovala, tak fajn, teď jsi z nějakého důvodu pracovala tady a teď , když jsi těhotná, zase chceš pracovat tam. Neřeš věci dřív, než nastanou.

Jsem uz tak nejak dopredu v depresi z toho vseho, ceho se budu muset vzdat...

Terko, to neres, manzel taky nechce odejit z Anglie, ale ja ho pomalinku nahlodavam a nahlodavam, radi koukame na takovy ty porady o presidleni do zahranici apod. Ja to nevzdavam, treba se jednou nekam prestehujem. Ale ted momentalne potrebuju rychle koupit cestovni postylku, aby mohl malej spat u tchyne tu noc, kdy pujdeme do nemocnice, i kdyz si myslim, ze to muze byt o neco driv nez pristi tyden, podle toho jak mi tady radi kontrakce. Takze pokud se odmlcim na dva az tri dny, vite kde jsem.

Jinak Irco, je rozdil, kdyz se tady jdu kouknout do nejlevnejsiho kramu, kde muzu nakoupit za libru oblecky na dite, ale ten material je proste jinej, nez to obleceni za dve libry a o to my jde, nechci to obleceni, jednou vyprat a vyhodit, nekupuju zadne velke znacky a vetsinu mam z druhe ruky, jde mi o kvalitu.

Ahoj, k tomu přesídlení do zahraničí. Vloni jsem byla na pár dní pracovně v Moskvě, předloni v Londýně. V obou městech se mi líbilo. Pracovně bych taky někam vyjela.Teď to bude komplikovanější.Ale nedávno jsem telefonovala s kolegou, co je v Moskvě na tři roky a ptal se mě, jestli bych tam nechtěla přijet pracovat. Řekla jsem, že klidně, ale že jdu na MD. A on povídá, že nic není neřešitelný, teda přijet do Moskvy a pracovat tam i s dítětem. Sám má taky děti a choděj do mezinárodní školky. S dítětem by problém nebyl, jen nevím, jak bych to skloubila s ostatními členy rodiny. S mámou a její nemocí a s holkou - ex by ji nepustil... Takže Terez, neházej flintu do žita. I s dítětem se dá pracovat v zahraničí. Dneska je to stejný jako tady... Do tý Moskvy bych fakt jela, aspoň bych si něco vydělala a nemusela řešit každou kačku, jako tady...jen ty zácpy jsou tam hrozný..jedou třeba 2h do práce...A v Moskvě jsem si připadala, jak v žitě...měla jsem auto s řidičem, ráno pro mě přijel, odpoledne mě odvez na hotel...Ale asi by mě to dlouho nebavilo být tam sama, kdybych neměla rodinu...

Tak do Moskvy bych rozhodne nejela. Maji tam problemy s teroristy, v lete jsou tam pozary a celkove me to tam moc nelaka. Vysoka kriminalita, vydirani a unosy jsou na dennim poradku. Neni to moc bezpecne misto.
Mne se hrozne ale libilo v Mnichove, velmi zelene mesto, kde nespocet parku, vodni nadrze a Alpy za rohem! Nadhera...

A mně se líbí u nás - za barákem louka a za ní les a za ním kopec...A když je sníh, jsou tu rána růžový a na tom vzfáíleným kopci se drží sníh.A když ne, pasouz se taům kráv y.:-))

Všude je dobře, kde jsou fajn lidi, rodina, přátele a člověk si tam najde to své místečko. Každému vyhovuje něco jiného. Ale Terezka mi přijde tak trochu jako CHILD CRYING FOR THE MOON. Přijde mi to nesmyslné.Jak dlouho před otěhotněním si po Mnichově žila v Čechách? Nakonec může se stát cokoliv. Např. teď se rozhodneš pro kariéru, ale vem si, jak zrovna v Tvém oboru jde všechno strašně dopředu, přijdou mladší, flexibilnější, převálcují Tě a co pak? Dnešní doba je uspěchaná a mládí hraje prim, možná pak budeš litovat. Rozhodnutí je ale na Tobě nikdo Ti v životě nemůže dát na nic garance.

Čau holky,
teď jsem někde četla rozhovor s Jiřinou Jiráskovou, jak lituje, že programově neměla děti. Zůstala úplně sama, všichni blízcí ji už opustili, pže zemřeli a má jen psa. Já si na to vždycky vzpomenu, když mám slabou chvilku a hned je mi líp. A hlavně moje holčička je moc krásná a hodná. A voní :o)

V Mnichove jsem pracovala nekolik mesicu. A asi pak 2 roky v Praze.
ano, Irco, prave v mem oboru musim drzet krok s dobou, neustale se vzdelavat atd, jinak mladi me prevalcuji. Anebo povysit na manazerskou pozici. A prave materska je v tom obrovskou brzdou. Je to chlapsky obor a musi se tam hrat dle chlapskyh pavidel.
Mne rodina jako takova nic nerika, vzdy jsem se bala zavazku a uplne me desi predstava, ze se budu muset pri svych rozhodnutich ohlizet i na nekoho jineho. Proste mi to dela problem. Ani nevim, jestli jsem nemela spis poslouchat svou intuici v otazce dite ano ci ne.

S temi programove bezdetnyma ja nevim. Copak v domovech duchodcu ziji jen bezdetni seniori? Dite neni zadnou zarukou toho, ze ve stari nebudes uplne sama.

V budoucnosti jsem se videla bez muze a deti, nejak se to zvrtlo.

Já nevím... Pokud to dítě dobře vychováš a dáš mu lásku a to co potřebuje, tak si myslím, že se Ti to vrátí. Kdo nic nedává, těžko může očekávat, že něco dostane. Vedle nás bydlí soused, má tři holky, my s ním sice nekomunikujeme, měli jsme dost blbé sousedské spory, ale zjistili mu rakovinu prostaty v posledním stadiu a je tedy střídavě doma, střídavě ho mají v LDN, protože je ležák a prý má dost velké bolesti. Ale holky teda chodí každý den, všechny už mají děti, některé už dospělé a teda starají se, to se musí nechat. Navíc sousedka je taky vážně nemocná, má leta těžkou cukrovku, takže jedna z dcer se nastěhovala nastálo a stará se i o mámu a pomáhá, když souseda mají doma. Tak by to mělo být, že se rodina podpoří.

I když tak by to asi nemělo být, to uvažování, že se budu starat jen proto, abych za to něco dostala. Ale jak se říká, co si kdo uvaří, to si taky sní. A to, že se budeš v práci honit Ti ale stejně nic nezaručí, zůstane Ti práce a když se nedej Bože něco po...., nebudeš mít nic. A to nikdo nevíme, sválcovat Tě můžou stejně nebo můžeš onemocnět a vypadneš z toho a pak už Ti taky vlak ujede. V životě nemáme nikdo nic jisté. Myslím, že toho budeš časem litovat, pokud si to dítě necháš vzít. Je to ale Tvoje rozhodnutí a Tvoje odpovědnost.

jojo, Irčo, vidím to stejně.
Honit se za pozlátkem je o ničem. Přemýšlet o stáří a jestli se o mně děti postarají - je taky o ničem.Žiju teď a tady - o děti se starám, protože mě to baví a vracejí mi to moje starání se TEĎ roztomilostí, veselostí, vytržením z ´přemýšlení nad kravinama.
Tady a teď mě taky pobolívá zub, zubařka daleko...Ach jo...:-)

Ja to vsechno chapu, co pisete. Jenze ja si myslim, ze ten, kdo deti nema, stejne nevi, o co prichazi. Tim padem mu to ani nevadi...